Stará a Nová Aragonitová jeskyně

Evidenční čísla 21-013  a  21-015  (K112-87-21-J00013  a  K112-87-21-J00015)
Lokalita Český kras / Stydlé vody - lom Paraple (Solvayovy lomy)
Rok objevu Stará: 1952; Nová: 1964
Souřadnice vchodu (Stará) Y=764 334,12 m; X=1053 018,39 m; H/Bpv=375,88 m n.m.
Souřadnice vchodu (Nová) Y=764 124,27 m; X=1052 946,68 m; H/Bpv=384,67 m n.m. (II.vchod)
Délka chodeb Stará: 86 m; Nová: 89 m
Vertikální rozpětí (denivelace) Stará: 18 m; Nová: 8 m
Synonyma pro Starou: Aragonitová jeskyně na Stydlých vodách, slangově Aragonitka; pro Novou: Průlez
Vápence Stará: devonské (kotýské \ koněpruské)
Nová: devonské (dvoreckoprokopské \ zlíchovské)
Aktualizace 19.2.2015 MK

 

Obě jeskyně vzdálené od sebe 200 m se nachází v masivu jménem Stydlé vody (bývalá kóta 438 m n/m), který byl v 1.polovině 20.století významnou měrou roztěžen jižním pracovištěm Solvayových lomů, později zvaným Paraple a to podle altánu tvaru paraplete, který stával před závodní restaurací (dnes oboje zbořeno).

V masivu se podle kusých zpráv původně nacházela poměrně rozsáhlá jeskyně Stydlé vody (21-011), možná dokonce známá od nepaměti, neboť do těchto míst situuje jeskyně s krápníky již Bohuslav Balbín [K19]. O postupném odtěžení těchto jeskyní pak dosti roztrpčeně píše Jaroslav Petrbok... S další těžbou byly odkryty další jeskyně a to především jeskyně č.21-012, která se dočkala zmapování a popisu speleotém (odtěžena v roce 1947). Ze zpráv [K16], [C4/21] a hlavně [K17] může plynout její spojitost, jak s 21-011, tak s dnešními jeskynními torzy Dómek, Stan, Nocleh nebo Funidla. Dále je možné, že v lomu byly odkryty i další nijak neevidované větší prostory s krápníkovou výzdobou (viz [K18]). V letech 1952 a 1964 byly lomem objeveny Stará a Nová Aragonitová jeskyně, které jsou rovněž jen částí původně větších celků, podobně jako blízká jeskyně Děravá (21-029). Zda-li současné a dříve existující podzemní prostory byly součástí jednoho či více celků nebo se jednalo vždy o zcela izolované jeskyně, zůstane nejspíš otázkou bez jasné odpovědi.

 

 

21-013 Stará Aragonitová jeskyně

Byla objevena lomovou těžbou v roce 1952 a její původní přední část neznámého rozsahu byla odtěžena. Jako první ji prozkoumali členové Krasové sekce Přírodovědeckého sboru Společnosti Národního muzea v Praze. Portál jeskyně se nalézá v západní části spodní (třetí) etáže lomu Paraple. V době před prolongacemi šlo o zhruba 30 m dlouhou nízkou chodbu (výška okolo 1,5 m) s 6 m vysokým komínem zhruba v polovině svého průběhu. V závěru se chodba snižovala v plazivku.

V úvodním úseku jeskyně (cca prvních 15 m) byly ve stěnách zjištěny kalcitové výplně s opálem a také výskyt vzácných jehlicovitých vějířovitě zakončených krystalů aragonitu. Krystaly s maximální velikostí 2 cm vznikly srážením ze studených roztoků za působení iontů stroncia. Jsou převážně nažloutlé, nahnědlé, místy až bezbarvé. Místy se také vyskytuje sintr, většinou v podobě sněhově bílých až narezavělých povlaků.

Objasnění funkce jeskyně a její návaznosti na předpokládané odvodnění masivu Stydlých vod a údolí Propadlé vody do vývěru Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou vedlo k rozsáhlým průzkumným pracím (ZO 1-05 Geospeleos). V letech 1989-93 byly v sedimentech postupně raženy 3 sondy (hloubky 9,6 m; 3 m; 9,6 m) a 17 m dlouhá chodba. Z důvodu proveditelnosti díla byla jeskyně vybavena technickými prvky (el.vrátky, rozvod 24V, ventilátor). Práce však k objevení volných prostor nevedly. Jako prakticky jediné možné odtokové místo byly nalezeny úzké pukliny v horizontální chodbě kopané již po skalním dně mezi první a třetí sondou. Pomalý odtok vody poté prokázala napouštěcí zkouška (100 litrů vody odteklo za 3 hodiny). V tomto období zde proběhlo celkem 156 pracovních akcí a vykopáno bylo cca 208 m3 sedimentů. Sonda č.4 nedaleko za vchodem byla kopána v roce 1994 do hloubky cca 1,5 m už pouze za ověřením průběhu skalních stěn a počvy. Tím byly práce zakončeny. Detailnějším popisem postupu prací se zabývá Jeroným Zapletal, který také průzkumné práce vedl (k nalezení zde: [K10] a [K12]). Podrobně byly také zkoumány sedimentární výplně Jaroslavem Kadlecem a kol. [K11]. Jeskyně dosáhla délky 86 metrů a denivelace 18 m. Největšími prostorami jsou dómky: Dědkův (6 x 5 x 4 m) a Vystřelený (5 x 3 x 4 m).

Zajímavé měření bylo provedeno dne 8.6.1992. Citujme z literatury [K11]: "Z hlediska možného proniknutí do volných prostor je zajímavý výsledek měření Dr. Hrdličky z Geologického ústavu ČSAV. Účelem měření bylo zjistit seismoakustickou metodou a pomocí seismického prozařování stabilitu skalního masívu, ve kterém Aragonitová jeskyně vznikla. Při počítačové analýze naměřených hodnot byl zjištěn cizorodý šum, který by mohl souviset se zvukem podzemního aktivního vodního toku (Hrdlička ústní sdělení). Otázkou ovšem zůstává v jak velké hloubce pod sedimentární výplní se možný aktiv nachází. Podle sdělení Dr. Hrdličky by maximální vzdálenost Aragonitové jeskyně a zdroje šumu neměla být větší než 100 m."

První zmínky v literatuře jsou od Františka Skřivánka z 50.let. Jeskyni popisuje hlavně Brandejs-Pošmourný 1962 a Zapletal 1990, 1992 a 1995. Aragonitem se zabývá Brandejs-Pošmourný 1962 a Králík-Skřivánek 1964. Jeskyně byla také několikrát mapována.

 

Časový harmonogram proběhnutých prací ve Staré Aragonitové jeskyni
období činnost
do léta 1989 prohloubení vstupní části; letmé sondování
srpen 1989 - 10.3.1990 hloubení sondy I
28.4.1990 - 30.11.1991 prolongace chodby za Dědkovým dómkem
začátek 1991 povolení k provádění trhacích prací
30.3.1991 - 16.11.1991 zasypávání sondy I
30.11.1991 - 23.12.1991 hloubení sondy II
4.1.1992 - 20.6.1992 prolongace Vystřeleného dómku
8.6.1992 seismoakustické měření
20.6.1992 - 12.9.1993 hloubení sondy III
1994 hloubení sondy IV
2012 - 2013 údržba vystrojení jeskyně; instalace lávky; sanace vchodu
18.2.2014 odbagrování sesuvu před vchodem

 

 

21-015 Nová Aragonitová jeskyně

Jeskyně se dvěma vchody leží ve dně druhé (střední) etáže lomu Paraple. Svažitá chodbička za Vchodem I ústí do nízké prostory, z níž vybíhají jižním a severním směrem krátké průlezy. Jižním směrem se vstupuje do široké Štěpánské nebo též Aragonitové chodby, která odtud míří směrem na ZJZ a má několik krátkých odboček. Zhruba ve vzdálenosti 10 m je chodba přerušena průlezným závalem. Další pokračování až do vzdálenosti 28 m je postiženo řícením, ostatně jako téměř celá jeskyně, neboť se nachází těsně pode dnem etáže a trhací práce udělaly své.

Severním směrem z první popisované prostory vede nízká chodbička do částí objevovaných ZO 1-05 Geospeleos a to nejprve ke Vchodu II, jenž byl otevřen až na počátku roku 1981 kvůli reálnějšímu transportu suti a sedimentů z probíhajících prolongací v severovýchodním cípu jeskyně. V témže roce zde byla objevena 8 m dlouhá Nová chodba. Z důvodu častého zavalování pracoviště a také úseku, kudy byl vytěžený materiál transportován ven z jeskyně, byla v letech 1982-83 prolongována chodba s propástkami jdoucí sz.směrem od Vchodu II a v závěru roku 1983 byl vykopán celý koncový dómek U jezírka, který na ni navazuje. Další postup směřoval opět prostřednictvím těžby sedimentů a to z propástek směrem zpět k Nové chodbě, vzniklá spojka pak dostala název Žabí chodba a měla posloužit k bezpečnému transportu materiálu z původního pracoviště v Nové chodbě ven na povrch. Z důvodu rizika řícení bylo nakonec od dalších prací upuštěno. Prostory severovýchodní části jeskyně mají více puklinovitý charakter a zaklesávají do větší hloubky.

Jeskyně je velmi pravděpodobně pozůstatkem většího celku. Pamětníci v 80.letech tvrdívali, že v místech tehdy těžené střední etáže lomu byla zlikvidována poměrně velká dutina. Jejím níže položeným pokračováním může být právě Nová Aragonitka. Neznámé, ale za to existující, prostory mohou také skrývat závaly na některých místech stále ohraničující půdorys jeskyně. Celková délka doposud známých chodeb činí 89 m.

V celé jeskyni se lokálně vyskytují drobné krystalické výkvěty aragonitu o velikosti až 4 mm, jsou čiré až nažloutlé. Ve stěnách Štěpánské chodby je zaznamenán hojný výskyt opálu.

Jeskyni popisuje hlavně Černý-Stehlík 1965, Jančařík-Lysenko-Porkát 1980, Jäger 1985 a Šroubek-Horák 1989.

 

Časový harmonogram proběhnutých prací v Nové Aragonitové jeskyni
období činnost
počátek 1981 otvírka Vchodu II
1981 objev Nové chodby
20.2.1982 radiotest
1982 prolongace sz.od Vchodu II
1983 vykopání dómku U jezírka
červen 1985 propojení Žabí a Nové chodby
konec 1985 vydřevení pravé části Žabí chodby
1987-89 sledování průvanů, občasné prolongace, radiotest

 

 

Bez zajímavostí nejsou ani okolní krasové lokality, viz Soupis jeskyní 21.skupiny. V blízkém okolí Aragonitek se nacházejí: 21-011 Stydlé vody (+), 21-012 V Solvayových lomech (+), 21-014 Stydlé vody III (+), 21-029 Děravá, 21-031 Stan, 21-032 Nocleh, 21-033 Pukliny u Noclehu, 21-034 Kozákova díra, 21-035 Solvayova propástka, 21-038 Dómek, 21-063 Funidla. Všechny zmíněné lokality včetně Aragonitek leží uvnitř jednoho kruhu o průměru zhruba 280 m.

 

Stará Aragonitová jeskyně je ve správě ZO 1-05 Geospeleos.

Text: Michal Kolčava

Fotografie: Martin Zapletal (3,6,7,8,9,12), Jan Voráček (2,4), Michal Kolčava (5,10), Rudolf Havlík (1) a V. Stehlík (11).

 

Literatura o Staré a Nové Aragonitové jeskyni (nejen):

[K2]  [K3]  [K9]  [K10]  [K11]  [K12]  [K13]  [K14]  [K15]  [K16]

[K17]  [K18]  [K19]  [A1]  [A2]  [C2]  [C3]  [C4/21]  [C6]

 

Mapové a jiné dokumenty, také skici a mazanice:

Nová Aragonitka 1995

Lom Paraple

Stará Aragonitka 1993

Nová Aragonitka 1985 pracovní

Stará Aragonitka 1993 čb

Stará Aragonitka 1991

Nová Aragonitka náčrt 1985

Nová Aragonitka radiotest 1982

Stará Aragonitka konstrukce

Nová Aragonitka radiotest 1982

Nová Aragonitka 1980

Stará Aragonitka 1980

Nová Aragonitka 1965

Stará Aragonitka 1958-59

Stará Aragonitka 1952

 

 

Kóta Stydlé vody před odtěžením 1924

 

 

 

Prohlídka dalších jeskyní: