Stará a Nová Aragonitová jeskyně - radiotesty
Radiotest: průzkumná metoda využívající vlastností radiových vln frekvencí v pásmu 1 až 30 MHz; používá se při hledání souvislostí mezi jeskyní a povrchem nebo mezi jeskyněmi navzájem (např. překrytá ústí jeskyní na povrchu, tektonická situace nad jeskyní apod.); frekvence při spodní hranici pásma volí přednostně svoji cestu různými dutinami a chodbami i částečně vyplněnými, naopak signál s frekvencí při horní hranici pásma upřednostňuje šíření na rozhraní prostředí, jako jsou tektonické pukliny a vrstevní spáry (vlnovod). Obecné pojednání uvedeno dole.
1)
Radiotest v Nové Aragonitové jeskyni ze dne 20.2.1982:
Tento radiotest byl prováděn především z důvodu žádoucí (leč neuskutečněné) otvírky dalšího vchodu, neboť suť a sedimenty z prolongací v severovýchodním cípu jeskyně bylo nutné dopravovat ven přes nebezpečný řícením postižený úsek. Druhým důvodem bylo zjištění situace tektoniky a hypotetických pokračování prostor. Dvě postupná stanoviště vysílače vzdálená od sebe zhruba 2 m se nacházela na konci Nové chodby v blízkosti prolongované propástky. Stanoviště se od sebe lišila nejen mírně odlišnou polohou, ale hlavně mírou použitého výkonu vysílaného signálu. Na povrchu v bodech č.1-8 byla zjišťována intenzita příjmu signálu, přičemž na bodě č.7 bylo shledáno maximum. Tento bod leží nad stanovištěm č.2 posunutý zhruba o 2 m k ZJZ. Z něho pak k SZ vychází osa hlavní zóny signálu a to po základní příčné tektonice mimo známé prostory jeskyně. Opomineme-li šíření signálu přímo nad jeskyní, tak jediná další směrová zóna jde na východ jakoby v pokračování Nové chodby. V bodě č.7 pak byla kopána sonda do hloubky cca 0,5 m v rozrušeném vápenci bez náznaku chodby.
2)
Radiotest ve Staré Aragonitové jeskyni ze dne 25.8.1990:
Smyslem tohoto testu bylo ověřit, zda stoupající pokračování (zcela uzavřené sedimenty) ve směru hlavní příčné tektoniky (tedy na SZ) vychází na temeni či úbočí hřbetu Stydlých vod nebo nevychází. Vysílač byl umístěn na konci prolongované chodby za Vystřeleným dómkem a byly použity frekvence vysílání 28 MHz a 3,5 MHz. Na povrchu nad jeskyní, tj. asi 25-30 m vysoko, však nebyly nalezeny vůbec žádné zóny signálu. Alespoň případné promítnutí tektoniky by bylo možné jen po vydatném posílení výkonu vysílače, avšak z hlediska existence volných prostor je to patrně zbytečné.
Využití radiových vln ve speleologii (obecně):
Vysokofrekvenční elektromagnetické vlny (VF), nebo též radiové vlny, mají ve speleologii mnohé využití. Uveďme například zaměřování konkrétní přímočaré pozice v jeskyni vzhledem k jinému místu (radiomaják), povrchové hledání různých anomálií souvisejících například s neznámou částí jeskyně (metoda velmi dlouhých vln, VDV), hledání překrytých ústí jeskyní na povrchu či objasňování tektonické situace nad jeskyní (radiotestová metoda). Principem těchto průzkumných metod jsou vlastnosti radiových vln, jejich šíření a útlum v různém prostředí. V našem případě je to vzduch, vápenec a různé jeskynní výplně (suť, jíly apod.). Vápenec má podstatně větší útlum signálu než vzduch, ale konkrétní výsledek nezávisí jen na intenzitě radiových vln, ale také na frekvenci vlnění. Zde se dá říci, že čím vyšší frekvence, tím je útlum ve vápenci větší a dosažená vzdálenost signálu menší. V nejnižší části VF pásma (až desítky kHz) není signál výrazně ovlivňován okolním prostředím a jeho dosah ve vápenci je největší; využívá se ho právě v případě radiomajáku. Naopak pásmo 1-30 MHz (krátké vlny, KV) nachází užití v našich konkrétních případech. Frekvence při spodní hranici tohoto pásma (3,5 MHz) totiž volí přednostně svoji cestu různými dutinami a chodbami i částečně vyplněnými, naopak signál s frekvencí při horní hranici pásma (28 MHz) upřednostňuje šíření na rozhraní prostředí, jako jsou tektonické pukliny a vrstevní spáry, které tvoří jakýsi vlnovod. Toto měření nazýváme radiotestová metoda.
Pro měření v daném úseku se používá na jedné straně vysílač s anténou k vyzáření VF energie, na straně druhé přijímač vybavený anténou a měřičem intenzity pole. Pro doplnění výsledků této metody je vhodné využít různých komunikačních prostředků s frekvencemi až do 500 MHz, které se při práci zároveň použijí jako domluva obsluhy stanovišť. Výsledky metody ale nemusí být vždy jednoznačné, neboť průběh signálu je ovlivňován mnoha činiteli, které neznáme, a vyhodnocení je spíše závislé na dlouhodobých zkušenostech a poznatcích z praxe. Výkon vysílačů se pohybuje kolem 1 W s možností snížení až na 1 mW. Pro 3,5 MHz se používá anténa rámová, pro 28 MHz a výše tyčová a prutová.
Text: Jeroným Zapletal a Michal Kolčava
