Arnoldka

Evidenční číslo 24-026  (K112-87-24-J00026)
Lokalita Český kras / Paní hora - lom Čeřinka
Datum objevu 17.6.1972
Souřadnice horního vchodu Y=762 787,78 m; X=1054 160,75 m; H/Bpv=401,63 m n.m.
Souřadnice dolního vchodu Y=762 738,89 m; X=1054 172,18 m; H/Bpv=375,21 m n.m.
Délka chodeb 1360 m
Vertikální rozpětí (denivelace) 111 m
Vápence devonské (slivenecké \ loděnické \ řeporyjské)
Aktualizace 19.3.2015 MK

 

V červnu roku 1972 byla na čtvrté etáži lomu Čeřinka odkryta úzká štěrbina, ze které vanul studený vzduch. Po proniknutí touto velmi těsnou úžinou (17.6.1972, účastníci: Jiří Čeřovský, Stanislav Kopřiva, Ladislav Kozák, Pavel Topol a Ludmila Valenová) byla postupně objevena jedna z nejhlubších a nejdelších jeskyní v Čechách s celkovou délkou chodeb 1360 m a hloubkou 111 m následně pojmenovaná po lomaři, který na zející otvor upozornil (prý si v otvoru chladil nápoje). Protože přístup do jeskyně byl velmi obtížný a možnost přirozené výměny vzduchu v odlehlejších částech téměř nereálná, byla v roce 1974 (od června do října) proražena výplň úzkého komína směřujícího do mělkého údolíčka mimo lom. Komín musel být navíc výrazně rozšířen, aby dovoloval pohodlnější sestup speleologů než ona objevná puklina. Tak vznikl horní vchod, který je dnes hlavním vstupem do podzemí. Ten objevný na 4.etáži je v současnosti, kromě vletového otvoru pro netopýry, trvale uzavřen betonovou stěnou.

 

 

Propasťovitá soustava jeskynních prostor se skládá z několika částí. Za spodním (objevným) vchodem se rozprostírá první z nich - relativně rozsáhlé a spletité Bludiště. Do masivu zde vchází puklinovitá Vstupní chodba, na kterou navazují lomovou těžbou porušené chodbičky a komíny, zvané Kalcitka. Centrální Bludiště je pak tvořeno řadou ukloněných puklinových chodeb a šikmých komínů střídaných plazivkami až ve třech patrech nad sebou. Na několika místech se chodby rozestupují do nevelkých dómů - Hřebečný, Balvanitý, Křížený, Naděje. Nejčlenitější prostorou této části je Jídelna, kde jsou jednotlivá "patra" propojena širokou ukloněnou puklinou, čímž ve stropě vznikl působivě položený Balkon s výhledem do stropní kopule s pruhy danými rytmickým střídáním narůžovělých deskovitých vápenců a tmavých vrstviček jílovců. V okolí Hřebečného a Balvanitého dómu jsou opět patrná lokální porušení stěn vlivem nedávné těžby v lomu, což dokládá hned několik odpadlých vápencových bloků. V severním cípu Bludiště se nachází úzká propástka Černé eso, hluboká 6 m, kde dochází k občasnému vyplavování zvodnělých sedimentů do dosud neznámých prostor. Toto místo leží v hloubce 44 m. Výškový rozptyl chodeb Bludiště tak dosahuje 15 metrů, jejich délkový součet je zhruba 0,5 km.

 

 

Dómu Naděje na západním konci Bludiště vycházejí dále do masivu dvě chodby. První z nich směřuje do svažitých Salonků s červeně až fialově zabarvenými stěnami a vertikálním stupněm, zvaným Svině. Jejich příkrá chodba sledující příčnou tektonickou poruchu je ukončena v plazivkách v hloubce 53 m. Druhá, 20 m dlouhá, chodba Potoční směřuje k jihozápadu do Poradního dómu, kde se odbočují další sestupné chodby ve směru příčné tektoniky vedoucí do hloubky 58 m pod terénem a mají své osobité jméno Mlaskačka.

Směrem do lomu jsou jeskynní prostory na několika místech ukončeny závaly a svědčí o dnes již neexistujícím odtěženém pokračování (závaly v Richardově sluji, U Zaroseného netopýra, Kalcitce, Balvanitém dómu). Všechny až dosud popsané prostory jsou součástí spodní úrovně Arnoldky, vytvořené v šikmo upadajících často deskovitých pestrobarevných loděnických vápencích a podložních masivních vápencích sliveneckých (v těch je konkrétně založena Kalcitka, Hřebečný a Balvanitý dóm).

 

 

Do svrchní úrovně jeskyně vchází pouze úzká stoupající chodba Tobogán (Stoupačka). Ocitáme se v prostorách pod horním vchodem a pokračující části zřetelně mění charakter. Tunelové chodby od tohoto místa prudce spadají směrem k jádru hostímsko - holyňské synklinály po vrstevnatosti loděnických vápenců střídaných hnědočervenými hlíznatými vápenci řeporyjskými. Sklon vrstev jest 30-40° k SSZ.

Dvě hlavní větve svrchní úrovně se rozdělují v největší prostoře Arnoldky - Příbově dómu, který leží v hloubce 35 metrů. Hlavní tah, v přímém směru dlouhý 120 m, klesá při šířce 1 – 3 m a výšce 1 – 6 m do nejhlubšího místa jeskyně ve 111 m. Cestou překonává tři vertikální schody vystrojené žebříky, prochází síněmi (Balvaniště a Táborový dómek) i plazivkami (Struhadlo aj.) a v několika úsecích se rozchází v paralelně jdoucí chodby (Bistro a Štěpánova chodba). Je zakončen Jezerním a Netopýřím dómem, prostorami, které byly např. v letech 1977 a 1995 zcela zatopeny jezerem 20 m hlubokým, a které se posléze vždy pozvolna vytratilo (taková událost trvá mnoho týdnů až měsíců). Zatím největšího sledovaného rozsahu dosáhlo zatopení po vydatných povodňových srážkách v srpnu 2002 (hloubka vody: červen 2002 = 8 m; srpen 2002 = 27 m; leden 2003 = 29 m; březen 2003 = 32 m; jaro 2004 – bez vody) a v červnu 2013, kdy jezero dosáhlo svého historického hloubkového maxima, čímž byla zatopena šestina jeskyně (celkem 225 m polygonu).

Sousední Panoptikální tah klesá do hloubky 86 m a je zakončen Vysokým dómem, kterého bylo postupně dosaženo dvěma objevnými průkopy v 70.letech (Bahnitý průkop, Trychtýř). Při vysokých vodních stavech se i zde objevuje jezero s hladinou mírně zvýšenou oproti jezeru v Hlavním tahu. Přímá délka této části Arnoldky činí 80 m. Chodba prochází úsekem s překvapivým množstvím řídkých jílů a nízkou baňatou síňkou - Panoptikem, kde zmiňovaný sediment imponoval badatele k vytvoření mnoha blátivých postaviček. Pod touto prostorou je žebříkem vystrojená propast Dračí tlama a intenzivně červeně zabarvené prostory, např. Fialový dómek. Průstup speleologa komplikuje několik extrémních úžin (např. Trychtýř 20 x 50 cm), v letech 2005 a 2007 z důvodu bezpečnosti mírně rozšířených.

 

 

Jeskyně je zajímavá svými hydrologickými poměry. Její dno je v některých obdobích suché, ačkoliv je 70 m pod úrovní Bubovického potoka (půdorysně vzdálen 150 m) a cca 25 m pod kolísající hladinou jezera v sousední jeskyni Čeřinka (vzdálena 217 m), což způsobuje místní geologická stavba. Odvodnění jeskyně směřuje velmi pravděpodobně až k vývěrům vod ve Svatém Janu pod Skalou (vzdáleny 2,28 km; převýšení 58,5 m pod nejnižším bodem Arnoldky). Tato skutečnost je však doložena pouze nepřímo, sledováním vydatnosti krasového pramene Ivanka a výšky hladiny v Jezerním dómu. Mezi nárůsty těchto veličin existuje určitá přímá úměrnost.

Na několika málo místech jeskyně je chudá krápníková výzdoba v podobě sintrových náteků, malých brček a stalaktitů a velmi vzácně i stalagmitů (u Kříženého dómu) či excentrik (Táborový dómek). V síňce U Krápníku je největší útvar, zhruba 0,5 m vysoký stalagnát. Častěji jsou zastoupeny pizolity (chodby v okolí Příbova dómu, avšak v porovnání se sousední Čeřinkou jsou drobné a nevýrazné. Za zmínku stojí ještě četnější povlaky drobných lesklých krystalků kalcitu relativně nevelkého stáří. Jsou především ve spodní jeskynní úrovni (Bludiště, Mlaskačka). Téměř v celé jeskyni se lze dále setkat s žílami hrubozrnného kalcitu na příčných tektonických poruchách, hlavně v Jezerním dómu, Bistru, či Dómu Naděje. Největší mocnosti dosahuje žíla v Kalcitce (cca 60 cm). Místy se na žílách vyskytují i volné dutiny s klencovými krystaly velikosti několika centimetrů.

Dno jeskynních chodeb často vyplňují červené a hnědočervené jíly, zabarvené oxidy železa. Pravděpodobně se jedná o původní nerozpustnou příměs vápenců, která zbyla na dně chodeb po jejich pomalém rozpuštění a odplavení v období vzniku jeskyně. Z útvarů vzniklých v těchto sedimentech jsou zajímavé zbytky malých zemních pyramid vysokých až několik centimetrů (Chodba Zemních pyramid). Vzácně se ve stěnách, zejména na Hlavním tahu, nacházejí zkamenělé schránky spodnodevonské fauny, jako jsou lilijice či orthoceři. Unikátní je dochovaný 7 x 8 cm velký otisk mlže ve Štěpánově chodbě.

 

Klikni pro detail

 

Pro zobrazení detailu klikněte na vybranou část mapy !!!

Pozn.: Tato "klikací" mapa vznikla zvětšením schéma v měřítku 1:500, které bylo doplněno o polygonový pořad. Detaily této mapy tedy odpovídají tomuto měřítku. Pouze některé části mapy v blízkosti dna Hlavního tahu jsou kresleny v měřítku 1:100 (označeno zelenou barvou). V mapě jsou rovněž odkazy na fotky a profily.

Plán: Michal Kolčava, David Kaifoš, Jiří Bruthans, Zdeněk Matějka, Petr Novák, Michal Novák, Štěpán Křtěnský a další.

Digitalizace: Jakub Kerhat.

 

 

Specifická je pro Arnoldku různobarevnost stěn a stropů, tam kde jsou prostory v loděnických a řeporyjských vápencích. V Bludišti, Mlaskačce a nad Příbovým dómem (Srdcová chodba) se místně vyskytují zarovnané stropy prostor a chodby srdcového průřezu dokládající dlouhodobou stagnaci vodních hladin v několika výškových úrovních. Neméně nápadným tvarem jsou stropní korýtka (např. v Tobogánu, v Jídelně) hovořící buď o značném zaplnění prostor sedimenty (nepravděpodobné) či ledem v určitém stádiu vývoje jeskyně a snaze epizodických vodních toků "tlačit se" těmito cestami směrem dolů k erozní bázi, nebo mohla být "vyleptána" nějakým vzestupným médiem ve freatickém prostředí (teplejší voda, oxid uhličitý). Podle nejnovějších výzkumů jeskyně vznikla právě korozními procesy (rozpouštěním vápenců) ve freatickém prostředí, tedy pod hladinou vody. Až v pozdější době se prostory ocitly na suchu nad erozní bází.

Jeskyně je významným zimovištěm netopýrů a vrápenců. V zimním období se zde vyskytuje okolo 300 jedinců třech druhů těchto ohrožených živočichů (netopýr velký Myotis myotis, vrápenec malý Rhinolophus hipposideros a netopýr vodní Myotis daubentonii).

V roce 2012 postoupilo zasypávání lomu hlušinou až k Arnoldce. Z ochranných důvodů zimoviště netopýrů a z toho vyplývající nutnosti zachování spodního vchodu byla v odvalu ponechána nálevkovitá jáma s dotčeným vchodem a s jeskyní Brutuson, která je také ventarolou Arnoldky. Podobných ventarol bývalo v lomové stěně více (oblast závalu Richardovy sluje a oblast Štěpánské propástky, oboje nyní zasypáno) a tak i přes tato vstřícná ochranná opatření je možné očekávat určitou změnu jeskynního mikroklima. "Nálevka" byla dokončena v únoru 2015.

Jeskyni popisuje hlavně Nosek a Hromas 1973, Hromas a Kučera 1974, Bruthans a Filippi 1999.

Jeskyně je ve správě ZO 1-05 Geospeleos.

Text: Michal Kolčava

Fotografie: Michal Kolčava (1,2,3,4,5,7,9,11,12,17,18,19,20,22,23,24), Lukáš Němeček (6,8,13,14,21) a Petr Vodička (10,15,16).

 

Literatura o Arnoldce (nejen):

[B2]  [B3]  [B35]  [B36]  [B37]  [B38]  [B39]  [B40]  [B43]  [B46]  [B47]  [B52] 
[G1]  [G2]  [G4]  [G5]  [G6]  [A4/24]  [C5]  [C6]  [C7/24]  [C21] 

 

Mapové a jiné dokumenty, také skici a mazanice:

Plán výšek 2013

Profil 2013

Lom Čeřinka 1973

Radiotest 2008

Kolísání hladiny 2013

Mapa pro trafačku 2014

Situace za bodem 14

Lom Čeřinka 1988

Měření radonu a CO2 2008

Pseudomaro aenigmaticus

Polygon - schéma

Paní hora - řez

Mapka pro SZS

Arnoldka - Štěpánská propástka

Arnoldka - Brutuson

Skapy

Pseudocycloceras pseudoextensum

Polygon k Večerní

Nedokončený profil

Cedule ke vchodu 2008

Nedokončený půdorys

Půdorys v tužce - Netopýří dóm

Půdorys v tužce - Štěpánova chodba

Půdorys v tužce - Kleštěnice

Místopis (náčrt) bodů 1

Místopis (náčrt) bodů 2

Místopis (náčrt) bodů 3

Voda - výšky

Stav odvalu 2012

Jeskyně a propasti v Československu

 

Prohlídka dalších jeskyní: