Čeřinka (Palachova propast)

Evidenční číslo 24-020  (K112-87-24-J00020)
Lokalita Český kras / Paní hora - lom Čeřinka
Datum objevu 9.2.1969
Souřadnice vchodu Y=762 927,71 m; X=1054 276,71 m; H/Bpv=399,92 m n.m.
Délka chodeb 630 m
Vertikální rozpětí (denivelace) 87 m
Synonyma Palachova propast, Propast Na Čeřince, Propast JP
Vápence devonské (kotýské \ koněpruské \ slivenecké \ loděnické)
Aktualizace 19.3.2015 MK

 

Jako první z větších jeskyní v Paní hoře byla objevena propasťovitá jeskyně Čeřinka a zařadila tak tuto lokalitu ze speleologického hlediska mezi významná místa Českého krasu. Stalo se tak 9.února 1969 na západní druhé etáži lomu Čeřinka v místech probíhající těžby vápence (jedno patro pod vrcholovou plošinou Paní hory). Záznamy z lomu říkají, že vchod byl již částečně nastřelen o rok dříve. První sestup, ke kterému se váže zmíněné datum, uskutečnili Ivan Dvořák, Stanislav Kácha, Alena Kutíková, Miroslav Maněna, Zdeněk Řežábek a Ladislav Svoboda, kteří postupně objevili téměř celý dnes známý rozsah jeskyně. Pohnutá situace tehdejší doby vedla objevitele k jejímu pojmenování "Palachova propast", které bylo záhy na to zakázáno. Ani "krycí" označení "Propast JP" nevydrželo dlouho a tak se k jeskyni na dlouhé roky přiřadil normalizační termín "Propast na Čeřince". Dnes se jeskyně převážně označuje vžitým hovorovým jménem "Čeřinka".

 

 

Jeskyně je tvořena souborem převážně strmě ukloněných chodeb a puklinovitých dómů, vázaných na téměř vertikální příčné tektonické poruchy a vrstevní spáry devonských vápenců. Jednotlivé prostory spojují svislé propasti a rozdělují tak jeskyni přibližně na tři horizonty. Celková její délka činí 630 m.

Za současným a jediným vchodem se nalézá Vstupní šachta, která navazuje na příkrou Centrální chodbu a ta vyúsťuje v hloubce 20 m na První horizont. Zde se odbočuje klesající Žabí chodba s výskytem zemních pyramid, která se vrací zpět pod lom a tvoří tak paralelní variantu případného lokálního odvodnění svrchní partie jeskyně. Další pokračování Centrální chodby nejprve padá puklinovou propastí a poté svažitě vstupuje na druhý pomyslný horizont do Říceného dómu v hloubce 40 m. Dno dómu je tvořeno mohutnými bloky, které zčásti zakrývají šachtu směřující do jezerních prostor. Z dómu vychází hned několik chodeb a komínů. Především je to horizontální Krápníková chodba, dlouhá 40 metrů s místy bohatou sintrovou výzdobou (bohatá v měřítku Českého krasu). Závěrečný úsek chodby je částečně poškozen těžbou v lomu, neboť 4.etáž je odtud vzdálena pouhých 6 m. V roce 1970, kdy se zde těžilo, existoval plán prorazit krátkou štolku a zbudovat zde hlavní vchod do podzemí. Dnes je tato část lomu až do úrovně plošiny Paní hory zasypána odvalem.

 

 

Krápníková chodba spolu se spojnicí mezi Říceným dómem a Brčkovou chodbou je pravděpodobně vytvořena na neptunické žíle, velké rozsedlině vzniklé již v období devonu a následně vyplněné mladšími devonskými sedimenty. Po ní vzhůru z Říceného dómu stoupá komín až do úrovně "prvního" horizontu. Zde se nachází 30 m dlouhá chodba Galerie (objevena 16.3.1969), která má téměř v celém svém průběhu počvu proříznutu ústím úklonné puklinové propasti padající zpět na "druhý" horizont do již zmiňované spojnice. Zatímco všechny dosud popisované prostory jsou vytvořeny v masivních zrnitých organodetritických vápencích sliveneckých a koněpruských, prostory Galerie a přilehlých chodeb zasahují již do nadložních pestrobarevných loděnických vápenců, místy s typickou deskovitou skladbou a prostory svým vzhledem připomínají spodní jeskynní úroveň sousední Arnoldky. Nejvíce na západě na Galerii navazuje Brčková chodba s krápníkovou výzdobou a z ní vzhůru vystupující Strmá chodba s náznakem pokračování jihozápadním směrem pod plošinu Paní hory. Nejvíce se však plošině přibližuje Větrná chodba, v níž je v určitá období pozorován i slabý průvan, odtud jméno. Přímá vzdálenost od závěru chodby k povrchu činí 9 m, i zde byl v minulosti plánován vchod.

"Třetí" horizont je v hloubce 60 m a skrývá další relativně velkou prostoru Čeřinky – puklinovitý Vodní dóm, zatopený jezerem s kolísající hladinou o výkyvu až 30 metrů. Ze stěn dómu vystupují tmavé křemité rohovce, typické pro podložní kotýské vápence. V okolí dómu je několik kratších chodeb a komínů. Od jihovýchodu do dómu vstupuje tzv. Zkracovačka, což je zprvu úzká svislá propast oddělující se od Centrální chodby pod Prvním horizontem a hlouběji pak přecházející ve velmi strmou rozšiřující se chodbu. Větší zájem speleologů však vzbuzuje pokračování dále do masivu, tedy dolů po sklonu vrstev směrem k jádru hostímsko-holyňské synklinály. Během abnormálního poklesu vody v lednu 1985 zde byla objevena klesající Italova chodba a bylo dosaženo celkové hloubky jeskyně 82 m (z původních 61 m). V prosinci 1994 klesla hladina natolik, že umožnila průnik závěrečnou plazivkou k ústí zatopené propástky v hloubce cca 87 m. Poté hladina opět vystoupila do Vodního dómu. Velké množství zvodnělých jílovitých sedimentů, které se tu nachází, však další průnik plazivkou v Italově chodbě nedovolilo i přes opakování poklesu hladiny pod úroveň dómu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kam je jeskyně odvodňována není doposud nijak uspokojivě prokázáno. Bubovický potok je sice od závěru Italovy chodby vzdálen jen 250 m, ale protéká o 42 m výš. V roce 1977 byl v jezeře uskutečněn stopovací pokus s použitím stopovače radioizotopu chromu (Cr51), který se ale ani v jednom ze sledovaných míst (Bubovický potok u Kubrychtovy boudy, prameny Ivan a Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou) neobjevil, kromě jednoho zřetelně chybového odběru (Ivan). I přesto se zdá být pravděpodobné, že odvodnění směřuje právě do Svatého Jana pod Skalou.

V některých prostorách jeskyně překvapuje krápníková výzdoba. Hned na Prvním horizontu je to např. žlutohnědě zbarvený sintrový vodopád, dále pak brčka a hůlkové stalaktity, dlouhé až 30 cm (Brčková a Visutá ch., Zdobený komín), záclony (Krápníková a Brčková ch.), či různě zabarvené praménkové stalaktity a sintrové náteky (První horizont, Řícený dóm, závěr Krápníkové ch.). Poměrně vzácné jsou menší stalagmity (Komín nad výzdobou, Krápníková ch.) a excentrické útvary (několikametrové pásmo v Komíně na Galerii). Asi nejhojnější jsou nástřikové pizolity a keříčkovité výrůstky přecházející do krystalických kalcitových forem (spojnice Řícený dómBrčková chodba) a velké polokulovité pizolity (pod Pizolitovým komínemKrápníkové chodbě). Většina útvarů je mléčně bíle až žlutohnědě zabarvena, vzácněji se objevují červené odstíny. Nejvzácnější jsou chemicky čisté formy z čirého sintru. Vznik výzdoby patrně umožnila stálejší komunikace Větrné chodby s povrchem, čímž docházelo k výměně vzduchu a ředění oxidu uhličitého jako produktu krasovění. Ze spodnodevonských zkamenělin lze ve stěnách spatřit např. ocasní štíty trilobitů (První horizont) a orthocery (Apsida).

Přestože charakter prostor je většinou puklinovitý, setkáváme se v jeskyni i s jinými morfologickými tvary. Jsou to např. zarovnané stropy a náznaky chodeb srdcovitého tvaru svědčící o dlouhodobé existenci vodní hladiny v určité výšce. Nejlépe je vyvinut v Brčkové chodbě, jinak obecně v úrovni "prvního" horizontu. Zajímavé jsou rovněž stropní kopule v deskovitých loděnických vápencích, které díky tmavým jílovým vložkám dodávají konkávním tvarům zebrovitý vzhled (Apsida, Horizontální chodba).

V letech 1999 - 2000 byla část jeskyně vybavena ocelovými žebříky (ve Vstupní šachtě již v r.1997). Do úrovně druhého horizontu je tedy možné sestoupit bez použití speleoalpinistické techniky, která díky všudypřítomným řídkým jílům neplnila vždy svoji funkci nejbezpečněji. Tím také odpadl základní motiv budování nového vchodu. V roce 2008 se s vrcholící rekultivací přilehlé části lomu vchod ocitl na dně nálevkovité jámy.

Celková délka chodeb činí 630 m. Jeskyně je popisována mnoha statěmi, důležitá data postupně přináší Lysenko 1969, Hromas a Kučera 1972, Kácha 1983, Kácha 1987, Kolčava 1995 a Bruthans 1999.

Jeskyně je ve správě ZO 1-05 Geospeleos.

Text: Michal Kolčava

Fotografie: Michal Kolčava (1,2,3,10,16,19,20), Lukáš Němeček (9,12,13,18), Daniel Šaroch (4,6,8,15,17) a Petr Vodička (5,7,11,14).

 

Literatura o Čeřince (nejen):

[B2]  [B3]  [B22]  [B23]  [B24]  [B25]  [B26]  [B27]  [B28]  [B29]  [B30] 
[B31]  [B32]  [B33]  [B34]  [B36]  [B40]  [B43]  [B46]  [B52]  [K25] 
[G1]  [G2]  [G5]  [G6]  [A4/24]  [C5]  [C6]  [C7/24]  [C21] 

 

Mapové a jiné dokumenty, také skici a mazanice:

 

 

Plán výšek 2013

 

 

Kolísání hladiny 2013

Profil 2013

Mapa pro trafačku 2014

Půdorys 1969

Radiotest 2008

Měření radonu

Lom Čeřinka 1973

Lom Čeřinka 1988

Geologie

Tektonická mapa

Profil 1969

Paní hora - řez

Voda - výšky

Dno (Vodní dóm) 1983

Profily 1969

Dno (Vodní dóm) 1970

O těžbě u Krápníkové ch.

O těžbě u Krápníkové ch.

O těžbě u Krápníkové ch.

O těžbě u Krápníkové ch.

O těžbě u Krápníkové ch.

Zapomenutý komín - skica

Zapomenutý komín - situace

Polygon - pracovní schéma

Místopis nového polygonu

Radiotest 1982

CHPV

Jeskyně a propasti v Československu

Cedule ke vchodu 2008

Dopis od lomařů

 

Prohlídka dalších jeskyní: