Jeskyně nad Srbským neboli Boubovským potůčkem

Kapitola z krasového průvodce " Českým krasem " z let 1933-34

Jaroslav Petrbok

(Speleo 9; str.24-26; Praha 1992)

 

Jeskyně "Pod silnicí"

Na pravém břehu jmenovaného potůčku na cestě ke známým "vodopádům" je ve skalní stěně pod silnicí k Hostimu asi 8 metrů nad hladinou této vody nevelká jeskyně v devonských vápencích.

Hlavní prostor má zhruba tvar obdélníku o délce 3,5 m a šířce 1,5 metrů. Do něho přichází se o vchodu dvoumetrovém, který se zužuje do hlavního prostoru v hloubce 1,5 metru na jeden metr.

Nedaleko vchodu je dlouhá, neprůlezná chodba. Zadní stěna hlavní prostory má dva komíny. Levý je úplně kolmý, asi 6 m vysoký, půl, tři čtvrti a nahoře asi 1 m široký a má nepatrné dutinové rozšířeniny a je velmi úzkou, pouze 2-3 dm širokou chodbou spojen s frontální stěnou skalní. Jsou v něm i pěkné krápníky. Druhý komín je poněkud šikmý, asi 4 m vysoký, stejně s prvním široký, nahoře opět rozšířený.

Tato jeskyně byla první, kterou jsem nerušeně kopal sám a v ní naučil se poznávati jednotlivé vrstvy našich jeskyní, chápal jejich výzkum pro paleoklimatologii, studium změn podnebí v různých obdobích doby poledové.

Profil byl pak následující:

1. "guano" s ohromným množstvím krovek brouků, kostiček drobných obratlovců a málo ulitami. Výška této vrstvy byla 1 - 2,5 metrů,

2. pod ním byla bělavá travertinová hlína a to 0,25 - 0,5 m a v té kostičky drobných obratlovců a pouze jedinný plž: hlemýžď plavý (Eulota fruticum). Tato travertinová hlína může se otevříti pouze za období velkých dešťů a také hlemýžď plavý žije výlučně ve vlhkých polohách,

3. dále byla žlutá hlína 0,25 - 0,5 metru a to zase s kostičkami drobných obratlovců, uhlíky dřevěnými, tedy jedinou stopou po praobyvatelích této jeskyně a ulity sedmi druhů měkkýšů.

Pak byla 4. vrstva a to: zřícený strop jeskyně na 5. vrstvě: žluté hlíně, do které jsem se nedostal patrně proto, že je pokryta balvany zříceného stropu. Bylo by třeba je rozbít a vynést, neboť tato vrstva může obsahovati nástroje paleolitu a tedy i zbytky zvířeny z doby ledové. Že se mohlo "guano" usadit má příčinu v tom, že jeskyně v této době nebyla obydlena. Žel, už tu nebyly nalezeny žádné stopy až na uvedené uhlíky po činnosti člověka.

 

Jeskyně "Nad vodopády"

Podle jmenovaného potůčku vede cesta pěkným údolím ke známým "vodopádům". Nad nimi je také jeskyně známá tím, že zadní stěna je plna poměrně volných, zřícených stropních a snad i stěnových balvanů, které jsou taky samy ve hlinách ke vchodu.

Bylo by velmi dobře, kdyby zůstala vlastně netknuta jako přírodní památka a to právě pro ony tak zřícené balvany, neboť je v tom krásným dokladem geologickým.

I vlastní výzkum hlinitých vrstev na dně této jeskyně mnoho nového asi nepřinese, neboť tyto vrstvy jsou jistě velmi sporé a když předešlá jeskyně "Pod silnicí" sama poskytla útulek člověku předhistorickému jenom snad na několik hodin, tu tato jinak jistě nepohodlnější jeskyně sotva že dá po něm více. Její cena je pro Český Kras právě v oněch zřícených balvanech.

 

Vodopády

Tyto všem výletníkům známé "vodopády" vznikly erosivní činností Boubovského neboli Srbského potůčku a tvoří několik jinak pěkných ovšem velmi že miniaturních kaskád.

Jinak jsou ještě zajímavé i tím, že na jejich stěnách tvoří se do dnes travertinové nálety, často plné otisků rostlin, zejména habrů, což je tedy dokladem pro to, že se tvoří skutečně i dnes. Někdy se však stane, že třeba za staletí jednou ulomí se taková travertinová stěna zůstane pak isolovaná na dně vodopádu jako balvan. A pokud je pak vody rozbijí na malé úlomky, odnáší sebou dál, až konečně někdy takový malý travertinový oblázek uvázne v ostatním kamení, písku a hlíně v terase tohoto potůčku.

Tak dálo se již před věky, neboť v jedné staré terase tohoto potůčku nalezl jsem valounek tohoto travertinu.