Jeskyně Nad Kačákem

Ctirad Piskač, Luděk Vlk, ZO 1-11 Barrandien

(Speleofórum 1994; str.39-42; Brno 1994)

V prudkém skalnatém svahu nad levým břehem potoka Kačáku (Loděnice), asi 450 m od jeho ústí do Berounky u osady Kozel, se nachází speleoarcheologická lokalita, proslulá osídlením ze starší doby kamenné - jeskyně Nad Kačákem. Je to jednoduchá chodba s rozlehlým horizontálním vchodem 4 x 4 m a délce vstupní chodby 25 m. Jeskyně vznikla v loděnických vápencích pražského souvrství spodního devonu. Před započetím archeologických výkopů byla jeskyně nejvýše 1 m vysoká.

První výzkumné práce proběhly na lokalitě v roce 1900, hlavní výzkum uskutečnil v letech 1930-35 Jaroslav Petrbok a v r.1942 provedl ještě kontrolní sondu prof. L. Zotz. J. Petrbok objevil v jeskyni ohniště, dílnu a nástroje. Objeveny byly též střepy keramiky lineární, vypíchané, nezdobené neolitické, knovízské a hradištní. Dále pak pazourkové úštěpy, rozbitá lebka a čelist jeskynního medvěda (upravená pravděpodobně jako zbraň), z kostí vyrobené hroty, škrabadla, nože, otisky listů v travertinu aj. Petrbok daroval své nálezy Národnímu muzeu v Praze, Zotzovy nálezy jsou od roku 1945 nezvěstné. Jak vypadala jeskyně po archeologických výzkumech, lze spatřit na obr.1 a 2.

 

Obr.1. Jeskyně Nad Kačákem, mapa dle Janouška a Petrboka

 

Za monumentálním vchodem pokračuje východním směrem do masivu Doutnáče 41 m dlouhá hlavní chodba, která je zakončena závalem a širokým komínem, který propojuje tuto chodbu s horním patrem. Horní patro tvoří dvě protilehlé úzké chodby, nazývané Přítoková a Východní, o délkách 10 a 18 m. Současná délka jeskyně je 100 m, výškový rozdíl obou pater cca 12 m a celková denivelace 17 m. Výzdobu jeskyně tvoří aragonit v jehlicových agregátech, sádrovec v podobě zakroucených květů, pokrytý koloidním alumogelem (HAVLÍČEK 1991, CÍLEK 1992), kalcit a amorfní opál detekovaný UV zářením (KOMAŠKO 1991). V materiálech vyvezených z jeskyně při výkopových pracech byla též nalezena dutá konkrece, tvořená směsí limonitu, křemence a jílového minerálu (CÍLEK, KOLOUŠEK 1990).

V lednu 1994 byl zával na konci hlavní chodby snížen natolik, že bylo vidět pokračování jeskyně v původním směru chodby. Z charakteru jeskyně, směru hlavní chodby a sklonu vrstev (KUČERA) lze usoudit, že jeskyně sloužila k odvodňování vrchů Doutnáče a Boubová, a není vyloučeno, že mohla odvodňovat i část Chlumu. Začátkem tohoto roku byla dokončena kompletní mapová dokumentace jeskyně a sestaven řez údolím potoka Kačáku, na němž je názorně vidět odvodňovací funkce jeskyně. Vzhledem k redakčnímu termínu uzávěrky sborníku nebylo možné uvést poslední údaje o prolongaci závalu.

 

Obr.2. Jeskyně Nad Kačákem, mapa dle Motla a Šantrůčka


Literatura: