Co ještě může poskytnout výzkum jeskyně Na Průchodě

Vojen Ložek

(Speleo 8; str.44-45; Praha 1992)

 

Jeskyně Na Průchodě v kaňonu Kačáku patří k těm jeskyním Českého krasu, kde byl provedený opakovaný, především archeologicky zaměřený výzkum, který vyvrcholil v době II.světové války, kdy zde došlo k "utkání" mezi německým profesorem L. Zotzem a naším Jaroslavem Petrbokem (Speleo 1991, 6. str.18). Později zájem o tuto jeskyni utichl, neboť většina její výplně padla za oběť výkopům a skončila v podobě mohutného násypu před vchodem. Z výkopů se sice podařilo získat řadu cenných archeologických nálezů, od paleolitu po mladé keramické kultury, nicméně o fosilní fauně toho nevíme mnoho vzhledem k tomu, že tehdejší metody byly s to podchytit jen zlomek skutečného paleontologického bohatství, především nápadné kosti velkých savců.

Dnes, kdy se snažíme z každého jeskynního výkopu získat co nejúplnější materiál, především drobných savců a měkkýšů z podrobně členěných profilů, nám tyto starší nálezy podávají jen zcela povšechný obraz vývoje, z něhož nelze blíže odvodit přírodní děje, které se zde odehrály. Je to velká škoda, neboť j. Na Průchodě leží v jedné z nejcennějších částí Českého krasu, odkud nutně potřebujeme mít co nejvíce dokladů o vývoji v minulosti, abychom mohli správně zaměřit péči o toto chráněné území. Proto bylo třeba pokusit se i na této již téměř odepsané lokalitě o nový výzkum, který by blíže osvětlil poměry v poslední ledové i poledové době a jednak tak doplnil starší výsledky, jednak poskytl celkové podklady k poznaní nejmladší geologické minulosti Českého krasu.

Předpoklad, že zbytek neporušené výplně by se mohl zachovat ve vchodu, kam starší archeologické výkopy obvykle nezasahovaly, sice nevyšel, nicméně se však ukázalo, že neporušený vrstevní sled o mocnosti nejméně 2,5 m se kupodivu zachoval ve spodním okně jeskyně přesto, že leží v exponované poloze ve skalní stěně. Podíl na tom nesporně má statná lípa, která svými kořeny i kmenem chrání výplň ležící bezprostředně nad svislou stěnou a zahrnující vrstvy od vrcholu posledního glaciálu do současné doby.

Na spodu vystupuje sprašovitá hlína s balvany z konce posledního glaciálu, nad ní slabě humozní přechodné vrstvy s nenáročnou malakofaunou s vůdčím druhem Discus ruderatus /Fér./ z rozhraní posledního glaciálu a holocénu. Výše pak tmavá hlína s drobnou sutí, kde se již objevuje řada náročných druhů jako endemická Bulgarica nitidosa /Ulič./ včetně některých obyvatel lesa, kteří v této poloze dnes již opět nežijí. Pozoruhodná je nadložní poloha hrubých balvanů táhnoucí se zhruba v hloubce 1 m, na jejímž povrchu byl nalezen prehistorický střep. Nad ní pak spočívá souvrství černých rendzinových sedimentů s další vrstvou větších kamenů při povrchu.

I když jde jen o torzo jeskynní výplně zachované v dosti neobvyklé exponované poloze, přece je zde možnost získat statisticky hodnotitelný materiál ulit a kostí z dostatečně členěného profilu, v němž se mohou objevit i jednotlivé archeologické nálezy, což by umožnilo rekonstrukci životního prostředí pravěkých lidí. Střídání poloh hrubé suti, různých hlín i spraše pak obráží děje, které modelovaly vlastní prostoru jeskyně. Hlavní hodnotu zbylého profilu v j. Na Průchodě je třeba spatřovat v tom, že vypovídá o vývoji ve strmé skalní stěně, tedy o stanovišti, na němž se obvykle nezachovají biostratigraficky zpracovatelné sedimenty.