LOPAČ - průzkumy koncových sifonů

Ivo Záruba, 1-05 Geospeleos, 28.1.2002

Na konci roku 1996, po proplavání tehdy koncových sifonů v Lopači S. Bílkem a objevení dalších volných prostor, které končily závalem, byl vytyčen cíl o překonání tohoto závalu.

Bylo jasné, že na práci na tomto závalu budou pracovat jen ti, kteří dokáží překonat dva sifony, jejichž hloubka nepřevyšuje pět metrů a o délce cca dvakrát patnáct metrů. Viditelnost ve vodě je ve všech sifonech Lopače téměř nulová s možností zúžení nebo dokonce zanesení sifonů sedimenty.

Obsazení této skupiny nebylo stálé, převahovali členové skupiny 1-05 Geospeleos a dále po několika členech z 1-04 Zlatý kůň a 1-10 Speleoakvanaut. Akce probíhaly 1 x až 2 x za měsíc a bylo provedeno cca 30 akcí. Pro bezpečné překonání sifonů byly instalovány silné vodící lana, pro komunikaci s povrchem telefon, který vedl až k nedalekému občerstvení u jeskyně Balcarka.

Jednotlivé akce měly podobný charakter. Ponor 2 až 3 členných družstev za sifony, kde pracovali na závalu a střídání s druhou skupinou, která mezitím odpočívala. Byly vytyčeny hlavní směry předpokládaného postupu. Hlavní postup se předpokládal ve směru po vodě.

Tento směr se ukázal jako chybný. Bylo postoupeno o více jak 15 m, avšak další práce byly zastaveny pro nebezpečí zavalení, neboť práce probíhali pod vodou v závalu.

Poté proběhly pokusy skupiny Tartaros o překonání sifonů rozplavováním místa s náznakem chodby pro umožnění práce na závalu i pro jeskyňáře, který nejsou potápěči. Chodba směřovala nad sifony a i za sifony byly náznaky této chodby. Byl proveden i pokus o odčerpání prvého sifonu, ale voda klesla maximálně o 4 m.

Toto rozplavování a odčerpávání mělo za následek zanesení obou sifonů a tím již nemožnost proplavání sifonů potápěči.

Po úspěšném rozplavení chodby a proniknutí za sifony na jaře 2001 a překonání závalu v jiném směru byly objeveny další volné prostory končící opět vodní hladinou. Z charakteru předcházejících sifonů se usuzovalo na podobný charakter - nehluboký a krátký sifon. Koncem dubna se proto uskutečnil první ponor. Ten odhalil, že sifon má jiný charakter. Jedná se o ukloněnou studnu hlubokou 30 m bez odboček. Dno studny je pokryto vrstvou sedimentů. Dno se narovnává a po několika metrech se prostora uzavírá.

Tyto poslední metry jsou však velmi úzké a i při použití bokových lahví potápěčem nebylo možné postoupit dále. Průzkum v tomto sifonu prováděli již jen členové 1-05 Geospeleosu.

Další pravděpodobný postup je opět rozplavováním náznaku zasedimentované chodbičky nad tímto sifonem. Bohužel rozplavováním sedimentů se definitivně stane tento sifon neproplavatelným.

Doufejme, že další objevy nedají na sebe dlouho čekat a i tento sifon bude překonán.