Dekorační využití travertinu ze Sv. Jana pod Skalou

Václav Cílek

(Český kras 16; str.20—21; Beroun 1990)

 

 

V první polovině roku 1990 obnovilo svou činnost několik desítek církevních řádů a společenství, které žádají navrácení 94 stavebních objektů, přičemž toto číslo není konečné. Vzhledem k existenci historického podzemí pod mnohými kláštery a zároveň nutnosti rekonstrukce objektů pro řeholní komunity se otvírá nové pole působnosti pro jeskyňářské organizace. V současné době probíhá průzkum břevnovského benediktinského kláštera Sv. Markéty a premonstrátského kláštera na Strahově. Po ukončení těchto speleologických výzkumů bude o těchto objektech vydána zpráva.

Předběžný výzkum Břevnovského kláštera odhalil dvě zajímavé okolnosti, které se váží k Českému krasu. V drobné kapli ve spodním východním cípu klášterní zahrady byl nalezen strukturní pěnovec-travertin ze Sv. Jana pod Skalou. Jedná se o kusy 2—4 kg těžké, málo rozpadavé, se zachovanými inkrustovanými stonky a esteticky působivé, které lemují niku ve východní části kaple. Jak se dostal travertin z Českého krasu do Břevnova. Řešení je pravděpodobně velmi jednoduché: benediktini ze Sv. Jana jej přinesli benediktinům z Břevnova, kde sídlil opat řádu. Ostatně travertin jako ozdobný kámen byl použit i pro dekoraci kaple Sv. Kříže (postavena 1714, přestavěna v minulém století – Kotrba 1944), která se nachází nad benediktinským klášterem ve Sv. Janu pod Skalou. Při lámání travertinu pravděpodobně mnichům neunikly mimořádně hezké, dnes však již značně ovětralé, kusy travertinu a využili je jako dekoraci.

Ve východní části zahrady Břevnovského kláštera, ale výškově v její střední části se nalézá rozsáhlá devastovaná kaple, která přiléhá k uměle vytvořenému skalnímu zářezu, který přechází v menší, asi 5 m dlouhou podzemní prostoru malého profilu a nepravidelného průřezu. Nad vchodem do umělé jeskyňky vystupuje 15—20 cm mocná, tektonicky porušená písčitá vrstva, která má za vlhka rudo-fialovou barvu. Tato červená zvětralina, která se místy v křídě vyskytuje v bazální části souvrství, je zde lokalizována blízko špatně zřetelného oscilačního kontaktu „sladkovodních“ peruckých pískovců a šedě zelených, glaukonitických pískovců korycanských vrstev. Rozhraní peruckých a korycanských vrstev je často v blízkém okolí Prahy tvořeno buližníkovým štěrčíkem (Prosek) nebo podobným materiálem který indikuje splach z přilehlé pevniny.

Rudo-fialovou polohu můžeme velmi pravděpodobně identifikovat jako splavené pestré zvětraliny před-svrchnokřídového reliéfu, jaké místy nalézáme pod cenomanskými pískovci. Svědčí o tom mimo jiné poměrně obvyklé červeně zvětralé relikty proterozoika, které byly nově odkryty při stavbě silnice u Chaber i dnes zarostlé výchozy rudých vrstev v rokli Housle u Lysolaj či Kozích hřbetů u Suchdola (V. Ložek, ústní sdělení). Rovněž je pravděpodobné, že železem bohatý terestrický materiál podmínil vznik glaukonitických pískovců korycanských vrstev.

 


Literatura: