„Krystalová“ – jeskyně nad „Vodopády“ za Srbskem
Jaroslav Petrbok
(Národní politika, roč.59/č.120 – 30.4.1941/ranní vydání pro Prahu; str.8)
Zrovna nad „Kubrychtovou boudou“ u známých „Vodopádů“ za Srbskem, ne tuze vysoko, je skalní trhlina trochu v jeskyni rozšířená a ke všemu ještě příčnou mezistěnou ve dvě prostory rozdělená.
Sama je pouze dva metry dlouhá, několik metrů vysoká, ale výška její jest příliš úzká, takže se nedá jí prolézti ven, kudy sem sluníčko svítí. Za lijáku mohou se tu všude i čtyři lidé ukrýt; je to tedy prostora příliš malá, že snad ani za zmínku nestojí.
Ale přece: tato jeskyně nevznikla docela žádným průtokem podzemních proudů, ale vyplavením rozpuštěných vápenců po směru vrstvy, tedy skalní trhlinou. Také nikdy nemohla být osídlena v pravěku a v jedné z jejích oddělených prostor žije dnes králík; dejte mu ale pokoj, má stejně tak až příliš zbytečných nepřátel.
Ale za to všechno i tato krasová dutina má docela něco jiného, než bylo až dosud ve všech ostatních zde nalezeno: v té hlíně žluté, kterou je sotva vyplněna, jsou uvolněné krystaly vápence; hned malé, i větší. Dostaly se tam prostě rozpadem celé krystalové „žíly“ těchto vápenců a snad některý – ale skutečně odborný mineralog by dovedl o nich ještě něco jiného říci.
Už tedy jen za tohle stojí ta jeskyně za psaní, neboť doplňuje prostě náš nehotový ještě obraz o Českém Krasu.
Avšak byl v ní nalezen i jeden pro Čechy úplně nový hlemýžď, kterému říkají takto „bezzubý“ čili učeně Helix edentula.
A tento jinak nepatrný, docela zbytečný tvor, byl tu objeven zatím v jediném, ale pěkném kuse.
Řeknu vám všem ale přímo: až půjdete jednou snad až k těm vodopádům, za touto jeskyní nechoďte, nestojí každému jenom tak zato. Raději se dívejte na ty „Vodopády“ a poslouchejte jejich hlas; ten snad vám řekne víc…
