Nová jeskyně v Českém krasu
(předběžná zpráva)
Jiří Kukla
(Československý kras 2/10; str.325—326; Brno 1949)
(Poznámka MK: popisovány jsou jeskyně 24-006 Amerika II a 24-005 Amerika I.)
Téměř v samém středu Českého krasu mezi obcemi Bubovicemi a Mořinou v okresu berounském se rozprostírá ploché zalesněné návrší, jehož maximální nadmořská výška je 427 metrů. Je budováno masivními vápenci siluru a devonu, místy s vložkami tufitů. Morfologická modelace povrchu ve srovnání se sousedními oblastmi je nevýrazná.
Kvalitní vápenec se těží v řadě zajímavých lomů. Materiál je vybírán z hloubky 30 až 50 metrů pod povrchem a odvážen systémem tunelů, které spojeny, ústí něco přes kilometr východně u osady „Ameriky“. Tam je správa lomů a nákladové nádraží. Těžbou vznikají uzavřené kotle s kolmými stěnami, ne nepodobné krasovým propastem. Brzy po opuštění lomu zatarasí závaly ve štolách původní přístup. Při lámání kamene přicházejí dělníci čas od času na jeskynní prostory, obyčejně komíny nebo rozšířené horizontální pukliny, které však jsou úplně vyplněny hlinitými náplavy.
Při dně jednoho z opuštěných lomů je vchod do prostorné jeskyně, založené na vertikální puklině, která se zužuje až na cca 70 cm širokou propasťovitou rozsedlinu. Směr této pukliny je téměř kolmý na směr vrstev, t.j. SZ—JV. Ze severovýchodu a jihozápadu ústí ve stejné výšce (asi 3 metry pod úrovní dna lomu) široké chodby, vysoko zaplněné náplavem. Po několika návštěvách této lokality bylo pozorováno rapidní ubývání sedimentů v ústí obou chodeb, a proto dne 16.října t.r. rozhodnuto sestoupit do propasti. Propástka ústí ve stropě vysoké chodby směru jihozápad-severovýchod s převládající erosní plastikou. Dno chodby je 13 metrů pod úrovní lomu. Asi po 15 metrech vcházíme její západní větví do kuželovitého dómu 12—15 metrů vysokého. Chodba byla zřejmě do nedávna do poloviny zaplněna sedimenty. Lze tak usoudit z několika míst, kde vodorovně vrstvené sedimenty jsou rozrušeny bahenními prasklinami. 9 metrů na jihozápad od ústí vstupní propasti otvírá se ve dně chodby jícen ponoru, 3 metry hluboký, kterým jsou jeskynní hlíny za dešťů transportovány do nižších pater. Množství takto odplavených hlín je zřejmě značné.
Ve výškové úrovni svrchního patra této jeskyně byla objevena další rozsáhlá prostora, rovněž až do nedávna kavernovaná. Svědčí o tom zřetelné linie na stěnách. Je položena asi 100 metrů na severovýchod. Zde jsou strhávány sedimenty v celých blocích a transportovány ponory ve dně do nižších pater. Na okraji hliněných srázů byly pozorovány zajímavé tvary, vypreparované skapávající vodou v sedimentech. Podobají se skupinám štíhlých stalagmitů. Jsou vysoké až 10 cm, v průměru však leckde neměří ani 1 cm.
Je téměř jisto, že ještě před několika lety byly obě jeskyně, ne-li zcela, tedy alespoň z větší části zaplněny sedimenty a že již dlouhou dobu nebyly používány ani nárazovými vodními přívaly.
Naskýtá se tudíž otázka, čím bylo způsobeno obnovení aktivity těchto prostor. Odpověď je nasnadě: Lomy, jejichž spojovací štoly jsou zasypány, působí tu jako mocné vodní jímky, které sbírají povrchovou vodu mnohdy ze značného okrsku. Voda, jejíž erosní účinek se mocně zvýšil, je přinucena hledati si odtok podzemím. Volí samozřejmě cestu nejmenšího odporu, t.j. cestu měkkými sedimenty starých jeskynních systémů. Jde o zajímavý příklad toho, že člověk svým zásahem nevědomky vyvolá přírodní pochody, které by při nejlepší vůli nemohl předvídat.
