Propast na Čeřince – Palachova – zpráva z průzkumu dne 9., 16., 22., 23. března

Vladimír Lysenko

(MS; 7 stran; Archiv Muzea Českého krasu; Archiv ČSS; Beroun 1969)

 

Akce 9. března – polygonový tah na zjištění hloubky propasti, průzkum okolí jezer – dna propasti – částečné očištění převisu nad vchodem do propasti.

Účastníci: Kácha, Maněna, Řežábek, Dvořák I., Kutíková, Jeřábek P. a F., Lysenko.

Akce 16. března – tektonická měření v prostoře „Říceného“ dómu (–43 m) – průzkum svrchního horizontálního patra (Galerie) nad dómem.

Účastníci: Kácha, Řežábek, Kutíková, Šumbera, Lysenko.

Akce 22. března – průzkum v bočních chodbách vstupní části a Galerie.

Účastníci: Březina Z., Nosek P., Maněna, Dvořák, Kutíková, Lauer S., Koutecký.

– Průzkum na povrchu – orientační pochůzky v okolí propasti, Bubovického potoka.

Účastníci: Jeřábek P. a F., Lysenko.

Akce 23. března – průzkum bočních chodeb vstupní části, polygon do Krápníkové chodby a západního konce Říceného dómu, fotodokumentace, geologická situace.

Účastníci: Haleš J., Maněna, Kácha, Řežábek, Kutíková, Šumbera, Lysenko.

 

Ústí propasti se nachází v patě nejzápadnější stěny lomu na Čeřince, jižně od obce Bubovice, asi 70 m V kóty Paní hora (409,7 m n.m.).

Krasové jevy na tomto území jsou známé teprve z posledních let, po otevření lomu. Byly to vesměs krátké zahliněné horizontální chodby v nejspodnější etáži lomu (největší byla 14×1×1 m velká na dislokaci 150 m), event. řada svislých, zcela vyplněných dutin ve stěnách všech etáží. Nejrozsáhlejší jeskyně zde byla asi před dvěma lety odlámaná. Byla rovněž ve svrchní etáži (západní část), vytvořená na dislokacích: 345°/36° JZ a 240°/30° JV. Zjištěné rozměry zbytku této jeskyně byly v té době 15×3×2 m. Od té doby se střídavě odkrylo několik zkrasovělých, málo významných dutin, především ve spodní etáži. Poslední odstřel na hranici dnešní nejzápadnější stěny svrchní etáže (hranice Karlštejnské rezervace) odkryl částečně vchod do popisované propasti. Dle údajů z lomu to bylo asi před rokem. 15. února zde při pochůzce tento otvor objevili speleologové z Řevnic a Prahy, členové Krasové sekce Sboru Ochrany přírody SNM a Vlastivědného klubu v Berouně, rozšířili a provedli prvý sestup. Další průzkum byl prováděn po dohodě mezi vedením závodu Mořina a Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody. Vzhledem ke krátkému termínu, který byl stanoven pro tento předběžný průzkum, nemohu podat vyčerpávající zprávu o geologii a výzdobě propasti.

 

Geologie. Těžební prostor lomu Čeřinka je v SZ křídle antiklinály Doutnáče. V profilu západní lomové stěny můžeme sledovat od J k S tento sled devonskými vrstvami: svrchní vápence koněpruské, vyvinuté jako bělavé, světle šedé krystalické (krinoidové) nezřetelně zvrstvené. Směrem do nadloží přecházejí pozvolna do narůžovělých krystalických vápenců sliveneckých (mocnost kolem 15—20 m). V sev. části lomu, v nadloží sliveneckých vápenců jsou dobře zvrstvené, deskovité, kalové vápence různých barev (ve spodních polohách světlejší – žlutě šedé, načervenalé, ve vyšších polohách tmavě šedé, sytě červené – vápence („mramory“) loděnické. Některé polohy červených vápenců odpovídají vápencům řeporyjským, které vystupují teprve v nejsevernějších okrajích lomu. Místy mají polohy červenavých vápenců typu řeporyjského vzhledem k okolním vápencům charakter brekcií (skluzových). Směr vrstev je 240—250°/40—48° ZSZ.

 

Tektonika. Z výrazných tektonických poruch se na území lomu Čeřinka projevují především poruchy příčné, i když nelze zanedbat dislokace, které paralelně provázejí nejstarší, zde vyznívající poruchy Tetínského a Kodského přesmyku (omezují antiklinálu Doutnáče). Radiální poruchy směru SZ—JV a mladší poruchy (přibližně S—J) jsou většinou poruchy svislé, nebo příkře ukloněné zpravidla k V. Došlo podle nich k horizontálnímu pohybu, většinou spojeným i s pohyby vertikálními. Mladší poruchy (S—J) vykliňují na krátké vzdálenosti. Významnější poruchy jsou doprovázeny řadou průběžných menších poruch, často se vějířovitě sbíhajících společně s průvodními drobnými puklinami. Tyto průběžné poruchy vyrovnávaly napětí uvnitř jednotlivých ker a doprovází je lokálně velmi intenzivní rozpukání zdejších váp. souvrství (Svoboda – Prantl – 1955, Chlupáč I. – 1955).

 

Geomorfologicky vystupuje území lomu na Čeřince jako výrazný, směrem Z—V protáhlý hřbet, na severu a jihu omezený senilním údolím, na západě údolím Bubovického potoka, na východě Karlickým potokem. Západní část celého území spadá hydrograficky do povodí Bubovického potoka.

 

Zkrasovění území je vázáno na výše jmenované dislokace. Projevuje se především jako zkrasovění vertikální (u chem. čistých vápenců koněpruských, krystalických sliveneckých v podobě hlubších komínů, „kapes“, event. v průběhu většího zlomového pásma jako protáhlé puklinovité prostory. Na křížení dislokací dochází při silném zkrasovění k uvolňování celých bloků a vzniku velkých dómovitých prostor, v současné době úplně nebo částečně vyplněných mladšími neogenními a kvarterními sedimenty – písky, štěrky, hlinami. Tektonická predispozice je pro zkrasovění podstatná zejména v pásmech, kde došlo k pohybům (horizontálním i vertikálním), ke vzniku tektonické brekcie, mylonitů, kdy při pokročilém zkrasovění často dochází k vyplavení mylonitů, event. k vypadávání tektonické brekcie, a tím ke značnému rozšiřování podzemních prostor. To jsou tektonické podmínky, které se především uplatnily při zkrasovění karbonátových hornin na území Českého krasu a je proto nutné s nimi téměř na každém ložisku těchto hornin počítat. V případě zjištění rozsáhlejšího podzemního zkrasovění pak nelze mluvit o zkrasovění čistě lokálním, neboť jak se ukázalo např. v oblasti koněpruské, zahrnuje toto zkrasovění poměrně velkou plochu z celého karbonátového komplexu a ložiskově znehodnocuje těženou horninu, nemluvě o ekonomických ztrátách při pokračování těžby v tomto úseku.

 

Propast je vytvořena ve vstupní části na dislokaci 320—330°/72—85° JZ, v prostorách kolem Říceného dómu je nejvýraznější dislokace 260—270°/50—62° J, event. 60°/60° JV, na které je vytvořena Krápníková chodba (viz. sit. plán – polygonový tah). Méně se uplatňují poruchy směru 165—170°, 180°, 20°, které jsou vertikální, nebo s příkrým sklonem oběma směry.

Propast v celém svém průběhu protíná příčně vrstvy svrch. váp. koněpruských a sliveneckých, v sev. části (Řícený dóm, Brčková chodba, Galerie) zasahuje do deskovitých „mramorů“ loděnických.

 

Zkrasovění propasti můžeme rozdělit na dva základní typy. Zkrasovění horizontální a vertikální. To samotné je již netypické pro Český kras, kde se uplatnilo především zkrasovění vertikální a jenom výjimečně horizontální (údolí Berounky), a to pouze na krátkou vzdálenost. Rozsáhlejší horizontální chodby, které tvoří možno říci celé patro propasti v hloubce kolem 20—25 m vzniklo především erozivní činností podzemního toku, který protékal v několika větvích západní částí morfologicky výrazného hřbetu Paní hory, a to v závislosti na Bubovickém potoku. Vznik vertikálních puklinovitých prostor je mladšího data a je podmíněn kromě tektonické predispozice především snížením baze Bubovického potoka a zahloubením podzemního toku v místech tektonicky nejvíce porušených.

Dno propasti tvoří tři vzájemně komunikující jezera (hloubka jezera II. – viz plán) je 14 m. Nelze vyloučit, že podobné horizontální zkrasovění jako ve vyšších partiích propasti je i pod hladinou jezer. Vzhledem k tomu, že hladina jezer je ve výšce kolem 336 m n.m. (ústí propasti 400 m n.m.) jedná se o úroveň o 10—20 m nižší než je úroveň Bubovického potoka mezi kótami 357,2 a 344,7 m n.m. Tato úroveň odpovídá hladinám jezer v lomu na Mořině – Východním lomu a lomu na Rešné – Nákladový. Jedná se zde zřejmě o stálou hladinu podzemní vody, a to na poměrně velkém území Paní hora – Mořina – Ameriky, ve výšce kolem 335 m n.m.

 

Průběh celé jeskyně a závislost na tektonice je následující (viz polygon. tah):

Vstupní část až po Řícený dóm, tj. do hloubky 40 m, včetně dna propasti v hloubce 60 m je na dislokaci 330°/72—85° JZ. Má charakter vysoké puklinovité chodby s horizontální úrovní ve 20 m – krátké odbočky jsou vesměs zahliněné po několika metrech. Ve 20 m je ve stěně obnažená lumachella pygidií trilobitů. Propast v této části tvoří krátké etážovité stupně v hloubce 8 m, 20 m a 40 m.

Střední část – Řícený dóm, je vytvořen na křížení několika dislokací – 330°, 260—270°/50—62° J, 60°/60° JV, 295°/70° JZ. Dóm vznikl řícením bloků, vysoké komíny jsou modelované zaklesávajícími podzemními toky.

Ve směru 60° odbočuje z dómu mírně stoupající puklinovitá chodba, dlouhá 34 m. Zakončení chodby je v hloubce 31 m pod etáží. V chodbě se uplatňuje několik příčných dislokací S—J, 270°/70° J, 125°/62° JZ a 110°, které jsou rovněž zkrasovělé. Dno tvoří jílovito-hlinité sedimenty, při jižní stěně chodby je úzké řečiště s jemným štěrkem, který je ve východní části chodby překryt vrstvičkou jemného kalového materiálu (výplach vrtu?).

V nejvyšších částech Říceného dómu a v SZ části celé propasti je systém horizontálních chodeb, které sledují poruchu 330° (Brčková chodba) paralelní s dislokací vstupní části a dislokaci 75° (Galerie). Do nejvýchodnější části Galerie vyúsťuje vstupní porucha 330°, v této partii dosud neprozkoumaná. Tyto dvě hlavní větve (Galerie, Brčková chodba) jsou vzájemně propojené chodbami, v současné době zahliněnými, směrů V—Z a S—J. Pravděpodobné je i spojení s horizontálními odbočkami v hloubce 20 m vstupní části propasti.

Brčková chodba i Galerie jsou prostorné chodby s klasickými profily, dno tvoří jemný štěrk, v odbočkách, nebo v jižním zakončení chodby, jílovito-hlinité sedimenty.

Pokračování dalšího průzkumu má naději především v těchto místech:

 

Výzdoba propasti je vyvinuta především ve střední části (Řícený dóm, Krápníková chodba) a v chodbách Brčkové a Galerii. Ve vstupní části začíná výzdoba kolem 20 m hloubky, a to ve formě žlutohnědého sintrového vodopádu, krátkých záclonek, stalaktitů. Poměrně hojné jsou povlaky krystalických výrůstků na stěnách v hloubce kolem 30 m.

Ve 43 m jsou na stěnách několikacentimetrové keříčkovité kalcitové výrůstky, které ve vyšších partiích přecházejí pozvolna do krystalických výrůstků. Daleko nejbohatší jsou stěny západní části Říceného dómu. Jsou porostlé polokulovitými, bílými až červenými, červenohnědými pizolitickými výrůstky, na hranách stropu jsou bílé stalaktity. V závislosti na jemných trhlinách ve stropech bočních chodeb se tvoří výzdoba brčková. Na řízených blocích a hranách stěn jsou opět jemné keříčkovité výrůstky. Nejbohatší na výzdobu je Krápníková chodba. Řada příčných dislokací je vyplněna sintrovými vodopády, stěny jsou porostlé polokulovitými pizolotickými výrůstky, stropy bílými stalaktity, brčky, vynikající je sintrová záclonka z mléčně bílého, místy čirého kalcitu. Závěr chodby tvoří v příčné puklině vysoký sintrový vodopád. Výzdoba zde má v některých partiích charakter výzdoby propastí Jihoslovenského krasu.

Významná je výzdoba v Brčkové chodbě – 35 cm dlouhá brčka a sintrové záclonky, a v Galerii, kde jsou několikametrové polohy excentrických krápníků. Vykroužené stěny chodeb v loděnických vápencích působí barevně vedle okrově žluté výzdoby. Celkově lze o výzdobě propasti prohlásit, že nedosahuje nějakých gigantických rozměrů, propast není výzdobou přeplněna. Ale ve srovnání s výzdobou Českého krasu zaujímá významné místo vedle Koněpruských jeskyní, Nové propasti, Srbských jeskyní a Barrandovy jeskyně. Důležité je, že se zde vyskytují druhy výzdoby v Českém krasu neznámé – mléčné stalaktity, dlouhá brčka a keříčkovité útvary, které zejména v okolí prostory nad jezerem jsou morfologicky odlišné od podobných typů v Nové propasti a lze je jedině srovnat s některými typy výzdoby v propastech Jihoslovenského krasu.

Krápníková chodba je konečně partií, která co do rozmanitosti i bohatosti výzdoby tvoří v Českém krasu nesrovnatelný celek. Mléčně bílé stalaktity, kde se střídají jemné vrstvičky čiré s vrstvičkami mléčně bílými, svědčí o chem. čistotě roztoků, ale zejména o proměnlivosti podmínek ovlivňujících rychlost skapu. Keříčkovité krystalické výrůstky jsou typické pro části jeskyní, propastí s vysokým a relativně rychlým skapem. Rychlý skap je podstatný i pro vznik dlouhých brček. V některých částech propasti (sedimenty dna, stěn) se vyskytují úlomky výzdoby, které podléhají korozi, podobně jako kalcitové výplně některých dislokací.

 

Rozsah dosud zjištěného zkrasovění vzhledem k ložiskovým poměrům lomu Čeřinka v jeho záp. části.

Hloubka propasti, včetně hloubky jezera je 78 m. Max. délka propasti je přibližně 110 m. Délka všech dosud známých chodeb je asi 250 m. Z toho jádro zkrasovění je vázáno na část západně od lomové stěny (do vzdálenosti 36 m), do těžebního prostoru zasahuje zkrasovění zatím známou Krápníkovou chodbou do vzdálenosti 30 m vých. od lomové stěny. V tomto směru je však nutné počítat se zahliněným pokračováním směrem na SV. Chodba je v hloubce 31 m pod svrchní etáží, zasahuje tedy zřejmě do etáže střední. Vezmeme-li v úvahu, že max. vzdálenost mezi nejvzdálenějšími body příčně k hlavní ose 70 m a rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími body propasti 80 m, pak koeficient objemového zkrasovění (koef. Corbela), který nám určuje objem zkrasovění karbonátových hornin činí 280 000 m3 (plošně 3 500 m2). Z toho připadá necelá ½ na těžební prostor lomu. V úvahu připadá především severní polovina svrchní etáže (viz sit. náčrt).

To ovšem nejsou údaje určující plný rozsah zkrasovění, které je několikrát větší, vzhledem k tomu, že řada vykliňujících (uzavřených) dislokací se může po několika metrech opět rozevírat a tvořit tak další dutiny, formované oběma výše jmenovanými typy zkrasovění. To není konečně v Českém krasu nic neobvyklého. Závěrem této části musím upozornit na to, že získané údaje nemohou být zcela přesné, neboť jsou provedené zčásti na podkladě polygonového tahu, zčásti na odhadu vzdáleností (Brčková chodba, Galerie). Přesné rozměry a z toho plynoucí vymezení zkrasovělého bloku karbonátů je možné až po přesném zmapování všech prostor, což považuji vzhledem k rozsáhlosti za úkol déletrvající. Rovněž bych si dovolil touto formou upozornit vedení závodu Mořina, že s podobnými „potížemi“ se bude pravděpodobně střetávat v celém průběhu lomu (tzn. i ve východní části lomu) a to nejen v bezprostřední blízkosti všech zjištěných hlavních radiálních poruch (SZ—JV), ale v blízkosti i ostatních méně významných a mladších poruch. Zkrasovění se projevuje především v povrchové zóně masivu, a to ve formě vertikálních puklinovitých prostor, které mohou procházet napříč celým těžebním prostorem, svislými komíny, „kapsami“, event. krátkými horizontálními chodbami. Na křížení dislokací vznikají v hloubce asi 30—40 m pod povrchem větší prostory. Většina dutin je vyplněna jílovito-hlinitými sedimenty, event. terasovými štěrky. V současné době za výjimečných podmínek dochází k vertikálnímu vyklizování středních částí propastí, k přesunu materiálu do spodních poloh tak jako u popisované propasti. Střední část se uvolňuje, vzniká volná prostora, která umožňuje komunikaci z nejvyšších partií propasti.

 

Význam propasti:

 

Zároveň si dovoluji doporučit tato opatření:

 

V Berouně dne 26.3.1969

Lysenko Vladimír

Geologické oddělení Okresního muzea v Berouně