Sestup do propasti

Bohumil Kučera

(Květy, roč.22/č.45 – 11.11.1972; str.26—27; Praha 1972)

 

 

Propast Na Čeřince leží na vrchu Paní hora ve státní přírodní rezervaci Karlštejn.

 

(Čeřinka: ústí puklinové propasti do jezerních prostor, pohled z Říceného dómu, pozn.MK.)

 

Ve stěně proti nám zel nevelký otvor. Ještě několik nás zbylo venku, zatímco jiní se již nasoukali do černé díry a zmizeli kdesi v hloubce. Ofukoval nás studený vítr a Jirka, který se měl potápět v jezeře na dně propasti, stál jako my všichni ztuhlý zimou a těšil se dovnitř do „tepla“. Postupně došla řada i na nás, a tak jsme se vydali za předchozími do podzemí.

Bylo již poledne, když jsme se ocitli v jedenačtyřicetimetrové hloubce. Sestup se protáhl, protože bylo třeba zabudovat žebříky a pak, sedm lidí dopravujících pytle naplněné nejrůznějším materiálem mohlo těžko v úzkých šachtách postupovat rychleji. Někteří zůstali ve vyšších částech a u vchodu, aby bylo zajištěno spojení s povrchem. Už nám nebyla taková zima, přestože v propasti je jen 7 °C. Sestup po úzkých jednostopých žebřících v holínkách obalených blátem a stálé vyprošťování pytlů ze zúžených míst nás pěkně zahřálo. Těsně před dómem jsme museli oblézt jícen poslední šachty úzkou chodbičkou. To proto, abychom nezničili pisolitové výrůstky, které tu na stěnách vykvetly z kamene. Zatímco Jarda a Láďa spouštěli žebřík do poslední šachty, urovnávali jsme přebytečný materiál. Třiceti metrový žebřík byl na poslední, dvacetimetrový stupeň propasti víc než dostatečný. Chtěli jsme však, aby byl ve vodě více ponořen a měl tak lepší stabilitu. Jarda, jištěn lanem, se vydal na cestu první. Jen rachocení příček o skálu dávalo tušit jeho postup. Jirka, řečený Cvalda, byl zaklíněn ve stěně kousek od šachty.

Zezdola se začaly ozývat nějaké nesouvislé výkřiky: Z hloubky je již těžko rozumět. Po chvíli dorozumívání jsme se od Jardy dozvěděli, že pod ním hladina jezera není...

„To je jen legrace! My se tu vlečeme s gumovým člunem, s bombami se stlačeným vzduchem a jezero nám zmizí,“ žertujeme.

Asi jenom poklesla hladina. Skutečně jsme za chvíli zjistili, že hladina je nejméně o pět metrů níže. Pak začal sestupovat Jirka. Neoprenový oblek pod overalem mu ztěžoval pohyb a orientaci. Po něm jsme slezli ještě dva. Pod žebříkem byl krátký strmý svah, který končil v jezeře. Před námi pokračovala ještě asi deset metrů vysoká puklinovitá prostora, ve které se kdesi dole černal pruh vody. Láďa s Jardou pomáhali našemu otužilci s přípravami.

 

(Arnoldka: Balvaniště, ilustrační foto, pozn.MK.)

 

„Hotovo! Jedu.“ Potápěč, vyzbrojen kompasem a svítilnou, se odrazil a zmizel pod hladinou. Vyzkoušel si vodu, funkci podvodní svítilny a pak plaval na druhý konec jezera, aby předběžně ohledal stěny pod vodou. Chtěli jsme zjistit, jestli tudy propast pokračuje. Zůstával jen blízko hladiny. Zítra sem půjde s dýchacím přístrojem. Mimo zajišťování Cvaldy, jsme měřili a zakreslovali nové prostory. Z nedostatečného pohybu nám začínala být zima. Overaly jsme měli místy promáčené. Hodinky ukazovaly pět, když Jirka vylezl: Byl s malými přestávkami dvě hodiny ve vodě.

Druhý den jsme pokračovali v průzkumu propasti. Celou akci prováděnou za spolupráce členů Krasové sekce řídili a organizovali pracovníci Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Mimo jiné měla ověřit stabilitu stěn a stav výzdoby, zvláště v prostorách blízkých lomové stěně. Potápěčský průzkum již příliš nepokročil. Strmý hliněný svah se zřítil do jezera a voda byla příliš kalná. Pátrání po dalším pokračování muselo být odloženo.

To byla ukázka jedné akce speleologů. Tím však průzkumy v lomu Na Čeřince neskončily. Nedávno zde členové Krasové sekce pronikli trhlinou ve stěně lomu do jiné rozsáhlé dutiny nazvané Arnoldka. Hloubkou předčila i propast Na Čeřince. V případě, že by se dalo proniknout hlinitou ucpávkou jednoho komína až k povrchu nad lomem, stala by se první propastí v Čechách, která by se hloubkou větší než sto metrů zařadila mezi nejhlubší v republice.

Studium jevů, které se odehrávaly v podzemních prostorách, má velký význam pro poznání zákonitostí vývoje Českého krasu ve čtvrtohorách. Jeskyně uchovávají sedimenty rozmanitého charakteru, které zde byly lépe chráněny před odnosem. Jejich výzkum pomáhá odpovědět na otázku, jaké procesy probíhaly při vývoji zemského povrchu v nejmladší geologické minulosti. Jeskynní sedimenty obsahují často kosterní pozůstatky a jiný paleontologický materiál, někdy i pozůstatky pravěkého člověka a jeho výrobků. Z toho je vidět, že krasové dutiny mohou přinést nesmírně cenné vědecké objevy.

 

(Čeřinka: jezero ve Vodním dómu, pozn.MK.)