Jeskynní propast Arnoldka nejhlubší v Čechách
Vladimír Stárka
(Lidé a země 22/5; str.234; Praha 1973)
Od léta 1972 žijí pražští jeskyňáři Krasové sekce Tisu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny – ve znamení velkého objevu. V nepříliš rozlehlém, avšak slibném vápencovém lomu Na Čeřince mezi Bubovicemi a Mořinou v Českém krasu byla objevena další velká krasová dutina. Lom Na Čeřince proslul již v r. 1969 objevem propasti, jež se hloubkou 76 m zařadila na první místo mezi českými krasovými propastmi. Proti očekávání byla v témže lomu objevena další velká jeskynní propast, pojmenovaná po iniciátorovi jejího objevu Arnoldka.
Skupina Ladislava Kozáka z Krasové sekce se dala do výzkumu dutiny po upozornění pracovníky lomu. Velmi těsným otvorem v lomové stěně pronikl v červnu 1972 jako první Stanislav Kopřiva, za ním pak následovali další členové skupiny.
Úzká vstupní puklina přechází v širší chodbu a posléze v první větší dóm, nazvaný Jídelna. V sousedství této prostory je velmi spletitá soustava puklinových chodeb a komínů, pojmenovaná Bludiště. Tato část vyniká pestrostí stěn, vytvořených v různobarevných vrstevnatých vápencích.
Z Bludiště lze postoupit do Dómu naděje, dále do Poradního dómu a odtud stoupající puklinou do horní části největší prostory, nazvané Příbův dóm (podle přezdívky jednoho z jeskyňářů). V tomto vysokém prostoru je na hlinitých sedimentech nadrženo jezírko skapové vody. Dalšími puklinovými komíny a chodbami lze sestoupit do těsnějších, níže položených částí. Nejnižší dosažené místo leží 82 m pod úrovní vchodu ve stěně lomu, takže Arnoldka je nyní nejhlubší propastí v Čechách.
Z Příbova dómu vybíhá vysoký komín k povrchu. Na jeho proražení se začalo pracovat již na začátku loňské zimy, zjara 1974 má být tato akce skončena. Měřením, provedeným jeskyňáři Krasové sekce pod vedením Pavla Noska, bylo zjištěno, že tento komín – ucpaný jen hlínou a kameny – vyúsťuje na povrch v sousedství lomu. Po jeho otevření dosáhne výškový rozdíl mezi horním ústím komínu a dnem propasti zhruba 110 m, takže Arnoldka bude nejen nejhlubší jeskynní propastí Čech, ale současně se jako jedna ze „stometrovek“ zařadí mezi nejhlubší propasti Československa.
Další zvláštností je zjištěná skutečnost, že nejnižší místo v podzemí leží hlouběji než dno sousedního údolí Bubovického potoka, tedy daleko pod úrovní předpokládané erozní základny. Proto je vznik této jeskynní propasti zajímavým speleologickým problémem.
Výzkumy Arnoldky pokračují; speleologové se snaží najít pravděpodobné spojení s jinou propastí, vzdálenou přes 100 m. Koncem roku 1972 přesáhla délka zaměřených chodeb Arnoldky 500 m. Se zpřístupněním pro veřejnost nelze zatím počítat, i když tvary stěn a stropů, opracované korozí, jsou pozoruhodné a zčásti nahrazují nedostatek krápníkových útvarů. V současné době probíhají jednání příslušných institucí o zachování Arnoldky jako přírodního výtvoru zasluhujícího ochrany.
Obrázek: Zemní pyramidky vznikající z hlinité výplně činností vodních kapek. Snímek Z. Valeše.
