Petrbokovy rukopisy
Václav Cílek
(Speleo 9; str.45—49; Praha 1992)
Výňatky z článku: „Čtyři rukopisy o Českém krasu“
z Rukopisu II
Cituji stručně některé zajímavé údaje. Petrbok navrhuje zakládat lomy, tak aby byla zachována skalní kulisa, jak je tomu např. v lomu u jeskyně Nad Kačákem, kterou Petrbok zachránil před odtěžením. Jeskyně zničená lomem Paraple na Sv.Janu pod Skalou měla krápníkovou výzdobu. Petrbok si je vědom, že krasové vody obsahující rozpuštěný karbonát jsou léčivé na oči. Srovnává je s borovou vodou. ...
z Rukopisu III
Petrbok se rovněž zabývá suťovými pokryvy, tedy staro- či středně- holocénními sutěmi tmelenými karbonátem. Známe je z Císařské rokle, z Myší rokle Na Vanovicích mezi Tomáškovým lomem a Poučníkem a z údolí Stydlých vod. Petrbok řadí tmelené sutě k travertinům, ale je vhodné považovat je za zvláštní skupinu, protože např. z Károva pod Závistí známe tmelené sutě cementované feritizovanými jílovými materiály.
Pomístní název „Stydlé vody“ znamená zkamenělé či vysrážené vody a vztahuje se většinou k travertinům a snad i k jeskynním sintrům. Je to jakési lidové synonymum anglického výrazu „flowstone“. Nejznámější „stydlé vody“ v Čechách ležely v údolí nad Sv.Janem, odkud Petrbok uvádí tmelené sutě proerodované potokem. „Tyto tvoří pak dva pěkné vodopády, z nichž jeden je dnes lomem svalenými balvany zbytečně rozbit“. Z údaje můžeme usuzovat, že suchým údolíčkem Stydlých vod protékal kdysi potůček. Nejzajímavější část údolí je zničena sutí v lomu. Kromě Petrbokových vodopádů zde za extrémních vodních stavů fungoval přibližně pod západním, tj. spodním okrajem lomu výrazný ponor zastižený v činnosti V.Ložkem. Před dvěma lety prováděl v Aragonitové jeskyni akustické měření L.Hrdlička. Vyjádřil se tehdy, že předpokládá ve vzdálenosti do 100 m od jeskyně existenci aktivního vodního toku, který „zaslech“ ve svých přístrojích. Všechny tyto údaje se navzájem podporují a je pravděpodobné, že někde v masivu mezi údolím a lomem protéká neznámý podzemní tok.
Z dějin výzkumu Českého krasu
Petrbok neuznává starší výzkumy J.Kafky, J.Kořenského a A.Friče. Historie výzkumu ČK podle něj začíná Axamitovými výkopy v Turských Maštalích. Po roce 1950 pak zmiňuje F.Skřivánka a J.Kuklu. S lítostí hovoří o odlámaných jeskyních na Kobyle, Stydlých vodách (tj. Na parapleti), na Americe a o jeskyni v lomu V Kozle (dnes zvaný Alkazar), která měla spojení s Berounkou. Tato informace je důležitá jednak z hlediska umístění radioaktivního úložiště, jednak jako údaj o další jeskyni komunikující s vodami Berounky (Podtraťová jeskyně, Menglerova jeskyně, Ementál, Tomáškova propast, propast v Petzoldově lomu). Celkový rozsah kapitoly je 1,5 stránky.
z Rukopisu IV
... Doslovně uvádím i další údaj: „Dle vzpomínek Mudra J.Axamíta byla na konci ramene „V kozlu“ řečeném, kdysi také jeskyně spojená s Mží. Lomem byla však již dávno zničena.“
Ve Sv. Janu pod Skalou spustil do Jeskyně pod křížem (zvaná též Nejvyšší) V.Homolu.
„V lomu zvaném Amerika byla kdysi pěkná jeskyně s velkou bránou, avšak vše bylo lomem zničeno, aniž někdo byl vůbec o této jeskyni uvědoměn.“
