Jeskyně Čech, Moravy a Slezska s archeologickými nálezy
hesla Na průchodě a Nad Kačákem
Václav Matoušek, Petr Jenč, Vladimír Peša
(encyklopedie; Libri; str.122—130; Praha 2005)
Na průchodě (též V okně, Na průchodu I, Na pilíři), jeskyně
Jeskyně se nachází ve spodní části příkré stráně pod halštatským hradištěm Nad klášterem nad levým břehem potoka Kačáku mezi obcemi Sv. Jan pod Skalou a Hostim. Mírně svažitá a poměrně rozlehlá jeskyně (výška vchodu 3 m, vstupní prostor 4×5 m, vnitřní prostor 4×6 m) je otevřena na povrch třemi otvory. Jedním z nich je rozlehlý vchod přístupný ze stráně, zbývající dva otvory mají charakter obtížně přístupných skalních oken otevřených do údolí. J. Petrbok zde pracoval snad již v roce 1927. V roce 1940 provedli J. Petrbok a M. Šolle pod dohledem L. Zotze systematický výzkum. Zjištěné paleolitické nálezy Petrbok před německým archeologem zatajil a L. Zotz proto ukončil výzkum jeskyně jako nerentabilní. Odkryv jeskynních sedimentů potom J. Petrbok dokončil tajně v zimě 1940—41 společně s F. Proškem a s mnichem Ludvíkem z nedalekého kláštera ve Sv. Janu pod Skalou a několika studenty. Prošek zde ještě samostatně pokračoval ve výzkumu v roce 1943 a poté znovu po válce. Nejstarší prokazatelné stopy po člověku pocházejí z mladšího paleolitu (magdalenien – kamenné a kostěné nástroje). Další nálezy pocházejí z neolitu – kultura s lineární keramikou (keramické zlomky, kamenné a kostěné nástroje, mimo jiné i kamenné drtidlo na obilí, ohniště). Méně početné nálezy pocházejí z mladšího neolitu (kultura s vypíchanou keramikou). Eneolitické osídlení (kultura řivnáčská, kultura kulovitých amfor) dokládají opět keramické střepy a broušená kamenná sekerka. Další keramické nálezy pocházejí z doby halštatské, ze středověku a novověku. (VM)
Literatura:
- Fridrich J., Sklenář K. (1976): Die paläolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes. – Fontes Archaeologici Pragenses, 16: 1—122, 67 stran obrazových příloh. Národní muzeum. Praha.
- Sklenář K., Matoušek V. (1994): Die Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes vom Neolithikum bis zum Mittelalter. – Fontes Archaeologici Pragenses, 20: 1—212. Národní muzeum. Praha.
Na průchodě. Vchod do jeskyně. Archiv Václava Matouška.
Na průchodě. Kamenná industrie, magdalenien. Podle Fridricha a Sklenáře 1976.
Na průchodě. Keramika kultury s lineární keramikou. Archiv Václava Matouška.
Na průchodě. Keramické zlomky z různých pravěkých období. Archiv Václava Matouška.
Na průchodě. Keramika kultury s vypíchanou keramikou. Archiv Václava Matouška.
Na průchodě. Keramika kultury s lineární keramikou. Podle Sklenáře a Matouška 1994.
Nad Kačákem, jeskyně
Další z mimořádně velkých jeskyní Českého krasu (délka vstupní chodby je téměř 30 m, šířka 7—8 m, výška až 4,5 m) se nachází v příkré stráni nad levým břehem potoka Kačáku nedaleko Hostimi. První výkopy zde již před rokem 1900 prováděl paleontolog J. Katka z Národního muzea. Od roku 1930 vedl archeologický výzkum J. Petrbok, podporovaný Pražskou železářskou společností, která vlastnila blízké vápencové lomy. Společnost poskytovala Petrbokovi pracovní nářadí a dělníky. V roce 1942 pokračoval ve výzkumu na popud L. Zotze, přednosty Ústavu pro pravěk pražské německé univerzity, M. Šolle. Výzkum byl opět podporován Pražskou železářskou společností. Později v archeologickém výzkumu pokračoval opět J. Petrbok a další badatelé (mimo jiné též F. Prošek). V roce 1944 vznikl návrh na oficiální zpřístupnění jeskyně, v níž měla být zřízena archeologická expozice. Projekt se však neuskutečnil.
Zhodnocení archeologických výzkumů jeskyně Nad Kačákem je velmi obtížné, neboť údaje jednotlivých badatelů se značně rozcházejí a dokumentace Petrbokova se nedochovala. Pouze obecně lze proto konstatovat, že nejstarší horizont využívání jeskyně člověkem představuje soubor kamenných nástrojů ze středního paleolitu. Menší soubory kamenných nástrojů pocházejí z mladšího paleolitu (starší fáze mladšího paleolitu a magdalenien). Z paleolitu pochází také bohatý soubor předmětů z kosti, parohu a zvířecích zubů. Několik desítek keramických střepů pochází z neolitických nádob, zvláště z období kultury s lineární keramikou. Jeskyně byla využívána i v mladším eneolitu (kultura řivnáčská, kultura kulovitých amfor), v mladší době bronzové (kultura knovízská), v raném a vrcholném středověku a novověku. Na poměry Českého krasu byly sedimenty v jeskyni Nad Kačákem mimořádně mocné, ve vchodu dosahovaly výšky až 5 m. (VM)
Literatura:
- Fridrich J., Sklenář K. (1976): Die paläolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes. – Fontes Archaeologici Pragenses, 16: 1—122, 67 stran obrazových příloh. Národní muzeum. Praha.
- Sklenář K., Matoušek V. (1994): Die Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes vom Neolithikum bis zum Mittelalter. – Fontes Archaeologici Pragenses, 20/1: 1—212. Národní muzeum. Praha.
Nad Kačákem. Keramika kultury s lineární keramikou. Archiv Václava Matouška.
Jeskyně Nad Kačákem. Řez vchodovým valem sedimentů. Podle Fridricha a Sklenáře 1976.
Nad Kačákem. Středopaleolitická kamenná industrie. Podle Fridricha a Sklenáře 1976.
Nad Kačákem. Keramika z mladšího neolitu a eneolitu. Archiv Václava Matouška.
