Fialová jeskyně znovu objevena

Petr Votrubec, Jakub Kerhat, ZO 1-06

(Speleo 11; str.27,29,30; Praha 1993)

V šedesátých letech obrovský komorový odstřel v lomu Chlum u Srbska strhnul hlavní lomovou stěnu (80 m) a zasypal skoro polovinu spodní části lomu. Jako zázrakem se tehdy řítící se lavina kamenů zastavila těsně před vchodem do Fialové jeskyně. Bohužel v roce 1974 bylo potřeba ještě odstřelit několik skalních bloků hrozících zřícením. Tuto pohromu však vchod do jeskyně nepřežil a zůstal pohřben pod vrstvou suti. Tak se sice lomařům podařilo předejít dalšímu nebezpečí řícení suťového svahu, ale zato na celých 19 let pohřbili jeskyni, tehdy jednu z mála v Českém krasu, ve které byl tehdy prokázán výskyt aragonitu. Faktem však je, že jeskyně takto přežila nápor nežádoucích „turistů“, kterým se například podařilo zdevastovat veškerou výzdobu Srbských jeskyní.

Původní vchod do jeskyně byl v severní stěně spodní části lomu asi 2 m ode dna. Jeskyně má charakter plazivky, která pod sklonem téměř 45 stupňů klesá severozápadním směrem do masivu a tak se vzdaluje od Srbské i Netopýří jeskyně. Délka jeskyně je asi 100 m a denivelace 46 m. Konec jeskyně je uzavřen hliněným uzávěrem, který se jeví jako nadějné místo na úspěšnou prolongaci.

V minulosti byly činěny pokusy o zmožení suťového svahu. Ale jeho sklon je blízký kritickému úhlu natolik, že jakékoliv zásahy končili nekontrolovatelným řícením bloků a suti. O nápadu prorazit štolu masivem se velmi diskutovalo, ale s ohledem na geologické podmínky bylo od tohoto řešení upuštěno. Proto jsme se rozhodli využít zbytek plazivky Krápníkové jeskyně,neboť jsme předpokládali, že Fialová i Krápníková jeskyně jsou založeny na stejné poruše. Práce na nalezení nové cesty do Fialové jeskyně byly započaty dne 17.7.1991.

Nejprve jsme uzavřeli asi 2 m plazivky, abychom získali pracovní prostor, který by byl zabezpečen před náhodnými návštěvníky lomu. Brzy jsme narazili na úzké místo, a tak jsme byli nuceni použít kladiva a majzlíky. Tímto nářadím jsme rozšiřovali strmě klesající plazivku na průlezný profil. Jakým ulehčením pro nás bylo, když se rozšířila a dalo se v ní otočit. Směr dolů se jevil velmi nadějně, neboť se dvakrát pod vzpříčenými kameny objevil volný prostor. Pak se však postup dolů zastavil pro netěžitelnost úzké pukliny.

Velkým problémem se také stal transport materiálu, pro který v úzké plazivce nebylo místo. Záhy jsme si uvědomili, že je transport nad naše síly a tak jsme se rozhodli instalovat závěsnou dráhu podobnou dráze Pustožlebské skupiny, jak byla otištěna v Speleu č.6. Jenom její rozměry jsme zmenšili. Použili jsme profil T25, který lze ohýbat za studena, pouze upnutý mezi dva kameny. Délka dráhy je 9 m, její převýšení je 4 m, maximální sklon −60 stupňů a jeden úsek je +5 stupňů. To znamená, že se jezdec musel dolů stahovat. Místo putny jsme použili kyblík zavěšený na karabině WALTER a vrátek nahradil lidský pohon.

Malým bočním okénkem jsme se dostali do vodorovné chodby a potěšilo nás, že tato chodba má směr rovnoběžný s okrajem lomové stěny a to přímo směrem, o kterém jsme předpokládali, že je správný. Dne 30.1.1993 jsme krátkým úzkým komínkem pronikli do dna Fialové jeskyně (necelé 3 m od původního vchodu).

Tou dobou se u nás náhodou zastavili naši kolegové z Barrandienu (ZO 1-11). Přijali jsme jimi nabízenou pomoc. Hned druhý den přijeli s potřebným materiálem a zmapovali nový vchod, takže můžeme jeho mapu uveřejnit spolu s touto zprávou.

Protože Fialová j. byla charakteristická výskytem zvýšených hodnot CO₂ bylo při sestupu prováděno průběžné měření CO₂. Hodnoty se pohybovaly okolo 0,5 % a jen v jednom případě bylo překročeno 1 %. K měření bylo použito detekčních trubic na oxid uhličitý (1 %). Hodnoty měření jsou uvedeny v následující tabulce:

Č.	Místo měření	%
1	pozadí (dno lomu, −10 °C)	0,06
2	konec dráhy	0,44
3	původní vchod do jeskyně	0,5
4	6 m od původního vchodu (za nejužším místem)	1,08
5	20 m od původního vchodu	0,8
6	50 m od původního vchodu	0,4
7	dno jeskyně	0,35