Zpráva o činnosti ZO ČSS 1-05 Geospeleos za rok 1994
Michal Kolčava
(Český kras 21; str.44—56; Beroun 1995)
Na podzim roku 1993 byly ukončeny průzkumné výkopové práce na lokalitě 2113 – Stará Aragonitová jeskyně (viz samostatná zpráva v tomto čísle). S tímto datem se naše ZO zaměřila na masív Svatojánské skály, která se, opatřena symbolickým křížem, vypíná na levém břehu Kačáku nad Svatým Janem pod Skalou. Ve strmých svazích a stěnách byly již dříve zaevidovány některé jeskyně: 2108 – jeskyně Pod křížem (mohutný, z dálky patrný, portál ve vrcholové části skály), 2109 – jeskyně Maštale, 2110 a 2139 – Hadí jeskyně (v jižním svahu hřbetu, popis viz Český kras 17). V celém rozsahu hlavní skalní stěny probíhá již na 1.pohled výrazněji zkrasovělá vrstva, ukloněná k jižní straně. Na ní je založena řada portálů krasových dutin, z nichž prakticky nejníže položený se po detailním průzkumu stal novou hlavní pracovní lokalitou naší skupiny.
Lokalita byla zaevidována jako 2145 – Lilijicová. Do stěny se otvírá portálem 0,75×2,0 metry zhruba 10 metrů nad patou stěny. Její původní délka dosahovala 6 metrů, přičemž pokračování bylo uzavřeno sedimenty. Se svolením Správy CHKO se zde zahájila prolongace. Strop chodby ve výkopu nejprve udržoval horizontální průběh, v 7 metrech od vchodu se strop naklání vzhůru a chodba začíná stoupat. Brzy byly zasaženy 2 volné prostůrky, s vrstvou s výrazným výskytem lilijic v jedné (odtud název chodby i jeskyně). Od síňky s lilijicemi strop chodby prudce stoupá a po 3 metrech ústí do dómu, který je v současné době největší známou prostorou v jeskyni. Orientačně jsou jeho rozměry 10×4×3 metry; na jeho stěnách zaujme na místní poměry bohatá krápníková výzdoba. Jsou zde až 25 cm dlouhé stalaktity, záclonky a excentrické výrůstky. Z dómu vychází chodba (Křupavá), vracející se zpět do skalní stěny do portálku (1×1,5 m), se kterým je takřka neprůlezně spojena. Chodba je méně prostorná, ale bizardnější než sousední vstupní (Lilijicová) chodba. V její střední části je vyvinut erozní hrnec s rozmanitou krápníkovou výzdobou. Sedimenty na počvě v této chodbě kryje vrstva osteologických pozůstatků drobných živočichů. V jeskyni nadále pokračuje průzkum s ohledem na vegetační období v rezervaci Karlštejn. V současné době se snižuje úroveň sedimentů v dómu ve snaze ověřit existenci dalších prostor pod Lilijicovou, a spojitost jeskyně s výše ležícími jeskyněmi 2109, 2108, či 2146. Orientační plánek viz str.46.
V dubnu 1994 byla nalezena nová jeskyně 2146 – Havraní. Leží v jižní skalnaté stráni, asi 50 metrů od kříže a zhruba 10 metrů od okraje hlavní skalní stěny. Z nízkého portálu o rozměrech 2,5×0,7 metrů vyrůstá keř. Dutinu tvoří 3 m dlouhá a 2,5 m široká prostora, dosahující maximálně výšky 1,5 metru. Počva je tvořena ostrohranným štěrkem. Pod severní stěnou prostory byla vykopána průzkumná sonda (hloubka 0,5 m), jež ověřila klesání stropu proti vrstvám do nitra masívu. Další ověřovací práce zatím nepokračují. Plán viz str.47.
Při pochůzce v terénu ve spodní části rokle Propadlé vody byla nalezena drobná jeskyně 2144 – Trativod. Jedná se o nízkou a úzkou strmě spadající chodbičku ve skalním masívu, čítající délku maximálně 4 m. Výjimečnost této lokality spatřujeme v její blízkosti vývěrům Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou. Případná prolongace by však nesla značný stupeň obtížnosti, neboť plazivka je ve svém závěru ucpána vápencovými bloky.
Z dokumentačního hlediska a zároveň z hlediska pravděpodobné komunikace s okolními jeskyněmi, zde uvádíme plán a popis jeskyně 2109 – Maštale. Ta se otevírá na povrch v severovýchodní straně vrcholové části Svatojánské skály, zhruba 20 metrů pod křížem, dvěma mohutnými portály a jedním komínem. Východní vchod o velikosti 5,5×3 m lze nalézt po levé straně mělké strmé skalnaté rokle, zhruba 30 metrů od turistické značky. Odtud pokračuje klesající chodba, zužující se do plazivky 1×0,5 metru. Ta po několika metrech nabírá vzestupný charakter a vyúsťuje v druhém (západním) portálu (4,5×2 m). Ve stropě v jeho jižní části vystupuje na povrch šikmý komín, vysoký 2 m. Dno Spojovací plazivky tvoří drobná suť, většinou pokrytá hlínou a navátým tlejícím listím. Pod počvou, jak bylo zjištěno letmou sondáží, se chodba rozšiřuje. V těchto místech by mohlo existovat spojení s jeskyní 2145. Celková délka Maštalí je 28 metrů. Plány viz str.48 a 49.
Další lokalitou, kam je směřováno naše úsilí, je území na levém břehu Kačáku mezi jeskyní Na Průchodě u Svatého Jana pod Skalou a Hostímí, tzv. „Hostímská stráň“. Území lze charakterizovat jako strmou stráň, tvořenou suťovisky, většinou přikrytou hustým porostem keřů. Místy ze svahů vystupují drobné skalky, skalní hřebínky i mohutnější stěny. Ve zmíněných skalkách byl zaevidován jeden převis a 4 nové jeskyně z toho 3 jsou popsány níže.
2149 – Pilířová se nachází výškově zhruba 20 metrů pod vrcholovou hranou stráně, přibližně ve středu vzdálenosti Na Průchodě – kry na Třesině. (Pozn.: přesnější lokalizací by byly pouze souřadnice, které zatím nemáme určeny). Jeskyně, jejíž celková délka je 10 metrů, představuje trosku zbylou po oderodování původně většího systému, jehož součástí byla patrně i sousední jeskyně č. 2150. Dutina se skládá z nízké členité prostory s několika pilíři, z nichž vybíhá severovýchodním směrem chodbička s hlínou a ostrohranným štěrkem na dně, což způsobuje její neprůleznost. Tato chodba směřuje k 2150. Východním směrem vychází vzhůru plazivka se skalním dnem, která se vzápětí rozdvojuje a klesá. Ve svém závěru je neprůlezná.
Sousední jeskyně 2150 – Čertova klesá již od svého počátku se sklonem −15°, ukončena přiblížením stropu ke štěrkové počvě. Jeskyně je poměrně malá a stísněná s většinou vystupujícím skalním dnem. Délka Čertovy jeskyně, včetně krátké paralelní odbočky je 12 metrů. Místy se vyskytuje drobná korodovaná sintrová výzdoba. Vchody obou jeskyní leží na jedné vrstvě vápenců. Na té leží i jeskyně 2151 – Nora, založená na puklině směru 81°. Jeskyně byla objevena v září 1994 rozšířením nepatrné nejspíše jezevčí nory na rozměr (0,6×0,8 m). Sestává z úzké chodbičky volně přecházející do komína, v němž je vyschlá silně zkorodovaná sintrová výzdoba ve formě polev, záclonek a zbytků stalaktitů. Komín, vysoký 3 m, je v horní části zakončen úzkým kanálkem, vedoucím šikmo vzhůru k povrchu. Ve vstupní chodbičce počvy pokrývá štěrk a hlína porostlá kořeny stromu, rostoucího před vchodem. Zde je jediná možnost prolongace, avšak s velmi nejasnými výsledky. Celková délka jeskyně je 7 m. Plány jeskyně 2149, 2150, 2151 viz str.50 až 52.
Přibližně 20 výškových metrů po šikmé vrstvě pod jeskyní č. 2149 je ve stěně tzv. Abri pod Pilířovou coby skromný zbytek po oderodované krasové dutině, která mohla dříve souviset se zmíněnými jeskyněmi nad ním. Z čelního pohledu se tento převis jeví jako prudce stoupající 2 metry vysoká chodba, dlouhá cca 6 metrů. Hloubka převisu je kolem 1 metru. V horní části, kde se torzo chodby rychle uzavírá visí ze stropu zkorodované stalaktity a záclonky. Na skalním dně se vypíná homolovitý stalagmit o průměru 30 cm a výšce 20 cm.
„Hostímská stráň“ do této chvíle vydala pouze skromné zbytky původně rozsáhlejších krasových dutin. Je pravděpodobné, že její zarostlé skalnaté svahy skrývají další, snad i zachovalejší dutiny. Naše pracovní aktivity budou do budoucna zaměřeny na lokalitu „U lísky“, ležící ve spodní polovině stráně.
Práce drobnějšího rázu byla provedena v horní části rokle Propadlé vody, kde byl od tlejících výdřev vyčištěn závrt č.104, bývalé pracoviště ZO 1-01.
Kromě krasové oblasti 21 jsme se zabývali oblastí 24, kde pozvolna pracujeme na registraci krasových jevů. V současné době je počet evidovaných jeskyní 72, z toho 4 v údolí Bubovického potoka, 12 ve velkolomu Čeřinka a zbytek v lomovém pásmu Amerik.
V jeskyni 2426 – Arnoldka se během mapování provedlo několik sondovacích výkopů na 3 místech z vytipovaných 11. V Bistru, co by malé síňce na paralelní větvi Hlavního tahu, v hloubce 66 m, jsme vykopali šikmou sondu v místech, kde chodba mizela v sedimentech. Za jílovou zátkou se objevila úzká puklinovitá chodba, dlouhá 5 metrů, velmi těžko průlezná. Chodba je zakončena drobným okénkem, za kterým viditelně pokračuje stále o sklonu −30°. Druhým místem byla chodba M+P v komplikovaném Bludišti v blízkosti lomových stěn v hloubce 43 m. Zde se krátkým průkopem dosáhlo úzkých chodbiček o celkové délce 6 metrů, z čehož polovina je neprůlezná. Toto místo doprovázel slabší průvan. Po vynesení polygonového pořadu na povrch, jsme shledali, že objevené úžiny se nachází těsně pod 4.etáží, tj. pod současným dnem lomu. Nově objevené chodbičky mají sklon vzhůru, tedy k povrchu. Posledním místem se staly Salonky (prostor pod Bludištěm, v hloubce 51 m), jejich nejspodnější část. Užší chodby se síňkami zde končily v sedimentech. Zde se započalo s kopáním svislé sondy, neboť jinou variantu jeskynní strop neumožňoval. Stísněné podmínky a doprava materiálu znatelně zpomalovaly průzkum. Po pěti akcích sonda dosáhla hloubky 2 metry a strop s korýtkem zaujal horizontální směr a později počal stoupat vzhůru. 6.akci jsme zaznamenali volnou prostoru. Po průniku jsme shledali, že jde o síňku 5 m dlouhou, 2 m širokou a 0,5 m vysokou bez optimistického pokračování. Směr proražení síňky je totožný s hlavními chodbami nové části: Panoptikálním tahem, který klesá do hloubky 89 metrů a Hlavním tahem, končícím v hloubce 111 metrů v Jezerním dómu. Nejnižší místo Arnoldky ve zmíněném Jezerním dómu bylo v minulých letech suché. V dubnu 1994 se zde však objevilo jezero, hluboké 1,5 metru. V květnu jeho hladina stoupla na 5,5 metrů nad absolutní dno. Během léta pozvolna opadala až na 0,5 m v říjnu. V listopadu 1994 je dno jeskyně opět suché.
Na sousední jeskyni 2420 – Palachova propast, normalizačně propast Na Čeřince, byl během podzimu zbudován uzávěr, aby bylo nadále možné elektronicky měřit výšku hladiny kolísajícího jezera na dně. Měřidlo bylo během minulého roku díky častým nezvaným návštěvám vyřazeno z provozu.
Z výsledků dokumentačních prací v lomu Čeřinka uvádíme popis jeskyní 2452, 2453 a 2455.
2452 – Jívová leží ve středu jihozápadní stěny 4 metry nad úrovní 3.etáže u paty skalní stěny, v nadmořské výšce 378 m. Jedná se o drobný neodtěžený zbytek jeskyně patrně dříve zcela vyplněné jílovitými sedimenty. Dutina je tvořena 6 m vysokou a 1 m širokou puklinou o sklonu 60°. Její maximální délka do masívu je 3 m. V horní části se puklina rozevírá do šikmé ploché síňky, otevřené na dvou stranách do lomu. Na jejím vzniku se podílelo vypadání bloků horniny při odstřelu. Pozůstatkem stěny situované blíže k lomu je úzký šikmý pilířek. Pokračování do masívu v celé výšce pukliny je zavřeno stěnou z jílů. Vedle dutiny je výklenek (1×1,2 m), dlouhý 1,7 m, s ní původně související, jak je vidět na zkrasovělé stěně mezi nimi, místy s výskytem sintrových náteků. V blízkosti Jívové existuje puklina, vedoucí šikmo dolů do masivu, kolem níž byl v zimě pozorován „mastný flek“. Porucha, na níž je vytvořena, je pravděpodobně totožná s poruchou na níž vznikla Žabí chodba v Palachově propasti (nad I. horizontem), vzdálená od tohoto místa pouhých 80 metrů. Plán viz str.54.
2453 – Kosův ponor leží ve dně horní části svážné cesty vedoucí ze 3.etáže na kraj lomu k vrátnici. Vznikl poklesnutím štěrkojílovité výplně ve svislé puklině a následným propadnutím povrchu cesty (štěrk s betonem). Puklina svírá s lomovou stěnou úhel 80°. Její hloubka byla koncem roku 1993 4 metry s viditelným pokračováním. Dnes (o rok později), vlivem zanášení a zasypávání je hluboká 1,5 metru. Kdy se tento propad objevil nevíme, my jsme ho zaregistrovali v říjnu 1993 při silném dešti. Dešťová voda se tehdy hrnula po přístupové komunikaci Mořina – Čeřinka, zde se stáčela na svážnou a mizela v propadu; pod blízkou lomovou stěnou pod propadem se neobjevovala. Délka pukliny je 2,5 m, největší šířka 0,8 m.
Kolem 10.10.1994 byla v lomu mezi Arnoldkou a bývalou Večerní jeskyní odstřelem na 5.etáži odkryta jeskyně 2455 – Oddělaná. Vchod ležel ve dně 4.etáže; tvořila jej úzká puklina, která se postupně rozšiřovala do chodby, podobné chodbám v Bludišti Arnoldky. Její délka byla 7 metrů a hloubka 6 metrů. Šířka pukliny se pohybovala kolem 0,5—1 metru. Tyto údaje a mapa (viz str.55) neodpovídají tomu, co existovalo původně před našim „objevem“, neboť dle ústního sdělení pracovníků lomu, se do pukliny vsypaly 3 tatrovky štěrku ...
Jak ze zprávy vyplývá, ZO 1-05 v roce 1994 objevila zhruba 120 metrů nových chodeb, zaregistrovala dalších 30 jeskyní v oblastech 21 a 24. Většina z nich teprve čeká na zdokumentování.
