Svatý Jan provrtán!

Jaroslav Kadlec

(Speleo 23; str.26—27; Praha 1996)

 

 

Krasový pramen ve Svatém Janu pod Skalou byl donedávna jednou z hádanek Českého krasu. Krasoví badatelé různých generací předpovídali za tímto vydatným vývěrem neznámý jeskynní systém. Do tohoto bájného Svatojanského systému se po celou řadu let pokoušeli z různých míst prokopat týmy jeskyňářů rekrutujících se převážně z krasové party známé jako Geospeleos.

Před dvěma roky započali pracovníci Českého geologického ústavu a Geologického ústavu Akademie věd ČR studovat pěnovec odkrytý v profilu za kostelem svatého Jana Křtitele. Pěnovec se vysrážel ze Svatojanského pramene v období před 8000—2500 lety. Zároveň začalo také detailní studium vody vyvěrající v prameni. Během zmíněných dvou let se podařilo hlavně díky úsilí neúnavného dr. Karla Žáka z ČGÚ nashromáždit celou řadu zajímavých dat jak o vyvěrající vodě, tak o vlastním pěnovci (viz Žák et al. 1996, Hladíková et al. 1996). Poslední neznámou věcí zůstávala hloubka báze pěnovcové kupy a charakter jejího podloží. Před 40 roky byla u paty přirozeného odkryvu pod klášterní zdí vyhloubena 6,5 m hluboká šachtice, která skončila v úrovni dna spodní vody (viz Chlupáč 1988 str.217). Báze karbonátové akumulace však zastižena nebyla.

V říjnu roku 1996 se podařilo pomocí skládací vrtné soupravy HILTI DD 750 HY vyvrtat v sondě vrt, který se dostal až do podloží pěnovce. V horní části měl vrt průměr 93 mm. spodní část byla vrtána korunkou o průměru 59 mm. Ještě dva metry pod dnem sondy (až do hloubky 8,5 m pod ústím sondy) je masivní pěnovec, který je uložen na 0,9 m mocné poloze drobné vápencové suti tmelené pěnovcovou hmotou. Ve spodní části suťové polohy se začínají objevovat valounky břidlic. Báze karbonátové sedimentace se nachází v hloubce 9,4 m pod ústím sondy (tj. 229,2 m n.m. a 1,6 m pod dnešní hladinou Kačáku). Pěnovcová akumulace spočívá na terase Kačáku tvořené fluviálními písčitými štěrky s valounky ordovických a proterozoických břidlic. Báze terasy Kačáku pod kostelem je podle Králíka (1974) ve výšce 226,5 m n.m. Maximální mocnost fluviálních sedimentů pod pěnovcovou kupou tedy nebude větší než 2,7 m.

Po dokončení práce byl vrt utěsněn jemně mletým bentonitem. Přitom proběhla neplánovaná stopovací zkouška. Za necelých 10 minut po vyplnění vrtu bentonitem nastalo zakalení 45 m vzdáleného pramene Ivanka. Voda v prameni se pak během přibližně dvou minut vyčistila. K zakalení kostelního pramene (označovaného jako Ivan) došlo později – zhruba za dalších 5 minut. Tato část pramene potřebovala, ve srovnání s Ivankou, díky menší vydatnosti a rychlosti proudění vody daleko delší čas k vyčištění. Tento náhodný stopovací experiment potvrdil, že spodní část pěnovcové akumulace se nachází pod souvislou hladinou spodní vody, kde dochází ke vzájemné komunikaci mezi jednotlivými větvemi Svatojanského pramene.

Vrt poskytl důležité informace o spodní části pěnovcové akumulace. Vrtné jádro je v současné době předmětem studia malakozoologického a petrografického. Zároveň jsou vzorky pěnovce podrobovány speciálním analýzám, které poskytnou data o obsahu stabilních izotopů a radiometrickém stáří karbonátu.

 


Literatura:
Poděkování:

Výzkumné práce ve Sv. Janu pod Skalou financuje Grantová agentura ČR (ev.č. grantu 205/95/1392).