Sedimenty jeskyně Arnika v Českém krasu

Sediments of the Arnika Cave in the Czech Karst

Jaroslav Kadlec, Jaroslav Hlaváč, Ivan Horáček

(Český kras 28; str.13—15; Beroun 2002)

 

Úvod

Jeskyně Arnika vznikla v údolí Propadlé vody přibližně 1 km vsv. od kostela ve Svatém Janu pod Skalou v devonských vápencích na křížení podélného a příčného zlomu s vrstevními plochami. Ústí jeskyně se otevřelo během vydatných dešťových srážek na přelomu května a června 1995.

Bezprostředně provedený stopovací experiment prokázal spojení jeskyně Arnika s krasovým pramenem Ivanka vyvěrajícím ve Svatém Janu pod Skalou (Žák a kol. 1996).

Během prolongačních prací, které po objevení jeskyně následovaly, dosáhli členové ZO 1-05 Geospeleos hloubky −28 m. Při výkopových pracích byly odkryty dva profily ve fosiliferních a sterilních jeskynních sedimentech.

 

Popis profilů jeskynními sedimenty

Profil 1

Báze profilu vysokého 1,30 m se nachází v hloubce 11,10 m pod povrchem (obr.1). Sediment je tvořen hnědošedým až šedým prachovitým jílem bez zvrstvení s chaoticky rozptýlenými ostrohrannými až poloostrohrannými vápencovými kameny o průměrné velikosti 3 cm, maximálně 10 cm, s ojedinělými bloky vápence do 30 cm velikosti a kameny rohovce dlouhé až 15 cm. V horní části profilu lze ojediněle nalézt valounky bílého křemene velké 2—3 cm. Primární vápnitost sedimentů umožnila zachování fragmentů kostí obratlovců a měkkýších konchylií.

Profil 2

Báze profilu se nachází v hloubce 15,10 m pod povrchem (obr.1). Sedimenty vyplňují zkrasovělou poruchu směru VSV—ZJZ širokou 30—40 cm. Jsou to nevrstevnaté slabě písčité až písčité hnědé jíly s nepravidelně rozptýlenými polozaoblenými až dokonale zaoblenými valounky bílého a nažloutlého křemene o průměrné velikosti 0,5 cm, maximálně jsou 3 cm velké. Dále jsou přítomny ostrohranné úlomky rohovce velké 0,5—3 cm. Horní část profilu tvoří hnědý, místy rezavě šmouhovaný prachovitý jíl s náznaky horizontálního zvrstvení a ojedinělými uhlíky velikosti do 1 cm. Paleontologicky sterilní sedimenty odkryté v profilu 2 jsou mocné 2,8 m.

 

Paleontologické nálezy

Jak bylo výše zmíněno, paleontologický materiál pochází pouze z profilu 1. Byl získán na základě vizuální selekce velkých kostí a jejich úlomků při vlastních prolongačních pracích na místě a výplavem kvantitativního vzorku odebrané matrix (cca. 5 dm3). Pozůstatky měkkýšů pocházejí pouze z kvantitativního vzorku.

 

Obratlovci (Vertebrata)

Získaný osteologický inventář (tab.1) je sice chudý a fakticky nepříliš informativní, nicméně obsahuje několik poměrně kuriosních položek, které zasluhují stručného komentáře. Týká se to především fragmentů kostí velkých savců, které byly nalezeny v průběhu počátečních exploračních prací.

Lze shrnout, že vyšetření osteologického inventáře bohužel neposkytuje spolehlivou oporu pro podrobnější stratigrafickou, ekologickou či tafonomickou interpretaci výplně, i když ze shora uvedených důvodů nelze zcela vyloučit možnost, že k materiálu jasně subrecentnímu (cf. Capreolus, Apodemus, Plecotus) je přimíšen materiál starší.

 

 

Měkkýši (Mollusca)

Přehled zjištěných měkkýších druhů je přehledně zobrazen v přiložené tabulce, z níž lze vedle kvantitativního zastoupení čerpat i základní údaje o ekologické a biostratigrafické výpovědi jednotlivých druhů (tab.2). Seskupení druhů do ekologických skupin a přepočet zlomků konchylií na celé jedince byly provedeny podle jednotné metodiky (Ložek 1964, 2000).

Již na první pohled z tabulky vyplývá, že se jedná o soubor malakocenóz, ve kterém vedle lesních druhů (ekoskupina A) zaujímají nezanedbatelné postavení i druhy otevřených (ekoskupina B) a vodních, resp. bažinných biotopů (ekoskupina D), doplněných o ekologicky indiferentní terestrické druhy (ekoskupina C). Je tak značně ztížena interpretace nálezů, které nelze přesněji datovat. Tím, že ve směsných společenstvech chybějí typické glaciální (sprašové) prvky, lze uvažovat sedimentaci až v období postglaciálním a nejspíše v jeho druhé polovině, neboť nebyly zastiženy i takové prvky, které na konci atlantiku mizejí z Českého krasu (např. Discus ruderatus, Perpolita petronella, Vertigo substriata). Právě přítomnost plže Helicodonta obvoluta, který se během holocénu objevuje v Českém krasu až v období epiatlantickém (Ložek 1974), ukazuje společně s dalšími výskyty lesních druhů na sedimentaci v období celé druhé poloviny holocénu. Vzhledem k tomu, že konchylie byly značně rozlámané a výjimečně se vyskytly neporušené (pouze u drobných plžů – rod Carychium, Truncatellina cylindrica, Vertigo pygmaea), lze předpokládat sedimentaci v několika časových úrovních, kdy častou redepozicí došlo k jejich destrukci. Tomu nasvědčuje i chaotické rozptýlení vápencových klastů ve studovaném profilu.

Z hlediska vzhledu přírodního prostředí v okolí jeskynního vchodu ukazuje společná přítomnost druhů otevřených biotopů a keřových formací (Truncatellina cylindrica, Vertigo pygmaea, Cepaea vindobonensis) a druhů vodních a bažinných na zjevnou obměnu ekosystémů, kdy okolí mělo jednak ráz menší stepní až polostepní enklávy, nahrazené časově delší přítomností bažinného až vodního biotopu v důsledku zanesení krasové deprese nad jeskynním vchodem naplaveninami a znemožnění odtoku srážek do jeskynního systému. Nelze doložit, v jakém holocénním období převládaly, nicméně je zřejmé, že tento přechod byl doprovázen dlouhým obdobím, kdy okolí jeskyně pokrýval zapojený les obdobného rázu jako v současnosti, jak bylo zjištěno srovnáním na základě výzkumu recentní malakofauny.

 

 

Geneze sedimentů

Sedimenty odkryté v obou profilech byly do jeskyně Arnika redeponovány krasovými cestami z údolí Propadlé vody proudící vodou a vlivem gravitace. Nasvědčuje tomu chaotické uložení sedimentů bez náznaků zvrstvení (kromě jílů v horní části profilu 2). Křemenné valouny pochází z paleokrasových výplní závrtů odkrytých např. na horní etáži Solvayových lomů. Stejné křemenné valouny se nacházely i v sedimentární výplni nedaleké Aragonitové jeskyně (Kadlec a kol. 1995). Také povaha paleontologických nálezů a skutečnost, že se v sedimentech profilu 1 nachází pohromadě kosti obratlovců z různých časových období a fragmenty ulit měkkyšů, kteří obývají různá prostředí, nasvědčují tomu, že sedimenty během redepozice do jeskyně postupně zaklesávaly a jejich paleontologický obsah byl pomíchán. S ohledem na nižší pozici a paleontologickou sterilitu profilu 2 lze předpokládat, že písčité jíly s křemennými valouny byly redeponovány do jeskyně dříve než fosiliferní sedimenty profilu 1.

 

Závěr

V jeskyni Arnika jsou odkryty dva profily jeskynními sedimenty. Sedimenty uložené hlouběji v jeskyni (profil 2) jsou svým litologickým obsahem podobné sedimentům známým z dalších jeskyní v Solvayových lomech a okolí. Sedimenty odkryté v profilu 1 jsou výjimečné svým paleontologickým obsahem. Společně s fragmenty kostí časně glaciální vertebrátní fauny a holocénní malakofauny se však našla i část lidské lebky a úlomek keramiky související patrně s osídlením vrcholu nedaleké Třesiny v době bronzové (Žák a kol. 2001). Následkem této situace je stratigrafický význam sedimentů v jeskyni Arnika malý.

 

 


Literatura: