Macháčkova jeskyně v Českém krasu – první jeskyně ve vápencích chýnických

Martin Majer, Michal Hejna, Jakub Zelinka, Karel Žák

(Speleo 42; str.16—18; Praha 2005)

 

Úvod

Rozsáhlý zalesněný masív Herinky (s nejvyšším bodem Herinky, 439,7 m n.m.) mezi Berounem a obcemi Hostim a Svatý Jan pod Skalou v Českém krasu je sice ve své jižní části tvořen převážně vápenci, ale dosud zde nebyly známy prakticky žádné jeskyně, kromě několika bezvýznamných krátkých dutin ve svazích spadajících z Herinek do údolí Kačáku. Vrcholová plošina Herinek jižně a jihovýchodně od nejvyššího bodu přestavuje relikt starého reliéfu, se širokými mělkými depresemi vyplněnými zvětralinami předkvartérního stáří.

V porovnání s jinými částmi Českého krasu nebylo celé území výrazně dotčeno ani těžbou vápenců. Malými stěnovými lomy byly v minulosti pro stavební a dekorační účely těženy pestře zbarvené vápence chýnické, případně vápence třebotovské. V pruhu těchto barevných vápenců, který kříží údolí Kačáku asi 300 m nad obcí Hostim a potom směřuje šikmo směrem k JZZ svahy Herinek, byly v minulosti otevřeny celkem 4 malé lomy: malý lom na pravém břehu Kačáku 300 m nad obcí Hostim, Zbuzkův lom vysoko ve strmých svazích do údolí Kačáku, lom na jv. svahu Herinek, a konečně největší z nich Macháčkův lom (zvaný též lom Na Líštinách nebo Červený), na jižním svahu Herinek.

Celé území bylo v minulosti vícekrát zkoumáno z hlediska výskytu jeskyní (zejména členy ZO 1-05 Geospeleos), žádné dutiny však nebyly ani v lomech ani v přirozeném terénu nalezeny. Zprávy od pamětníků těžby v Macháčkově lomu však uváděly, že v lomu nějaké podzemní dutiny byly. V průběhu roku 2003 proto začal Macháčkův lom podrobněji sledovat Jakub Zelinka. Potom se asi půl roku snažil nás ostatní přesvědčit, že nora uprostřed ukloněných ploten v zadní části lomu je jeskyně, ale do tak beznadějné oblasti se dlouho nikomu nechtělo. Na přelomu dubna a května při náhodné cestě okolo lomu se nechal po nahlédnutí do první dutiny s doupětem přesvědčit o tom, že je to jeskyně, i Karel Žák a události potom již získaly rychlejší spád. Po dohodě s členy ZO 1-05 Geospeleos byly během roku 2004 tetínskými jeskyňáři (ZO 1-02) uklizeny vstupní části jeskyně a prozkoumány a zmapovány volné prostory. Protože se dutina jevila pro další průzkum jako nepříliš perspektivní, byl vchod jeskyně po dokumentaci konzervován zakrytím několika skalními bloky. Jeskyně dostala jméno podle posledního nájemce lomu B. Macháčka, který nepochybně o existenci dutiny musel vědět. Jedná se nejen o první známou jeskyni v masívu Herinek ale i o vůbec první popsanou jeskyni ve vápencích chýnických v rámci celého Českého krasu.

 

Pohled od vchodu do pravé části. Foto Martin Majer.

 

 

Místní geologie a historie těžby v Macháčkově lomu

Macháčkův lom se nachází na jižním svahu masívu Herinky, 420 m jihojihovýchodně od kóty 439,7 m. Lom je typovou lokalitou vápenců chýnických (devon, svrchní část zlíchovského souvrství, stupeň zlíchov). Chýnické vápence jsou zřetelně vrstevnaté, načervenalé (resp. růžové až fialové) biodetritické krioniodové vápence, které se svým zbarvením i nepřítomností rohovců odlišují od podložního sledu běžných zlíchovských vápenců (Chlupáč et al. 1992). Vrstvy vápenců upadají v prostoru lomu monoklinálně k JV (směr sklonu cca 150°/sklon 35°). V prostoru jižních a jv. svahů Herinek nejsou vyvinuty dalejské břidlice, takže chýnické vápence zde směrem do nadloží přecházejí přímo do červených mikritických vápenců třebotovských.

Macháčkův lom byl otevřen v roce 1926 (Vachtl 1949) v jižním svahu návrší Herinky (dříve psáno též Herynky). Předmětem těžby byly právě pestře zbarvené zřetelně vrstevnaté vápence chýnické, které sloužily pro stavební a kamenické účely, zejména výrobu stavebního lomového kamene, do zdiva a na okrasné zídky, dlažební mozaiku 5×5 cm a podobně. Masivnější polohy byly vhodné i pro další kamenické práce, drobný odpad se využíval jako štěrk. Z tohoto lomu pochází ozdobné základy mnoha staveb v okolí, třeba Obchodní akademie v Berouně nebo nové školy (dnes hotel) ve Svatém Janu pod Skalou. Doprava a práce v lomu byla převážně ruční. Před 2. sv. válkou v něm podle Vachtla (1949) pracovalo až 5 lidí, po válce (1948) uvádí provoz již jen omezený a později těžba zanikla úplně. Důvodem byla hlavně obtížná dopravní dostupnost lomu.

 

Hříbečkovité sintrové útvary (výška do 1 cm, šířka do 2 cm). Foto Karel Žák.

 

 

Popis jeskyně

Vchod jeskyně se nachází zhruba ve středu ukloněné zadní stěny lomu, skryt v šípkových keřích. Vchod je umělý, daný rovinou odlámání vápenců v lomu podle šikmo upadajících vrstevních ploch. Vstupní otvor má šířku zhruba 50 cm a výšku 80 cm. V malé prostůrce nepravidelného tvaru se jeskyně větví, plazivkovitá větev, směřující ve směru vrstev vápenců vodorovně doleva, je dlouhá 4 m a končí závalem. Přímo směrem do masivu se za užším průlezem dostaneme do menší síňky vysoké přes jeden metr s rozměry cca 4×2 m. Síňka se vytvořila na křížení vrstevních ploch a protiklonné tektonické struktury směru zhruba V—Z, upadající proti sklonu vrstev pod úhlem 50° k severu. Levá strana síňky je vyplněna suťovým závalem, v pravém rohu pokračuje kratší plazivka, která se postupně zužuje a navazují na ni neprůlezné, krasověním rozšířené vrstevní plochy. Jeskyně má nepravidelnou morfologii, danou hlavně opadem stropů, do menší míry lze nalézt korozní tvary.

Ve dně dutiny se nachází převážně velmi mladé sedimenty, které se do jeskyně z větší části dostaly pravděpodobně až po jejím odkrytí lomem. Humózní hlíny obsahují recentní kosti, v jednom místě jsou v sedimentu hojné krovky brouků. Většina dna je však kryta hlinitými sutěmi, vzniklými opadem stropů. V plazivce v zadní části jsou naspodu žluté reziduální jíly. Místy jsou vápence křídovitě zvětralé, v některých partiích výplní se vyskytují také bílé rozpadavé půdní karbonáty.

Výzdoba jeskyně je minimální. Pouze na stěně jeskyně těsně za vchodem vpravo se vyskytují drobné hříbečkovité sintrové útvary (výška do 1 cm, šířka do 2 cm), které jsou místy pokryty mineralizovanými biovlákny. Tato kalcitem tvořená vlákna jsou do 3 cm dlouhá, okolo 1 mm silná a ve středu mají zpravidla úzký kanálek s velikostí několik desetin mm, po původním (dnes již vyhnilém) organickém vláknu.

 

 

 

Závěr

V Macháčkově lomu na jižním úbočí Herinek byla v roce 2004 objevena a zdokumentována Macháčkova jeskyně s celkovou délkou průlezných částí 15 m. Jedná se o první známou jeskyni v této části Českého krasu a o vůbec první jeskyni ve vápencích chýnických.

 


Literatura: