Trocha historie – Podtraťovka
Jiří Schwarzer
(e-MS – původní webová zpráva; 2003)
Původní prostory Podtraťové jeskyně byly známy prakticky z doby, kdy barabové rozšiřovali zdejší jednokolejnou železniční trať. Byl znám vstupní komín s převisem, který šikovně bránil v totální devastaci jeskyně a malý dóm s jezírkem. Na jaře roku 1965 (ježišmarjá to už je 38 let!) jsme se snažili proniknout v jeskyni do dalších prostor. Průnik přes jezírko ve vstupním dómu zkrachoval, protože strop šel všude pod hladinu. Měřením jsme zjistili, že hladina je jen o pár centimetrů výše, než hladina Berounky a přečerpávat Berounku přes jeskyni se nám nechtělo, takže jsme od čerpání upustili. Zbývala úzká puklina na druhé straně dómu, odkud se po vhození šutrů ozývalo žbluňkání. Uspořádali jsme tedy mohutnou akci, která začala, jak tomu bylo obvyklé, v restauraci U Hulanů. Trochu se to protáhlo a tak jsme místo noční práce začali až ráno.
S elánem jsme se pustili do bušení. Střídali jsme se na malém prostoru, až se podařilo odlomit jednu desku v puklině. Mohutné šplouchnutí se smísilo s mohutným řevem. My štíhlejší jsme se nasoukali do pukliny a spustili až k hladině. Na obě strany se táhla až metr široká chodba s vodou místo dna. Kluci někde splašili kus kolejnice, kterou jsme natloukli nad hladinu, aby bylo na čem stát. Lýsa se svým mohutnějším hrudníkem se puklinou neprotáhl, nám podal provázek, který měl v 5ti metrových klubíčkách připraven. Přivázali jsme na něj (na ten provázek) matici z kolejí a spouštěli do jezírka. Provázek bleskově zmizel v hlubině. Voláme na Lýsu, že chceme další. Řeční, ale posílá. Také ten, po navázání, mizí v hloubce. „Lýso, další!“, voláme. Ten nás posílá někam, že si bujně vymýšlíme, ale pak jej podává. Také ten ještě nestačí. Už se smíchem voláme „Lýso, další!“. Nahoře se chvíli nic neděje, až si myslíme, že Lýsa šel na pivko, ale pak se ozve funění, hekání a sténání a už se k nám sune Lýsa jen v trenýrkách, protože jedině bez overalu a notně odřen se k nám mohl dostat. Nevěřícně kroutí hlavou a dává nám další klubíčko. Z něho už odvinujeme necelý metr. To znamená, že jezírko v Podtraťovce má minimálně 15,5 metru. To nikdo nečekal.
Lýsa si pak v dalších akcích v jezírku i zaplaval a na nádech i zapotápěl. Ještě jsme si z něho dělali legraci, aby to nepřeháněl, že se vynoří v Tomáškárně, kam puklina směřuje. Tak vznikly první nákresy těchto prostor. Později se kladeňáci potopili až do cca 65 metrů, kde se puklina vyrovnává a vede dál vodorovně. Ale to už není historie.
Stojící zleva: nevím, asi Řehák, Miky Erdős, Pítrs Hradecký; sedící zleva: nevím, Žofie Hlaváčková, autor, Lýsa.
Zleva: Žofie, nevím, autor, Řehák?, nevím, Miky, Lýsa, Pítrs.
