Podtraťová jeskyně, největší podzemní jezero v Českém krasu
Petr Chyba, Vladimír Lysenko
(Československý kras 19 /1967/; str.135—136; Praha 1968)
Na podzim roku 1965 se podařilo odkrýt členům Krasové sekce v Praze, ve spolupráci s lomaři lomu Tomášek a za podpory ČSD, neznámou puklinovitou prostoru v Podtraťové jeskyni.
Podtraťová jeskyně se nalézá mezi obcemi Srbsko – Korno – Krupá (okres Beroun), 500 m ssv. od kóty 384,9 (Střevíc) a 900 m v. od kóty 341,3, ve skalní stěně nad tratí, na pravém břehu Berounky. Podtraťová jeskyně je jednou z řady většinou uměle otevřených jeskyní podél trati v úseku Karlštejn – Srbsko. Vznikla v nejvyšších polohách svrchnosilurských vápenců lochkovských, ve facii vápenců kotýských. Tektonicky patří popisované území k jižní dílčí synklinále srbsko-mořinské synklinály, k jejímu jihovýchodnímu křídlu. Směr strmě vztyčených vrstev je VSV (70—80°) s úklonem v horní části skalní stěny 80—85° jjv., ve spodní části 70—80° ssz. Kromě lokálních směrných poruch, projevujících se často pouze rozevřením mezivrstevních spár, jsou četné poruchy příčné, zejména sz.-jv. (135°) se sklonem 54° sv. a zsz. (105°) se strmým úklonem 85° ssv. Nejmladší poruchy sj. směru nebyly zjištěny.
Vlastní vchod do jeskyně (5×3,5 m) je 7,4 m nad tratí, ve stěně 50 m vysoké skály. Stará část jeskyně vznikla na styku tří dislokací SZ—JV, VJV—ZSZ a VSV—ZJZ (dómovitá prostora), nová jezerní část na směrné poruše ZJZ—VSV, mírně vypuklé sz. směrem. V době větších srážek a za jarního tání se v závislosti na hladině Berounky vytváří v nejspodnější části staré jeskyně nevelké jezero I, až 1,5 m hluboké. Objevný úzký komín do prostory jezera II je v jz. části dómu. Nová prostora je 17 m dlouhá a 0,50—1,6 m široká, stále zaplavená. Pod vstupním komínem je jezero 15,5 m hluboké. Objemem je to jedno z největších podzemních jezer v Čechách. V hloubce 4—8 m pod hladinou se puklina rozšiřuje na 2,5 m. Zkrasovění pukliny pokračuje pod vodou k západu směrem k Tomáškově propasti. Srovnáváním hladin občasného jezera I, stálého jezera II a hladiny Berounky v průběhu roku jsme zjistili určité zpoždění ve vyrovnávání hladin podzemních jezer a měnící se úrovní hladiny Berounky. Je to zřejmě způsobeno špatnou propustností aluvia. Na druhé straně při déle trvajících deštích (jarní tání) dochází k značnému zvodnění výše položených teras, vzrůstá obsah puklinové vody, což má za následek neúměrné stoupnutí hladin podzemních jezer vzhledem k hladině Berounky.
Výzdoba jeskyně je zajímavá výskytem travertinových krápníků – stalagnátů 30 cm velikých a několika drobných stalagmitů s „kořínkovitým“ základem ve střední části staré jeskyně. Starší travertinovou výzdobu překrývá mladší, poměrně čistý bělavý sintr. Místy lze pozorovat střídání slabé vrstvy sintrové s vrstvou travertinu. Zjistili jsme tři silnější vrstvy sintrové, které se střídají s vrstvami travertinu.
Dříve známá část jeskyně vznikla korozí na styku výše jmenovaných dislokací. Zbytkem zřejmě staršího vertikálního zkrasovění jsou stropní komíny, vyplněné terasovým materiálem, který je v současné době vyplavován do spodních partií. Zkrasovění jezerní pukliny je mladší. Projevilo se pouze rozrušením dislokační brekcie a mírným rozšířením pukliny. Horizontální modelace – nyní 4—8 m pod hladinou Berounky – odpovídá nižší úrovni Berounky, nyní pohřbené aluviem současného toku. Se zvednutím údolí Berounky došlo k uzavření této poměrně vysoké prostory, které mělo za následek i ochranu před vyplněním materiálem splavovaným z vyšších partií. Vzniklá volná prostora se zaplnila vodou závisle na hladině Berounky. Je to svým způsobem ojedinělý zjev v Českém krasu, daný vhodnými tektonickými podmínkami a hloubkou bývalých sifonů. Potvrzuje nám tak existenci daleko hlubšího zkrasovění, než známe z otevřených krasových prostor v údolí Berounky. Dosud známé jezerní plochy Českého krasu závislé na úrovni Berounky jsou na současném akumulačním horizontu, jsou tedy nehluboké.
Vlastní zkrasovění údolí Berounky potom je možné rozdělit schematicky na tři základní typy. Nejstarší zkrasovění, většinou vertikální, je zastoupeno svislými komíny, kapsami, event. menšími šikmými jeskyněmi. V současné době jsou většinou vyplněny splaveným materiálem. Tento typ může být dělen na základě studia stáří výplní krasových dutin na dvě skupiny. Zkrasovění předkvartérní a kvartérní, které je teprve závislé na genezi Berounky. Druhý typ, mladší, nabývá charakteru horizontálního zkrasovění, vznikal nejenom korozí jako většinou předchozí typ, ale částečně i erozí, která místy převládala. Maximum tohoto zkrasovění lze předpokládat v době zpětného zvedání hladiny Berounky. Toto zkrasovění se projevilo místy přemodelováním staršího zkrasovění nebo částečným horizontálním spojením vertikálních komínů. Bezpečně se dá stanovit v případě Podtraťové jeskyně. Jinde je pohřbeno pod současným akumulačním horizontem. Vyšší polohy tohoto zkrasovění nelze určit bez srovnání všech jeskyní a krasových dutin v údolí Berounky a bez jejich přesného výškového zaměření. Třetí typ zkrasovění probíhá v současnosti, patří současným podzemním tokům, z kterých je v údolí Berounky známá pouze Tetínská vyvěračka.
Jeskyně Podtraťová. Nahoře: Řez lomovou stěnou a situace podzemního jezera. Dole: Půdorys jeskyně. 1 – lochkovské vápence; 2 – hladina vody; 3 – balvany; 4 – dislokace; 5 – podzemní jezero; 6 – předpokládané dno; 7 – rozšíření pod hladinou vody v jezeře; 8 – vstupní komín; 9 – půdorys; 10 – skalní stěny na povrchu; 11 – štěrk, hlína; 12 – aluvium.
Cave Podtraťová. Above: Cross-section of quarry wall and situation of underground lake. Down: Ground plan of the cave. 1 – Lochkov limestone; 2 – water surface; 3 – boulders; 4 – dislocations; 5 – underground lake; 6 – presupposed bottom; 7 – extending under water surface; 8 – entrance chimney; 9 – ground plan; 10 – rocky walls on the surface; 11 – gravel, loam; 12 – alluvium.
V. Lysenko 1965.
