Otevřené dutiny na fluoritovém ložisku Jílové u Děčína
Milan Fengl
(Český kras 8; str.76—77; Beroun 1983)
Fluoritový revír Jílové – Sněžník leží jz. od Děčína, v. a j. od obce Sněžník. Mineralizace je tvořena žilami a impregnacemi fluoritu v křemenných pískovcích spodního a středního turonu. V menší míře je známa i z jílovito-křemenných pískovců obou útvarů a z hornin cenomanu. Minerální složení je monotónní, vedle fluoritu se zřídka objevují baryt, křemen, kalcit, limonit a jílové minerály.
Ložisko je tvořeno čtyřmi žilnými uzly, situovanými vždy na křížení hlavních tektonických linií – linií krušnohorského směru s liniemi směru V—Z.
Žilný uzel č.4 je otevřen třemi štolami. Nejvýše položená štola č.4 ověřovala fluoritové žíly v silicifikovaných pískovcích spodního a středního turonu. Část žilného uzlu, otevřená štolou č.4. má zcela výjimečné postavení v rámci fluoritového revíru Jílové – Sněžník i mezi ostatními těženými fluoritovými ložisky v ČSSR. Důvodem jsou otevřené kaverny, dosahující nebývalých rozměrů. V zásadě jde o dva hlavní typy dutin.
Jeden z typů je přímo vázán na fluoritové žíly. V tomto případě je často žilná trhlina vyplněna fluoritem jen částečně, na bocích. Střed žíly zůstává bez fluoritové mineralizace a tak vznikají dutiny o mocnosti max. 1,5 m a ploše několika set až několika tisíc m2. Dutiny bývají buď prázdné nebo vyplněné zčásti či zcela napadávkami. Tyto napadávky jsou tvořeny buď balvany nebo drobnými úlomky fluoritové žiloviny nebo balvany až drobnými úlomky okolních hornin.
Druhý typ dutin není již tak jednoznačně sblížen s fluoritovými žilami. Na tektonických liniích ložiskového směru došlo vlivem tektonických pohybů k vytvoření volných prostor. Podle dosavadních zkušeností se šířka pohybuje od dm do 4—5 m, plocha bývá opět několik set až několik tisíc m2. Dna těchto dutin jsou většinou tvořena volně napadanými bloky silicifikovaných křemenných pískovců. Rozměry horninových bloků dosahují až několika desítek m3. Dutiny v některých případech doprovázejí fluoritové žíly v nadloží či v podloží, často jsou však situovány na tektonických liniích mimo jednotlivé žíly. Poměrně častým jevem je, že jde o celá mocná pásma, kde se střídají deskovité bloky pískovců s paralelními dutinami decimetrových až metrových mocností. Dutiny v těchto pásmech se často větví.
Charakteristickým znakem obou typů volných prostor na ložisku je, že u nich bylo pozorováno poměrně intenzivní proudění vzduchu. K proudění dochází jak vertikálním, tak horizontálním směrem. Svědčí to o tom, že dutiny probíhají jednak až k povrchu (což je zhruba 80 m), jednak mají velký směrný rozsah.
V druhém typu dutin lze v některých případech pozorovat na stěnách voštinovité útvary, tvořené zpravidla částečně limonitizovaným pískovcem. Při proudění vody v dutinách (které je nyní na ložisku spíše výjimečným jevem) došlo k odnosu měkčích, nelimonitizovaných částí pískovce.
Podmínky vzniku druhého typu dutin nejsou dosud jednoznačně objasněné. Určitě však docházelo k tvorbě dutin při tektonických pohybech předmineralizačních, avšak možná i při pohybech postmineralizačních.
