Lopač – průzkumy koncových sifonů
Ivo Záruba, ZO 1-05 Geospeleos
(e-MS – původní webová zpráva; 28.1.2002)
Na konci roku 1996, po proplavání tehdy koncových sifonů v Lopači Stanislavem Bílkem a objevení dalších volných prostor, které končily závalem, byl vytyčen cíl o překonání tohoto závalu.
Bylo jasné, že na práci na tomto závalu budou pracovat jen ti, kteří dokáží překonat dva sifony, jejichž hloubka nepřevyšuje pět metrů a o délce cca dvakrát patnáct metrů. Viditelnost ve vodě je ve všech sifonech Lopače téměř nulová s možností zúžení nebo dokonce zanesení sifonů sedimenty.
Obsazení této skupiny nebylo stálé, převažovali členové skupiny 1-05 Geospeleos a dále po několika členech z 1-04 Zlatý kůň a 1-10 Speleoaquanaut. Akce probíhaly 1× až 2× za měsíc a bylo provedeno cca 30 akcí. Pro bezpečné překonání sifonů byly instalovány silné vodící lana, pro komunikaci s povrchem telefon, který vedl až k nedalekému občerstvení u jeskyně Balcarka.
Jednotlivé akce měly podobný charakter. Ponor dvou- až tříčlenných družstev za sifony, kde pracovali na závalu a střídání s druhou skupinou, která mezitím odpočívala. Byly vytyčeny hlavní směry předpokládaného postupu. Hlavní postup se předpokládal ve směru po vodě.
Tento směr se ukázal jako chybný. Bylo postoupeno o více jak 15 m, avšak další práce byly zastaveny pro nebezpečí zavalení, neboť práce probíhaly pod vodou v závalu.
Poté proběhly pokusy skupiny 6-16 Tartaros o překonání sifonů rozplavováním místa s náznakem chodby pro umožnění práce na závalu i pro jeskyňáře, kteří nejsou potápěči. Chodba směřovala nad sifony a i za sifony byly náznaky této chodby. Byl proveden i pokus o odčerpání prvého sifonu, ale voda klesla maximálně o 4 m.
Toto rozplavování a odčerpávání mělo za následek zanesení obou sifonů a tím již nemožnost proplavání sifonů potápěči.
Po úspěšném rozplavení chodby a proniknutí za sifony na jaře 2001 a překonání závalu v jiném směru byly objeveny další volné prostory končící opět vodní hladinou. Z charakteru předcházejících sifonů se usuzovalo na podobný charakter – nehluboký a krátký sifon. Koncem dubna se proto uskutečnil první ponor. Ten odhalil, že sifon má jiný charakter. Jedná se o ukloněnou studnu hlubokou 30 m bez odboček. Dno studny je pokryto vrstvou sedimentů. Dno se narovnává a po několika metrech se prostora uzavírá.
Tyto poslední metry jsou však velmi úzké a i při použití bokových lahví potápěčem nebylo možné postoupit dále. Průzkum v tomto sifonu prováděli již jen členové Geospeleosu.
Další pravděpodobný postup je opět rozplavováním náznaku zasedimentované chodbičky nad tímto sifonem. Bohužel rozplavováním sedimentů se definitivně stane tento sifon neproplavatelným.
Doufejme, že další objevy nedají na sebe dlouho čekat a i tento sifon bude překonán.
