Těžní/Těžební zařízení pro speleology amatéry

Franci Musil jun. a Pustožlebská skupina

1/ (Stalagmit 1991/2—3 {31}; str.7—11; Praha 1991)

2/ (Speleo 6; str.34—38; Praha 1991)

3/ (Speleofórum 1991 /10/; str.72—74; Brno 1991)

(Poznámka MK: ve Stalagmitu je v pojmenování článku užito slova „Těžní“, ve Speleu a Speleofóru „Těžební“.)

 

 

Během posledních let většina jeskyňářů zjišťuje, že v Moravském krasu je většina snadno dosažitelných jeskyní již objevena. Další prolongace jsou možné jen s maximálním vypětím a vytrvalostí, zejména při odklízení mocných vrstev sedimentů z velkých hloubek. Mnoho relativně nadějných jeskyní ztroskotalo na dlouhém transportu materiálu, či na nemožnost odsýpky vytěžených sedimentů. Naše zařízení vzniklo kvůli stálému nedostatku aktivních členů ve skupině.

Tento systém jsme praktikovali v jeskyni Sloupské Vintoky a lze jej přiměřeně aplikovat na různé jiné jeskyně. V Moravském krasu byl již zkonstruován v jeskyni Malý lesík, (Březinská skupina – Speleoklub Brno), ale pouze v krátkém úseku 10 m.

V našem případě má lanovka délku 61,5 m, průměrné stoupání je 70°, z čehož je extrémní 2 m 10°, 8 m 90°, 4 m 110°. Nejdelší úsek je 24 m 67°. Maximální otočení kolem osy nosníku je cca 150° a na 30 m délky se sama lanovka obrací o 180°. Dále překonává dvě úžiny cca 50×50 cm a 23 m skruží 80 cm, kde jsou m.j. ještě umístěny pevné žebříky. 8 m je lanovka zavěšena ve vzduchu pouze na trámech. Putna má obsah 80 litrů a jeden celý koloběh včetně naložení a vysypání absolvuje za 4 minuty. Za směnu se dá vytěžit 5—8 m3 materiálu.

Nepředkládám přesné technické údaje, neboť v každé jeskyni jsou individuální podmínky pro použití. Rovněž s ohledem na velikost putny a druh pohonu lze přiměřeně zvětšit či zmenšit uvedené proporce. Systém je na principu pevné lanové dráhy (zavěšená stropní kolejnice) a z podobných zařízení je srovnatelný pouze s lankovou lanovkou, kolejovou dráhou, příp. s těžebným korytem.

 

 

 

Výhody:

 

Nevýhody:

 

 

Systém se skládá ze tří částí: Nosné, pojízdné a tažné.

 

Nosná část

Základním prvkem je nosník profilu „T“, který je zavěšen obráceně „┴“. Nejvhodnější rozměr, který lze sehnat, má značnou nosnost a lze jej tvarovat, je 40×40 mm. Nosník je k sobě spojen buď svařením, svařením a vyztužením stopky pásovinou na její delší straně nebo sešroubováním. To se na konce každého dílu navaří plech, provrtá a spojí pásovinou a pevnostními šrouby. Pozor na volný průjezd jezdce. Cca po 1—2 m se navaří úchyty pro kotvení lanovky – nosníku. Nejlépe rovněž z pásoviny.

Tvarování: Tvarujeme za tepla autogenem (pozor v jeskyni snadno a rychle odčerpá veškerý vzduch), nebo za studena hydraulickou ohýbačkou. Oblouky nesmí být příliš ostré, aby byl průjezd plynulý. Nejhůře projíždí jezdec ohyby nosníku kolem osy (do vrtule). Převislé úseky kompenzujeme mírným vytočením nosníku z osy. Při ohýbání je nutné neustále zkoušet volný průjezd jezdce.

Ukotvení: Na vytvarovanou a pospojovanou kolejnici přišroubujeme úchytky z pásoviny ve tvaru „L“ a přichytíme nýty ke skále (vruty k výdřevě apod.). Nýty jsou nejlepší z imbusu 12×70 mm, který se navrtá, nařízne po konec závitu. Jako klín slouží nástřelový hřebík.

 

Pojízdná část

Jezdec: Je nejdůležitější součást. Rozměrově se musí přizpůsobit tvaru a váze zavěšené putny. Vše je patrno z obrázku. Průměr koleček je optimální, menší kolečka hůře přejíždějí spoje a sváry, větší naopak zachycují o úchytky. Rovněž i rozteč os kol je optimální. Menší rozteč způsobuje vratkost a kvedlání putny za jízdy, větší naopak horší průjezd točkami a větší tření a páčení. Důležité jsou přítlačné válečky pod kolejnicí, při ohybech „do vrtule“ stačí pouze přední váleček. Tažné lano je uchyceno v těžišti jezdce, pokud možno s nejmenším množstvím spojovacích prvků (pouze karabina WALTER se zámkem vydrží vše).

Putna: Je válcovitého tvaru s oválnou základnou (80 l), z 1,5 mm plechu. Zasunutá pomocí kolejniček z profilu „L“ 10×10 mm do jezdce, zcela volně bez zajištění. Zajištěna je vlastní vahou (při vodorovném transportu je třeba pojišťovací trn). Je dobré si připravit náhradní, bláto se z ní špatně vysypává.

 

 

Tažná část:

Vrátek: Vzhledem ke značné hloubce, téměř vertikálnímu sklonu a efektivnosti těžby jsme přistoupili k motorickému pohonu. Po neúspěších s ručním vrátkem, s vrátkem udělaným z nepojízdného skútru jsme zapůjčili stavební vrátek o 1,5 kW a nosnosti 350 kg. Vrátek je přišroubován na dřevěném pódiu a není nijak zatížen. Nad ním je namontován mechanický a pro jistotu ještě elektromagnetický vypínač. Dojde-li k zaseknutí jezdce, vrátek sám sebe přitáhne a vypínače vypnou motor.

Tažné lano: Má průměr 7 mm, probíhá přes kladku, která je odpérovaná pomocí 4 m dlouhé traverzy 50×70 mm a dvou trubek. Pérování kompenzuje tření a nárazy jezdce po nosníku. Tažné lano je na kritických místech podloženo válečky z vyřazeného dopravníku. Třecí místa se po chvíli samy projeví vyšoupáním járků do stěn. Nejhorší tření je o kovové hrany.

Ovládání: Ovládání vrátku je na 24 V ze dvou míst. Pro snadnější manipulaci obousměrně z obou konců lanovky s tím, že jeden ovládající nezasahuje do manipulace na druhém konci.

Vysypávání: Lze provést velice elegantně. Konec nosníku se vyvede do vodorovna, kde je zarážka, o kterou se jezdec zastaví. Setrvačností se putna sama vysune a dopadne kamkoli. Třeba do koleček nebo na vyvážku.

 

Rovněž i nakládání lze provést rychle několika menšími kbelíky přesypáním, nebo najetím jezdce zespodu do naložené putny. To musí být spodní část vyvedena víceméně svisle.

Na nosník se dají přidělat různé výhybky, táhla a točny a vůbec se dá zdokonalit, což již pochopitelně zvládne každý sebevědomý a šikovný jeskyňář.

Pokud máte o náš systém zájem, lze si jej prohlédnout přímo v akci na Sloupských Vintokách. Rádi jej předvedeme všem zájemcům. Přeji mnoho zdaru v bádání při aplikaci naší lanovky.

 

 

Dodatek (pouze ve zpravodaji Speleo):

P.S. Lanovka prakticky již funguje skoro rok. Za tu dobu nepoznala žádné významné změny v konstrukci. Absolvovala již kolem 1800 jízd bez výraznějších problémů. Po určité době ale zjišťujeme, že kotvení ve skále je příliš slabé a nýty krátké. Výkyvy kbelíku způsobují postupné vytahování nýtů, eventuálně vylamování skály. Uvažujeme proto do budoucna o delších šroubech, eventuálně o zatemování olovem. Vypadává nám to hlavně v zatáčkách. Přesto však to jezdí, i když už drží jenom asi tak každý třetí nýt (je to někdy i po šesti metrech).

 

 

Anglické shrnutí (pouze ve sborníku Speleofórum):


Hauling equipment for cavers

The spelogroup „Pustý žleb“ which excavates in the Moravian Karst developed a practical machinery for exploitation of sediments for exploration works in caves. The machinery is suitable for use both in vertical and horizontal caves. The use and the construction is clear from the sketches. The advantages of this machinery are its simple fixing up and also its service. It is not suitable for use it in passages which are extremely narrow and very complicated. The average efficiency of the hauling equipment is 5—8 m3 in one work-shift of two workers.