Informace o nábojkách používaných pro mikrotrhací práce ve speleologii
Michael Kryštof
(Speleo 38; str.33—40; Praha 2003)
1. Úvodní slovo
Informace vychází z přednášky uskutečněné na Speleofóru ve dnech 4. až 6. dubna v Rudici (Moravský kras). S tím korespondují i v informaci ponechané místopisné souvislosti.
Nábojky pro mikrotrhací práce, jako téma této informace, pro mne začaly existovat na podzim 2001 v prodejně zbraní vedle kostela sv. Jakuba v Brně. Do té doby jsem neměl tušení, že by nábojky do expanzních přístrojů užívaných ve stavebnictví měly nějaký význam pro speleology. Do prodejny si šel můj syn koupit nůž a koupil, protože nože měli. Muž stojící ve frontě před ním chtěl nábojky ráže 6,8/18 a nekoupil, protože nábojky neměli. Tím mužem byl pan Straka z Lomnice u Tišnova, který jeskyňaří na Květnici. Pro nábojky si ke mně přijel za nějaký týden poté, co mu dal syn na mne spojení. Pan Straka mi tak znovu přiblížil svět, jeskyní, ve kterém jsem před cca 42 roky, nějakých sto metrů pod touto místností, poznával jejich krásy, jako nyní i vy. Nábojky, které používáte pro mikrotrhací práce, vyrábí ve světě více výrobců. Mají různou kvalitu, většinou srovnatelné stupně energie a různé ceny. Hovořit budu zejména o českých nábojkách firmy Sellier & Bellot z Vlašimi, dále jen S&B, a jejichž jsem prodejcem. Připomínám, že nábojky užívané pro mikrotrhací práce jsou původně určené pro vstřelování hřebů expanzními přístroji ve stavebnictví, a to za zcela jiných podmínek práce s nimi. Dnes už také vím, že nábojky pro mikrotrhací práce se poprvé začaly používat v ITÁLII, a to v roce 1992.
2. Historie vzniku výroby nábojek v ČR
Sellier a Bellot jsou jména zakladatelů firmy. Do Čech přišli tito pánové z Francie. Pan Sellier byl obchodník, pan Bellot chemik a vynálezce. Výroba se datuje od roku 1825, kdy tito pánové získali od císaře Františka I. privilegium k tovární výrobě kapslí na území tehdejšího Rakouska.
3. Rozlišení nábojek podle místa jejich odpalování, nabíjení a způsobu balení
Bude hovořeno o nábojkách, které se pro mikrotrhací práce již používají a také o nábojkách, které by se pro tento účel mohly používat.
A/ Rozlišení nábojek podle místa jejich odpalování
a) nábojky s okrajovým zápalem
Tyto nábojky mají na dně nábojnice uloženou vrstvičku zážehové slože. Nárazem úderníku do okraje dna nábojky se uvnitř nábojnice odpálí zážehová slož, od které se pak zapálí hnací náplň tvořená střelným prachem. Protože odpálení zážehové slože se uskutečňuje na okraji dna nábojnice, říká se těmto nábojkám nábojky s okrajovým zápalem. Zážehová slož je sice rozmístěna po celé ploše dna nábojnice, avšak na většině kruhové plochy dna nábojnice je jen v minimální vrstvě. Maximální vrstva zážehové slože je sevřena v prostoru relativně nízké dutiny lemu hlavy nábojnice s šířkou odpovídající šířce mezikruhového půdorysu tohoto lemu. Po zasunutí nábojky do nábojové komory se nábojka o komoru tímto lemem „tvrdě“ opírá. Místo opory lemu hlavy nábojky se tak chová jako kovadlinka u kapslí nábojek se středovým zápalem (viz dále). Úder zápalníku do lemu hlavy nábojky v tomto místě je pak natolik „tvrdý“, že dojde k odpálení zápalné slože. V ostatní podstatné ploše dna nábojnice nelze zápalnou slož standardním nárazem odpálit, protože prostor nad ní je vyplněn jen měkkým střelným prachem nevytvářejícím dostatečně „tvrdou“ oporu pro úder zápalníku. Jak se docílí rozvrstvení zápalné slože na dnu nábojnice je vysvětleno v odstavci 6.
b) nábojky se středovým zápalem
U těchto nábojek je zápalná slož v kovové kapsli, která je nalisována do prohloubení v ose dna nábojnice. Uprostřed prohloubení je výrazný výstupek zvaný kovadlinka, vytvářející „tvrdou“ oporu pro prach zážehové slože. Nárazem úderníku do kapsle se na její kovadlince odpálí zážehová slož, plamínky prošlehnou skrz nejméně jednu zátravku, tj. malý otvor prostupující skrz dno, do nábojnice, kde zapálí hnací náplň – střelný prach. Protože odpálení zážehové slože se uskutečňuje ve středu dna nábojnice, říká se těmto nábojkám nábojky se středovým zápalem.
B/ Rozlišení nábojek podle způsobu jejich nabíjení a balení
Nábojky, kromě ráží a stupňů jejich energie vyznačených na nábojkách či obalech, se odlišují také podle toho, jak se vkládají do nábojové komory vstřelovacích přístrojů. Odlišnost vkládání pak určuje způsob jejich balení pro uživatele.
a) nábojky určené pro individuální vkládání do nábojových komor přístrojů
Tyto nábojky se dodávají volně sypané v krabičkách po 50 až 100 ks. Pro tyto nábojky je v této informaci dále používáno označení – NÁBOJKY SYPANÉ. Česká verze těchto nábojek má tupou špičku a do prázdných zásobníků si je příležitostně ručně vkládali jejich uživatelé, když chtěli ušetřit, protože zahraniční nábojky jsou dražší než české.
b) nábojky určené pro automatické podávání do nábojových komor přístrojů
Tyto nábojky jsou umístěné v zásobnících po 10 ks. Dodávají se v kartonech s 10 kusy naplněných zásobníků. Pro tyto nábojky je v této informaci dále používáno označení – NÁBOJKY ZÁSOBNÍKOVÉ. Zahraniční i česká verze těchto nábojek má shodnou štíhlou špičku. Štíhlý tvar špičky byl podřízen potřebě automatického navádění nábojek umístěných v zásobnících do nábojových komor vstřelovacích přístrojů.
Pozn: Zahraniční výrobce dodával a dodává zásobníkové nábojky ráže 6,8/18 také sypané v krabičkách, zatímco nábojky ráže 6,8/11 jen v zásobnících. Český výrobce dodával zásobníkové nábojky ráže 6,8/18 jen sypané v krabičkách, zásobníkové nábojky ráže 6,8/11 jen v zásobnících. Firma S&B sice zásobníkové nábojky z konkurenčních důvodů vyvinula, krátce vyráběla, ale pro malý odběr jejich výrobu zastavila.
4. Zjišťování energie nábojek při jejich zkoušení u výrobce
Nábojky výrobce zkouší. Zkouší se expanzní tlak v místě nábojové komory a energie hnací náplně. Expanzní tlak se zkouší vždy jen u nejsilnější nábojky dané ráže. S ohledem na podmínky této zkoušky nejsou výstupní hodnoty zkoušky expanzního tlaku pro jeskyňáře použitelné. Energie se zkouší pomocí balistické zbraně a zkušební střely. Rychlost se měří pomocí infračervených hradel (závor) a elektronických čítačů. Hradla jsou v páru, tj. vždy je jeden vysílač IFČ záření a proti němu přijímač. Na přijímači se indukuje konstantní napětí. Průletem střely mezi 1. párem hradel se zčásti toto napětí zastíní. To je signál k počátku měření času. Střela pak letí k 2. páru hradel, ten je o 2 metry dále a funguje jako stop pro měření času. Je tedy změřen čas průletu střely na dráze dva metry. Protože střed této vzdálenosti je 5 m od ústí hlavně balistické zbraně, označuje se změřená rychlost jako v5 Protože známe u náhradní střely její hmotnost, ta činí 3,66 g, lze ze vzorce E=(1/2)mv2 vypočíst kinetickou energii střely v joulech (J). Tato energie je energií hnací náplně a tedy i nábojky. Energie nábojek každé ráže je odstupňována. Stupně energie lze sdělit jejich uživatelům pěti způsoby, a to: číslem, barevným označením, hmotností střelného prachu hnací náplně, rychlostí zkušební střely a údajem o energii nábojek v joulech. Největší vypovídací schopnost má hodnota energie v joulech. Pro uživatele nábojek, při vstřelování hřebů expanzními přístroji ve stavebnictví, se používá pro označení stupně jejich energie: číslo, barva a slovní označení. Hodnoty v J nemají pro tyto uživatele význam, a to proto, že v montážních příručkách je vazba mezi druhem prováděných prací, použitým přístrojem a stupněm energie nábojek, jednoznačně předepsána.
5. Definice pojmu nábojka
Nábojka je označení pro plechovou, na čele uzavřenou nábojnici, bez střely, s funkčním obsahem, tvořeným hnací náplní a zážehovou složí. Dle celního sazebníku patří nábojky do skupiny zboží 9306.
6. Výroba, balení a skladováni nábojek s okrajovým zápalem
Vlastní nábojnice se vyrábí opakovaným tažením a lisováním z mosazného plechu (viz dále). Přitom se do dna nábojnice vyrazí číselná značka energetického stupně nábojky a značka výrobce. Nábojnici tedy tvoří jediný kovový dílec zhotovený pouze tvářením. Tažením se vyrobí nábojnice, která má tvar hladkého válce na jedné straně uzavřeného dnem. V této fázi výroby nemá ještě nábojnice hlavové rozšíření – lem. Pak následuje plnění nábojnice funkčními látkami a dokončení jejího tvarování lisováním. Nábojnice přitom stojí na spodním lisovníku. Do válcové nábojnice, zatím bez hlavového lemu, se nasype zážehová slož ve formě prachu. Pak se do nábojnice zasune horní opěrný trn a z vnějšku se na nábojnici nasune z části odpružené vodící pouzdro s tvarovým vybráním, ve spodní části, pro budoucí hlavový lem nábojnice. Pak je, při spřaženém pohybu spodního lisovníku proti opěrnému trnu, přetvořeno dno nábojnice tak, že stěna nábojnice „vyběhne“ do stran – do tvarového vybrání vodícího pouzdra a vytvoří se tak hlavový lem nábojnice. Přitom je do dutiny lemu lisovníkem ze středové oblasti dna nábojnice vytlačena prachová substance zážehové slože. Lisování nemá úderový průběh, proto při něm nemůže dojít k odpálení zážehové slože. Pak následuje plnění nábojnice střelným prachem. Hmotnost obou náplní se odvažuje s přesností ±0,007 g. To se děje podle příslušné TN a střelničního výkresu. Pak následuje uzavření čela nábojnice charakteristickým hvězdicovým prolisem, který mechanicky uzavře nábojnici. Tím se brání vysypání zrn prachu standardních rozměrů při manipulaci s nábojkou. Následuje máčení špiček nábojek do barevného laku. Tím se nábojka uzavře proti vnikání vlhkosti a současně se barevně označí stupeň její energie. Při máčení špiček v laku jsou nábojky po 100 ks zavěšeny hlavovým lemem v pyrotechnických lžících. Po zaschnutí laku je nábojka připravena k balení a expedici. Nábojky se balí do plastových krabiček po 100 ks. Na barevném víčku krabičky, s barvou dle stupně energie, jsou nezbytné údaje o nábojkách a výrobci. Krabičky se dodávají ve válcových papírových paketech vzniklých zabalením pěti krabiček. Paket tedy obsahuje 500 ks nábojek. Obě čela paketu jsou opatřena přelepkami se shodnou barvou i údaji jako na víčkách krabiček. Skladování nábojek má probíhat v prostoru s teplotou −5 až +35 °C, při relativní vlhkosti 65 % max.
7. Charakteristická vlastnost starších nábojek
Zrnka střelného prachu hnací náplně se při výrobě pokryjí látkou, která snižuje rychlost hoření a tím i rychlost expanze nábojky. To se provádí s ohledem na dostupné pevnosti materiálu nábojových komor expanzních přístrojů i zbraní s cílem zvýšit jejich životnost při minimální hmotnosti. Látka se nazývá pro její účinek flegmatizátor. Jedná se o difenylaminy nebo etyl- a fenyl- ové deriváty močoviny.
Během času flegmatizátory sublimují, což má u starších nábojek za následek zvýšení expanzního tlaku při expanzi, jako důsledek vyšší rychlosti hoření hnací náplně. To zvyšuje energii nábojky a zvyšuje namáhání materiálu nábojových komor expanzních přístrojů. U mikrotrhacích prací je ovšem nábojovou komorou vývrt ve vápenci, a protože o roztržení této „nábojové komory“ právě jde, lze se domnívat, že sublimace flegmatizátorů pro mikrotrhací práce je vlastností příznivou. S ohledem na potřebu mikrotrhacích prací se tedy nábojky chovají jako víno. Čím jsou starší, tím jsou lepší. Při jejich skladování v potoce to ovšem neplatí.
8. Použití nábojek dle výrobce
Podniková norma výrobce říká, že nábojky nesmí být použity k jinému účelu, než pro vstřelování hřebů ve stavebnictví. Toto tvrzení PN výrobce nemá ovšem oporu v legislativě, a protože nábojky lze koupit bez zbrojního průkazu, nic nebrání jejich používání při objevování podzemních krás. Rezervovanost v publicitě mikrotrhacích prací ve speleologii je ovšem na místě, protože žádný úřad není prozíravé dráždit.
9. Ráže neboli rozměry nábojek s okrajovým zápalem
Charakteristický rozměr nábojek se udává jejich ráží. Ráže a k nim příslušné detailní rozměry nábojek určuje mezinárodní norma C.I.P. ze 14.6.1984. U nábojek s okrajovým zápalem jsou to ráže 6,3/10; 6,8/11 a 6,8/18. První číslo ráže udává ⌀ těla nábojnice (dodrženo vždy), druhé číslo pak maximální délku nábojnice po jejím uzavření hvězdicovým prolisem, který vytváří špičku nábojky. Protože rozměr prolisu není závazně předepsán, mohou být nábojky téže ráže od jednoho či různých výrobců také kratší, než je max. délka. Nezávaznost tvaru špičky je pro mikrotrhací práce využitelná. Čím je špička nábojky tupější, tím je mezi nábojkami ve vývrtu vzduchový prostor menší. Ze srovnání zásobníkových a sypaných nábojek (českých) je patrné, že české nábojky mají špičku tupou, zatímco zahraniční nábojky mají špičku štíhlou. Z tohoto pohledu mají tedy české nábojky jistou výhodu. Podle C.I.P. je u ráže 6,8/11 a 6,8/18: ⌀ těla nábojnice shodně 6,8 (přesně 6,86) mm, délka nábojnice uzavřená/před uzavřením 11,00/11,80 mm pro ráži 6,8/11 a 18,00/18,70 mm pro ráži 6,8/18, – ⌀ hlavového lemu dna nábojnice shodně 8,4 mm a výška hlavového lemu shodně 1,45 mm. Nejdůležitější rozměr je ⌀ dna nábojnice, který určuje ⌀ vrtáku ke zhotovení vývrtu. Je zřejmé, že vrták s jmenovitým ⌀ 8 mm je při srovnání s ⌀ hlavového lemu dna nábojnice menší a je třeba počítat s rozhozením ⌀ vývrtu, aby do něj po vyčistění od vrtné moučky šla nábojka zasunout. Kromě toho je ovšem možné vždy v prodejně vybrat vrták se skutečným ⌀ větším než jmenovitý tedy běžně 8,5 mm. Podle C.I.P je u ráže 6,3/10: ⌀ těla nábojnice 6,3 (přesně 6,32) mm, délka nábojnice uzavřená/před uzavřením 10,30/10,80 mm, ⌀ hlavového lemu nábojnice 7,6 mm a výška hlavového lemu nábojnice 1,25 mm a těmto nábojkám jmenovitý ⌀ 8 vrtáku postačuje. Přehled rozměrů nábojek a příslušných vrtáků je třetí přílohou této informace.
10. Vstřelovací přístroj s odpalováním nábojek jako u mikrotrhacích prací
Z nábojek různých ráží je energeticky nejnižší ráže 6,3/10. Tyto nábojky jsou určeny do vstřelovacího přístroje Vz.72-S, určeného pro stavební účely a přístroje Vz.72-H, určeného pro hutní účely. U tohoto vstřelovacího přístroje se používá k odpálení nábojky kladivo, kterým se udeří do závaží na konci úderníku. Úderník přístroje pak odpálí nábojku v nábojové komoře stejně tak, jako odpalovák odpálí nábojku či nábojky ve vývrtu. Princip tohoto přístroje je patrný na v příloze č.4 (viz dále). Jedná se o nepřímý princip vstřelování, který je nejbezpečnější, ale nejméně výkonný. Přístroj se sice ještě užívá, ale jeho výroba byla na podzim roku 2002 zastavena. Byl to jediný vstřelovací přístroj české výroby.
11. Stupně energie nábojek s okrajovým zápalem a jejich označování
a) Pro nábojky sypané se šesti stupňovou stupnicí energie
Nábojky sypané mají ráže 6,3/10; 6,8/11 a 6,8/18. Tyto nábojky mají šesti stupňovou škálu stupňů energie, a to: 1-bílá-nejslabší, 2-zelená-slabá, 3-žlutá-střední, 4-modrá-silná, 5-červená-velmi silná a 6-černá nejsilnější.
b) Pro nábojky zásobníkové se sedmi stupňovou stupnicí energie
Nábojky zásobníkové mají ráže 6,8/11M a 6,8/18M. Tyto nábojky mají sedmi stupňovou škálu stupňů energie, a to: 1-bílá(šedá-čs)-nejslabší, 2-hnědá-slabší, 3-zelená-slabá, 4-žlutá-střední, 5-modrá-silná, 6-červená-velmi silná a 7-černá-nejsilnější. Písmeno M je prvním písmenem anglického slova MAGAZIN tj. sklad a také zásobník.
Pozn.: V České republice se krátce vyráběly a plnily do zásobníků jen zásobníkové nábojky ráže 6,8/11M, a to stupně energie č.6-červená s určením do přístroje s regulovatelnou expanzí HILTI – DX 450.
U mikrotrhacích prací se často používá současný odpal většího počtu nábojek v jednom vývrtu. Optimální počet nábojek určují jeskyňáři ve vazbě na podmínky odpalu, druh vápence, zkušenost a bezpečnost. Pro usnadnění rozhodování které a kolik nábojek použít bude jistě výhodnější exaktní znalost energetického obsahu nábojek v joulech než jen jeho slovní označení jako dosud. Pro hodnoty stupňů energií jednotlivých ráží nábojek zásobníkových, lze vždy nalézt ekvivalent z nábojek sypaných a obráceně. Nábojky od českého a zahraničních výrobců mají u shodných ráží, podle jejich stupňů, také i shodnou energii.
12. Nábojky se středovým zápalem
Pro úplnost se uvádí též zmínka o nábojkách se středovým zápalem. Tyto nábojky již byly pro potřebu mikrotrhacích prací testovány. K testování bylo použito nábojek 9-JAT ráže 9×19,5 (přesně 9,63×19,50), které se vyrábí jen v jednom energetickém stupni a to červená-360 J (č.2 již není uváděno) a jsou určeny pro porážku hovězího a podobného dobytka. Stupeň energie č.1-žlutá-280 J, pro porážku vepřů a jiného dobytka, se v současnosti již nevyrábí. Nízká energie, 360 J, vysvětluje, proč jeskyňáři, kteří ji zkoušeli, od dalších zkoušek ustoupili. Nábojka měla energii menší, než příkladně nábojka 6,8/18 stupeň energie č.3-žlutá-400 J.
Dalšími představiteli těchto nábojek jsou nábojky 9-TEMPO, ráže 9×27 (přesně 9,63×27) se šesti stupni energie, kdy energie šestého stupně je 1029 J. ⌀ dna jejich nábojnice je 11,00 mm, takže vrták pro zhotovení vývrtu má ⌀ 12 mm. Tyto nábojky jsou určeny do palných lisů užívaných v energetice pro připevňování kabelových ok. Stupně a hodnoty energií jsou uvedeny v příloze 2.
13. Informace o podstatě zážehové slože a hnací náplně nábojek určujících jedovatost plynných zplodin jejich hoření
a) nábojky sypané – mají zážehovou slož na bázi trinitrorezorcinátu olovnatého zv. NEROXIN. Tato látka je bez třaskavé rtuti i bez chlorečnanu draselného.
Složení či název hnacího prachu NP 38.85 z roku 1992 neuvádí. Po SPELEOFÓRU 2003 bylo u výrobce S&B ověřeno, že u nábojek s okrajovým či středovým zápalem nebyla v minulosti nikdy používána zážehová slož na bázi třaskavé rtuti.
b) nábojky zásobníkové – české – mají resp. měly zážehovou slož rovněž na bázi NEROXINu. Jako hnací náplň užívají resp. užívaly střelný prach LOVEX 023 pro 1. až 5. stupeň energie a LOVEX D 010 pro 6. až 7. stupeň energie.
c) nábojky zásobníkové – zahraniční – mají zážehovou slož chemicky shodnou s trinitrorezorcinátem olovnatým.
Poznámky:
Důvodem k vývoji českých zásobníkových nábojek (6,8/11 a 18) M byl větší obsah pevných zplodin z hoření hnací náplně u nábojek sypaných. Pevnou zplodinou je vlastně zpečený popel ze spálené hnací náplně. Při použití českých nábojek se musely hlavně expanzních přístrojů častěji čistit. Toho využívali dodavatelé zahraničních nábojek při jejich prosazování u uživatelů. Rozborem hnací náplně zahraničních nábojek a použitím odpovídajícího střelného prachu bylo dosaženo u českých zásobníkových nábojek stejného obsahu pevných zplodin jako u nábojek zahraničních.
Rozborem zážehové slože zahraničních nábojek bylo dále zjištěno, že žádný z konkurenčních výrobců nepoužívá pro výrobu zážehové slože látku na bázi bezolovnatého DDNP tj. diazodinitrofenolu. To je třaskavá látka pro zážehové směsi, která neobsahuje olovo, a pak tedy ani její plynné zplodiny neobsahují jedovaté kysličníky olova. Látka je ale drahá a její použití pro nábojky do vstřelovacích přístrojů zbytečné.Vstřelování se totiž provádí v relativně dobře větratelných prostorách.
Ze zde uvedeného vyplývá, že jedovatost plynných zplodin hoření českých sypaných nábojek je shodná s jedovatostí zahraničních zásobníkových nábojek. Pouze se liší obsahem pevných zplodin, které ovšem při mikrotrhacích pracích nemohou vadit.
Expanzní zplodiny jsou pestrou směsí různých plynů i pevných látek, jejíž složení závisí na řadě faktorů, a to složení prachu, tlaku při výbuchu, mají-li zplodiny možnost dále reagovat se vzdušným kyslíkem atd. Co se týká toxicity, dominuje kyanovodík HCN, jeho množství je však jen stopové. Největší zátěží pro organismus je kysličník uhelnatý CO, který je stejně jako HCN krevní jed, protože se váže na hemoglobin přednostně před kyslíkem a blokuje tím jeho přenos v lidském organismu. S ohledem na obvyklé rychlosti hoření a „konkurenci“ prvků „chtivých“ slučování s kyslíkem při jejich hoření, se příkladně na olovo vázané v NEROXINu již spíše kyslík nedostane a olovo „vypadne“ z expanzního cyklu jako pevná látka bez toxických účinků.
14. Možnost zlepšení odvětrání zplodin hoření nábojek
Použití nábojek při mikrotrhacích pracích by mělo probíhat alespoň s minimálním odvětráním. Ve slepých plazivkách, kde přirozený tah vzduchu nelze očekávat, by snad pomohla nucená ventilace. Možná to některá skupina jeskyňářů dělá. Mám tím na mysli to, aby si jeskyňář na čelo ražby dovlekl mimo ostatní pomůcky též hadici s ⌀ min 1" a jeho pomocník, pobývající mimo tuto zónu, by hadicí k němu vháněl ventilátorem alespoň relativně čerstvý vzduch ze svého místa. K tomu by použil ventilátor s pohonem AKU či na kliku, a to alespoň po odpalu nábojek ve vývrtu. Zmínku o takové možnosti uvádím proto, že v citovaných zdrojích o mikrotrhacích pracích, na konci této informace, je zmiňován případ úmrtí jeskyňáře na následky otravy zplodin expanze nábojek. Ventilátor na AKU pohon není dnes žádný problém. Jako inspiraci uvádím i příklad ventilátoru na kliku. Je (nebo to spíš byl) profi výrobek ze slitin Al určený pro kryty CO v 60.letech. V 90.letech se to vyhazovalo. Sám jsem si jeden v r.1992 koupil ze šrotu. Má převodovku do rychla. Provozní otáčky, jak kdo zvládne. Vzduchový výkon tohoto ventilátoru při el.pohonu a 2800 ot/min je 0,66 m3/sec. Určitě se v nějakém krytu ještě povalují.
Že se nejedná o fikci ukazuje to, že když jsem skončil informaci o nábojkách na SPELEOFÓRU, přišel za mnou jeden z jeskyňářů, který působí na Býčí skále a řekl, že tento ventilátor mají a úspěšně používají. Protože ale při instalaci vzduchového systému museli šetřit, nepoužili hadici s vnitřním povrchem hladkým, ale hadici na způsob husího krku. Důsledkem toho je, že při vyšším množství, a tím i rychlosti dopravovaného vzduchu, hadice hučí jako siréna. Jako druhou inspiraci uvádím počin mého nezapomenutelného profesora a také plochodrážního jezdce ing. Františka Volavého, který v 60.letech, kdy mne učil na průmyslovce v Jedovnicích, v sousedství Rudice s jejím propadáním, zkonstruoval pro občanské atomové kryty ventilátor s pohonem pomocí jízdního kola na stojanu. To by šlo prakticky a možná i s úsměvem komerčně využít. V jeskyních by za mírný poplatek zájemci – astmatici vdechovali čistý chladný a vlhký vzduch, posilovali jako na rotopedu a dodávali čistý vzduch do místa odpalu vývrtů s nábojkami. Jeskyňáři by zřídili koordinační centrum, a to by rozmisťovalo astmatiky do té jeskyně, ve které by se právě prováděly mikrotrhací práce.
Závěrem uvádím zdroje výše uvedených informací: jedná se o podnikovou normu S&B – NP 38.85 z roku 1992, firemní prospekty, rozhovory a korespondenci s pracovníky firmy S&B, vlastní zkušenosti z jejich prodeje a kontakty v branži. Také četba dvou informací o mikrotrhacích pracích. První informací byl překlad z francouzštiny článku Roberta Leveqe z Belgické speleologické školy z r.1996 a kterou mě věnoval pan J. Straka z Lomnice. V článku se uvádí, že užívají sice také hlavně nábojky 6,8/18, ale vývrty provádí vrtáky s ⌀ 10 mm. Druhou informaci, kterou mi věnoval P. Nováček z Brna, sestavil kolektiv autorů: moravský Kocour, Knak, rodina Gumáků, Wikky, J. Stankovič, Z. Jane a J. Dohnal, abych nikoho nevynechal.
Poznámka k přílohám:
Pro potřebu ekonomické rozvahy před uskutečněním mikrotrhacích prací většího rozsahu je uvedena cenová úspora, při použití nábojek 6,8/18 stupeň energie č.3-modrá proti nábojkám 6,8/18 stupeň energie č.6-černá. Cenová úspora je první přílohou této informace.
Pro potřebu výběru druhu a ráží nábojek, dle stupňů jejich energie, cen, místa a způsobu jejich zakoupení je uveden přehled nábojek. Nábojky lze koupit na uvedené adrese případně i zaslat na dobírku. Nelze je zaslat do zahraničí (Slovensko), prodej do zahraničí je licencován. Lze si i ze Slovenska pro ně přijet, vyplatí se to. Přehled nábojek je druhou přílohou této informace.
Přílohy:
Příloha 1: Cenová úspora docílená užitím nábojek ráže 6.8/18 s nestandardním značením stupňů energie č.3-modrá, proti nábojkám se standardním značením stupňů energie č.6-černá.
Příloha 2: Energie a ceny nábojek do expanzních přístrojů.
Příloha 3: Přehled rozměrů nábojek a příslušných vrtáků.
Příloha 4: Principy vstřelování.
