Kterak zjistit zabarvení vyvěračky fluoresceinem v případě osobní nepřítomnosti
Jiří Urban
(Stalagmit 1984/1 {14}; str.15; Praha 1984)
Kvalitativní metoda indikace fluoresceinu je vhodná všude tam, kde je třeba ověřit komunikaci systému ponor – vývěr a není možné zajistit pravidelný odběr vzorků vody. Umožňuje zodpovědět zásadní otázku, jež je kladena při provádění amatérských koloračních pokusů.
Bylo zjištěno, že nejlepší adsorpční materiál na zachycení fluoresceinu z vody vyvěračky je aktivní uhlí (carbo adsorbens). Adsorpce fluoresceinu na něj je velmi silná a není možné ho vymýt vodou i po dlouhé době, ba ani organickými rozpouštědly. Možné to je extrakcí roztokem hydroxidu sodného (NaOH – převedení na sodnou sůl).
Nejlepší technika provedení je nechat protékat vodu vyvěračky přes sloupec s aktivním uhlím podle obrázku. Zvláště vhodné je využít případného spádu vyvěračky. Nejlépe je zhotovit pytlík z tkaniny tak husté, aby nepropustila částečky aktivního uhlí, nebo z řídkého filtračního papíru (červený) prostým přehnutím a zalepením na okrajích, aby byl pytlík plochý.
Takto se nechá experiment běžet po dobu nepřítomnosti. Potom se vyjme aktivní uhlí a rozmíchá se s malým množstvím 10 % roztoku NaOH. Po chvilce stání se odfiltruje jakýmkoliv způsobem a na filtru ještě promyje roztokem NaOH. Již nyní, v kladném případě, bude zabarvení patrné. Případně jej zneutralizujeme kyselinou sírovou H2SO4, či chlorovodíkovou HCl na hodnotu pH 6—7, dle univerzálního papírku. Kyseliny použijeme koncentrovanější, aby nedocházelo ke zbytečnému zřeďování. K identifikaci můžeme použít rovněž UV-lampy (lepší alkalický roztok), příp. adsorpce na tenké vrstvě silikagelu s následným pozorováním pod UV-lampou. Dále je možno neutrální roztok po extrakci zahustit ve vakuu a pak se pokusit identifikovat fluorescein. Je též možné použít kolorimetrie, popř. spektrofotometrie.
