Velký tyrolský traverz na Ďáblově věži
Antonín Zelenka
(Stalagmit 1985/1 {15}; str.8; Praha 1985)
Na závěr semináře o speleozáchraně, konaného v Černých horách v Jižní Dakotě (USA) uspořádali pro své potěšení 25. srpna 1984 členové NCRC (National Cave Rescue Commission) a záchranářská organizace JOSAR (Joshua Tree Search and Rescue) technický trénink. Vybrali si k tomu terén skutečně impozantní – strmý kužel známé Ďáblovy věže v rezervaci Dewil's Tower National Monument v severovýchodním cípu sousedního státu Wyoming.
Z vrcholu věže až na louku na jejím jižním úpatí bylo napnuto lano o průměru 7/16 palce (11,1 mm), které pro tuto akci zapůjčila firma PMI; celková délka šikmého traverzu činila 261 metrů. Nejprve sjel na kladce jeden ze členů JOSARu a stáhl z vrcholu druhé lano, které se pak použilo k tahání nosítek. Pro nový délkový rekord si pak dojeli Bill Renaker jako „oběť“ a Patty Furbushová jako „spiderman“ – na nosítkách zavěšený průvodce zraněného.
(NSS News 42/8: 267, 1984)
Přemostění (Tyrolský traverz, telfr, highline) je způsob překonávání obtížně překročitelného terénu po vodorovném nebo ukloněném laně. V podzemí se používá k přechodu řek, úseků s labilním nakupením skalních bloků a balvanů a k traverzům přes propasti. Slouží k transportu lezců, nákladu a při záchranných akcích k přepravě nosítek se zraněnou osobou.
Je to operace technicky značně náročná, jen pro hrubou představu uveďme některé základní podmínky pro úspěšné a bezpečné provádění „tyroláků“:
- 1) Doprava minimálně jednoho lana na protější konec traverzu (často obtížné lezení, plavání apod.).
- 2) Výběr vhodného (statického!) lana. Nepohodlné kvůli velkému průvěsu je používání dynamických horolezeckých lan; zakázána jsou lana z materiálů typů Kevlaru, která jsou v podstatě neprůtažná.
- 3) Extrémní pozornost je nutné věnovat kvalitnímu upevnění nosného lana na obou koncích traverzu. Většinou se používají – a při záchranných akcích to je podmínkou – trojitá ukotvení tvaru Y nebo systémy tzv. „plovoucích karabin“ (floating crabs). Na jednom laně mohou být současně transportovány maximálně dvě (!) osoby nebo zátěž svojí hmotností jim odpovídající.
- 4) Nejčastější chybou, potenciálně velmi nebezpečnou, je přílišné vypnutí lana! Po zatížení dosahují pak napětí působící na kotvící body extrémních hodnot vlivem tzv. „přepětí“ (over-tensioning). Nebude snad na škodu zopakovat obecně známou formuli pro výpočet velikosti přepětí:
kde:
- F ... síla působící na každý z kotvících bodů [N],
- Fm ... síla, kterou působí na lano zavěšené těleso o hmotnosti „m“ [N],
- α ... alfa, úhel ve stupních svíraný nosným lanem [°].
Uveďme jednoduchý příklad současně ilustrující níže uvedené „pravidlo deseti procent“: vodorovný traverz – vzdálenost protějších kotvících bodů 50 m, svislý průvěs zatíženého lana 5 m, tj. právě 10 % délky přechodu; zátěž o hmotnosti 80 kg. Primitivním výpočtem zjistíme hodnotu úhlu alfa (157,38°) i síly působící na každý z kotvících bodů (2000 N, tj. asi 204 kp).
Je velmi poučné si spočítat, že v případě tak silného vypnutí nosného lana, kdy jeho průvěs po zatížení činí pouze jeden metr (úhel alfa = 175,42°), síly působící na každý z kotvících bodů odpovídají pak jejich zatížení břemenem o hmotnosti celé tuny!
Pro přibližné určení pracovního průvěsu v případě použití statického nosného lana se v praxi používá tzv. pravidlo deseti procent: optimální průvěs lana, zatíženého v polovině své délky, je roven 10 % – tj. jedné desetině – ze součinu délky vodorovného traverzu a počtu současně transportovaných osob. Tak např. při délce traverzu 50 m a zatížení jednou osobou průměrné hmotnosti má být průvěs v polovině délky přechodu 5 m; při současném transportu dvou osob musí být již okolo deseti metrů!
Zájemce o bližší zásady bezpečného provádění přemostění lze odkázat např. na následující publikace:
- Williams T.L. (1982): Manual of U.S. Cave Rescue Techniques. – National Cave Rescue Commission: 1―106. Huntsville, USA.
- Setnicka T.J. (1980): Wilderness Search and Rescue. – Appalachian Mountain Club: 1―640. Boston, USA.
Na závěr věnujme několik slov lanu použitému na Ďáblově věži. Ve světě kupodivu není mnoho výrobců kvalitních statických lan určených speciálně pro jeskyňářskou jednolanovou techniku (SRT), jmenujme alespoň firmy BEAL, COUSIN, EDELRID, EDELWEISS, INTERALP, MARLOW, RIVORY JOANNY. Firma PMI (Pigeon Mountain Industries, Georgia, USA) si získala právě svým lanem o průměru 7/16 palce (– vyrábí nylonová lana o průměrech 8―16 mm) dobré postavení i v konkurenci tak proslulých výrobků jako jsou lana Viking Super Speleo fy BRIDON (Anglie) nebo Super III fy Blue Water (USA).
Materiálem je stoprocentní nylon 66 fy DuPont; konstrukce je klasický „kernmantel“: hustě pletený oplet odolný proti oděru mechanicky ochraňuje „duši“, která je tvořena paralelními snopci nylonových vláken. Černá kontrolka v opletu je dvojitá. Vlákna v opletu nesmí být nastavována dříve než po 550 metrech, délka vláken v „duši“ přesahuje jednu míli (zhruba 1600 m). Sto metrů suchého lana má hmotnost 9,67 kg. V současnosti se lano vyrábí v osmi variantách lišících se barvou opletu a flexibilitou (verze „Regular“ a „Flex“). Tepelná odolnost: při teplotě 148 °C materiál po pěti hodinách žloutne; natavování začíná při teplotě 230 °C; polymer taje při 250―260 °C. Lano je optimálně „statické“: při zatížení tělesem hmotnosti 91 kg se protáhne o 2 % své původní délky, při zatížení rovnajícímu se 75 % průměrné nosnosti – tedy asi při 19,2 kN – se prodlouží o 17 % a při přetrhu činí relativní prodloužení okolo 20 %.
Nosnost se stanovuje smluveným standardním postupem (Federální test 191A, metoda č.6016), při kterém je zkoušené lano v trhacím stroji upevněno navinutím na kovové válce průměru 10,2 cm. Při zatížení o průměrné hodnotě 25,6 kN (2612 kp) praskla „duše“, obal ale zůstal neporušen. Nižší hodnoty – okolo 22,3 kN, tj. 2270 kp – byly naměřeny při upevnění lana uzlem (spojovací uzel „boulin“, u nás nazývaný „dračí smyčka“). Výrobce nedoporučuje v praxi zatěžovat lano více než 15 procenty průměrné nosnosti – tedy asi 3,84 kN, tj. 392 kp!
Dr. Antonín Zelenka
ZO ČSS 1-06
Speleologický klub Praha
Poznámka redakce Stalagmitu:
Lano uvedeného typu se skvěle osvědčilo mj. např. při expedici Mount Thor, o které se dočtete na stránkách Stalagmitu v připravovaném seriálu „Lezení velkých vertikál“ od Antonína Zelenky.
