Expedice Taurus '89
Jaroslav Kadlec, Ondřej Jäger
(Speleofórum 1990 /9/; str.21—23; Brno 1990)
(Poznámka MK: v místních názvech byla oproti originálu mírně upravena turecká diakritika.)
Protože byla expedice Taurus '89 společnou akcí anglických a českých jeskyňářů, obě skupiny prováděly většinou průzkum krasu odděleně (kromě práce speleopotápěčů). Výsledky a další plány jsme vždy po několika dnech vzájemně konzultovali, ale ke společnému hledání nových jeskyní jsme se scházeli jen zřídka. Proto tento příspěvek přináší pouze výsledky české části expedice.
V roce 1988 přijali jeskyňáři Lancaster University Speleological Society (LUSS) naše pozvání do Československa. A tak jsme začátkem září '88 přivítali dvanáctičlennou výpravu LUSS, kterou jsme provázeli po některých krasových oblastech Čech, Moravy i Slovenska. Po dvou týdnech jsme se s Angličany loučili s tím, že se napřesrok (v roce 1989) opět setkáme, tentokrát na společné expedici do krasu západní části pohoří Taurus v jižním Turecku.
Po několikaměsíčních přípravách se mohlo konečně 12 členů ZO 1-05 Geospeleos v polovině srpna 1989 vydat na cestu. V Ankaře se naše část expedice rozrostla ještě o jednoho člena. Byl jím dr. Nuri Güldali, geomorfolog a profesionální speleolog z tureckého geologického ústavu. Následující týdny ukázaly, jak potřebné byly Nuriho znalosti o krasu v oblastech, do kterých jsme měli namířeno.
Oblastí, která nás zajímala nejvíce, bylo polje Kembos a jeho okolí. Samotné polje se nachází 35 km od Seydişehiru a je morfologicky výrazným jevem celé oblasti. Dno tohoto 13 km dlouhého a 1—2 km širokého údolí je každý rok na jaře pod hladinou jezera, které je dotováno vodou z potoků stékajících z okolních hor. Voda z jezera pak během několika měsíců postupně odtéká ponornou jeskyní Büyük Düden a z části také jeskyní Feyzullah'in Düden. Chtěli jsme se pokusit nalézt spojení ponorných jeskyní z polje Kembos s vývěrovým systémem Altınbeşik, který ústí v blízkosti kaňonu řeky Manavgat. Vzdálenost mezi těmito jeskynními systémy činí 30 km. K tomuto záměru nás přivedly práce G.E. Schmitta publikované v Caving International Magazin a v NSS News v letech 1982 a 1987, ve kterých zmíněný autor vyjádřil své smělé představy o krasových poměrech v této části Tauru.
Jeskyňáři LUSS rozbili svůj základní tábor u vesnice Derebuçak, několik km od Kembosu. Díky našemu neplánovanému zdržení během cesty jsme k Angličanům dorazili o několik dnů déle. Proto jsme se hned druhý den po příjezdu přesunuli do polje Kembos a potápěči nedočkavě začali s průzkumem jeskyně Büyük Düden. Tato známá ponorná jeskyně až doposud končila po 100 m sifonem. Po jeho překonání následoval ještě jeden, již méně blátivý sifon, a pak nic nestálo v cestě postupu prostornou suchou chodbou dlouhou 600 m. Na jejím konci však čekalo zklamání v podobě obrovského závalu, kterým se již proniknout nepodařilo.
Zbývající členové expedice hledali v té době propasti v horách východním i západním směrem od jižního zakončení polje Kembos. Morfologie terénu je v této části hor velice členitá. Jsou zde místa, kde na malé ploše vznikly stovky závrtů a propastí. Nadšeně jsme se tedy pustili do hledání jeskyní, které jsme pod závrtem předpokládali. Počáteční rozradostnění z vidiny spousty objevů bylo však zakrátko vystřídáno rozčarováním. Převážná většina závrtů má totiž dno ucpané kamenitou sutí, bloky vápence a někdy také hlínou. Je to způsobeno geologickou stavbou celé oblasti. Značně tektonicky porušené vápence křídového stáří se zde strmě uklánějí k východu pod úhlem 40 až 60°. Závrty a deprese, které v těchto vápencích vznikly, jsou vyplňovány kamenitou sutí a bloky sjíždějícími po ukloněných vápencových lavicích. Objevili jsme v této oblasti pouze dvě propasti hlubší než 100 m (K-1 – hloubka 104 m, K-8 – hloubka 134 m) a několik propasťovitých jeskyní, jejichž hloubka nepřesahuje 40 m (K-2, K-3, K-4, K-5, K-6, K-7, K-9, K-10, K-11). Propasti mají charakter několika prostorných vertikálních šachet. Jejich dno často tvoří kamenitá a bloková vápencová suť, která sem napadala z povrchu. Těmito „špunty“, jejichž mocnost se dá těžko odhadnout, se nám proniknout nepodařilo. V některých hlubších depresích neroztává led a firn ani během horkého léta a tyto „lednice“ jsou pak jediným zdrojem vody v této v letních měsících vyprahlé krajině.
Možnost existence jeskynního systému (nebo alespoň počátku takového systému) mezi poljem Kembos a Altıbeşikem, tak jak jej předpokládá G.E. Schmitt, se mám tady prokázat nepodařilo. Svědčí proti tomu i přítomnost pruhů nekrasových hornin mezi křídovými vápenci. Pokoušeli jsme se o proniknutí do tohoto hypotetického systému i z opačné strany – z Altınbeşiku. V této 2 km dlouhé jeskyni jsou v různých výškových úrovních jezera s neuvěřitelně čistou vodou, mezi kterými je nutno nafukovací čluny přenášet. Není to však velký problém, vzhledem k prostornosti chodby, jejíž stěny jsou na některých místech pokryté nádhernou sintrovou výzdobou. Ne nadarmo se jeskyně nazývá Altınbeşik – což v překladu znamená Zlatá kolébka. Avšak ani ponory v koncových sifonech této jeskyně nepřinesly žádné nové výsledky.
Po několika dnech strávených u Středozemního moře jsme se opět do hor vrátili. Tentokrát do oblasti 15 km jjv. od Seydişehiru. Jsou zde dvě dobře známé jeskyně – ponorný systém Tinas Tepe Düden a vývěrová jeskyně Güvercin Taşı Deliği. Krasovými výzkumy a dokumentací až po závěrečné sifony se zde zabývali Francouzi v roce 1969 a členové anglické expedice roku 1976. Obě jeskyně, jejichž sifony jsou vzdálené 3,5 km, spolu komunikují. Je to prokázáno nejen barvící zkouškou, ale svědčí pro to i složení fluviálních štěrků ukládaných vodním tokem v Güvercin Taşı Deliği.
Velkolepé ústí Tinas Tepe Düden se otvírá při úpatí stejnojmenného vápencového hřbetu, nedaleko bauxitového dolu Mortas. V masívu Tinas Tepe Mağarası – tvoří přibližně 600 m dlouhá říční chodba zakončená vysokým dómem se dvěma jezery (v době naší návštěvy bylo jedno zcela vyschlé). Spodní úroveň Tinas Tepe Düden je dlouhá 1000 m a končí sifonem. Transport potápěčského materiálu zde velmi ztěžovalo množství krátkých stupňů a jezera v hlavní chodbě. Členové expedice, kteří nebyli transportováním materiálu zaměstnáni, se věnovali hledání dalších jeskyní ve stěně masívu Tinas Tepe a v polji Gölyeri v blízkosti bauxitového dolu. Výsledkem průzkumu tohoto nevelkého polje jsou dvě propasti hluboké 105 m (T-1) a 62 m (T-2). Někteří z nás se také společně s jeskyňáři LUSS vypravili do oblastí Türbe Tepe a Dipsiz Göl, 20 km j. od Tinas Tepe. Geologická stavba tohoto území je pro vznik jeskynních systémů příznivá (křídové vápence jsou zde nasunuty na ofiolitové série). I přesto, že nám zde při hledání jeskyní velmi pomohli místní pastevci, zdokumentovali jsme díky nedostatku času pouze čtyři propasti hluboké od 30 do 60 m.
V té době byl již v Tinas Tepe Düden všechen potřebný materiál dopraven ke koncovému sifonu. Výsledek potápění byl však zdrcující. Sifon má tvar pukliny, podél které se podařilo sestoupit do hloubky −18 m, aniž by bylo možné proniknout dál. Zbývala tedy pouze druhá možnost. Pokusit se najít spojení Tinas Tepe Düden a Güvercin Taşı Deliği proti proudu toku, který každoročně na jaře těmito jeskyněmi protéká.
Ústí jeskyně Güvercin Taşı Deliği (Holubí šachta) se nalézá 1 km jz. od vesnice Susuz. Vstup do jeskyně je možný buď 60 m hlubokou šachtou, nebo ze závrtu položeného o několik desítek metrů níže. Jeskyně je dlouhá 1600 m a přibližně po 900 m se větví na dvě chodby. Ty pak končí sifony. V chodbě západního směru nasvědčují hromady písčitého štěrku vysoké až 3 m, že tudy přitéká většina vody od Tinas Tepe Düden. Po proplavání 125 m dlouhého a 16 m hlubokého sifonu je možné opět pokračovat prostornou chodbou 380 m dlouhou, která pak končí dalším sifonem. Byl proplaván rovněž sifon na konci „hlavní“ chodby. Je dlouhý pouze několik metrů a po 40 m za ním následuje sifon další. Zdaleka tudy však nepřitéká do jeskyně takové množství vody jako ze sifonů v západní chodbě.
Ale to už se kvapem přiblížil poslední společný večer na rozloučenou a s ním i zakončení naší práce v krasu. Loučíme se s jeskyňáři LUSS s přáním, abychom se zase brzy setkali na podobné jeskyňářské akci. Snad to bude opět v horách Tauru, při pokračování započaté práce ve zdejších jeskyních.
Děkujeme firmám LEIZ – Austria a HANNIMEX – VIVITAR za zapůjčení fotografických blesků, které jsme s úspěchem využili při fotodokumentaci během expedice.
Expedition Taurus '89
To the karst regions of the western part of the Taurus Mountaines in Turkey. However, this report brings results only from the Czech part of the expedition.
Our first attempt was to find connection between caves in polje Kembos with the discharge cave Altınbeşik. The results of our investigation do not confirm the possibility of such a connection. We tried to get in interconnection betwen caves Tinas Tepe Düden and Güvercin Taşı Deliği too. From the closing sump of the cave Tinas Tepe Düden it isn't possible. In the cave Güvercin Taşı Deliği we swam through the sump in the western corridor. This sump is 125 m long and behind it there is a 380 m long large corridor which is closed by a further sump.
In 1989, cavers of the Lancaster University Speleological Society and those from Czech Speleological Society, local organization „Geospeleos“, implemented and expedition.
