Taurus 1990
Pavel Schmidt (Pajan)
(Stalagmit 1991/1 {30}; str.4—5; Praha 1991)
(Na titulní straně časopisu turecká jeskyně Tinas Tepe.)
(Poznámka MK: v místních názvech uvnitř článku byla oproti originálu mírně upravena turecká diakritika.)
Ve dnech 10.8.—13.9.1990 vyslala ZO 1-05 Geospeleos již druhou expedici do tureckých jeskyní v oblasti pohoří Taurus. Zúčastnilo se jí 8 členů – Hóta J., Hóta M., Hanzl, Haisman, Pokorný, Kratochvíl, Rohan a Schmidt. Jako v loňském roce, tak i letos dopravu spolehlivě zabezpečil expediční automobil AVIA 30.
Po tradičním tříměsíčním vybavování speciálních vstupních víz do Turecka a překonání dalších drobných překážek mohla expedice v pátek 10.8. ve večerních hodinách vyrazit.
První noc se jelo nonstop a tak jsme již v úterý v poledních hodinách dorazili do našeho prvního cíle, městečka Finike. Je to menší přímořské městečko, ležící asi 100 km před význačným turistickým centrem, městem Antalyí. V okolí se nachází několik mořských a přímořských jeskyní, z nichž nejvýznačnější je asi 5 km vzdálená přímořská jeskyně Suluin.
V jeskyni Suluin také začaly naše letošní výzkumné práce. Naši potápěči pronikli v této zčásti zatopené jeskyni po 115 m délky do hloubky 67 m. Ve vodě s viditelností minimálně 20 m mohli sledovat, že profil jeskyně je stále stejný a její sklon i směr také.
Vzhledem k omezeným možnostem sestupu do větších hloubek jsme však zmapovali jen tyto prostory a všechny suché části jeskyně.
Zatím, co část výpravy pracovala v jeskyni, věnoval se Pajánek (P. Schmidt) zařizování administrativy. Ve Finike na nás totiž čekal náš přítel Dr. Nuri Güldali, turecký geomorfolog, zaměstnanec MTA (Státní geologický ústav) a vášnivý speleolog. S jeho pomocí bylo třeba v oblastním městě Antalyi vyřídit všechny formality. Přesto, že byla expedice oficiálně schválena a měla potřebná povolení z Ankary, došlo k nemilým průtahům. Jednání skončilo s tím, že každý člen expedice musí vlastnit speciální povolení opatřené barevnou fotografií. Čekací doba na vystavení byla tři dny a cena jednoho v přepočtu 60 DM.
Jistě chápete, že náš další pobyt byl na hranicích legality. Přes neúspěch v jednání s úřady práce ve výzkumu pokračovaly utěšeně dále.
Po dokončení mapování Suluin byla objevena a zmapována ještě jedna menší mořská jeskyně a nad městem Finike pak 82 m hluboká šachta Asarönü. Na dně této propasti byly nalezeny zajímavé dokumenty z let 1914—1917 a odevzdány místním úřadům.
V sobotu 18.8. opouštíme pobřeží a krásné městečko Finike. Naším cílem je podhůří hory Kızlarsivrsi 3070 m vysoké. V dalších dnech zde provádíme povrchový průzkum rozlehlé neprobádané oblasti. Jsou nalezeny dvě menší jeskyně Cula Deliği a Deuretbasi a obě jsou zdokumentovány. Nejsilnější jedinci pak zdolávají i vrchol hory a bivakují zde. Vrcholové družstvo ve složení: Hóta + Hóta, Haisman, Rohan a Schmidt se zapisují jako první Češi do vrcholové knížky. Po sestupu a náležitém odpočinku odjíždíme na polje Elmalı, přímo k obrovskému ponoru Karagöl Düdeni. Obrovský profil jeskyně je vpředu přehrazen mohutnou hrází, regulující odtok jarních vod z polje. V době našeho pobytu byla však jeskyně suchá. Zklamáním pro nás byla i samotná jeskyně. Mohutný profil se totiž ztrácí v tisících drobných puklin a závalů. Nám se podařilo do třech největších proniknout, ale všechny končili zhruba po dalších 85 m. Jeskyně byla zmapována a my jsme pokračovali dále.
22.8. projíždíme přímořským městem Manavgat a dostáváme se do další oblasti na polje Eynif. Zde jsme s pomocí místních obyvatel vyhledali ponor Gürlevik, ležící v těsné blízkosti vesnice Başlar. První den jsme provedli předběžný průzkum a od rána začíná tvrdá práce.
Vystrojení celé jeskyně, transport potápěčského materiálu a člunu i vlastní zmapování známých částí. První skupinu (Rohan, Haisman, Hanzl) střídá v odpoledních hodinách skupina druhá (Hóta + Hóta, Kratochvíl, Pokorný, Schmidt), která proniká polosifonem do neznámých prostor. Je zmapováno, nafotografováno i nafilmováno 380 m nových chodeb. Vzhledem k vysokému tempu je první výzkumník na dně výstupové šachty již kolem deváté hodiny večer. A nastává zděšení. Lano zatížené kameny je pryč. Nad námi se vypíná kolmá 25 m vysoká šachta a kluci nás čekají asi o půlnoci. Hodinu se marně snažíme rozdělat pomocí karbidek oheň. Mokré dříví nechce hořet, a tak jediným výsledkem snažení je úplné zadýmení vstupní šachty a nucený ústup zpět do jeskyně. Zabaleni do izofólií čekáme na zázrak. S potápěčskou flaškou pronikáme občas na dno vstupní šachty. Viditelnost 20 cm není vůbec povzbuzující. Po pěti hodinách čekání konečně slyšíme vzdálené hlasy. Šachta se již pročistila, a tak vidíme nahoře i spásné světlo. Jak se později ukazuje, lano vytáhli domorodí kluci a opět ho hodili zpět. To se však zachytlo na balkónku, asi 17 m nade dnem. Ale to nám již naši kamarádi spouštějí lano a my vylézáme prokřehlí a nasraní nahoru. I přes počáteční nechuť odchází i druhý den opět do jeskyně.
Překonáváme pomocí člunu dvě jezírka druhé větve. Je pokořen i 5 m dlouhý sifon a objeveno 206 m nových chodeb. Celkově je jeskyně prodloužena na 866 m.
Po vytažení materiálu a odstrojení jeskyně odjíždíme k vývěru Akpinar, vzdálenému asi 10 km. Ještě ten den Hóta M. proplavává 30 m sifon a spolu s Hótou J. zdolávají i dosud neslezenou 12 m stěnu. Druhý den sem proniká mapovací družstvo a zdokumentovává celkem 216 m neznámých chodeb. Důležitým objevem je zde i silný podzemní aktivní tok. Vzhledem k nedostatku vody v tomto kraji se jedná o tak významnou zprávu, že se zmínka o naší výpravě objevuje nejen v místním, ale i v celostátním tisku.
Po skončení prací na jeskyni Akpinar se přesouváme do oblasti polje Suğla. Zde pokračujeme na jeskyních Fasıh a Güvercin Deliği v pracích z minulého roku. Hóta M. mapuje vývěr Fasıh, který však se neprůlezně uzavírá. A v jeskyni Güvercin Deliği nás zastavuje vysoká hladina spodních vod. Odjíždíme tedy k poslední naší velké turecké jeskyni, k ponorovité propasti Gölcük (též Asardibi Düdeni) dosahující hloubky 245 m. Stupňovitý ponor s mnoha šachticemi je zhruba v polovině předělen těsným asi 1 m dlouhým sifonkem. Na dně propasti však nalézáme zbytky po francouzské výpravě z roku 1976 a tak jeskyni pouze filmujeme.
V pondělí 3.9. se přesouváme do překrásných „Hor, z kterých se nikdy nikdo nevrátil“. Zde provádíme pouze letmý povrchový průzkum. Je nalezeno jen několik 10—20 m hlubokých šachtic bez dalšího pokračování. Odjíždíme tedy zpět do našeho výchozího bodu, města Finike, kde se také loučíme s naším průvodcem Dr. Güldalim. Střetáváme se zde také s kolegy z Moravy a předáváme si zkušenosti. Po mírně bouřlivé rozlučce v jedné z místních restaurací odjíždíme plni zážitků domů. Expedice byla úspěšná a už se těšíme na příští rok.
Jeskyně Güvercinlik. Dno chodby je pokryto písčitými štěrky, které dokládají spojení s jeskyní Tinas Tepe Düden.
Foto Jaroslav Kadlec, Evžen Janoušek.
