Expedice Taurus 1990
Pavel Schmidt
(Speleofórum 1991 /10/; str.6—8; Brno 1991)
(Poznámka MK: v místních názvech byla oproti originálu mírně upravena turecká diakritika.)
Ve dnech 10.8.—13.9. 1990 vyslala ZO 1-05 Geospeleos již druhou expedici do tureckých jeskyní v oblasti pohoří Taurus. Přes potíže s vyřizováním vstupních výzkumnických víz se podařilo včas všechny formality vyřídit a v pátek 10.8. ve večerních hodinách mohla expediční Avie s osmi členy posádky vyrazit.
Po absolvování téměř 3000 km jsme dorazili v úterý v poledních hodinách do přímořského města Finike, ležícího asi 100 km před známým turistickým střediskem Antalyí. Zde nás čekal Dr. Nuri Güldali, geomorfolog a pracovník MTA (turecký geologický ústav), který nás provázel i při loňské expedici. Ještě týž večer dohadujeme podrobný plán činnosti.
Dalších několik dní jsme strávili v blízkosti města a věnovali se výzkumu přímořské jeskyně Suluin ležící asi 5 km od Finike. Jedná se o zatopenou jeskyni ležící asi 300 m od moře. Ve vodě s viditelností minimálně 20 m dosáhli naši potápěči po 115 m maximální hloubky ponoru – 67 m. Jeskyně pokračovala stále stejným směrem. Vzhledem k omezeným možnostem sestupu do větších hloubek mapujeme pouze tuto část a známé i neznámé suché prostory. Druhá skupina zatím mapuje menší mořskou jeskyni nedaleko Suluin.
V okolí města Finike nacházíme a mapujeme ještě 82 m hlubokou propast Asarönü. Je to jednoduchá šachta končící kamenitým dnem. Jedinou zajímavostí této jeskyně je nález starých dopisů a dokumentů z let 1914—1917 na dně propasti.
V sobotu 18.8. opouštíme pobřeží a odjíždíme do podhůří hory Kızlarsivrsi (3070 m n.m.), jedné z nejvyšších hor v této části Turecka. V dalších dnech provádíme povrchový průzkum oblasti. Několik členů expedice vystupuje též na vrchol hory a zapisují se jako první Češi do vrcholové knížky. I povrchový průzkum je vcelku úspěšný. Nalézáme jeskyni Cula Deliği s hloubkou 15 m a délkou 40 m a propástku Deuretbasi hlubokou asi 12 m. Charakter údolí však neslibuje další úspěchy, a tak se v úterý 21.8. přesouváme na polje Elmalı.
Zde ve vzdálenosti asi 10 km od vlastního města Elmalı leží mohutný ponor Karagöl Düdeni. V obrovském ústí ponoru přehrazeném regulační hrází mizí během jarních záplav převážná část vod z rozlehlého polje. V letním období je však ponor suchý.
Prostorná vstupní chodba ponoru bohužel po 100 m končí závalem z velkých kamenných bloků a voda se zde ztrácí v nesčetných puklinách. Tři největší z nich a taky jediné průlezné mapujeme. Všechny však končí a ztrácejí se asi po 85 m.
Po dokončení prací odjíždíme 22.8. přes přímořské město Manavgat na další polje Eynif. Zde jsme s pomocí místních obyvatel vyhledali ponor Gürlevik, ležící v těsné blízkosti vesnice Başlar. Provádíme první průzkum již známých částí této jeskyně. Druhého dne dopoledne jeskyni důkladně vystrojujeme a snášíme potřebný potápěčský materiál a nafukovací člun. Rozdělujeme se na dvě skupiny. První během odpoledne mapuje známé části jeskyně, druhá ji střídá ve večerních hodinách a proniká polosifonem ukončujícím zatím známé prostory první větve. Je zmapováno celkem 380 m nových chodeb. Jeskyně zde končí sifonem. Při návratu zpět zažijeme nepříjemnou příhodu. Ve vstupní 25 m hluboké šachtě s kolmými hladkými stěnami chybí lano. Je devět hodin večer a chlapci nás čekají klidně i o půlnoci. Pozvolna vychladáme, a tak přicházejí ke slovu někdy tak zatracované isofólie. Po více než čtyřech hodinách čekání konečně přichází záchrana. Prokřehlí a naštvaní vylézáme ven. Lano zřejmě vytáhli domorodí kluci a opět ho po prostudování hodili dolů. Netušili ovšem, že se zachytne těsně pod okrajem na malém balkónku a nedosáhne tak na dno. Zatížení lana kamenem se tedy ukázalo jako nedostatečné a zatloukáme zde druhého dne pro jistotu skobu.
I přes počáteční nechuť odcházíme dalšího dne opět do jeskyně. Překonáváme pomocí člunu dvě jezírka druhé větve a proplaváváme asi 5 m dlouhý sifon. Před námi jsou opět nové prostory. Mapujeme 206 m chodeb končících malými neprůleznými puklinami. Jeskyně tím dosahuje celkové délky 866 m.
Po vytažení materiálu a odstrojení odjíždíme k další jeskyni, asi 10 km vzdálenému vývěru Akpinar, kde jsme byli již vloni. Ještě téhož dne zdolávají potápěči 30 m sifon a vystrojují dosud nezlezenou 12 m stěnu, za kterou jsou neznámé prostory. Druhý den odchází čtyřčlenné družstvo nové prostory zmapovat.
Celkem je zde zdokumentováno 288 m chodeb, z toho 216 nově objevených. Důležitým objevem je zjištění silného aktivního toku. Vzhledem k nedostatku vody ve zdejším kraji se jedná o možný zdroj pro široké okolí, a tak o nás píší noviny a hovoří oblastní rozhlas. Po skončení prací na Akpinaru prohlížíme ještě několik menších jeskyní v okolí a mapujeme zatopenou jeskyni Kavonos.
Ve čtvrtek 30.8. přejíždíme na polje Suğla, ležící v blízkosti města Seydişehiru. Zde se asi 5 km od vesnice Susuz nalézá vývěr Fasıh, kde se potápíme a který mapujeme. Ještě téhož dne odjíždíme přímo do vesnice Susuz, nad kterou ve vzdálenosti 1 km leží jeskyně Güvercinlik. Zde jsme chtěli navázat na naše loňské potápěčské úspěchy v první větvi systému a prodloužit i druhou větev. Pro vysoký stav podzemních vod jsme však museli od svého plánu ustoupit. Odjíždíme proto k naší poslední velké turecké jeskyni ponoru Asardibi Düdeni, uváděnému též pod názvem Gölcük, Je to propasťovitý stupňovitý ponor s mnoha šachtami dosahující hloubky 245 m. Je rozdělen asi v polovině krátkým, ale velice těsným sifonkem. Vzhledem k tomu, že jsme v závěru jeskyně objevili stopy po přítomnosti francouzské expedice z roku 1976, v jeskyni jsme pouze filmovali a fotografovali.
Typická chodba v jeskyni Güvercinlik. – Typical stream passage in the Güvercinlik Cave.
Photo J. Kadlec, E. Janoušek.
V pondělí 3.9. se přesouváme do „Hor, ze kterých se nikdy nikdo nevrátil“ a provádíme zde povrchový průzkum. V hlubokých škrapech nalézáme pouze několik šachet 10—20 m hlubokých bez dalšího pokračování.
Odjíždíme tedy zpět do našeho výchozího bodu, města Finike a dokončujeme mapovací práce na jeskyni Suluin. Střetáváme se zde také s kolegy z Moravy. Po mírně bouřlivé rozlučce s kamarády a s Dr. Güldalim, který nás po celou dobu expedice doprovázel a pomáhal nám jednat s místními úřady, odjíždíme přes Istanbul do vlasti.
Celkovým výsledkem expedice je objevení 6 nových jeskyní, dokumentace 802 m nových chodeb v již známých jeskyních a zmapování 5 známých, ale nezdokumentovaných jeskyní. K velkým úspěchům patří objevení důležitého podzemního zdroje vody. Expedice byla úspěšná a již se těšíme na další rok.
Expedition Taurus 1990
The Geospeleos Caving Club organised its second expedition to the turkish caves in the Taurus Mts. In cooperation with the Turkish geological institute and namely Dr. N. Güldali, we succeeded in pointing out the promissing areas. The first area we explored was in the vicinity of the seaside town of Finike. Our divers penetrated to a depth of 65 m and distance of 115 m at the water cave Suluin. The visibility was over 20 m there and the passage continued in the same direction.
Another cave called Asarönü in the vicinity of Finike town was surveyed to the depth of 82 m.
Our further research continued in the surroundings of Mt. Kızlarsivrsi (3070 m a.s.l.). We climbed a cave and surveyed another two smaler caves in its vicinity. The huge Karagöl Düdeni ponor located near the Elmalı polje was another surveyed object. The cave was dry in summertime. It begins as a large passage which is after 100 m divided into numerous cracks most of which were unpenetrable.
Our next site was Gürlevik cave situated in the Eynif polje near the village of Başlar. After overcoming the half-sump in the first branch, 380 m of new passages ending by a sump were discovered. Diving a 5 m long sump in the second branch brought us to a 206 m long system of passages ending in narrow cracks. The lotal length is 866 m.
We dove the 30 m long sump in the Akpinar resurgence which is 10 km far from the previous site. Over the sump we had to climb 12 m high wall which was never attempted before. We discovered 216 m of new passages there and the total length of the cave reached 288 m.
The last visited place was the Suğla polje. The expedition work focused to the Fasıh resurgence there, where both dry and underwater passages were surveyed. The scheduled continuation of our work in the second branch of Güvercinlik cave was not possible due to the high water level.
Jeskyně Güvercinlik. Dno chodby je pokryto písčitými štěrky, které dokládají spojení s jeskyní Tinas Tepe Düden (viz Speleofórum '90). – The Güvercinlik Cave. The bottom of the corridor is covered by sand gravels supporting connection with the Tinas Tepe Düden Cave (see Speleofórum '90).
Photo J. Kadlec, E. Janoušek.
