Taurus 95

Ondřej Jäger

(Speleofórum 1996 /15/; str.31—32; Praha 1996)

(Poznámka MK: v místních názvech byla oproti originálu mírně upravena turecká diakritika.)

Na přelomu září a října 1995 pokračovala ZO 1-05 Geospeleos v průzkumu a dokumentaci krasové oblasti na pravém břehu Manavgatu v tureckém Západním Taurusu. Území jsme začali zpracovávat v roce 1989 a letos to byla naše čtvrtá akce (viz Speleofórum 1990, 1991, 1993).

V první části expedice se zaměřujeme na vývěrovou jeskyni Altın Beşik, ve které jsme z časových důvodů museli v roce 1992 přerušit mapování prostor za 1. sifonem. Po zkušenostech z minulých let jsme se v letošním roce rozhodli pojmout akci poněkud velkoryseji. A tak snášíme z Ürünlü k jeskyni např. osm člunů místo tří jako při minulých expedicích, čímž se nám podařilo velmi urychlit transport v jeskyni k 1. sifonu. Na 2,5 km dlouhém úseku od ústí jeskyně k sifonu je kromě několika vertikálních úseků i sedm jezer, mezi kterými jsme minule museli přetahovat čluny, a kdo si to někdy zkusil ještě s potápěčskými lahvemi na zádech, ví, o čem mluvím. 1. sifon, 100 m dlouhý a 17 m hluboký vystrojujeme fixní 6 mm šňůrou. Celý den trval transport potřebného materiálu na druhou stranu sifonu. Následující dny jsme 2 km za 1. sifonem zbudovali podzemní tábor pro tři osoby a zahájili mapovací práce. Během nich jsme na několika místech zpřesnili naši mapu z roku 1992 a navázali na mapování nových prostor v hlavní chodbě, kde jsme před třemi lety skončili. Mohutná, až 30 m široká a 12 m vysoká chodba postupně klesá k jezeru, nad kterým ústí mohutný komín. Jeskyně před jezerem prudce zatáčí k východu a za neustálého klesání tvoří obrovské meandry. Z jezera vytéká drobný tok o momentálním průtoku asi 1 l.s⁻¹ a je slyšet jak zurčí pod kamenitým dnem chodby ve směru našeho postupu. Nikdo se již ani nepozastavuje nad tím, že jsme donedávna postupovali proti vodnímu toku. Takovýchto „rozvodí“ jsme překračovali již několik. Gabo pouze upozorňuje na stěnové facety, které dokládají, že za povodní je chodba protékána opačným směrem, tedy do kopce. Pokračujeme a podcházíme dva mohutné komíny, ve kterých nejsme schopni dosvítit na strop. Asi 300 m za jezerem nás čeká překvapení. Chodba je v celém svém profilu uzavřena vodou a my stojíme před 2. sifonem, který je prozatím nejníže položeným jezerem v jeskyni. Cítíme velké zklamání. Z části jeskyně ověřené barvícím pokusem (minimálně 40 km dlouhého jeskynního systému, který spojuje polje Kembos na severu s vývěrem Altın Beşik v údolí Manavgatu – viz blokdiagram), se nám podařilo odkrýt dalších 650 m. Je-li to úspěch nebo porážka, o tom se mezi námi vedou spory dodnes. Jisté však je, že letos se již do tohoto sifonu nepodíváme. Později tento sifon nazveme Nesvik na památku našeho kamaráda Míry Nešvery, který ještě před třemi roky s námi objevoval nové partie této jeskyně a rok a půl před odjezdem letošní expedice utonul při průzkumu vyvěračky Teplica u Tisovce.

Druhou část expedice přesouváme na povrch. Základní tábor stavíme vedle silnice asi na polovině cesty mezi Ormanlarem a İbradı, asi 5 km vzdušnou čarou od ústí jeskyně Altın Beşik v jejím generelním směru. Jsme tedy 450—500 m nad jeskynním systémem v místech za sifonem Nesvik. Pouštíme se do povrchové prospekce, která je v tomto terénu tisíců ostrých a většinou v pěti metrech hloubky končících škrapů a téměř neprostupných, všudypřítomných trnitých křovisek opravdovou lahůdkou. Rozdělujeme terén a rozhodujeme se důkladně prozkoumat plochu asi 1,5 km². Po třech dnech zcela vyplněných prospekcí toho máme všichni plné staré tenisky. Dáváme dohromady výsledky: 21 zmapovaných a zdokumentovaných propastí. Nejhlubší z nich končí v −75 m neprůlezným zúžením. Většina propastí končí v hloubce 15—30 m zasucením. Ve výšce 350—400 m nad úrovní v současné době známého systému Altın Beşik, tj. asi 850—900 m n.m., ověřujeme starou, velmi rozsáhlou jeskynní úroveň, jejíž zbytky jsme nalezli v roce 1992 nad ústím současného vývěru. Letos objevujeme na této úrovni několik rozsáhlejších jeskynních torz, z nichž nejimpozantnější je 80 m široký dóm s proříceným stropem, jehož zbytky pokrývají bohatou sintrovou výzdobu. V chráněných místech, kde nedošlo k řícení, jsou dnes již se rozpadající 6 m vysoké stalagmity.

Při odjezdu se zastavujeme na polji Kembos u ponorné jeskyně Büyük Düden. Tato jeskyně byla první, kterou jsme v Tauru navštívili. Sem bylo v sedmdesátých letech vlito barvivo, které se objevilo v Altın Beşiku, 40 km jižněji. Během expedice Taurus 89 jsme pronikli v Büyük Düdenu přes dva sifony a jeskyni natáhli o 200 m na dnešních 300 m. Altın Beşik měří s našimi 2,7 km dlouhými objevy 5,2 km. To je dohromady 5,5 km. V ideálním případě zbývá tedy ještě odhalit necelých 45 km jeskynního systému. Ale i na ty jednou dojde.

Během expedice Evžen Janoušek – kameraman a Petr Sojka – redaktor natočili televizní dokument z práce expedice v jeskyni Altın Beşik. Spojení filmařských aktivit s vlastním průzkumem jeskyně není jednoduchou záležitostí a ztěžuje práci v obou směrech. Díky obětavosti a trpělivosti „filmového štábu“ se podařilo obě činnosti sladit a dovést k úspěšnému konci.

Expedice byla podpořena sponzorskou účastí několika firem. Velmi se osvědčily čluny Karas Lus 250 z a.s. Gumotex Břeclav. Jejich využití pro speleologii lze plně doporučit. Dalšími sponzory byly: Lanex a.s. Bolatice, Garland s.r.o. AB Kladno, H-MOTO Kladno, Jemča a.s. Jemnice, MILO Olomouc a.s. a Pivovar Benešov.

Summary:

Taurus 95

In 1995 the 12 cavers strong expedition of the Geospeleos Caving Club organized the 4^th campaign in the region of Altın Beşik resurgence in the Western Taurus Mts. (see Speleofórum 1990, 1991, 1993). Subterranean camp was constructed beyond first 100 m deep sump in newly discovered parts of the cave. The 2^nd sump was discovered, but it was not passed through by divers. The total length of newly discovered passages reached 2.7 km. 21 shafts deep 30—75 m were explored during surficial prospection above the cave. The film was taken, too.