Expedice Taurus 97
Expedition Taurus 97
Ondřej Jäger
(Český kras 24; str.92; Beroun 1998)
(Poznámka MK: v místních názvech byla oproti originálu mírně upravena turecká diakritika.)
Na přelomu září a října roku 1997 pořádala ZO ČSS 1-05 Geospeleos svou již pátou expedici do krasu Východního Taurusu v Turecku. Měla to být již třetí výprava zcela věnovaná průzkumu vývěrové jeskyně Altın Beşik, která je dotovaná vodami ze 40 km vzdáleného polje Kembos. Cílem bylo proniknout závěrečným sifonem objeveným v roce 1995. Při větším zájmu o činnosti předcházejících expedic odkazuji na články v minulých ročnících Českého krasu či Speleofóra.
Hned po příjezdu na místo jsme navštívili kaymakana, (zástupce státní správy v regionu, asi na úrovni přednosty OÚ u nás). Při poslední expedici jsme se s bývalým kaymakanem velmi spřátelili, a tak jsme doufali, že současný bude také přístupný a nebude naší činnosti klást překážky. Naše naděje bohužel vyšly na prázdno. Nakonec jsme dostali povolení pouze k 5 dnům činnosti v jeskyni a museli jsme přislíbit, že nebudeme nic mapovat.
Další den jsme s velikým nasazením vystrojili 2,5 km vstupní části jeskyně. To znamená obsadit sedm jezer čluny a ty vyvázat přes kladky, přes malá jezera a propástky natáhnout lanové lávky a vertikální úseky, (nejvyšší 40 m stupeň nad vstupním jezerem), vystrojit lezeckým a tažným lanem. Večer však kaymakan po dohodě s nadřízenými naši dohodu zrušil. Dal nám dokonce ultimátum do večera druhého dne opustit jeskyni a odebrat se do vesnice Ürünlü, kde jsme měli zaparkovanou expediční Avii. Navíc k nám přidělil Fatiha, jeskyňáře z Izmíru, kterého přivolal, aby nás kontroloval. Nastal vyčerpávající transport materiálu z jeskyně a následující den ještě těžší od jeskyně do Ürünlü. Při první vynášce jsme se dostali do přímého útoku sršňů. Gabo jediný člen alergický na vosí žihadlo jich dostal hned pět. V expediční lékárně máme sice potřebné kalciové injekce, které použijeme a dostane se za námi i turecká první pomoc, ale zdržení je značné a nejsme schopni splnit kaymakanovo ultimátum. Spíme i s materiálem asi na polovině cesty mezi jeskyní a vesnicí. Zde nás také před půlnocí vzbudili místní žandáři se samopaly a psy, které za námi na popud Fatiha poslal kaymakan. Byli jsme nuceni s několika bágly na zádech a s Gabem klopýtajícím mezi námi se dovléci až k Avii. Při následujícím nočním setkání s kaymakanem se ten po našem vysvětlení částečně omluvil, ale nás tady už nic neudrží. Již za ranního rozbřesku odjíždíme z oblasti.
Od roku 1989, kdy jsme do této oblasti přijeli poprvé, jsme zde strávili přes půl roku svého života průzkumem a dokumentací jeskyní. Za tu dobu jsme objevili přes sto nových jeskyní, prozkoumali 15 do té doby neznámých jeskynních sifonů, kterými se nám podařilo v devíti případech proniknout a za nimi zmapovat ke 4 km nových chodeb. A teď odjezd jak od Waterloo!
Cestou zpět jsme se zastavili v jeskyni Suluin – Finike, (je to nejhlubší jeskyně zaplavená vodou v Asii −130 m), kde si každý udělal alespoň jeden nádherný ponor v neskutečně čisté vodě.
Takže, když se budete někdo chystat do Turecka na nějakou akci, při které chcete makat v děrách, tak nezapomeňte rok předem požádat prostřednictvím tureckého zastupitelského úřadu o povolení ministerstva zahraničních věcí a vnitra v Ankaře. Jestliže je včas dostanete, můžete se obrátit na turecké jeskyňáře o souhlas s konáním expedice. Ti se k vám nejspíše připojí a udělají mezinárodní expedici, kterou budete mít na hrbu jen vy. Nevím, kde se tam najednou vzalo takových zájemců o jeskyňařinu, ale před pár lety jsme nemohli sehnat jediný kontakt. Tak hodně štěstí.
