Posedlost Zlatou kolébkou
Evžen Janoušek, Ondřej Dufek
(Speleofórum 2016 /35/; str.73—76; Praha 2016)
(Poznámka MK: v textu článku změněna dómena těchto stránek, na které článek odkazuje – v originále *com, nyní *cz; dále upravena turecká diakritika místních názvů.)
Naše výpravy do turecké jeskyně Altınbeşik (Zlatá kolébka) se nedají nazvat jinak než posedlostí. Poprvé jsme tady byli v roce 1989 a letos je to osmá expedice do této jeskyně. Na čtvrté expedici v roce 1995 se nám podařilo najít pokračování jeskyně překonáním nebezpečné stěny za prvním sifonem a dojít k dalšímu sifonu. Délka jeskyně se tímto objevem prodloužila na 6 km. Od té doby se nám z různých důvodů nepodařilo tento sifon prozkoumat. Zabránilo nám v tom buď vyhlášení národního parku v okolí jeskyně a s tím související povolení, které jsme neměli, krátká doba expedice nebo vysoký stav vody. Ukázalo se, že na důkladný průzkum je potřeba mnohem víc času, a že je za sifonem potřeba vybudovat podzemní bivak pro celé potápěčské družstvo, aby byl dostatek času na průnik dalším sifonem a na případné objevování neznámých částí jeskyně za ním. Jenom se dostat k poslednímu místu v jeskyni a vrátit se je totiž na hranici lidských možností, protože tato cesta trvá víc než dvacet hodin. Pro transport věcí potřebných v bivaku přes první stometrový sifon jsme vyrobili originální přepravní pouzdro. Doufali jsme, že bude fungovat, protože většina zkušených speleopotápěčů našemu nápadu nevěřila.
Další posedlostí je únavná jízda přetíženou expediční dodávkou z Čech do Turecka, která je dlouhá téměř 3000 km. Většina členů expedice chce řídit a trmácet se 40 hodin v autě; nikdo nechce pohodlně letět do Antalye a zbytek cesty dojet autobusem. Ovšem někdo letět musí, do auta se všichni nevejdeme.
Expedice TAURUS 2015, 9.10.―22.10.2015
Celá akce začala dost nešťastně. Už během cesty jsme zjistili, že jsme při nakládání zapomněli dva z pěti nafukovacích člunů, které potřebujeme na překonání dlouhých jezer. Turci naštěstí těsně před odjezdem z Istanbulu nějaké sehnali a dovezli je. Sice byly děravé, ale podařilo se nám je zalepit a po celou dobu expedice sloužily bez problémů.
Foto 1: Společné foto účastníků expedice Taurus 2015 (foto E. Janoušek).
Photo 1: A common photo of the participants of the Taurus 2015 expedition (photo by E. Janoušek).
Neuvěřitelné bylo načasování setkání všech členů expedice u benzinové pumpy blízko města Akseki v Turecku. Všechny tři skupiny účastníků expedice (dodávka z Prahy, autobus z Antalye a auto z lstanbulu) dorazily na místo v rozmezí deseti minut.
Před jeskyní nás čekalo příjemné překvapení. Na rozdíl od minulého roku byl opravdu nízký stav vody ve vstupním jezeře, a to nám dávalo naději, že i hluboko v podzemí bude relativně sucho. To se potvrdilo, i když bylo vidět, že v době od naší loňské návštěvy chodba před prvním sifonem byla zaplavena vodou do značné výšky.
Foto 2: Speleopotápěči při zanoření do prvního sifonu (foto E. Janoušek).
Photo 2: Cave divers upon submersion into the first sump (photo by E. Janoušek).
Čtyři dny v bivaku
Odtransportovat potápěčské vybavení pro devět potápěčů a vybavení bivaku k prvnímu sifonu byla nekonečná dřina. Trvalo tři dny, než se nám podařilo dostat většinu věcí na místo. Spát jsme se vraceli ven před vchod do jeskyně. Čtvrtý den jsme transportovali věci přes stometrový sifon pomocí originálního pouzdra, kterému jsme začali říkat raketa. Bylo potřeba natáhnout nové vodicí lano bez uzlu, tahací šňůru a telefonní drát skrz sifon. Potom napěchovat raketu věcmi, vyvážit jí potápěčským olovem (asi 30 kg), zavěsit na vodicí lano a potom tahat. Při zpáteční cestě se prázdná raketa musela zaplnit vodou, aby neměla velký vztlak a neplavala u stropu sifonu. Několikrát musel zaseklou raketu uvolňovat potápěč, ale jeho cesta se vždy využila na protažení „mokrých“ věcí v transportním pytli na druhou stranu. Na dorozumívání jsme používali speleo telefon s hlasitým odposlechem. Raketu jsme ten den protáhli desetkrát a za sifonem zůstalo první potápěčské družstvo ve složení: Ondřej Dufek (lnža), Martin Hota (Gabo), Roman Hota, Ondřej Jäger (Doktor). Ještě ten samý den vylezli další obtížnou stěnu, stačili zabloudit a po půlnoci vybudovat bivak.
Druhý den se celé družstvo vrátilo k prvnímu sifonu, pomohlo přetáhnout další suché věci přes sifon, vystřídalo se s tureckým družstvem a vylezlo ven z jeskyně. Z českého družstva zůstal za sifonem po celou dobu jenom Doktor, který dovedl ten den Turky do podzemního tábora.
Turečtí potápěči Hakan Egilmez, Sencer Goltu, Oktay Pöhrenk a Emre Güzel odtransportovali potápěčské lahve až ke koncovému sifonu a po přenocování v bivaku se vrátili před jeskyni.
Foto 3: Pro transport suchých věcí přes sifon jsme použili speciální pouzdro (foto E. Janoušek).
Photo 3: A special case was used for the transport of dry gear through the sump (photo by E. Janoušek).
Při dalším střídání byli v družstvu Inža, Gabo, Roman a Jakub Vokřál. Odtransportovali potápěčské vybavení pro dva potápěče až ke koncovému sifonu a po přespání v bivaku se vydali za objevy. Gabo se jako první vydal prozkoumat jezero Lake of Chance. Po opatrném průzkumu jezera a pátrání po možném pokračování zamířil do nadějného místa – malého náznaku zvýšeného stropu těsně u hladiny na protější straně 25 m širokého jezera. Polokruhovým okénkem o výšce 20 cm nad hladinou proplaval do 8 m dlouhé a 5 m vysoké kaverny a z ní se teprve začal potápět do sifonu.
Po půlhodinovém čekání se objevilo světlo a za chvíli už Gabo plaval přes jezero zpět. Jeho zprávy působily neskutečně. Za sifonem je jezero, které má nádhernou písečnou plážičku s přitékajícím potůčkem. Přitom strop sifonu je maximálně metr hluboko a je dlouhý pouze 15 m. Dno sifonu nebylo pro špatnou viditelnost vidět. Dál jeskyně pokračuje 20 m širokou meandrovou chodbou o výšce 15 m. Bohužel idyla končí po 150 m obřím závalem v místě, kde se strop zvedá do obrovských komínů.
Další průzkum jsme zaměřili na sifon Nešvik, který je o 50 m dál a o 20 m níže, a do kterého přitéká potok z jezera Lake of Chance. Opět se potápěl Gabo. Po krátkém průzkumu z hladiny se ponořil do propasti na pravé stěně jezera. Po 25 minutách se vrátil s trochu horší zprávou než z předchozího ponoru. Chodba klesala téměř kolmo do hloubky. Ve 20m hloubce se ztratily škrapy na stěnách a povrch stěn se začal ohlazovat. V hloubce 37 m už to byl zcela hladký tlakový kanál, který se narovnal a pokračoval horizontálně stále dál bez viditelných překážek. Tady jeho průzkum pro technické problémy skončil.
Foto 4: Podzemní bivak mezi sifony (foto O. Jäger).
Photo 4: An underground bivouac between the sumps (photo by O. Jäger).
Po noci v bivaku se za krátký sifon, který vede z Lake of Chance, potopil Gabo s Doktorem. Vrátili se po 3 hodinách, zmapovali asi 400 m nových chodeb, ale další pokračování nenašli.
Potom je za sifonem vystřídali Inža s Kubou. Po návratu bohužel potvrdili to, co zjistili již Gabo s Doktorem. Zával z obrovských bloků protékaný aktivním tokem vypadá dost nebezpečně, některé bloky jsou přesintrované, ale některé vypadají jako kdyby spadly teprve včera. Závalem nedokázali proniknout. Zkoušeli ještě vylézt na kluzkou galerii ve stěně jednoho komínu ve výšce 30 m nade dnem chodby, ale nikam se nedostali.
Ještě ten samý den jsme odtransportovali vše k bivaku, který je na poloviční cestě ke stěně u jezera Pičiska. Po odpočinku jsme ještě odnesli nad stěnu potápěčské lahve a bágly s potápěním. V bivaku jsme strávili poslední noc.
Druhý den ráno jsme sbalili bivak a vyrazili směrem k východu jeskyně. Cestou ven bágly utěšeně přibývaly tak, jak jsme sbírali vystrojení. Na každého připadaly tři slušně těžké bágly. Ještě, že jsme na místě nechali člun na příští expedici.
Po proplavání prvního sifonu jsme potkali podpůrné družstvo (Evžen Janoušek – Gino, Pavel Schmidt – Pajánek a Hakan Egilmez), které nám šlo naproti. Společně jsme začali transportovat veškerý materiál z jeskyně ven a během dvou následujících dní se nám to podařilo.
V době, kdy potápěči pracovali za sifonem, vyfotografoval Gino další místa v jeskyni a doplnil tak virtuální prohlídku Altınbeşiku, kterou začal tvořit minulý rok. Celou virtuální prohlídku můžete najít na: http://geospeleos.cz nebo www.evzenjanousek.com.
Foto 5: Martin Hota se potápí v posledním sifonu (foto O. Jäger ).
Photo 5: Diving of Martin Hota in the last sump (photo by O. Jäger).
Naděje v komínech
A co dál? Průstup obrovským závalem za Lake of Chance je nepravděpodobný a nebezpečný. Potápění v sifonu Nešvik na konci jeskyně v hloubkách přes 40 m vyžaduje složitou přípravu, která komplikuje celé potápění.
Určitou naději vkládáme do několika obrovských komínů, které objevili potápěči za prvním sifonem. Mají průměr okolo 40 m a na jejich strop se nepodařilo dosvítit ani silným potápěčským světlem, které bez problémů dosvítí 200―300 m. Zkusíme pod ně umístit silný radiomaják a najít jeho signál na povrchu. Nalezení nového vchodu by přineslo významné zkrácení cesty do zadní části podzemního systému a to by usnadnilo průzkum této části jeskyně. Povrch nad komíny je však hodně zkrasovělý a nepřístupný, chodit po něm je krajně obtížné. Mocnost nadloží je okolo pětiset metrů. Pokusit se překonat všechny tyto překážky bude úkolem dalších expedic. Doufám, že na úspěch nebudeme muset čekat tak dlouho jako na poslední objevy.
Členové expedice: ZO ČSS 1-05 Geospeleos: Dufek Ondřej (lnža), Hota Martin (Gabo), Hota Roman, Jäger Ondřej (Doktor), Janoušek Evžen (Gino), Schmidt Pavel (Pajánek), ZO ČSS 5-05 Trias: Vokřál Jakub, ASPEG: Turgay Gonulalan, Hakan Egilmez, Ilker Gurbuz, Oktay Pöhrenk, Vedat Kürsün, BUMAD: Sencer Goltu, OBRUK: Ali Yamac, Ezgi Tok, ÜTÜMAK: Emre Can Güzel, Ecem Uludag.
Summary: Obsession with the Golden Cradle
The eighth cave-diving expedition of the 1-05 Geospeleos caving club of the Czech Speleological Society to the Turkish Altınbeşik Cave (Golden Cradle) explored a part of this cave beyond the last known point – a sump – in autumn 2015. After passing through the sump, the divers discovered and surveyed another 400 m of a corridor, which ends by a huge collapse. In the next sump, the depth of 37 m was reached by the diver Martin Hota. The divers spent four days in an underground bivouac which is critical for the continuation of research.
A virtual tour of the cave was supplemented. It is accessible here: http://geospeleos.cz nebo www.evzenjanousek.com.
Foto 6: Poslední místo virtuální prohlídky na Balkonu nad jezerem (foto E. Janoušek).
Photo 6: The last site of the virtual tour on the Balcony above the lake (photo by E. Janoušek).
