Deník dovolenkářů

autor nezjištěn

Pár poznámek o výpravě do Turecka.

Dovolená to nebyla, zato pěkná makačka...

 

Září / říjen 1997.

 

1. den – PÁTEK

 

Odlet v 7 hodin ráno.

Po odbavení se měl pan Pokorný dostavit na celnici, byl to Evženův vařič a v něm benzín, tak ho vystříkal a bylo to dobrý, Ivča má cestovní horečku a už se jí stejská.

Urbanovi se nedostavili, páč přistoupili až nad Ostravou.

S ubrouskem jsme si užili, ale co si máme ubrousit, to nám neřekli.

Fišerovo letadlo vypadalo jako pasta na zuby a stálo to bezmála 10 lt./1 ks tam i zpět.

Turecký taxikáři jsou stejný jako v Praze, z Antalye do Side (80 km) by nás vzali za 80 DM, pak jsme jeli za 3 marky na osobu.

Na otogaru byl problém s časovým pásmem, je tam o hodinu víc.

V Side je v penziónu stylový ubytování za milión bez snídy.

Fikusy tam jsou tlustý jako duby.

Prohlídka chatové kolonie na nožičkách, smeťáku na smradlavé pláži.

Moře je špinavé, koupání.

Za 100 DM se dostane 1.970.000,- TL (tureckých lir).

Chleba je za 30 tisíc, flaška vody za stovku.

 

2. den – SOBOTA

 

Ráno prší, budíček až po desáté, nikam se nespěchá.

Manavgat falls se musí vidět, je to špičková turistická atrakce.

Při prohlídce města sem tam sprchne.

Plody kaktusu, turecké banány, kebab se slevou, ale bez masa, fíky, prodej stavebnin, věřící v mešitě, splašky vytékající na chodník, dřevěné sloupy z betonu.

Odjezd lodí na vodopády, malé a velké.

Velbloud u petrol offisi a připálená kukuřice.

Večer velké plány co bude s půjčeným autem.

Diskotéka buší dlouho do noci.

 

3. den – NEDĚLE

 

Ráno začíná otázkou: kdo tady má řidičák?, nikdo a je po plánech.

Výběh bosky po pláži, krvavé puchýře (všem stejné podmínky).

Změna programu při dlabání melounů.

Prohlídka divadla v Side s černým průvodcem.

Kulturista nezištně ošahával a chtěl 60 mařen, dostal 5.

Agora, tedy její pozůstatky – očíslované sloupy, kde byl trh s otroky.

Jede se stopem do Aspendosu s bohatým Turkem, který si zajel až před amfiteátr.

To divadlo je nejzachovalejší v Turecku.

Evžen vyznával na jevišti a Ivča si vymkla kotník při horolezeckém výstupu na galerii ne vlastní vinou (teď už mají všichni stejné podmínky).

Dupající želvy v buši.

Zbytky města – stadion, budovy, cesta s kanalizací, kterou vyzkoušela Světlana.

Zpátky se psím průvodcem, bavlníkové pole, prohlídka lederfabrik, jízda stopem a bez potíží autobusy.

Večer prohlídka baziliky – to byla ta stavba u moře se čtyřmi sloupy.

 

4. den – PONDĚLÍ

 

Časný přesun do Alanye, to je asi 80 km po pobřeží na JV.

Penzion byl levný, lezli tam švábi a spali jsme v posteli na karimatkách ve spacáku.

Prohlídka hradu nad mořem, koupání, krásná pláž a vlny, létání na padáku.

Tankování benzínu a první vaření na vařiči (na balkóně).

Nakupování na tržišti, smlouvání, pití čaje a pokusy o telefonování.

 

5. den – ÚTERÝ

 

Budík nefungoval, aláh jo.

Zdrháme bez placení.

Ihned chytáme první autobus směr Antalye.

Na křižovatce směr Akseki a Ibradi – 63 km.

U silnice čekáme na další autobus – humáč a smeťák všude kolem.

Somrující psi a naštvaná Světlana skrzevá nakopnuté němé tváři (psí).

Stoupání dolmusem do hor.

Před Ibradi setkání s modrou ávkou, čau Džínó.

Probouzející se znečištěná individua a oholený voňavý vedoucí.

Hlavně za jízdy nehýbat podpaždím.

Na návsi v Ibradi stojí zlatý Atatürk v nadživotní velikosti, dámy musí být zahaleny (alespoň nohy).

Kajmakan jakoby nás už čekal, všichni nepříliš přátelsky vyhlížející v kvádrech.

Dostal dárečky, ale komisní přijetí, nejdříve povolil dva dny, pak se to natáhlo na 9 dní, alibistické prohlášení.

Nástup k veliteli policie, čaj a voňavka do dlaní, focení.

Konverzace s dětmi a učitelem.

Odjezd do Ürünlü, přebalování věcí a sestup směr Altin-Beşik.

Sestup do údolí je trojka dle Puškáše a trval 1 a ¾ hodiny.

Evžen okamžitě mizí v díře cosi vystrojit, stavíme tábor, brzy je tma (v díře je to jedno).

Netopýři, krabi, škorpióni, pavouci, stopy divoké kočky (možná) a potvory ve vodě, co vyžerou špinavé nádobí, v noci klapání čehosi o cosi.

Večer bumbačka a tak.

Povlak svinstva na hladině jezera je nickamínek (odborný termín z Pustého žlebu).

Altin-Beşik v překladu znamená Zlatá kolébka.

Evženovi se nemůže stát, že by mu někdo šlápnul na vlasy.

 

6. den – STŘEDA

 

Ráno stoupá hladina adrenalinu a sebevědomí.

Rychlokurz lezení a nástup do díry.

Plavba po jezeru, kamenný most, druhé jezero a sintrová stříbřitá stěna.

Převis, svažitý komín, ochoz s jezírkem.

Leze Láda, Ivča, Světlana a nakonec Evžen (jako moucha se lana jen přidržuje).

Láda tahá transporťáky druhým lanem nahoru, jeden padá Světlaně na hlavu.

Světlana je bez světla, karbidka odmítá poslušnost.

Evža, jinak rozený vůdce a detailista, ztrácí nervy – „když je kretén, tak je kretén!“

Vystrojení dalšího jezera nad stěnou jsme nestihli, Evžena odvolal Kajmakan.

Ve spěchu se vracíme a Evžen poobědvá půl tatranky a běží za Kajmakanem, aby se dozvěděl, že další činnost expedice je úřady Turecka zakázána.

Ostatní se zatím vydáváme do údolí Manavgatu, cesta korytem potoka je obtížná a tak se dostáváme tak na půl cesty.

Koupání, hygoška a tak.

Návrat od jeskyně k ávii, dorážíme za šera.

Večeře na hromadě železa do betonu.

Návštěva čajovny, přátelští Turci, konverzace se slovníkem, tužkou a kouření doutníků.

Hádka a rvačka před hospodou.

Čaj za 15 tisíc, to je tři koruny – černý, jablečný, pomerančový.

Za bzučení komárů uléháme na střechu ávie.

 

7. den – ČTVRTEK

 

Láda a Evžen vyráží ihned po aláhovi k jeskyni na jednu vynášku, ve slušném tempu trvá cesta hodinu a čtvrt.

Dole je úplně upadlá morálka.

Na ukončení expedice dohlíží Turek, prezident jeskyňářů.

Celá parta vynáší, v sedle potíže se sršněma.

Evžena zachránila čepice – úplně rozpíchaná.

Gaba mohla zachránit jen kalciovka, jako jediný alergik to koupil.

Injekce byly buď u jeskyně, nebo v ávce.

Záchranná akce.

Mezitím holky balí, vaří, holí se, nakupují a sociální se.

Hledání kalcia, Ivča běží do sedla píchnout injekci, Evžen shání sanitku (přijíždí za 20 minut), běh s nosítkama a s doktorkou do sedla.

Gabo zachráněn, ve 13:00 odjezd dolmusem nedaleko Antálye, do ..........?

U moře koupání – vítr, smrad, špína.

Příjemné ubytování, sprška a hurá na kebab.

Evžen Mustafa má napoprvé jednu nohu kratší.

Ivča má cesťáka a nemůže spát.

 

8. den – PÁTEK

 

S Aláhem šlapeme asi tři kilometry na hlavní, prvním autobusem k letišti.

Taxikáři jak supi – no many a na závěr asi hodinový pochod po staveništi s veselým čůráním na pláni.

Mystifikace s odletem do Ostravy nikoho nepřekvapovala, děsné fronty.

Přání k narozkám, od manžele Nickamínka a přátel Urbanových.

 

 

A na závěr něco o tom, proč je islám celkem sympatický a pro Turky užitečný:

- ráno musí brzy vsávat,

- žádný chlast, jen čaj,

- hygoška – pravidelné mytí nohou,

- nekradou a nevražděj.

Poslední postřeh:

Na oplodňovací týden by to chtělo pro ústrojí Světlany lepší podmínky s vyšší frekvencí.

Konec...