România 2005 Banát

            Hledáme nocleh, nejprve u obce Semlac (farma), ale pak ještě jedem skrz ves Pecica a tam kdesi za ní na cestě mezi poli bivakujeme.

            Snídaně (hurá na zásoby) a pak odjezd do města Arad na řece Mureş. Prohlídka města; bastionová šesticípá pevnost je však stále v držení vojáků, tak ji pozorujeme jen z povzdálí; ve městě je historický ocelový most, pontonová lávka, tramvaje, kostely uherského vzhledu, trhy....

            Jedeme dále: Arad – Vinga – Timişoara (Temešvár, zde se zastavíme až cestou zpět) – od zrádného kruhového objezdu špatný směr Utvin – Diniaş – Peciu Nou – Şag (kupujeme melouny a už jedem správně) – Jebel - Voiteg – Gătaia – Berzovia – Bocşa – Reşiţa (rešica). Tady hledáme muzeum parních lokomotiv pod širým nebem. Po nějakých útrapách se to daří, neb se to vlastně nedá minout. Lokomotiv tu mají 16, některé jsou úzkorozchodné. Město má také tramvaje, ale také špinavou železárnu a pásový dopravník mezi zástavbou; po okolí se těží uhlí a železná ruda.

            Konečně se šplháme do Banátských hor. Za první vesnicí Cuptoare odbočujeme na lesní cestu a po ní až k pobořené hájovně Pin (česky Borovice), kde budujeme tábor; cca 600 m n.m.

            Po snídani odchází Vlad, Pepa, Mayk, Luki a Petr jjv.směrem hledat propast Avenul din Poiana Gropii, což se daří až po mnoha hodinách (nálezce je Petr). Do té doby nacházíme v závrtových polích 2 menší jeskyně (č.ER 2246/15) a jeden mírně pootevřený ponor. Lokality zkoumá Luki.

            Nalezená propast Avenul din Poiana Gropii (čili Propast na Děravé louce) je ve skutečnosti ponorem asi 500 m dlouhého občasného toku mezi svahy Dealul Pinului (801 m) a Tâlva Sodol (827 m, skalnaté svahy). Údolíčko začíná dvěma prameny na nekrasovém podloží. V okolí dnes již žádná louka (poiana) není, všude je jen vzrostlý převážně bukový les.

            Skupina David a Kuba mezitím hledají propast Avenul de la Cantonul Pin (Propast u Hájovny Borovice), avšak marně, terén je velmi zarostlý trním.

            Daník s Ivošem zajišťují pitnou vodu z údolí Sodolu Mare, kde zároveň nacházejí tunely po úzkorozchodné železnici Reşiţa – Anina.

            K propasti vyrážejí dvě skupiny: Mayk, Vlad, Luki jdoucí do větve I a Ivoš, Daník, Petr, kteří míří do systému II.

            Za vchodem je nejprve nutné překonat traverzem hlavní ponorovou (povodňovou) propast (hluboká 125 m), a pak slanit paralelní stupeň P19 do dómu, kde opět probíhá hlavní šachta. Zde se dělí větve I a II. Prohlížíme začátek větve I (jde do hloubky ‑222 m), překonáváme pouze stupeň P5 až na balkón Velkého dómu (P72). Po úvaze se obě skupiny spojují a společně pokračují větví II, která míří do nejnižšího místa jeskyně (‑235 m).

            Cesta ke dnu vede nejdříve meandrovitou chodbou s rohovci a slaněním P20 do Medvědího dómu (Sala Ursului). Hned na to navazuje studna P25 do Dómu s Labilními bloky (Sala cu Blocuri Instabile), kde se odpojuje větev III (ta jde do ‑174 m). Zde narážíme na změť puklinových propástek a bloků. Je tu i výzdoba; jsme v hloubce 80 m. Skupinka Ivoš, Daník, Petr se vydávají zpět k povrchu. Cesta dolů pokračuje dosti improvizovaným kotvením. Následuje schod P7 se zebrovitým střídáním šedého vápence a černého rohovce, který dík své odolnosti navíc vystupuje do prostoru - skvělé. Hned za rohem je studna P12 Kazatelna (Amvonul) a za ní následuje první úžina se zatáčkou. Pak stupínek P2 a prořízlý meandr do nádherné vertikály P24 Vypraná jáma (Puţul Spălat). Žíhané stěny s rohovci se rozestupují do láhve se dnem rozštíplým navazujícím meandrem. Odkládáme lezátka a sestupujeme velmi strmou, často úzkou chodbou s mnoha stupínky. Největší je asi P4, jde bez lana, ale lépe s ním. Je to Galeria Ramonajelor, dlouhá 110 m, paralelně sledující Pekelnou chodbu ve větvi I.

            Po mnohém soukání dosahujeme „rozcestí“. Vodorovně přímo navštěvujeme Chodbu se Stalagmitovými útvary (Galeria cu Formaţii Stalagmitice); je tam bláto a na konci nádrž se sintrovou hrází. Z „rozcestí“ vpravo vede průlez se stalaktity a jezírkem, kde se člověk zmáchá po pás. Je to Spojovací chodba (Galeria Joncţiunii) se systémem I. Jdeme tam (Luki, Mayk); šumění vody napovídá existenci aktivu. A skutečně ve Studni s Kaskádou (Puţul cu Cascadă) je slyšet tok. Jsou tu odštíplé stropní desky, fuj!, a pak zavěšená Tichá etáž (Etajera Liniştei) s valouny pospojovanými sintrem. Přicházíme k občasnému pískem zapranému sifonu (dnes je suchý) do větve I.

            Po návratu na „rozcestí“ jdeme nakonec i s Vladem dolů, cestu však blokuje polosifon s 20 cm vzduchu – Koupaliště (Scăldătoarea). Po podplavání kulisy následují 2 šikmé stupně a jsme na aktívku, který můžeme v bizardním úseku asi 10 m sledovat až k vodopádku na přítoku a odtokové úžině.

            Návrat. Venku souvisle prší, je noc.

            Dnes jde do jeskyně skupina David, Kuba, Pepa. Prostupují větev II až k polosifonu Koupaliště, bez návštěvy Spojovací chodby. Odstrojují veškerý náš materiál až na výjimku :-). Mimochodem námi prostoupená část propasti je pěkně vystrojena spity ø 8 mm (1x ø 10 mm).

            Vlad s Ivošem jdou do vsi Cuptoare pro chleba, je tam však i krčma...

            Luki, Daník, Mayk jdou obhlédnout naší možnou odjezdovou trasu směr Comarnic kolem tunelu v Sodolu Mare až do sedla Şaua Baciului – je špatně sjízdná, osypy, padlý strom. Pak jdou podél potoka Valea Baciului s osadou; bouřka. Obě pěší družstva se setkávají v knajpě na Cuptoare. Vláďa a Ivoš se druží s místním občanstvem, např. profi průvodcem..... Oba zůstávají i po odchodu druhé skupinky a až za tmy jsou přivezeni taxislužbou až do tábora Pin uprostřed lesů. Chůze a mluvení jsou obtížnými. Prší.

            I příchod skupiny z propasti není jednoduchý, zabloudili v mlze v lese. Vydávají zvukové signály, které až po půlhodince slyší základní tábor a vypraví se na hledací misi.

            Dnes také proběhla jedna z obhlídek tunelu úzkorozchodky pod sedlem hned u cesty Cuptoare – Pin.

vybrané rostlinstvo:

Kyvor lékařský, Sleziník červený, Sleziník zelený: kapradinky na skalách v soutěskách

            Tým Kuba, Vlad, Luki, Mayk balí čluny (2x Karas) a vyrážejí po náspu za tunel na řeku Caraş. Cesta po řece se skládá ze dvou stále se opakujících prvků. Jednak brodění říčním korytem s peřejemi, člun je v tomto okamžiku uvázán na koňadře a vlečen řečištěm. Druhým je plavba na mnohdy hlubokých a dlouhých jezerech mezi skalami. Velmi vzácně jsou splouvány i peřejnaté úseky. Řeka ostře meandruje v úzké soutěsce (5-10 m), která leží na dně velkého lesnatého levotočivého kaňonu. Soutěsku místy dělí rozestoupení skal a vznik zalesněných „náměstí“ s prudkými svahy. Celkem proplouváme asi 15 párů meandrů řeky.

            Nyní podrobněji k zajímavostem. Nejprve míjíme levostranný krápníkový převis, pak soutok s Comarnikem. Asi po hodině cesty se zastavujeme u Peştery Racoviţă (valí ale nezkoumáme). Další asi 3 hodiny nás čekají k pravostranným vývěrům pod jeskyní Ţolosu; nejprve malé pramínky, pak menší potok se dere zpod suťového svahu. Za zatáčkou dlouhého jezera padá z boku vodopád, usazující travertin. Dost dobrý! Tím se průtok v řece zdvojnásobuje a je možné splouvat i mnohé peřeje. Tok nabral na razanci a některá místa mohou být i nebezpečná (proudy pod stěny). Hodinu na to projíždíme posledním jezerem – jakousi dlouhou otevřenou chodbou ve skalách a pak se rozevře lučinatý Prolaz s usedlostmi.

            Strmým hlinitým srázem po tur.značce vzhůru míříme z kaňonu na planiny, mokré čluny na zádech, cpeme se ostružinami. Již za tmy přicházíme k chatě Comarnic.

            Tým David, Petr, Daník, Ivoš, Pepa mezitím podnikají s jeskyňářem a průvodcem Jerrym návštěvu jeskyně Comarnic. Vchod do jeskyně je ze zářezu býv.úzkorozchodné dráhy Reşiţa – Anina, podobně jako nedaleká Peştera cu Gheaţă (Jeskyně s Ledem). Za kovovou mříží vede jeskyně celkem nudným koridorem; zajímavé to začíná být v místech „U Kaskády“, kde se objevuje podzemní tok. Po čase se objevují krápníkové Malé a Velké Varhany, Krystalový dóm a Stalaktitový les. Petr, David a Daník fotí a Jerry si střídavě zapaluje karbidku od cigára a cigáro od karbidky, stále dokola. Skupina přichází na aktiv a pak Klikatou chodbou bez výzdoby, ale mladě erozně modelovanou, vychází ven na povrch ponorem Ponicova. Po cestě se pak vracejí k chatě Comarnic.

            Brzy ráno jde ke Caraşi Luki, který si včera na začátku plavby uschoval stativ. Na plavbu soutěskou Caraş dnes vyráží pouze Ivoš a Pepa, jako doprovod s nimi jde Petr. Jdou tunelem a pak podél řeky; plavbu začínají až na soutoku s Comarnikem. Plují a jdou již popisovaným úsekem až na Prolaz, kde je čeká Petr, který tam dorazil přes Comarnic po pláních a modré značce. Společně procházejí již po stezce spodní úsek kaňonu Caraše až k jeskyni Liliecilor.

            Mezitím Vlad, Mayk, Kuba a Luki navštěvují jeskyni Comarnic a také zjišťují, že v Jeskyni s Ledem žádný led není – možná v zimě.

            Po prohlídce Comarniku, která je dnes opět ve stejné trase vedena Jerrym (přidruženi ještě nějací turisté), balí věci, loučí se a odjíždí auty přes ves Iabalcea k mostu v obci Caraşova. Daník, Luki, Vlad a Mayk jdou naproti kaňonem plovacímu družstvu a setkávají se s nimi právě nedaleko jeskyně Liliecilor (Netopýrka), kterou Pepa, Mayk a Luki navštěvují (výstup 10 m do okna a pak fosilnější chodbou s guanem až k oknu „Trecerea Dificilă - Obtížný průlez“).

            Vlad, Kuba a Ivoš jdou do obce do hospody; tam ještě s dalšími zajišťují basu temešvárského piva (a bohužel i pětilitrový kanystr rumu).

            Večer se pod mostem odpalují slože v rámci fotograficko-alkoholické párty. Takoví ufoni....

            Poté odjíždíme: Caraşova (doplnění vody u studny, vysypání odpadu) – Anina (nakoupení zdánlivě došlé cibule, kterou ve skutečnosti máme) – Şteierdorf (německy vyhlížející kolonie) – Oraviţa (dotankování PHM) – Răcăşdia (opět ve Velké Dunajské nížině) – Ciuchici (čukiči) – Macovişte – Potoc (trochu bloudíme; pak nás vede muž na motocyklu) – Damian v kaňonu řeky Nera; usedlost (hájovna), kde je vidět ryska po květnové povodni, zhruba v polovině výšky budovy, cca 10 m nadstav. Ve vzduchu je vysoká vlhkost, muchničky a komáři a hlavně mračna pravých ovádů. Poslední 3 km cesty jsou pro vozy opravdu pikantní jízdou, úzké, kamenité, křivé, exponované..... od přítoku Lindina (Hnidová rokle).

            Je tma a děláme táborák.

            Dnes skupinu 1 tvoří Daník, Vlad, Ivoš, David a Kuba. Navštěvují Neru a stejná místa jako včerejší parta, včetně bouřky, jediný rozdíl je ten, že se nejzkušenější vodák Kuba jako jediný cvaknul.

            Skupina 2a (Luki, Mayk) vyrážejí dnes na Beu osobákem, ale jako na potvoru nedaleko od vodopádu (Cascada La văioaga) praská spojkové lanko. Oprava se nedaří a tak se Mayk vrací na Damian pro Tranzita, Pepu a tažné lano. Když stanuli opět na místě poruchy, splaskává na Tranzitu levé přední kolo; obě auta jsou „mrtvá“. Bahenní výměna rezervy za přispění povzbuzujících Rumunů, kteří chtějí po cestě projet, se nakonec daří a již je osobák vlečen na parkovišťátko nad soutokem Nery s Beu. Dále na Damian je však cesta typu WW4 pro vlečení nevhodná a tak tu osobák zůstává.

            Právě dorazila skupina 1 a Daník, Vlad a Ivoš se po převleku vydávají na parkoviště s úmyslem pokusu o opravu. Rovnou tam přespí a ráno se tam sejdem. Na místě zjišťují, že je píchlé kolo i na osobáku (tohle se bude moci vyhodit).

            Všichni se setkáváme nad soutokem. Vlad, Daník a David berou Tranzita a jedou do města Oraviţa, kde je opraveno tranzití kolo a sehnán improvizovaný díl na spojku. Daníkovi se pak po návratu daří spojku provizorně opravit.

            Kuba s Ivošem zůstávají v „táboře“ a Mayk, Luki, Petr a Pepa jdou na obhlídku Beu, přicházejí až za tmy.

            Kolektiv není dnes večer úplně pohodově naladěn, je tu asi moc vlhko.

            Brzy nad ránem Luki odchází na povrchovku na lučinaté pláně Dealul Cornetului za vesnicí Potoc. Někteří procházejí kousek značené stezky směr Sasca Montană, je tu soustava kratších tunelů.

            O desáté nabíráme Lukiho v Potoku a jedeme dále: Slatina-Nera – Sasca Montană (obydlené činžáky s chybějícími střechami, opuštěným nejvyšším patrem, kde bují náletové dřeviny, móc pěkný!; za obcí zlatodůl?) – Stinăpari (silnice se změnila v cestu nehledě své kategorie) – Cărbunari (focení na hřbitově) – Moldova Nouă – Moldova Veche (Stará Moldova na břehu Dunaje; nakupujeme potraviny a krátce diskutujeme s místními Čechy; PHM) – Coronini – Gaura cu Muscă (Díra s Mouchami; návštěva travertinové kupy s malou vyvěračkou a jeskyně ve stěně nad kupou; za jeskynním portálem vystavěna hradba, nad ní skalní okno; chodba s drobným aktivem směřuje k jezírku, plazivce a nakonec k sifonu, protéká bahnem guana; na stěně visí kostra netopýra s vnitřnostmi) – na srbské straně kaňonu Dunaje se vypíná pevnost Jerinin Grad (Golubac) – jedeme dále 130 km dlouhým průlomem Dunaje: Ljubcova (na srbské straně je vidět nová silnice plná tunelů a mostů) – Berzasca (z vody vyčnívá zřícenina pevnosti Drenko) – Cozla (těžní věž u řeky) – Sviniţa – Tri Kule (zřícenina pevnosti ve vodě, zastavujeme) – Eibenthal, rozc. (tuto českou vesnici po hlasování nakonec nenavštěvujeme) - silnice se kvůli Velké Kazaňské soutěsce odpojuje od Dunaje – Dubova (hospoda ve vsi obležena českou cestovkou Kudrna); bivakujeme u silnice na břehu zátoky přehrady s patrným „vracákem“ mezi Velkou a Malou Kazaňskou soutěskou, po řece plují šífy.

            Jedeme dále po M5, M0 kolem Budapeště a pak po M1. Vzhledem k nedostatku LPG jsme nuceni zajet načerpat do centra města Győr (ďér) – opět po dálnici a na starý přechod Rajka // Rusovce do Bratislavy, dále po staré: Stupava, Malacky a na dálnici k přechodu Kúty // Břeclav. V Břeclavi další náplň LPG a pak po D2 do Brna a přes rybník Hádek k Býčí skále umýt věci, překydat auta a tak. Večer trávíme v hospodách ve Křtinách.