România 2005 Banát

termín:

19.srpna – 4.září 2005

účastníci:

Pepa Hotěk, Jakub Kerhat (1-05 Geospeleos), Michal Kolčava (1-05), Vláďa Lipták (3-05 Permoníci), Lukáš Němeček (1-05), David Procházka, Dan Šaroch (1-05), Petr Vodička a Ivo Záruba (1-05)

doprava:

1) Tranzit půjčený od Petra Hejnala (LPG + benzín)

2) Renault Dana Šarocha (benzín)

celkem najeto: 2683 km (vůz 1), 2625 km (vůz 2) dle automap

náklady na účastníka:

cca 2000 Kč za pohonné hmoty; cca 1000 Kč za jídlo (jídlo v Tesco nás stálo celkem 9076 Kč); cca 500 Kč za opravy vozů; cca 20 € za soukromé nákupy

počasí:

první 4 dny déšť, pak slunečno s téměř pravidelnou bouřkou, „tropické vlhko“

fotky: Daník, Ivoš, Luki, Mayk, Petr

 

 
PÁTEK – VINERI  19.8.2005  (odjezd)

            Odjezd z Vráže u Berouna přes Zahradní Město („půjčovna“ u Martina Podrackého:-) zhruba ve 21 hodin.

 

 

SOBOTA – SÂMBĂTĂ  20.8.2005  (Maďarsko)

            Dlouho po půlnoci nabíráme Davida s velkými fotobrašnami v Brně na nádraží. V hypermarketu Tesco u dálnice (Heršpice) poté nakupujeme jídlo, právě svítá. Ráno následuje jízda k celnici v Břeclavi, kde si dopřáváme 2h spánku. Přichází první technický nedostatek – levé přední kolo u Tranzita je píchlé. Musíme se proplést celnicí pro směr do ČR a hurá zpět do Břeclavi do pneuservisu. Ventilek opraven – asi jsme měli přehuštěno. Plníme nádrže a odjíždíme.

            Pro vjezd na Slovensko volíme starý přechod Lanžhot // Brodské a pak i starou silnici přes Malacky a Stupavu do Bratislavy. Do Maďarska přejíždíme opět starým přechodem Rusovce // Rajka. Na nové celnici však kupujeme dálniční známku („Vigneta“, cca 480 Kč/1 měsíc pro 1 auto) a pokračujeme po dálnici M1 kolem města Győr (ďér), obchvatem M0 míjíme Budapešť a najíždíme na dálnici M5. Míjíme Kecskemét a u města Kiskunfelégyháza dálnice končí a my pokračujeme přes Kistelek do města Szeged (večerní procházka centrem na řece Tisa, slavnosti). Dále noční jízda: Kiszombor – Makó – Nagylak // Nădlac, a jsme v Rumunsku. Na celnici krom výměny peněz na tvrdé i měkké leie (1 nový lei je 10tis. starých) kupujeme silniční známku („Rovinieta“ 3,6€, resp.6€, na 1 měsíc pro 1 auto).

            Hledáme nocleh, nejprve u obce Semlac (farma), ale pak ještě jedem skrz ves Pecica a tam kdesi za ní na cestě mezi poli bivakujeme.

 

 

NEDĚLE – DUMINICĂ  21.8.2005  (Arad a Reşiţa)

            Snídaně (hurá na zásoby) a pak odjezd do města Arad na řece Mureş. Prohlídka města; bastionová šesticípá pevnost je však stále v držení vojáků, tak ji pozorujeme jen z povzdálí; ve městě je historický ocelový most, pontonová lávka, tramvaje, kostely uherského vzhledu, trhy....

            Jedeme dále: Arad – Vinga – Timişoara (Temešvár, zde se zastavíme až cestou zpět) – od zrádného kruhového objezdu špatný směr Utvin – Diniaş – Peciu Nou – Şag (kupujeme melouny a už jedem správně) – Jebel - Voiteg – Gătaia – Berzovia – Bocşa – Reşiţa (rešica). Tady hledáme muzeum parních lokomotiv pod širým nebem. Po nějakých útrapách se to daří, neb se to vlastně nedá minout. Lokomotiv tu mají 16, některé jsou úzkorozchodné. Město má také tramvaje, ale také špinavou železárnu a pásový dopravník mezi zástavbou; po okolí se těží uhlí a železná ruda.

            Konečně se šplháme do Banátských hor. Za první vesnicí Cuptoare odbočujeme na lesní cestu a po ní až k pobořené hájovně Pin (česky Borovice), kde budujeme tábor; cca 600 m n.m.

počet obyvatel:

România/Rumunsko: 23 milionů (z toho 8,6% Maďarů a 1,2% Němců)

Timişoara/Temešvár: 340 tisíc

Arad: 190 tisíc

Szeged/Segedín: 190 tisíc

Reşiţa/Rešica: 110 tisíc

České Budějovice: 100 tisíc

 

 

PONDĚLÍ – LUNI  22.8.2005  (hledáme propasti)

            Po snídani odchází Vlad, Pepa, Mayk, Luki a Petr jjv.směrem hledat propast Avenul din Poiana Gropii, což se daří až po mnoha hodinách (nálezce je Petr). Do té doby nacházíme v závrtových polích 2 menší jeskyně (č.ER 2246/15) a jeden mírně pootevřený ponor. Lokality zkoumá Luki.

            Nalezená propast Avenul din Poiana Gropii (čili Propast na Děravé louce) je ve skutečnosti ponorem asi 500 m dlouhého občasného toku mezi svahy Dealul Pinului (801 m) a Tâlva Sodol (827 m, skalnaté svahy). Údolíčko začíná dvěma prameny na nekrasovém podloží. V okolí dnes již žádná louka (poiana) není, všude je jen vzrostlý převážně bukový les.

            Skupina David a Kuba mezitím hledají propast Avenul de la Cantonul Pin (Propast u Hájovny Borovice), avšak marně, terén je velmi zarostlý trním.

            Daník s Ivošem zajišťují pitnou vodu z údolí Sodolu Mare, kde zároveň nacházejí tunely po úzkorozchodné železnici Reşiţa – Anina.

 

 

ÚTERÝ – MARŢI  23.8.2005  (Avenul din Poiana Gropii)

            K propasti vyrážejí dvě skupiny: Mayk, Vlad, Luki jdoucí do větve I a Ivoš, Daník, Petr, kteří míří do systému II.

            Za vchodem je nejprve nutné překonat traverzem hlavní ponorovou (povodňovou) propast (hluboká 125 m), a pak slanit paralelní stupeň P19 do dómu, kde opět probíhá hlavní šachta. Zde se dělí větve I a II. Prohlížíme začátek větve I (jde do hloubky ‑222 m), překonáváme pouze stupeň P5 až na balkón Velkého dómu (P72). Po úvaze se obě skupiny spojují a společně pokračují větví II, která míří do nejnižšího místa jeskyně (‑235 m).

            Cesta ke dnu vede nejdříve meandrovitou chodbou s rohovci a slaněním P20 do Medvědího dómu (Sala Ursului). Hned na to navazuje studna P25 do Dómu s Labilními bloky (Sala cu Blocuri Instabile), kde se odpojuje větev III (ta jde do ‑174 m). Zde narážíme na změť puklinových propástek a bloků. Je tu i výzdoba; jsme v hloubce 80 m. Skupinka Ivoš, Daník, Petr se vydávají zpět k povrchu. Cesta dolů pokračuje dosti improvizovaným kotvením. Následuje schod P7 se zebrovitým střídáním šedého vápence a černého rohovce, který dík své odolnosti navíc vystupuje do prostoru - skvělé. Hned za rohem je studna P12 Kazatelna (Amvonul) a za ní následuje první úžina se zatáčkou. Pak stupínek P2 a prořízlý meandr do nádherné vertikály P24 Vypraná jáma (Puţul Spălat). Žíhané stěny s rohovci se rozestupují do láhve se dnem rozštíplým navazujícím meandrem. Odkládáme lezátka a sestupujeme velmi strmou, často úzkou chodbou s mnoha stupínky. Největší je asi P4, jde bez lana, ale lépe s ním. Je to Galeria Ramonajelor, dlouhá 110 m, paralelně sledující Pekelnou chodbu ve větvi I.

            Po mnohém soukání dosahujeme „rozcestí“. Vodorovně přímo navštěvujeme Chodbu se Stalagmitovými útvary (Galeria cu Formaţii Stalagmitice); je tam bláto a na konci nádrž se sintrovou hrází. Z „rozcestí“ vpravo vede průlez se stalaktity a jezírkem, kde se člověk zmáchá po pás. Je to Spojovací chodba (Galeria Joncţiunii) se systémem I. Jdeme tam (Luki, Mayk); šumění vody napovídá existenci aktivu. A skutečně ve Studni s Kaskádou (Puţul cu Cascadă) je slyšet tok. Jsou tu odštíplé stropní desky, fuj!, a pak zavěšená Tichá etáž (Etajera Liniştei) s valouny pospojovanými sintrem. Přicházíme k občasnému pískem zapranému sifonu (dnes je suchý) do větve I.

            Po návratu na „rozcestí“ jdeme nakonec i s Vladem dolů, cestu však blokuje polosifon s 20 cm vzduchu – Koupaliště (Scăldătoarea). Po podplavání kulisy následují 2 šikmé stupně a jsme na aktívku, který můžeme v bizardním úseku asi 10 m sledovat až k vodopádku na přítoku a odtokové úžině.

            Návrat. Venku souvisle prší, je noc.

 

 

STŘEDA – MIERCURI  24.8.2005  (Avenul din Poiana Gropii)

            Dnes jde do jeskyně skupina David, Kuba, Pepa. Prostupují větev II až k polosifonu Koupaliště, bez návštěvy Spojovací chodby. Odstrojují veškerý náš materiál až na výjimku :-). Mimochodem námi prostoupená část propasti je pěkně vystrojena spity ø 8 mm (1x ø 10 mm).

            Vlad s Ivošem jdou do vsi Cuptoare pro chleba, je tam však i krčma...

            Luki, Daník, Mayk jdou obhlédnout naší možnou odjezdovou trasu směr Comarnic kolem tunelu v Sodolu Mare až do sedla Şaua Baciului – je špatně sjízdná, osypy, padlý strom. Pak jdou podél potoka Valea Baciului s osadou; bouřka. Obě pěší družstva se setkávají v knajpě na Cuptoare. Vláďa a Ivoš se druží s místním občanstvem, např. profi průvodcem..... Oba zůstávají i po odchodu druhé skupinky a až za tmy jsou přivezeni taxislužbou až do tábora Pin uprostřed lesů. Chůze a mluvení jsou obtížnými. Prší.

            I příchod skupiny z propasti není jednoduchý, zabloudili v mlze v lese. Vydávají zvukové signály, které až po půlhodince slyší základní tábor a vypraví se na hledací misi.

            Dnes také proběhla jedna z obhlídek tunelu úzkorozchodky pod sedlem hned u cesty Cuptoare – Pin.

 

 

ČTVRTEK – JOI  25.8.2005  (přesun na Comarnic)

            Ráno balíme tábor „bahňák“. Pro přesun raději volíme delší objízdnou trasu: Pin – Cuptoare – Reşiţa – Caraşova; v této obci se mluví také hodně srbsky; opět se sháníme po chlebu. Pokukujeme z mostu na řeku Caraş, je lehce rozvodněná. Jedeme dále dosti rozbitou cestou asi 10 km přes ves Iabalcea (jabalča) k jeskyni Comarnic. Kontaktujeme se s místními jeskyňáři v chatě při jeskyni. Předáváme si informace s menší českou pěší výpravou. Luki, Petr a Mayk jdou obhlédnout nedalekou řeku Caraş; opět jdou po náspu a tunelem býv.úzkorozchodky Reşiţa – Anina. Sestupují do kaňonu a místy po zasekané pěšině do skály obcházejí meandr až k soutoku Karaše s Komarnikem, proti proudu jeho toku se pak vrací k jeskyni. Cestou se možná nachází (asi 7 m nad potokem) velká jeskyně Peştera Exploratorii 77.

            Večer hrajeme (kytara, housle, flétny) u kamenného „stolu“ a pak spíme před vchodem do boudy, neb není jasné zda místní průvodce-jeskyňář Jerry bude blinkat málo či hodně, krom toho je uvnitř smrad z acetylenu a spol......

vybrané rostlinstvo:

Listnatec pichlavý – malý pichlavý keřík myrtovitého vzhledu především v polesí Pin

Áron východní (či plamatý) – zelený stonek a červené bobule v zalesněných údolích (Comarnic), asi 20cm výška

Kyvor lékařský, Sleziník červený, Sleziník zelený: kapradinky na skalách v soutěskách

 

 

PÁTEK – VINERI  26.8.2005  (Caraş a Comarnic)

            Tým Kuba, Vlad, Luki, Mayk balí čluny (2x Karas) a vyrážejí po náspu za tunel na řeku Caraş. Cesta po řece se skládá ze dvou stále se opakujících prvků. Jednak brodění říčním korytem s peřejemi, člun je v tomto okamžiku uvázán na koňadře a vlečen řečištěm. Druhým je plavba na mnohdy hlubokých a dlouhých jezerech mezi skalami. Velmi vzácně jsou splouvány i peřejnaté úseky. Řeka ostře meandruje v úzké soutěsce (5-10 m), která leží na dně velkého lesnatého levotočivého kaňonu. Soutěsku místy dělí rozestoupení skal a vznik zalesněných „náměstí“ s prudkými svahy. Celkem proplouváme asi 15 párů meandrů řeky.

            Nyní podrobněji k zajímavostem. Nejprve míjíme levostranný krápníkový převis, pak soutok s Comarnikem. Asi po hodině cesty se zastavujeme u Peştery Racoviţă (valí ale nezkoumáme). Další asi 3 hodiny nás čekají k pravostranným vývěrům pod jeskyní Ţolosu; nejprve malé pramínky, pak menší potok se dere zpod suťového svahu. Za zatáčkou dlouhého jezera padá z boku vodopád, usazující travertin. Dost dobrý! Tím se průtok v řece zdvojnásobuje a je možné splouvat i mnohé peřeje. Tok nabral na razanci a některá místa mohou být i nebezpečná (proudy pod stěny). Hodinu na to projíždíme posledním jezerem – jakousi dlouhou otevřenou chodbou ve skalách a pak se rozevře lučinatý Prolaz s usedlostmi.

            Strmým hlinitým srázem po tur.značce vzhůru míříme z kaňonu na planiny, mokré čluny na zádech, cpeme se ostružinami. Již za tmy přicházíme k chatě Comarnic.

            Tým David, Petr, Daník, Ivoš, Pepa mezitím podnikají s jeskyňářem a průvodcem Jerrym návštěvu jeskyně Comarnic. Vchod do jeskyně je ze zářezu býv.úzkorozchodné dráhy Reşiţa – Anina, podobně jako nedaleká Peştera cu Gheaţă (Jeskyně s Ledem). Za kovovou mříží vede jeskyně celkem nudným koridorem; zajímavé to začíná být v místech „U Kaskády“, kde se objevuje podzemní tok. Po čase se objevují krápníkové Malé a Velké Varhany, Krystalový dóm a Stalaktitový les. Petr, David a Daník fotí a Jerry si střídavě zapaluje karbidku od cigára a cigáro od karbidky, stále dokola. Skupina přichází na aktiv a pak Klikatou chodbou bez výzdoby, ale mladě erozně modelovanou, vychází ven na povrch ponorem Ponicova. Po cestě se pak vracejí k chatě Comarnic.

 

 

SOBOTA – SÂMBĂTĂ  27.8.2005  (Caraş a Comarnic)

            Brzy ráno jde ke Caraşi Luki, který si včera na začátku plavby uschoval stativ. Na plavbu soutěskou Caraş dnes vyráží pouze Ivoš a Pepa, jako doprovod s nimi jde Petr. Jdou tunelem a pak podél řeky; plavbu začínají až na soutoku s Comarnikem. Plují a jdou již popisovaným úsekem až na Prolaz, kde je čeká Petr, který tam dorazil přes Comarnic po pláních a modré značce. Společně procházejí již po stezce spodní úsek kaňonu Caraše až k jeskyni Liliecilor.

            Mezitím Vlad, Mayk, Kuba a Luki navštěvují jeskyni Comarnic a také zjišťují, že v Jeskyni s Ledem žádný led není – možná v zimě.

            Po prohlídce Comarniku, která je dnes opět ve stejné trase vedena Jerrym (přidruženi ještě nějací turisté), balí věci, loučí se a odjíždí auty přes ves Iabalcea k mostu v obci Caraşova. Daník, Luki, Vlad a Mayk jdou naproti kaňonem plovacímu družstvu a setkávají se s nimi právě nedaleko jeskyně Liliecilor (Netopýrka), kterou Pepa, Mayk a Luki navštěvují (výstup 10 m do okna a pak fosilnější chodbou s guanem až k oknu „Trecerea Dificilă - Obtížný průlez“).

            Vlad, Kuba a Ivoš jdou do obce do hospody; tam ještě s dalšími zajišťují basu temešvárského piva (a bohužel i pětilitrový kanystr rumu).

            Večer se pod mostem odpalují slože v rámci fotograficko-alkoholické párty. Takoví ufoni....

 

 

NEDĚLE – DUMINICĂ  28.8.2005  (přesun na Damian)

            Zufoněný kolektiv se ráno různě rozděluje. Vlad s Petrem jdou do jeskyně Liliecilor (příhoda s Němcem, který vylezl do okna a nemohl dolů); v jeskyni dosahují až za místo „Dopul de Nisip - Zátka z Písku“. Družstvo jistí u řeky Ivoš.

            Daník a Mayk postupují po stezce proti proudu Karaše až k jeskyni Peştera de sub Cetate II (Jeskyně pod Hradem II), kterou v délce asi 20 m navštěvují (sifon / polosifon).

            Ostatní se věnují koupání, sušení a tak.

            Poté odjíždíme: Caraşova (doplnění vody u studny, vysypání odpadu) – Anina (nakoupení zdánlivě došlé cibule, kterou ve skutečnosti máme) – Şteierdorf (německy vyhlížející kolonie) – Oraviţa (dotankování PHM) – Răcăşdia (opět ve Velké Dunajské nížině) – Ciuchici (čukiči) – Macovişte – Potoc (trochu bloudíme; pak nás vede muž na motocyklu) – Damian v kaňonu řeky Nera; usedlost (hájovna), kde je vidět ryska po květnové povodni, zhruba v polovině výšky budovy, cca 10 m nadstav. Ve vzduchu je vysoká vlhkost, muchničky a komáři a hlavně mračna pravých ovádů. Poslední 3 km cesty jsou pro vozy opravdu pikantní jízdou, úzké, kamenité, křivé, exponované..... od přítoku Lindina (Hnidová rokle).

            Je tma a děláme táborák.

 

 

PONDĚLÍ – LUNI  29.8.2005  (Nera a Beu)

            Rozdělení do skupinek: 1) řeka Nera: Luki, Pepa, Petr, Mayk – celodenní výlet se čluny; 2a) říčka Beu: Kuba, David; 2b) hlídka v táboře: Vlad, Ivoš, Daník – skupiny 2a a 2b se během dne prohodí, teoreticky.

            Skupina č.1 bere na záda čluny, do rukou pádla a vyrážejí pěšky proti proudu řeky Nera po tur.značce. Po absolvování lanového traverzu (římsa pod převisem) je v místech Cotul La Cârlige (ohyb Na háku) nutno přebrodit řeku, silný proud, vody skoro po pás. Ve skalních srázech Sokolí ostrožny (Cracu Şoimului) je cesta zasekána do masivu, místy bylo použito krátkých tunelů. Po další více než hodině chůze se objevuje menší jeskyně Boilor (prolézáme až po zatopený „tunel de presiune - tlakový tunel“). Po další chůzi objevujeme vetchý lanový most přes řeku, vydáváme se na druhý břeh mj. hledat jeskyni Voinii, nenalezena. Po kilometru stezka přechází hřbet mimo vlastní řečiště a pak se opět vrací dolů. Prohlídka suché rokle (Ogaşu Porcului – Prasečí rokle), kudy občas teče voda přes šikmé kaskády. Pak následuje výstup nad údolí, zkrácení meandru k rozcestí u kříže (někdo tu kdysi zahynul). Chůzí po hřebeni scházíme opět k řece k Čertovu jezeru (mělká zatopená krasová propast) s jeskyní Peştera de la Lacu Dracului. Prohlídka dómku s jezerem, focení, bouřka. Pak nafukujeme čluny a po foto projížďce po jezeře vyjíždíme na řeku zpět na Damian (voda WW1 až WW2); ani jednou není nutné přetahovat :-)

            Během plavby zastavujeme u skalní brány ve strži pod Jezerním hřbetem; dále u vývěru Iordanului (Svěcená voda; cca 100-200 l/s); opět u vetchého mostu; párkrát na focení (např. Bouřlivý ohyb – Cotu Tulburui); dále v ústí Zlého údolí (Ogaşu Văii Rele), asi 30 m od řeky je v rokli stěna občasného vodopádu s jezírkem ve vývařišti (V neckách – La Coveţi). Do míst kudy jsme propluli záhy dopadá kamení (ze stěny Cârşa Şoimului, cârşa=?, şoim=sokol). Do údolí se snesla mlha a z ní vyčnívá tak 200 m vysoká Velká Bejova věž, a to se již přiblížil cíl Damian.

            Kuba a David (sk.2a) se ráno vydávají k soutoku Nery a Beu a pak proti proudu Beu, říčky, která sráží travertin. Na jejím toku vznikají hráze, vodopády a dlouhá táhlá jezírka zelenomodré barvy. Asi po 3 km Beu překonává vodopád (Cascada La văioaga, h=cca 8 m). Dále proti proudu je kůlna s malou vodní elektrárnou a nad ní nádrž s poškozenou hrází. Následuje kemp Valea Beului a pstruží sádky. Za nimi říčka prodělává další stupínky až k soutoku s potokem Beuşniţa; 7 km od Nery. Beu tu vyvěrá z tyrkysového jezírka Lacu Ochiu Beu a další vodopády nutno sledovat již na Beuşniţi, která následujících asi 500 m spadá pěnovcovými kaskádami z bočního údolí. Paráda! Cesta pak vede klidnějším úsekem. Po kilometru stojí v cestě nejvyšší vodopád (cca 10 m) bizardního vzhledu. Voda tu přepadá přes „děravou“ stěnu z travertinu a částečně pak vtéká do chodby, kde se v jezírku setkává s podzemním přítokem, který lze nad podzemním vodopádem sledovat ještě cca 10 m k sifonu (s vírem). Dalších více jak 0,5 km přepadá voda přes další bizardní vodopád se dvěma rameny a boční jeskyní (v=cca 7 m). Beuşniţa vyvěrá ze sutí o další půl kilometru výše, v okolí jsou nuzné jeskynní vchody a nad stromy vysoké vápencové stěny.

            Časová náročnost prohlídky a focení Beu způsobila, že se skupina 2a neprohodila s 2b, kteréžto snad proto popilo na Damianu něco lihorumu s Rumuny. Vlad a Ivo byli poté odvezeni na povozu směrem k Beu, ale místní líh je silný.... Ivoš pak nějak Láďu přinesl zpět na Damian.

vybrané živočišstvo:

Zmije růžkatá (písečná) – dlouhá tak metr, nacházela se na skále nad soutokem řek Nera a Beu, v místech, kde byl telefonní signál:-)

Tesařík alpský – fajn brouk vzhledu modrošedého obdélníku s tykadly a černými skvrnami;

Tesařík skvrnitý – menší, ale okrovo-oranžový s černými skvrnami, focen v okolí Pin

Ovád hovězí – krvelačná bestie kaňonu Nery

Mnohonožka

 

 

ÚTERÝ – MARŢI  30.8.2005  (Nera a Beu)

            Dnes skupinu 1 tvoří Daník, Vlad, Ivoš, David a Kuba. Navštěvují Neru a stejná místa jako včerejší parta, včetně bouřky, jediný rozdíl je ten, že se nejzkušenější vodák Kuba jako jediný cvaknul.

            Skupina 2a (Luki, Mayk) vyrážejí dnes na Beu osobákem, ale jako na potvoru nedaleko od vodopádu (Cascada La văioaga) praská spojkové lanko. Oprava se nedaří a tak se Mayk vrací na Damian pro Tranzita, Pepu a tažné lano. Když stanuli opět na místě poruchy, splaskává na Tranzitu levé přední kolo; obě auta jsou „mrtvá“. Bahenní výměna rezervy za přispění povzbuzujících Rumunů, kteří chtějí po cestě projet, se nakonec daří a již je osobák vlečen na parkovišťátko nad soutokem Nery s Beu. Dále na Damian je však cesta typu WW4 pro vlečení nevhodná a tak tu osobák zůstává.

            Právě dorazila skupina 1 a Daník, Vlad a Ivoš se po převleku vydávají na parkoviště s úmyslem pokusu o opravu. Rovnou tam přespí a ráno se tam sejdem. Na místě zjišťují, že je píchlé kolo i na osobáku (tohle se bude moci vyhodit).

 

 

STŘEDA – MIERCURI  31.8.2005  (Beu a oprava)

            Všichni se setkáváme nad soutokem. Vlad, Daník a David berou Tranzita a jedou do města Oraviţa, kde je opraveno tranzití kolo a sehnán improvizovaný díl na spojku. Daníkovi se pak po návratu daří spojku provizorně opravit.

            Kuba s Ivošem zůstávají v „táboře“ a Mayk, Luki, Petr a Pepa jdou na obhlídku Beu, přicházejí až za tmy.

            Kolektiv není dnes večer úplně pohodově naladěn, je tu asi moc vlhko.

vybraná houba:

Kukmák bělovlný - rostl ve skupince na stromě nad posledním vodopádem Beuşniţe, klobou široká až 30 cm, kalich

 

 

ČTVRTEK – JOI  1.9.2005  (Dunaj)

            Brzy nad ránem Luki odchází na povrchovku na lučinaté pláně Dealul Cornetului za vesnicí Potoc. Někteří procházejí kousek značené stezky směr Sasca Montană, je tu soustava kratších tunelů.

            O desáté nabíráme Lukiho v Potoku a jedeme dále: Slatina-Nera – Sasca Montană (obydlené činžáky s chybějícími střechami, opuštěným nejvyšším patrem, kde bují náletové dřeviny, móc pěkný!; za obcí zlatodůl?) – Stinăpari (silnice se změnila v cestu nehledě své kategorie) – Cărbunari (focení na hřbitově) – Moldova Nouă – Moldova Veche (Stará Moldova na břehu Dunaje; nakupujeme potraviny a krátce diskutujeme s místními Čechy; PHM) – Coronini – Gaura cu Muscă (Díra s Mouchami; návštěva travertinové kupy s malou vyvěračkou a jeskyně ve stěně nad kupou; za jeskynním portálem vystavěna hradba, nad ní skalní okno; chodba s drobným aktivem směřuje k jezírku, plazivce a nakonec k sifonu, protéká bahnem guana; na stěně visí kostra netopýra s vnitřnostmi) – na srbské straně kaňonu Dunaje se vypíná pevnost Jerinin Grad (Golubac) – jedeme dále 130 km dlouhým průlomem Dunaje: Ljubcova (na srbské straně je vidět nová silnice plná tunelů a mostů) – Berzasca (z vody vyčnívá zřícenina pevnosti Drenko) – Cozla (těžní věž u řeky) – Sviniţa – Tri Kule (zřícenina pevnosti ve vodě, zastavujeme) – Eibenthal, rozc. (tuto českou vesnici po hlasování nakonec nenavštěvujeme) - silnice se kvůli Velké Kazaňské soutěsce odpojuje od Dunaje – Dubova (hospoda ve vsi obležena českou cestovkou Kudrna); bivakujeme u silnice na břehu zátoky přehrady s patrným „vracákem“ mezi Velkou a Malou Kazaňskou soutěskou, po řece plují šífy.

 

 

PÁTEK – VINERI  2.9.2005  (Železná Vrata a Timişoara)

            Po ranní kontrole pohraničníky pokračujeme v jízdě, fotografujeme: Cazanele Mici (Malá Kazaňská soutěska) – velká otesaná skála do tvaru hlavy dáckého vládce Decebala – Eşelniţa (další kontrola pohraniční policie) – Orşova (nové město na Dunaji, staré zatopeno přehradou) – Železná Vrata I (Porţile de Fier I, hráz přehrady z r.1972 / 2100 MW / převýšení hladin 35 m; očumujeme, fotíme) – a nyní jízda domů: Orşova – Mehadia (zřícenina na skále) – Teregova – Caransebeş – Lugoj (směnárna) - Timişoara (Temešvár, 2h návštěva města s historií, zbytky bastionové pevnosti, náměstími, kostely, tramvajemi, obchoďáky....) – Sânnicolau Mare – Cenad // Kiszombor (a jsme v Maďarsku) – Szeged – Kistelek – Kiskunfelégyháza (a po dálnici M5) – exit Örkény/Pusztavacs – zajíždíme do lesoparku kousek od vsi Pusztavacs, kde bivakujeme.

 

 

SOBOTA – SÂMBĂTĂ  3.9.2005  (Křtiny)

            Jedeme dále po M5, M0 kolem Budapeště a pak po M1. Vzhledem k nedostatku LPG jsme nuceni zajet načerpat do centra města Győr (ďér) – opět po dálnici a na starý přechod Rajka // Rusovce do Bratislavy, dále po staré: Stupava, Malacky a na dálnici k přechodu Kúty // Břeclav. V Břeclavi další náplň LPG a pak po D2 do Brna a přes rybník Hádek k Býčí skále umýt věci, překydat auta a tak. Večer trávíme v hospodách ve Křtinách.

 

 

NEDĚLE – DUMINICĂ  4.9.2005  (návrat)

            Poslední expediční ráno navštěvujeme barokní chrám. Pro nás spuštěná zvonohra značí konec akce a odjezd do Prahy, Berouna, Vráže a spol.

 

Noroc bun!

Mayk