Radiotesty 1982 - 1988

Jeroným Zapletal, Geospeleos

Upozornění: radiotesty z tohoto období z lokalit Čeřinka, Nová Aragonitová a Barrandova lze nalézt u příslušných jeskyní v sektoru „Lokality“.

 

Martina

Výsledky měření radiotestovou metodou v jeskyni Martina (Český kras)

Zapletal Jeroným, Lysenko Vladimír

Po objevení jeskyně Martina (reg. č. 1309) v Kodském polesí u Tetína následoval systematický průzkum a dokumentace (Plot 1975, 1977, Lysenko, Plot 1977). Souběžně probíhal archeologický (S. Vencl) a kvartérní (V. Ložek) výzkum sedimentů ve vstupní části jeskyně. Geologickými poměry a vývojem jeskyně se zabývali Lysenko, Slačík (1979). Zajímavý svažitý systém je zakončen nejnižšími prostorami jeskyně – Obřím dómem, bez výraznějších náznaků pokračování. Proto v letech 1986-90 speleologové přistoupili k ověřování charakteru zkrasovění a event. možnosti pokračování systému pomocí různých geofyzikálních metod. Pro ověření tektonických a krasových poměrů mezi jeskyní a povrchem s cílem lokalizovat místa nadějná na existenci neznámých prostor, nebo na povrchu překrytá vyústění komínů a chodeb jsme použili radiotestovou metodu ve vysokofrekvenčním pásmu 3.5, 28 a 80 MHz.

Radiotestová metoda

Radiotestová metoda využívá zvláštnosti šíření vysokofrekvenčního signálu v různém prostředí. Pokud umístíme vysílač v jeskyni, jeho signál prochází přes kompaktní horninu k měřicímu přijímači v určité síle. Je-li tato hornina směrem v prijímači zkrasovělá nebo jinak porušená je zachycený signál silnější. To znamená, že vysokofrekvenční signál je méně tlumen vzduchem nebo jeskynní výplní než horninou. Velikost a směry intezity signálu pak vyznačují sledované místo a použitím různých kmitočtů se přiližně určuje způsob zkrasovění. Podrobnější popis radiotestové metody podávají Greg, Princ (1976). V Českém krasu jsme metodu použili již na lokalitách: Koněpruské jeskyně, Barrandova jeskyně, Palachova propast na Čeřince (Sluka, Jager, Zapletal 1982, Zapletal 1983).

Pro oboustranné spojení jeskyně – povrch jsme použili občanské radiostanice 27 Mhz 1 W, 3.5 MHz vysílač 1 W anténa 2x5 m, přijímač ROB (Hon na lišku), 28 MHz vysílač 0.1-1 W anténa 2/4 tyč, přijímač 28 MHz ‚S“ metr, 80 MHz vysílač 1w anténa 2/4 prut a přijímač VXW010.

Výsledky měření

M1 – Obří dóm. Ve spodní části Obřího dómu, která je dnes uzavřena sedimenty se dá předpokládat, že dříve zde pokračovalo odvodňování jeskyně do dalších prostor. Pro objasnění situace zde byl umístěn vysílač 3.5 a 28 MHz tak, aby maximální signál procházel sledovanou částí. Měřením na povrchu jsme zachytili jen signál 3.5 MHz a 28 MHz tak, aby maximální signál procházel sledovanou částí. Měřením na povrchu jsme zachytili jen signál 3.5 MHz nad středním částí dómu. Zóna příjmu je protažena ve směru 230 ̊ s maximem nad Řízeným dómem. Pro zpřesnění výsledku jsme vysílač přemístili do střední části dómu pod zónou příjmu (M1/2 1987, M1/3 1990). Výsledek měření byl opět stejný. Podle způsobu jakým se signál šířil předpokládáme, že se jedná o rozevřenou puklinu směrem k povrchu, kterou lze sledovat na Východní stěně Říceného dómu při stropu, v Obřím dómu jako nevýrazné pukliny shodného směru, ale příkřejšího sklonu.

M 2 – Řícený dóm. Vysílač jsme umístili ve spodní části dómu. Zachycený signál 3.5 MHz tvořil na povrchu protáhlou zónu příjmu ve směru 115 ̊. Maximum 3.5 MHz je asi 10 m východně od konce Hlinité chodby směrem na Kajdovu chodbu. Hlinitá chodba průběh signálu 3.5 MHz neovlivnila. Pokud existuje pokračování jv od Říceného dómu, podchází Hlinitou chodbu a vystupuje k povrchu mezi Hlinitou a Kajdovou chodbou. Spíše než pukliny se zde uplatňují úklony vrstev, resp. průběh mezivrstevních spár. Na výstupu signálu 28 MHz je podstatná přítomnost S-J (170 ̊) a V-Z (80 ̊) puklin, které jsou v této části chodby hojné (měřičský bod 106, 107).

M3 - Hlinitá chodba. Zde byl vysílač umístěn na konci horní části. Výstupy signálů 3.5, 28 a 80MHz vycházejí v jedné zóně příjmu v jv. pokračování směru této chodby. Podle posunutí maxim usuzujeme:

- U kmitočtu 3.5 MHz se signál šíří především v celém prostoru předpokládané chodby vyplněné sutí a sedimenty.

- U kmitočtů 28 a 80 MHz se šíří především na kontaktu dvou různých prostředí, v tomto případě mezi sklaním stropem a výplní. Protože chodba stoupá pod úhlem 35 ̊k povrchu vystoupí nejdříve signály vyšších kmitočtů a poté 3.5 MHz (obr 1).

M4 – Rotunda ve východní části Obřího dómu. Zde se na výstupu signálu 28 MHz uplatnily opět pukliny paralelní s vrstevnatostí (70-80 ̊), ale zóna maximálního příjmu není totožná s aximem na 3.5 MHz, kde signál pravděpodobně vystupuje jinou cestou (komín?).

M5 – Kajdova chodba. Vysílač byl umístěn v jižní větvi chodby asi 6-7 m pod povrchem. Podle tvaru zóny příjmu na 28 MHz a blízkosti povrchu, procházel signál zakrytými paleoponory. Uplat%nují se zejména V-Z směry (mezivrsteví spáry, pukliny) a S-J pukliny.

M6 – Pohádková plazivka. Vysílač byl umístěn ve střední části plazivky se snahou vytypovat možnosti dalšího pokračování plazivky. Výsledkem je úzká zóna příjmu 28 MHz, která má směr 130 ̊, paralelní s dislokací Vesmírné chodby.

Závěr

Výsledky radiotestové metody naznačily spojení horní části Hlinité chodby a Kajdovy chodby s povrchem. Z toho usuzujeme, že i tyto části původně plnily funkci paleoponorů. Kromě již popsané možnosti pokračování jv. od Říceného dómu, lze jako další možnost nových neznámých prostor uvažovat úzkou zónu příjmu východně od Pohádkové plazivky. Výsledky měření nepotvrdily pokračování jeskyně v Obřím dómu.

Obecně výsledky radiotestové metody určují vcelku přesně výstupy tektonických poruch, komínů nebo chodeb překrytých na povrchu, ale nedá se přesně určit o jaký průběh těchto prvků jde. Proto nemohou být brány jako konečný výsledek, ale jen jako součást dalšího pozorování a geofyzikálního měření.

Literatura

Gregor V., Princ M. (1976) : Radiotestová metoda a její aplikace ve speleologickém a geologickém výzkumu krasových oblastí

Lysenko V., Plot J. (1977) : Jeskyně Martina – nový objev v Českém Krasu. Cs. Kras 28, 88-89. Praha

Lysenko V., Slačík J. (1979): Geologické poměry a vývoj jeskyně Martina v Českém Krasu. Čes.kras (Beroun) 4, 35-52

Plot J. (1975): Jeskyně Martina v Českém Krasu. 7 str., 26 příloh. Arch. Okr. muz. v Berouně.

Plot J. (1977): Jeskyně 13. krasové oblasti Českého krasu. Čes. Kras (Beroun) 2, 29-38.

Sluka M., Jager O., Zapletal J. (1982): Barrandova jeskyně. Čes. Kras (Beroun) 7. 42-49

Zapletal J. (1983): Radiotest method and its application in the Bohemia Karst. New trends in speleol. Proc., 74-78. Dobřichovice.

Příloha

A. Radiotest – jeskyně Martina

Legenda: 1-stanoviště vysílače, 2-zóna příjmu signálu s vyznačeným maximem, 3-části jeskyně (1-Obří dóm, 2-Řícený dóm, 3-Krápníková chodba, 4-Hlinitá chodba, 5-Vesmírná chodba, 6-Kajdova chodba, 7-Pohádková plazivka), 4-zlom, 5-puklina, 6-vrstevnatost.

B. Růžicový diagram četnosti puklin a směrů vrstev v jeskyni

 

Koněpruské jeskyně

K ověření průběhu poruch mezi spodním a středním patrem byl použit radiotest v pásmu 25 MHz.

Spodní patro vzniklo na výrazných diagonálních a příčných poruchách. Předpokládali jsme, že by tyto poruchy měly pokračovat i v suchomastských vápencích, tedy ve středním patře. Vysílač s horizontálně polarizovanou anténou byl umístěn ve spodním patře na bodech 1., 2.

Anténa vysílače na bodě 1. Byla umístěna tak, aby signál procházel na poruchách směru 350o. Na základě výsledků měření se dá předpokládat, že poruchy dále pokračují ve stejném směru a podle síly a vzdálenosti přijímaného signálu jsou rozevřené, vyplněné hrubými klasickými sedimenty, nebo úplně volné.

Poruchy se směrem vzhůru svírají, nebo prochází mimo volnou část středního patra, protože signál nevystupuje po celé jejich délce, ale proniká po puklinách směru SV – JZ, které poruchy směru 350o přetínají.

Je to dostatečný důkaz toho, že sledované poruchy SSZ – JJV musí být alespoň z části volné. Vznikla na nich mimo jiné také Letošníková propast a propast U Žáby. Pokračování puklin se směrem 350o se jeví jako velice nadějné pro existenci dosud neznámých podzemních prostor.

Při měření na bodě 2. jsme se zaměřili na průběh puklin směru 45o. V tomto směru bylo lokalizováno jedno maximum, a to v poruše ústící do dómu u varhan. Z toho se dá soudit, že pokračování puklin ve zmíněném směru je tvořeno zužujícími se, místy vyplněnými poruchami. Signál o největší intenzitě byl zaznamenán ve Ztracené jeskyni, která byla ve středověku prokopána. Protože místo leží nad prostorami spodního patra, není vyloučeno, že je zde spodní a střední patro spojeno zahliněným komínkem. Tuto kapitolu jsme sepsali po důsledné konzultaci s jer. Zapletalem, který spolu s K. Albrechtem vlastní radiotest prováděl.

Radiotest Koněprusy – výňatek z tektonické studie Kadlec – Jäger 1983

Propad Pluto

Závrt "U Vrby", Holštejn

Ponická jaskyňa

RADIOTEST 3,5 MHz, 28 MHz – Ponická jeskyně

V Ponické jeskyni, která leží na území Ponického krasu, asi 3 km od Ponik, byla radiotestem sledována možnost otevření druhého vchodu, pro usnadnění přístupu k nově objeveným prostorám. Tyto prostory jsou ale přístupné pouze po obtížném vyčerpání II. sifonu, který leží ca 186 m od vchodu.

Vchod do jeskyně leží na konci uzavřeného údolí pod převislou skalní stěnou. Vlastní jeskyni tvoří meandrující chodba protékaná slabým vodním tokem a několik menších dómů. Od vchodu až k sifonu si chodba udržuje východní směr. Za sifonem se chodba stáčí k J a dále pokračuje. V tomto směru je asi 1,5 km vzdálená vyvěračka. Od sifonu na sever je několik závrtů, 150 m vzdálených. Právě místo za sifonem, kde jsou též komíny stoupající pod uzavřené údolí se známkami paleoponorů, bylo vybráno pro ověření radiotestovou metodou.

Pro větší přesnost výsledků probíhalo měření v pásmech 3,5 a 28 MHz. Vysílače radiotestu byly umístěny v komínu asi 15 m pod povrchem a jejich antény situovány tak, aby maximum signálu směřovalo k povrchu.

Výkon obou vysílačů byl 1 W.

Při měření na povrchu byl signál zastižen na dvou místech:

Bod č. 1 — protáhlá zóna příjmu ve směru SZ — JV na svahu údolí, 20 m od sifonu, kde signál 28 MHz byl silnější o 60 % než na 3,5 MHz.

Bod Č. 2 — bodový výstup signálu nad sifonem v nejnižší části údolí, kde signál na 3,5 MHz byl o 80 % silnější než na 28 MHz.

Vzhledem k tomu, že signál 3,5 MHz se lépe šíří cestou nejmenšího VF odporu /dutiny, vyplněné komíny štěrky, sutí a větší průnik v plném masívu/ než 28 MHz /malý průnik masívem, ale dobré vedení signálu po tektonických poruchách, puklinách/ a zhodnocení situace v místě měření se dá předpokládat že signál 3,5 MHz se šířil dnes již uzavřenými kanály paleoponorů vystupujících v bodě 2., a signál 28 MHz již po méně skrasovělé puklině dál k V, kde je křížena puklinou ve směru SZ — JV /bod č. 1/.

Pro otevření nového vchodu bylo proto vybráno místo v bodě č.2 .

 

Na jaře 1988 byl odkryt cca 2 m pod povrchem v bodě č. 2 komín vyplněný sutí a drobným štěrkem o průměru ca 1 m klesající do prostor za sifonem. Na tomto měření se především podílel kmitočet 3,5 MHz a částečně 28 MHz.

Beckovská jaskyňa

Jaskyňa Na Landrovci

 

Rádiová jaskyňa