Propast Na Čeřince v Českém krasu

The Chasm On the Čeřinka, Bohemian Karst

Jaroslav Hromas, Bohumil Kučera

(Československý kras 22 /1970/; str.23—34; 2 přílohy; Praha 1972)

 

 

V lednu 1969 byl těžbou v lomu ve vrchu Paní hora v Českém krasu odkryt vchod do propasti. Propast byla pak prozkoumána Krasovou sekcí Svazu pro ochranu přírody a krajiny za řízení Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Propast se nalézá v okrese Beroun, na k.ú. Bubovice, jjz. od obce, na ploché, vrcholové části Paní hory (bývalá kóta 409,7, dnes odlámaná) na území státní přírodní rezervace Karlštejn. Ústí propasti je v patě nejzápadnější stěny první etáže lomu Čeřinka, 63 m jjz. od bývalé kóty 409,7 m. Ústí propasti má tyto zeměpisné souřadnice (podle listu M-33-77-A-b-1); 14°09'59" v.d. a 49°57'45" s.š. souřadnice kilometrové sítě: 3440,20 : 5537,10, v nadmořské výšce 401 m.

Situační mapka okolí propasti Na Čeřince. 01 – bod situovaný v ústí propasti.

Map of environment of chasm On the Čeřinka. 01 – point situated in mouth of chasm.

 

Geomorfologická charakteristika území: Území je součástí Karlštejnské pahorkatiny. Proti jv. části Českého krasu se v reliéfu této oblasti více uplatňuje zachovaná denudační parovina, která je rozrušena údolími Bubovického, Karlického a Karlštejnského potoka. Morfologické struktury charakteristické pro krasové oblasti se vyskytují v těchto údolních zářezech. Paní hora představuje protáhlý, nahoře plochý hřbet, protažený ve směru SV—JZ, jehož strmé svahy spadají na SZ a Z do údolí Bubovického potoka. Plochá vrcholová část Paní hory je zbytkem oligocenní plošiny, která je v okolí zachována v několika dalších útržcích. Hydrograficky náleží oblast Paní hory Bubovickému potoku.

Geologické poměry: Jámový etážový lom Čeřinka závodu Mořina dobývá pruh vápenců, které budují sz. křídlo antiklinály Doutnáče. Vápencová souvrství zastižená v západní části lomu náležejí spodnímu devonu (stupňům lochkov, prag a zlíchov).

Stupeň lochkov je vyvinut ve facii vápenců kotýských a spodních vápenců koněpruských. Vápence kotýské jsou nerovnoměrně zvrstvené, až hrubě organodetritické. Jsou charakteristické obsahem různobarevných rohovců. V jejich nadloží jsou bělošedavé spodní vápence koněpruské bez rohovců.

Stupeň prag má na bázi bělavé, krystalické, nezřetelně zvrstvené svrchní vápence koněpruské, které směrem do nadloží pozvolna přecházejí do narůžovělých krinoidových vápenců sliveneckých. Následují dobře zvrstvené šedé a žlutavé, kalové vápence loděnické s červenými skvrnami. Směrem do nadloží přecházejí postupně do silně červenavě zbarvených, hlíznatých kalových vápenců řeporyjských. Vápence řeporyjské nejsou v oblasti propasti vyvinuty. Vrstevní sled je zakončen vápenci dvorecko-prokopskými a zlíchovskými, které nejsou již na západní straně lomu zastiženy.

Tektonické poměry: Antiklinála Doutnáče se stýká severním křídlem podél tetínského přesunu se synklinálou holyňsko-hostímskou, k jihu pak přechází do synklinály Chlumu. Antiklinála Doutnáče má mírněji ukloněné severní křídlo 20—40° (v západní části lomu se sklon vrstev pohybuje okolo 40°) a strmější jižní křídlo (40—60°). Generální směr vrstev v lomu je 60—70°. Směrné poruchy nejsou v lomu na Paní hoře příliš zřetelné, zato se silně uplatňují mladší poruchy sz.-jv., na kterých převládl vertikální pohyb. Poruchy jsou strmé, většinou s úklonem k východu. Mladší a ne tak výrazné jsou poruchy směru S—J.

 

Profil masívem Paní hory s prostorami propasti.

Profile of the massive of Paní hora with the chasm spaces.

 

Popis propasti

Propast je tvořena komplexem převážně strmě ukloněných chodeb a puklinovitých komínů, vázaných geneticky na téměř vertikální příčné poruchy, směrné poruchy ukloněné a křížení poruch s mezivrstevními spárami. Je vyvinuta hlavně ve vápencích sliveneckých a svrchních vápencích koněpruských, menší částí zasahuje až do vápenců loděnických. Základní stavební prvky propasti jsou příčná dislokace h 21,5/75—80° k JZ, směrná dislokace h 5,5/50—60° k J, rozhraní svrchních vápenců koněpruských s vápenci sliveneckými a sliveneckých s vápenci loděnickými o úklonu asi 45° k SSZ.

Podzemní prostory tvoří ve vertikálním sledu propasti dva základní horizonty, spojené vzájemně strmými až svislými šachtami. I.horizont je v úrovni kolem 380 m n.m. (hloubka 21 m). II.horizont v nadmořské výšce přibližně 360 m (hloubka 41 m). III.horizont lze předpokládat pod hladinou jezer, tj. pod úrovní 340 m n. m., v hloubce větší než 61 m pod ústím propasti.

Hlavní rozměry propasti: Ve směru příčné dislokace SZ—JV dosahuje komplex podzemních prostor v horizontálním průmětu délky přes 75 m, podél směrné dislokace JZ—SV délky 70 m. Hloubka propasti od ústí na kolísající hladinu jezer činí 60,27 m. V I.jezírku na dně propasti byla zjištěna hloubka 15 m. Rozměry zkrasovělého bloku jsou ve směru V—Z 70 m, S—J 50 m, výška minimálně 75 m. Délka všech chodeb v horizontálním průmětu přesahuje 200 m.

 

Ústí propasti Na Čeřince. – Mouth of chasm On the Čeřinka.

Foto B. Kučera.

 

Osou celé jv. části propasti, tj. od ústí přes Řícený dóm až po jezerní prostory, je strmá příčná dislokace sz.-jv. směru, projevující se pásem krasových kapes i na povrchu.

Ústí propasti vzniklo prolomením stěny lomu do hlavní šachty propasti. 9 m hluboký vstupní komín se kříží s krátkou horizontální zahliněnou chodbičkou a přechází k SZ po hlavní dislokaci do strmě upadající hlavní šachty propasti.

I. horizont: V 380 m n.m., v hloubce 21 m pod ústím, je členěna hlavní šachta zhruba horizontální zkrasovělou úrovní. Z horizontu zde odbočuje od hlavní šachty několik postranních stoupajících chodeb a puklinovitých kanálů. Modelace stěn a stropů je zřetelně korozní s výraznými znaky selektivní koroze a koroze na přívodních puklinách. V jz. prostorách horizontu je vyvinuta krápníková výzdoba, tvořená znečištěnými praménkovými stalaktity a sintrovými povlaky na skalních stěnách a počvě. Počva je tvořena sterilními hnědožlutými jíly až písčitými jíly silně rozmáčenými, s ostrohrannými úlomky a bloky vápence pocházejícími z lomu a z odpadlých výběžků stropu jeskyně. Z I.horizontu odbočuje zpět k JV po hlavní příčné dislokaci strmě klesající chodba až na úroveň 367 m n.m., kde přechází v neprůchodnou svislou puklinu. Počvu zde tvoří ostrohranná vápencová suť a štěrk s jíly.

 

Krápníková výzdoba na prvním horizontu propasti Na Čeřince. – Dripstone decoration at the first horizon of chasm On the Čeřinka.

Foto J. Haleš.

 

Hlavní šachta pod I. horizontem: K SZ se hlavní šachta propasti zvolna zužuje a téměř svisle upadá po ploše dislokace na úroveň 364 m n.m., odkud počva úzké puklinovité chodby zvolna klesá k Řícenému dómu na II.horizontu.

II. horizont – Řícený dóm (360 m n.m.): Vznikl na křížení obou hlavních dislokací a doprovodném poruchovém pásmu a je největší podzemní prostorou propasti. Ve své centrální části dosahuje výšky 6—8 m, k SZ však stěna přechází v mohutnou ukloněnou puklinu, dosahující výšky až 25 m a komunikující s prostorami tzv. Galerie na úrovni I.horizontu. Tato výrazná puklina je plochou hlavní směrné dislokace a dala vzniknout i celé Krápníkové chodbě, vybíhající ze Říceného dómu k SV, i chodbám v opačném směru.

V j. části Říceného dómu a v puklinovité chodbě nad šachtou do jezerních prostor je vyvinuto několik typů krápníkové výzdoby. Vedle běžných sintrových povlaků a kůr na stěnách a jílovité počvě jsou zde vyvinuty až několikacentimetrové keříčkovité kalcitové výrůstky, ve vyšších partiích pozvolna přecházející do krystalických tvarů. Polokulovité bílé a červenavé pisolitické výrůstky a na ostrých hranách stropu bílé hůlkové stalaktity jsou nejhojnější v západní části dómu. Keříčkovité výrůstky, pravděpodobně nástřikové, jsou vyvinuty i na jílovité počvě a balvanech. Počvu dómu tvoří balvanitá ucpávka, překrývající částečně svislou šachtu do jezerních prostor. Bloky ucpávky tvoří zřícené části stropů. Na nich je zachycena drobná suť a silně zvodnělý hnědožlutý jíl.

Krápníková chodba: Navazuje na Řícený dóm a sleduje hlavní podélnou dislokaci ve směru k SV. Od dómu mírně stoupá a po 40 m končí. Je uzavřena velkou sintrovou polevou. Na několika místech ji křižují dislokace příčné, na nichž jsou vyvinuty krátké odbočky, puklinovité komíny a kanály k JV, J a JZ.

V chodbě je místy vyvinuta krápníková výzdoba, zastoupená především sintrovými polevami a podlahovými sintry v závěru chodby a na příčných dislokacích. Ze stalaktitických forem vznikají na jemných trhlinách ve stropě dutá brčka, praménkové stalaktity a vroubkované záclonky. Slabší sintrové povlaky na jílovité počvě vytvářejí místy strukturu bahenních prasklin. Stagmalit krápníků je různě zbarvený, od hnědavého odstínu podlahových sintrů s jílovitými příměsemi až po růžové zabarvení starších generací stalaktitických záclonek. Brčka a mladší části záclonek, jakož i pisolity a keříčkovité výrůstky, jsou tvořeny kalcitem, převážně mléčně bílým až sklovitě čirým. Na stropech Krápníkové chodby možno sledovat místy zbytky starších odlomených stalaktitických záclon narůžovělé barvy, jejichž mladší znovutvořené okraje jsou již lemovány až několikacentimetrovou vrstvou mladšího mléčného kalcitu. Tyto mladší povlaky se utvořily místy i na odlučných plochách po odtržených stropních římsách a dokládají tak existenci blíže neurčeného období řícení korozí narušených stropních bloků a krápníkové výzdoby. Tomu odpovídá i vznik balvanité ucpávky nad šachtou vedoucí do jezerních prostor a pravděpodobně i jiných míst propasti.

Jílovitopísčitá, místy štěrkovitá počva Krápníkové chodby s řadou větších zřícených stropních bloků tvoří relativně úzký pás podél j. stěny chodby. U samé stěny probíhá po celé délce chodby průměrně 0,5 m široké a 10—30 cm hluboké, občas protékané vodní koryto, přecházející v oblasti Říceného dómu v pásmo příkopově propadlých jílovitých sedimentů. Charakter propadlin ukazuje jasně na komunikaci s jezerními dómy, po případě s dosud neznámými dutinami v jejich těsném sousedství.

 

Kalcitová záclona dlouhá 30 cm v Krápníkové chodbě v propasti Na Čeřince. – Calcite curtain 30 cm long in Dripstone Gallery in chasm On the Čeřinka.

Foto J. Haleš.

 

Chodby z Říceného dómu k západu sledují též hlavní směrnou dislokaci a přecházejí ve zvolna vykliňující nebo zahliněné, puklinovité a kanálovité odbočky na svislých dislokacích s.-j. a sz.-jv. směrů.

Galerie je horizontálně rozšířená hlavní směrná porucha z. od Říceného dómu v úrovni I.horizontu propasti. Z ní odbočují k J ve směru svislých severojižních dislokací rovnoběžné chodby Větrná a chodba k bodu 34, k S chodba Horizontální a v z. výběžku pak po dislokaci SSZ—JJV Brčková a Strmá chodba k JJV.

Horizontální chodba má morfologicky velmi výrazné klenby stropů, obnažující zajímavě barevné polohy loděnických vrstev.

Chodba k bodu 34 zvolna stoupá k J, má nápadný rourovitý profil s výrazným, hlubokým a úzkým zářezem ve dně. V úrovni 387 m n.m., tj. 19 m pod terénem na křížení se zahliněnými dutinami, vykliňuje. Je typickým přívodním kanálem srážkových vod z podpovrchových vrstev.

Větrná chodba má strmé stoupání k J, dané genezí na rozhraní souvrství vápenců sliveneckých a loděnických. Asi 8 m pod terénem (398 m n.m.) je zakončena ucpávkou z vápencových bloků a sutě, skládající též počvu celé chodby. Chodba je zřetelným odvodňovacím traktem malé náhorní plošinky Paní hory. V ucpávce je možno sledovat i slabou cirkulaci vzduchu.

Všechny tři chodby jsou bez krápníkové výzdoby. Pouze v puklinovitém stropě nad bodem 39 je vyvinuto několik 20—30 cm dlouhých hůlkových stalaktitů.

Brčková chodba odbočuje v z. výběžku Galerie k JJV. Má zhruba horizontální průběh. Strop je výrazně horizontální, stupňovitě stoupající k S, kde je další pokračování chodby ucpáno suťovým a jílovitým závalem. Výrazný horizontální průběh stropu s několika stupni jasně dokumentuje teorii o korozním vývoji horizontálních částí chodeb malým množstvím vody, stagnující na vodorovných sedimentárních úrovních, či vodou v silně nasáklých sedimentech. V chodbě je na několika místech výrazně vyvinuta krápníková výzdoba: až 30 cm dlouhá brčka, hůlkové stalaktity a narůžovělé vroubkované záclonky. Počva je tvořena jílovitopísčitým nezpevněným sedimentem, překrývajícím místy podlahové sintry a nízké sintrové hrázky.

Strmá chodba stoupající k JV navazuje na Brčkovou u bodu 23 a má profil obrácené kapky, s vazkými plastickými jíly v úzké počvě. V úrovni 389 m n.m. na křížení se zahliněnou příčnou prostorou náhle končí. Stěny a stropy všech prostor v úrovni Galerie jsou hladce korodovány do rovných ploch a kleneb, tvarovaných průběhy tektonických poruch, diaklas a vrstevních spár. Pouze v polohách loděnických vápenců se jeví místy roubíkovité až hlízovité zvětrávání.

Jezerní prostory: Z úrovně Říceného dómu spadá v přímém pokračování hlavní šachty propasti téměř svislá puklinovitá šachtice, větvící se v úrovni 351 m n.m. ve větev severní k jezeru I a jižní k jezeru II. Prostora s jezerem I je puklinovitá a stejně jako dóm s jezerem II souhlasná s vůdčí příčnou dislokací. Kolísající hladina jezera I zde byla v březnu 1969 v úrovni 340 m n.m., tj. v hloubce 60,27 m pod ústím propasti a má rozměry asi 2×12 m. Hloubka jezera, naměřená olovnicí, činila 15 m. Jezero II je v rozsáhlejší dómovité prostoře. Jeho hloubka nebyla dosud měřena.

Obě větve propasti nejeví při hladině jezer výraznější horizontální rozšíření ani tzv. vodní čáry. Voda jezer nejeví zřetelné proudění. Šachta od Říceného dómu k jezerům je nejvlhčí částí propasti. Po stěnách zde stékají praménky vody a kašovité jíly.

 

Podélné a příčné profily propasti Na Čeřince. – Longitudinal and cross profiles of chasm On the Čeřinka.

J. Hromas, B. Kučera.

 

Vývoj propasti

Základem propasti byly patrně staré vertikální dutiny, které vznikaly v celém Českém krasu v terciéru (viz V. Ložek 1964). Na poruchách docházelo k pozvolné korozi i hluboko pod úrovní tehdejší erozní báze. Charakter tohoto krasovění vedl samozřejmě ke vzniku jen omezených vertikálních dutin na výrazných poruchách a jejich křížení. Později byly tyto dutiny vyplňovány materiálem zbylým po rozpouštění vápenců a materiálem splavovaným z nevápencového okolí. Staré vertikální dutiny, které byly základem při vzniku propasti, byly v kvartéru přemodelovány. Během zahlubování Berounky a jejich přítoků nedošlo k vytvoření horizontálních pater erozního původu, ale přesto zde vznikly dvě horizontálně členěné úrovně. Téměř všechny prostory těchto úrovní jsou ukloněny k centrální části propasti, k Řícenému dómu a hlavní šachtě. V některých částech propasti jsou patrné účinky koroze vodou, stagnující na výplni a obsažené v nasáklých hlínách. Voda nacházela nejsnazší cestu dolů po hlavní dislokaci (SZ—JV). Proto se ve všech přívodních prostorách stahovala do střední části propasti. Propast je tedy vlastně podobného charakteru jako okolní kapsy vycházející v lomových stěnách, s tím rozdílem, že se zde voda více stahovala do podzemí po význačných poruchách a dole našla odtokové cesty, kterými postupně odnášela staré výplně do Bubovického potoka. Voda stékající po stěnách propasti a po její výplni dále korozí rozšiřovala prostory.

Voda v jezerech, jejichž hladina je na úrovni asi 341 m n.m. (úroveň spodní vody), představuje dno propasti. Třetí úroveň horizontálního rozčlenění je možno předpokládat pod hladinou jezer.

 

* * *

Propast v lomu na Paní hoře je vyvinuta ve vápencích spodního devonu stupně prag (vápence svrchní koněpruské, slivenecké a loděnické). Na stavbě prostor se výrazně uplatňuje příčná porucha h 21,5 a směrná porucha h 5,5 a mezivrstevní spáry.

Vertikální úroveň propasti je členěna dvěma úrovněmi. Třetí, nejnižší, je patrně pod hladinou jezer.

 

Hlavní výškové údaje:

Místo Nadmořská výška
[m n.m.]		 Hloubka pod terénem
[m]		 Hloubka od vchodu
[m]
plošina Paní hory (terén nad propastí) 406,00 0,00 —
ústí propasti (bod 01) 401,07 −4,93 0,00
I.horizontální úroveň asi 380,00 −25,93 −21,00
II.horizontální úroveň asi 360,00 −45,93 −41,00
hladina jezer (březen 1969) 340,80 −65,20 −60,27
dno 1.jezera 325,80 −80,20 −75,27

 

Délka všech chodeb v půdorysu činí přes 200 m.

Na základě pravděpodobně terciérních svislých korozních dutin byla propast v kvartéru přemodelována a vodami, které si našly v dolních částech odtok, z největší části vyčištěna od výplní.

Kromě běžné výzdoby se vyskytují ve střední části propasti hojně pisolity a keříčkovité výrůstky, v některých místech i menší excentrické krápníky.

Hloubkou 60,27 m je propast nejhlubší v Čechách.

 

Dnešní pořadí nejhlubších propastí v Čechách:

1. propast Na Čeřince 60,27 m
2. Nová propast na Zlatém koni u Koněprus 50 m
3. Tomáškova propast 40,50 m
4. Propast u Trněného Újezda 31 m
5. Letošníkova propast v Koněpruských jeskyních 27 m

 

Krasová sekce Společnosti Národního muzea v Praze.

 

Tektonická mapa podzemních prostor propasti Na Čeřince. Půdorys. – Tectonic map of underground spaces in chasm On the Čeřinka.

J. Hromas, B. Kučera 1969.

 

Propast Na Čeřince. 1 – obrys jeskyně; 2 – pravděpodobný obrys jeskyně.; 3 – obrys prostor pod úrovní jeskyně; 4 – skalní dno a šikmé skalní stěny; 5 – zaměřené balvany; 6 – jíly, písky; 7 – suť; 8 – voda; 9 – hlinitý stupeň; 10 – hlinitý svah; 11 – stěna lomu; 12 – svislý skalní stupeň, propast.

Chasm On the Čeřinka. 1 – outline of cave; 2 – probable outline of cave; 3 – outline of spaces below the cave; 4 – rocky floor with slanting walls; 5 – measured boulders; 6 – clays, sands; 7 – débris; 8 – water; 9 – loamy step; 11 – wall of quarry; 12 – vertical rocky step, chasm.

J. Hromas, B. Kučera 1969.

 

Podélný profil propasti Na Čeřince. – Longitudinal profile of chasm On the Čeřinka.

J. Hromas, B. Kučera 1969.

 


Literatura:
Summary:

In January 1969 in the course of quarrying in the slope of Paní hora, Bohemian Karst (Beroun district) the entrance to a chasm was discovered. Us spaces were measured, and with its depth of 60,27 m it became the deepest chasm in Bohemia.

The hill Paní hora is represented by a flat range elongated from north-east to south-west. Us abrupt slopes fall down to south-west and west, into the valley of the Bubovice Brook. The flat top part of Paní hora is the remainder of an oligocene denudation plateau. In the quarry, limestones of the south-west part of the anticlinal of the hill Doutnáč have been quarried. Limestone beds date from Lower Devonian stages, i. e. from the Lochkovian, Pragian and Zlichovian. The chasm forms a complex system of vertical chimneys elongated horizontally, and of horizontal or slanting galleries. In vertical direction, the chasm passes through horizontal layers of the Upper Koněprusy and Slivenec Limestones, in northern part of the Loděnice Limestones. Limestone beds slant here at an angle of 60—70°/20—40° towards north-west. The chasm is situated upon a transversal dislocation h 21/75° S, a longitudinal dislocation h 5,5/50—60° S, besides vertical dislocations of north-south direction. In the vertical course of the chasm two levels have developed with horizontal or slightly slanting galleries. One of them is situated at a depth of 21 m, another at 41 m. The third may be presumed to be situated below the surface of the lakelet on the bottom of the chasm. The walls display traces of corrosion. In some places, especially in horizontal and slanting galleries, the chasm was widened through the activity of water caught in the filling of the galleries or contained in cave loams. Dripstone decoration has developed especially in the central part of the chasm. Besides the sinter cover on the floor there are yellow-brown, milk-white and transparent spaghetti stalactites, curtains as well as pisolites.

The chasm most probably has developed along old vertical cavities which had originated in the Tertiary below the erosion base in the Bohemian Karst. They were re-modelled in the Quarternary, their filling being gradually removed in humid periods. At the time of cutting down of the river Berounka no horizontal erosion level originated in this area, nevertheless we come across two horizontal levels of space division. The respective spaces were due to corrosion activity of water soaking down through the cave filling.

At the present, Bohemian chasms may be arranged – according to their depth as follows: 1. chasm On the Čeřinka, 60,27 m; 2. New Chasm at the Golden Horse near Koněprusy, 47,30 m; 3. Tomášek's Chasm 40,5 m; 4. Letošník's Chasm 27 m.