Zpráva o průzkumu nejhlubších propastí Čech v roce 1972

Jaroslav Hromas , Bohumil Kučera

(Československý kras 25 /1973/; str.93; Praha 1974)

 

 

V průběhu roku 1972 byly pracovníky Krasové sekce Tisu provedeny významnější průzkumné práce ve dvou nejhlubších propastech Čech, které se obě nacházejí v jámovém vápencovém lomu Čeřinka závodu Mořina, n.p., Rudné a nerudné doly Ejpovice, na vrchu Paní hora (406 m n.m.) u Bubovic nedaleko Karlštejna v Českém krasu.

V lednu byl uskutečněn ve spolupráci se Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody v Praze další sestup do propasti Na Čeřince, který měl za úkol, kromě statistických pozorování podzemních prostor vzhledem k blízkosti trhacích prací v lomu, provést i první potápěčský průzkum jezer, tvořících dno propasti. Při tomto sestupu byl zjištěn abnormální pokles hladiny, a to o více než 10 m. Na nově obnaženém horizontu zůstalo z obou původních jezer, dělených sifonem ve tvaru skalního mostu, již jen jedno. Stagnující voda zde vyplňuje puklinovité zakončení poslední šachty, protažené ve směru SZ—JV. Hladina je dlouhá 10 m, široká maximálně 2 m, jezero je nejhlubší ve svém severozápadním zakončení, a to 10 m. Zde se potápěč pokoušel najít sifonovité pokračování, ale stěny pukliny se pod hladinou neprůchodně zužují. Na opačnou stranu, tj. k jihovýchodu, vystupuje z jezera strmý skalnatý a bahnitý svah, nad nímž se otevřelo ústí několika vysokých komínů. Stoupají paralelně s hlavní šachtou propasti. Z technických důvodů nebylo možno vystoupit do komínů.

Nová naměřená hloubka propasti k této hladině je 71,5 m a na dno jezera dosažené olovnicí 81,5 m.

Dne 17. června 1972 byl členy sekce J. Čeřovským, L. Kozákem, P. Topolem, L. Valenovou a S. Kopřivou prozkoumán v nejnižší etáži lomu malý otvor, odkrytý při těžbě. Bylo zjištěno, že jde o poměrně rozsáhlou a hlubokou jeskyni. Po lomaři, který na její otvor upozornil, ji pojmenovali Arnoldka.

Vchod se nachází v severozápadní stěně nejnižší etáže, jen několik metrů nad jejím dnem. Jeskynní systém se skládá většinou ze strmě ukloněných chodeb, sledujících generální směr a úklon k západoseverozápadu. Asi v jedné třetině je jinak poměrně přímý průběh chodeb značně členěn tzv. Bludištěm – spletí horizontálních i ukloněných, nepříliš prostorných, většinou puklinových chodeb. Tato část, stejně jako komíny vedoucí z hlavních chodeb k povrchu nebo do závalových partií, není dosud zcela zrekognoskována.

Arnoldka (stejně jako část propasti Na Čeřince) vznikla v souvrstvích sliveneckých a loděnických vápenců, uložených zde pod úklonem kolem 40° k SSZ. Chodby kopírují tektonické poruchy a vrstevnatost vápenců. Stěny prostor jsou bez sekundárních krasových jevů a výrazně se na nich uplatňuje barevná vrstevnatost horniny.

Vytyčením základního měřičského pořadu bylo zjištěno, že přímá délka jeskyně od vchodu na konec (= dno) činí 225 m a hloubka 85 m. Včetně zatím jediného prozkoumaného komína, vedoucího ze vstupních částí jeskyně k povrchu nad lomem, činí celkový výškový rozdíl nejvýše a nejníže položeného bodu jeskyně (tzv. denivelace) 104 m. Můžeme ji tedy označit za propasťovitou jeskyni, tč. nejhlubší v Čechách!

Objevem Arnoldky bylo zjištěno, že část zkrasovělého bloku vápenců Paní hory není odvodňována do nejblíže ležícího Bubovického potoka. Její dno, na němž se objevuje jen bezvýznamné jezírko stagnující vody, leží o 39 m níže než nejnižší zachycená hladina jezera v propasti Na Čeřince, vzdálené necelých 200 m, a o 71 m níže než hladina povrchového toku Bubovického potoka těsně pod obcí Bubovice, vzdáleného 135 m. Přitom prostory jeskyně nejeví stopy ani občasného zaplavování.

Z toho vyplývá, že nová jeskyně je pravděpodobně závislá na jiném hydrografickém systému. Tato neobvyklá situace je zřejmě podmíněna komplikovanější geologickou stavbou území. Lze předpokládat, že voda z dutin se stahuje odtokovými dráhami na mezivrstevních spárách k severozápadu, přitom podtéká ve velké hloubce Bubovický potok a dále putuje po směrných tektonických liniích k jihozápadu do vzdálenějšího Kačáku.

Podrobnější výzkum Arnoldky, plánovaný na rok 1973, má lépe objasnit i tyto mimořádné genetické závislosti.

 


Literatura: