Jeskyně skupiny 23 v Českém krasu

Bohumil Kučera

(Československý kras 36; str.29—61; Praha 1985)

Uvedena pouze kapitola týkající se Barrandovy jeskyně

 


2310 – Barrandova jeskyně

V: 250 m, D: 210 m, H: 34 m, denivelace: 41,3 m; slivenecké a loděnické vápence, sklon 30—40° k SZ.

Jeskyně je vytvořena ve dvou patrech, výškový rozdíl mezi nimi činí až 30 m. Patra jsou spojena příkře ukloněnou centrální šachtou. Chodby jsou orientovány převážně na křížení poruch směru SZ až ZSZ s vrstvami. Kratší spojky jsou na poruchách SV nebo VSV—V (centrální šachta). Ve svrchním patře ústí jeskyně na povrch dvěma otvory. Jeden jako vchod ve strmé erozní rokli ústící k Berounce, druhý o 3,5 m níže ležící, vyúsťuje jako okno ve stěně kaňonu Berounky. Chodby svrchního patra ve vápencích loděnických mají profil svisle protáhlého oválu a kromě spojek vyúsťujících na povrch sledují sklon vrstev. Teplá chodba má ve stěnách patrná mělká boční koryta ve dvou úrovních. Ojediněle byly v ovětralých zbytcích zjištěny fasety. Ve Větrné chodbě jsou ve stěnách meandry a boční koryta. Krátká vzestupná chodba k oknu má ve stropě klenbu (marmit) modelovanou evorzí výstupného proudu vody. Centrální šachta je založená na poruše příkře ukloněné k J. V jejím středu je puklinová propast, na jejímž dně vyúsťuje ve stěně krátký systém těsných prostor. Na hlavní prostoru centrální šachty navazují v nejnižším místě prostornější síně modelované v sliveneckých vápencích do velkých oblých forem. Podle vrstevnatosti jsou orientovány kulisy, římsy, popř. rýhování stěn, ve stropě jsou oblé klenby na puklinách. Na tyto prostory navazuje chodba, většinou charakteru plazivky, 60 m dlouhá, stále stoupající po vrstvách a směřující k JV. Celá chodba, silně zanesená písčitojílovitými hlínami, má oblou modelaci, místy korozí mírně rozšířenou horní část nad výplní a na puklinách smíšenou korozí vytvořené menší inverzní kapsy, klenby, komínové prostory.

 

Okno Barrandovy jeskyně, č. 2310, v údolí Berounky. – Window in Barrande cave No. 2310 in valley of the Berounka.

Foto Č. Šíla.

 

Barrandova jeskyně, podélný profil. – Barrande cave, longitudinal section.

B. Kučera 1981.

 

 

Sedimentární výplň jeskyně tvoří sterilní písčitojílovité hlíny, místy je více materiálu z teras. Fosilní sedimenty ve vchodu a okně byly dřívějšími výkopy odstraněny. Dekorace jeskyně je hojnější ve svrchním patře (náteky, sintrové kůry, praménky orientované po vrstvách, stalaktity, místy bradavičnaté sintry). Ve Větrné chodbě jsou sintry mrazem popraskané, sintrem opět stmelené. Ve spodním patře jsou nejčastěji sintrové výplně na puklinách, vyskytují se i drobná excentrika. Sluka a kol.(1982) uvádí ojedinělé výskyty opálové mineralizace ze sintrů spodního patra. První známý výzkum jeskyně prováděl Anton Hoenig. Před vchodem a ve vstupu kopal J. Petrbok, sedimenty vstupní části prokopal F. Prošek a dále V. Homola a Hokr. Homola (1942—1954) se zmiňuje o vrstvě manganových hlín z výkopu prostory u křížení Teplé a Větrné chodby. Dochované artefakty z pazourku a kvarcitu z výkopů Proška řadí Fridrich, Sklenář (1976) do mladšího paleolitu. Dále byly zjištěny doklady keramiky lineární, vypíchané, kultury knovízké a hradištní až středověké.

Celý charakter chodeb jeskyně svědčí pro vývoj ve freatických podmínkách s optimálním vývojem v epifreatické zóně. Tomu nasvědčují:

(Do vodou vyplněné chodby přitékala voda po puklině, docházelo k mísení různě nasycených roztoků a vyvolání efektu smíšené koroze (Bögli, 1980) a vývoji uvedených forem.)

 

Barrandova jeskyně, půdorys a příčné profily. 1 – ohraničení a pravděpodobné ohraničení jeskyně skalní stěnou; 2 – ohraničení prostoru pod úrovní jeskyně; 3 – ohraničení prostoru nad úrovní jeskyně; 4 – skalní dno a průmět šikmé skalní stěny v půdorysu; 5 – propast, skalní stupeň; 6 – převislý skalní stupeň; 7 – hlinité sedimenty se štěrkem; 8 – balvany, skalní bloky; 9 – stabilizovaný měřický bod I.řádu; 10 – nestabilizované měřické body.

Barrande cave, outline and cross section. 1 – bordering and probable bordering of cave by rock wall; 2 – bordering of cavities under the cave level; 3 – bordering of cavities above the cave level; 4 – rocky bottom and outline od slanting rocky wall; 5 – chasm, rocky step; 6 – overhanging rocky step; 7 – loamy sediments with gravel; 8 – boulders and rocky blocks; 9 – stabilized survey point of I order; 10 – auxiliary survey points.

B. Kučera 1981.

 

 

Při úvahách o vývoji jeskyně se můžeme opírat o tyto a další zjištěné skutečnosti (modelování svrchního patra určitou dobu i volným tokem, zanesení spodního patra během posledních fází vývoje sedimenty ap.), geologickou stavbu, zjištěný vývoj teras. Reálnost předpokladů a domněnek o vývoji jeskyně může upřesnit jen podrobnější výzkum. Svrchní patro vzniklo ve freatické zóně za terasy IIIB, jeho modelace pokračovala i za terasy IV. V nejnižších úrovních toku těchto teras a v období terasy VA bylo protékáno volným tokem (zejm. za vyšších stavů) a dostávalo se i do neaktivní vadózní zóny. Současně s protékáním svrchního patra se odtok orientuje v menší míře i do hlubších zón s předpokládaným odtokem jak výstupným proudem k oknu jeskyně, tak prosakováním do krasové trhliny, která sleduje vápencový blok při jz. straně (podél vchodu jeskyně). Při hlubokém poklesu Berounky k bázi terasy VB docházelo k vertikálním odtokům vody, přitékající do centrální šachty prostorami dnešní propasti a současně můžeme předpokládat iniciální vývoj nižšího neznámého patra. Při akumulaci terasy VB se tyto prostory dostaly opět do freatické zóny a byly dále rozšiřovány korozí. Další střídání poměrů v podzemí způsobila eroze a akumulace terasy VI. Při poklesu k erozní bázi terasy VII odtok směřoval do Berounky předpokládaným nižším patrem, při akumulaci terasy VII dochází k jeho zanesení a také k zanesení dnešního známého spodního patra.

 

Profil údolím Berounky severně od Srbska s řezem jeskyní Barrandovou a jeskyněmi na Chlumu. 1 – kotýské vápence s rohovci; 2 – koněpruské vápence; 3 – slivenecké vápence; 4 – loděnické vápence; 5 – přechodová facie mezi loděnickými a dvorecko-prokopskými vápenci s náznakem vápenců řeporyjských; 6 – řeporyjské vápence; 7 – zlíchovské vápence; 8 – náplavy v údolí Berounky; terasy: A svrchní miocén, B pliocén?, IA donau 1, IB donau 2, II günz 1, IIIA günz 2, IIIB mindel 1, IVa mindel 2, IVb mindel 2, Va riss 1, Vb riss 2, VI riss 2, VII würm a údolní niva; B – Barrandova jeskyně; S – Srbské jeskyně; Č – Čtvrtá sluj; P – propast odstřelená při zakládání spodní etáže; Sk – Stará Krápníková jeskyně; Nk – Nová Krápníková jeskyně; ss – Skalní skrýš, nejvýše položená dutina na Chlumu. (Terasy podle podélného profilu teras Berounky B. Balatky a J. Loučkové 1982, datování podle Q. Záruby, V. Ložka a V. Buchy 1977, mocnosti vápenců podle I. Chlupáče.).

Profile of the Berounka valley north of Srbsko with sections of Barrande cave and caves in Chlum. 1—7 – limestone strata; 8 – deposits in the Berounka valley; terraces: A Upper Miocene, B Pliocene?, I—VII Pleistocene; B – Barrande cave; S – Srbsko caves; Č – the Forth cave; P – chasm destroyed in the course of quarrying works; Sk – Old Dripstone cave; Nk – New Dripstone cave; ss – Rock Shelter – the higest situated cavity in Chlum Hill.

B. Kučera.

 

 


Literatura: