Jeskyně v lomu „U paraplete“ – 21. krasová oblast Českého krasu

Antonín Jančařík, Vladimír Lysenko, Jiří Porkát

(Český kras 5; str.30—36; Beroun 1980)

 

 

V této práci podáváme přehled dosud registrovaných jeskyní v lomu „U paraplete“ (synonyma U odpočívadla, Na stydlých vodách, Solvayovy lomy). Registrace navazuje na soupis jeskyní v údolí Kačáku (Porkát 1978).

Lom „U paraplete“ leží na návrší Stydlé vody, ve vzdálenosti cca 2 km v. od osady Sv. Jan pod Skalou a 1,5 km z. od Bubovic. Poměrně rozsáhlý komplex lomů o třech etážích byl původně založen pro těžbu spodnodevonských koněpruských a sliveneckých vápenců stupně prag. V nadloží vystupují dvorecko-prokopské (prag) a zlíchovské (zlíchov) vápence, v podloží kotýské vápence stupně lochkov. Strukturně tektonického je sledované území součástí sz. křídla hostímské synklinály. Generelní směr vrstev je SV—SZ s úklony od 30—40° ve v. části lomu, ve střední a z. části až 55° k JV. Monotónní stavba je v detailu oživena drobnými vrásami a prohyby vrstev s osami směru SSV—JJZ. V profilu lomových stěn je zřetelné porušení radiálními dislokacemi směru SZ—JV, resp. S—J se strmými úklony (80—90°). Starší směrné poruchy se uplatňují v omezené míře opakováním vrstev. Lom již řadu let není v provozu.

Z dosud lokalizovaných jeskyní (č. 2111—2115) jsou v literatuře podrobně popsané: Aragonitová jeskyně (2113) – SKŘIVÁNEK (1958), BRANDEJS, POŠMOURNÝ (1962); Nová aragonitová jeskyně (2115) – ČERNÝ, STEHLÍK (1966). Nově jsme registrovali jeskyně č. 2129—2136. Situace jeskyní v lomu „U paraplete“ je uvedena na příloze I.A.

 

Soupis jeskyní

2111 – Jeskyně Stydlé vody, která ležela pod kótou 438 m v nadmořské výšce ca 390—400 m. O jeskyni se zmiňuje HOMOLA 1947 jako o značně rozlehlé. Dnes je odlámaná.

2112 – Jeskyně v z. části lomu rovněž pod kótou 438 m v nadmořské výšce 427 m. Byla odlámána r. 1947.

2113 – Aragonitová jeskyně na Stydlých vodách (1) leží 2 m nad patou lomové stěny v z. části III.etáže. Výška vchodu je 373 m n.m. Jeskyni tvoří asi 30 m dlouhá chodba, v zadní části se snižující na plazivku. Ve vzdálenosti 15 m od vchodu odbočuje vlevo 6 m vysoký komín, zakončený krátkou horizontální chodbičkou. V prvních 15 m je na stěnách nejstarší generace kalcitových výplní s opálem. Hojný je aragonit.

2114 – Jeskyně dnes zničená těžbou ležela ve střední etáži lomu. Délka byla ca 20 m.

2115 – Nová aragonitová jeskyně (3), zvaná též Průlez, leží ve dně II.etáže lomu. Výška vchodu je 383 m. Krátká ukloněná chodbička vede do menší prostory, jejíž jižní část je krátkým průlezem spojena s širokou chodbou (Aragonitová nebo Štěpánská chodba) zjz. směru. Chodba je asi po 10 m zakončena závalem, kterým je možno proniknout do jejího pokračování, bohužel v důsledku trhacích prací při lomové těžbě částečně zavaleného. Celková délka chodby je asi 28 m. Z chodby odbočuje jz. směrem několik chodbiček. Z první prostory vede s. směrem nízká chodbička, která se několikrát větví. I tato část je postižena lomovou těžbou. Aragonit se vyskytuje ve všech částech, Štěpánská chodba je bohatá na opál. Na prolongaci pracuje ZO 1-05 ČSS.

2129 – Děravá (2) leží na vrcholu suťového kužele ve výšce 8 m nad dnem III.etáže. Větší část jeskyně je zaplněna skalními bloky, pravděpodobně uvolněnými při odstřelech v lomu.

2130 – Navrtaná (Na svážné) (8) – leží na svážné k jámové části II.etáže lomu. Jde o 5 m dlouhou svážnou chodbičku, která ústí do větší prostory. V současné době je již vchod uzavřen zeminou, kterou je tato část lomu zavážena.

2132 – Nocleh (4) leží v těsné blízkosti hrany I.etáže. Jde o drobnou prostoru, spojenou s povrchem třemi krátkými komíny.

2133 – Pukliny u „Noclehu“ (5) leží ve dnu I.etáže asi 10 m sv. od jeskyně 2132. Pukliny mají sklon 70°, šířku asi 40 cm a jsou průlezné do hloubky 4 m a v délce 15 m.

2134 – V důsledku otvírkových prací, prováděných pracovní skupinou ČSS ZO 1-05 jde v současné době o asi 3 m hluboký komín ze dna I.etáže s navazujícími nízkými chodbičkami. Ústí (dno etáže) je ca 395 m n.m.

2135 – Propástka (7) leží v patě stěny I.etáže. Jde o vertikální puklinu, která ve spodní části ústí do nízké chodbičky. Na stěnách jsou drobné sintrové náteky.

2136 – U štoly (9) leží asi 5 m nad cestou, 15 m j. od ústí štoly. Krátký šikmý průlez vede do větší prostory, v jejíž spodní části je chodbička, ústící do malé zahliněné komory. Délka jeskyně je ca 9 m.

Krasové kapsy ve štole. V přístupné části štoly v s. části I.etáže jsou dvě drobné vysypané krasové kapsy.

Propady – ve v. části území v lese nad štolou je řada prohlubní, vzniklých propadnutím stropu štoly a přilehlých komor. Propady jsou predisponovány zkrasovělými puklinami směru SZ—JV/70°SV a S—J/80°Z. U jednoho z propadů je zřetelné napojení na částečně vysypaný krasový komín o rozměrech 1,2×0,8×3,5 m (11).

 

Závěr

Většina registrovaných jeskyní je založena na poruchách sz.-jv. směru, které probíhají příčně etážemi lomu a lze je proto dobře sledovat. Charakteristická je situace na střední etáži. Na systému paralelních dislokací jsou v okrajové části etáže výrazně zkrasovělé puklinovité prostory, blíže ke stěně pod I.etáží je na nich založena Nová aragonitová jeskyně (v. část). Na I.etáži pak jeskyně č.7, resp. krasové kapsy a komíny, odkryté ve stěně nad etáží. Vlastní rozsah a tvar rozsáhlejších chodeb je ovlivněn úložnými poměry vápenců. Spád jeskynních chodeb je převážně k S (SV až SZ).

Výskyty opálu jsou zjištěné ve výškách 371—373 m, resp. 376—380 m n.m.; Jsou součástí druhé nejvyšší zjištěné úrovně výskytu opálu, kterou považujeme (LYSENKO, SLAČÍK 1980, LYSENKO 1980) za původní. Stáří jeskyní s opálem (obě aragonitové jeskyně) tak spadá do II.fáze tvorby jeskyní (oligocén – spodní miocén). Vzhledem k okolí má sledovaná oblast poměrně stabilní pozici, t.j. bez výraznějšího tektonického členění v neogénu. I z tohoto důvodu jsou některé těsně podpovrchové krasové komíny, kapsy dosud vyplněny autochtonními sedimenty s hojnou cenomanskou faunou. Tento zkrasovělý pohřbený reliéf lze považovat v analogii s východnějšími oblastmi Českého krasu za předkřídový.

 


Literatura:

 


Přílohy: