Přehled jeskyní v lomu Alkazar

(synonyma názvu lomu: V Kozle, Na Kozle, Hostim I.)

pro potřeby ČSS ZO 1-05 Geospeleos vyhotovil:

Karel Žák, Česká geologická služba

(e-MS – původní webová zpráva; stav k 10. březnu 2003)

 

 

Jeskyně v lomu Alkazar, nepříliš známé mezi speleology, unikly pozornosti a evidenci jednak proto, že v 40. a 50.letech se jednalo o prostor, který nebyl volně přístupný, v pozdějším období proto, že různí autoři vedli hranici mezi 20. a 21.krasovou skupiny nejednotně, takže nebylo zřejmé, do které skupiny jeskyně tohoto lomu patří. Tím vznikl uprostřed Českého krasu kuriozní „bermudský trojúhelník“, kde nejen že jeskyně vypadly z jakékoliv evidence ale dokonce i z povědomí místních aktivních jeskyňářů, takže zde nebyl zájem o jejich prolongaci nebo výzkum. Naopak, jeskyně v lomu Alkazar jsou poměrně dobře známy mezi geology. Podle v současné době snad stále platného členění Českého krasu (Cílek et al., 1988) by celý lom Alkazar měl patřit do 21.skupiny.

Tento opomenutý trojúhelník ležící na styku 20. a 21.oblasti je vymezen na JZ tokem Berounky, na V hranicí povodí Kačáku běžící po hraně od ústí Kačáku nahoru na plochu býv. hradiště V Kozle a na SZ roklí sbíhající z hradiště zpět k řece po sz. straně lomu Alkazar. Je v něm řada jeskynních vchodů zaplněných sedimenty, několik drobných jeskyní a jedna větší jeskyně (j. V lomu Alkazar – levá, délky zhruba 30 m). Z hlediska vývoje krasových jevů v Českém krasu se jedná o jednu z důležitých oblastí, kde lze díky dobrému odkrytí sledovat několik geneticky odlišných typů jeskyní a na základě sedimentárních výplní (např. Bosák 1978) doložit dlouhodobý vývoj krasu. Problematika zkrasovění tektonických struktur byla řešena i ve studii Stavební geologie z konce padesátých let (zadáno k řešení Chemoprojektem Praha 3.5.1958). Tektonikou a zkrasověním se v lomu zabýval v 90.letech v rámci zakázky SÚRAO i J. Chalupa z firmy GGS Beroun.

I když otázky těžby v lomu, ražení šachovnicovitého systému štol za 2. světové války a pozdějšího využití části z nich pro ukládání radioaktivních odpadů (RAO), byly vícekrát zpracovány ve formě odborných zpráv i článků v odborném tisku, jednotlivé části lomu nemají podle našich znalostí zcela ustálené pojmenování. V dalším textu se držíme zavedeného pojmenování některých částí lomu horolezci, které bylo v poslední době vícekrát publikováno (Žák 1992, Resch 2000). Lom se podle těchto popisů dělí na levý amfiteátr, ohraničený vlevo výraznou trojúhelníkovou stěnou nazývanou Matterhorn a vpravo tzv. Homolí, a na pravý amfiteátr, který leží vpravo od Homole. Matterhorn je proražen v úrovni paty horní a střední etáže štolami. Horizontální štoly v Homoli a vertikální sypný komín za ní, byly po několika smrtelných nehodách návštěvníků vyplněny v 60.letech materiálem. Na horní etáži nad dnes vyplněným sypným komínem se nachází štolou proražený blok s původním nárazištěm, nazývaný lidově Domeček.

V lomu jsou tři hlavní dobývací etáže označované jako horní (1.patro), střední (2.patro) a spodní (3. tj. základní patro). V levém amfiteátru je pod spodní etáží ještě jeden nižší stupeň (4.patro), na kterém je občasné vodácké a horolezecké tábořiště. Hloubení pod úroveň paty spodní etáže (4.patro) v pravém amfiteátru bylo za 2.světové války zavezeno rubaninou ze štol. Štoly mají specifická jména. Vchod nejvíce vlevo označovaný jako A (dnes uzavřená část úložiště) se nazývá Štola u štěrkovny, nedaleký vchod B (jeho přední část dnes také uzavřena), jako Hlavní štola, vchod C příslušející kolmému systému příčných překopů se nazývá Štola pod svážnou (asi 40 m od vchodu je také uzavřen), vchod v plánech označovaný D je nazýván Štolou U kamene, a vchod E nejvíce k jv. snad nemá původní specifické jméno, horolezci je v současnosti běžně nazýván Černá kuchyně (viz plán štol, např. in Lysenko 1992). V původním plánu Stavební Geologie je celý systém štol chybně orientován, Lysenko (1992) jej podle orientačního zaměření kompasem opravil (v jeho plánku mají hlavní štoly směr cca 76°, moje měření kompasem dává ale jen něco pod 60°). Základní úroveň spodní etáže je podle Lysenka (1992) cca 220,0 m n.m. Geodetické práce v lomu dělal v nedávné době K. Štochl z firmy GGS Beroun, který by snad měl vědět, jak je to se směrem štol doopravdy. Současným vlastníkem pozemku a lomu je Město Beroun.

Hlavním předmětem těžby byly vysokoprocentní vápence koněpruské a slivenecké, užívané hlavně pro hutnické účely. Historie lomu viz např. Martínek a Zeman (1996), Budil a Žák (1999), problematika úložiště Lysenko (1992, 1995) a Budil et al. (1996).

Masivní vápence vytvářejí v lomu zřetelnou antiklinální strukturu (strukturní podrobnosti jsou v práci Mohameda, 1977). Krasové jevy jsou v těchto masivních vápencích ojedinělé a jsou vázány na několik výrazných strmých zlomových struktur. Nad masivními vápenci koněpruskými a sliveneckými (tedy v podstatě na horní etáži lomu) se nacházejí deskovité a lavicovité vápence loděnické a dvorecko-prokopské, a výše útržkovitě i vyšší jednotky. Tyto deskovité a lavicovité typy vápenců jsou na horní etáži postiženy směrnou tektonikou téměř paralelní s průběhem vrstev a je v nich množství krasových jevů.

Popis krasových jevů na jednotlivých etážích je zdola nahoru a zleva doprava. Všechny popisované jeskyně byly objeveny během těžby v lomu, u žádné z nich se nejedná o přirozený vchod. Samostatný název a popis není uváděn pro úplně každou samostatnou jeskynní chodbu odkrytou lomem. Zejména na svrchní etáži jsou blízké jeskynní chodby sdruženy do skupin, které buď byly původně pravděpodobně propojeny v dnes již odtěženém prostoru, nebo které jsou pravděpodobně spojeny chodbami vyplněnými sedimenty.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-064  Tektonická

Lokalizace: Jeskyně leží při levé hraně levého amfiteátru, tedy na pravé hraně zlomové plochy „Matterhornu“, asi 2 m pod úrovní střední etáže.

Základní charakteristiky: Nevelká (cca 2×2 m) kapsovitá jeskyně, vzniklá korozním rozšířením tektonické dutiny.

Popis: Přístup do jeskyně je buď lezeckým terénem zdola nebo po laně shora. Místy jsou na stěnách dutiny sintrové náteky. Bezvýznamná ale vznikem zajímavá jeskyně přímo ve velké strmě zapadající zlomové struktuře zhruba severojižního směru. V jeskyni dělal kdysi pokusnou prolongaci J. Bidlo Plot.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-065  Hydrotermální

Lokalizace: Ve štolách v úrovni paty spodní etáže. V ukončení Hlavní štoly B, která pokračuje do masivu za úložištěm RAO. Přístup je štolou D „U Kamene“, na prvním křížení vlevo, na dalším vpravo a až na konec Hlavní štoly.

Základní charakteristiky: Malá ale geneticky zajímavá hydrotermální (tj. činností horkých roztoků vzniklá) jeskyně, délka 2 m.

Historie objevu a výzkumu: Kalcitové výplni v jeskyni byl věnován samostatný článek (Cílek et al. 1994).

Popis: Štola nedaleko svého konce protíná mohutnou strmě ukloněnou kalcitovou žílu směru SSZ—JJV (směr 160°, sklon cca 85° k Z). V jižním boku chodby lze prolézt těsným okénkem (š. 40 cm, v. 20 cm) do horizontální, zhruba 2 m dlouhé a do 0,8 m široké přirozené dutiny v této kalcitové žíle. Dutina byla původně vyplněna kalcitovými krystaly (skalenoedry s klenci na povrchu), dnes částečně zničeno sběrateli. Kalcitová žíla vznikla z horkých roztoků (Cílek et al. 1994). Tato jeskyně patří k velmi starým dutinám tektonického hydrotermálně-korozního původu, které byly později vyplněny žilným kalcitem. Stejného genetického typu je např. Krystalová propástka ve štolách Amerik, Jelínkův most na Kotýzu a několik dalších jeskyní Českého krasu.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-066  Zlomová

Lokalizace: Ve štole D „U Kamene“ asi 65 m od ústí. Štola zde protíná stejnou strukturu, na které je v sousední štole vytvořena j. Hydrotermální.

Základní charakteristiky: Zkrasovělá zlomová struktura s několika průleznými dutinami, celková délka všech prostor je zhruba 10 m.

Popis: Stejná zlomová struktura, na které je v sousední štole vyvinuta j. Hydrotermální je v Centrální štole rozdělena do dvou paralelních větví, z nichž jedna (bližší východu ze štol) je také provázena žilným kalcitem. Mladší zkrasovění vytvořilo dvě komínovité prostory výšky do 4 m a jednu drobnou chodbičku klesající pod úroveň štol. Vzdálenější větev zlomu je více otevřená (?mladší pohyby), také zkrasovělá, ale nemá žádné průlezné dutiny.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-067  Černá kuchyně

Lokalizace: V okolí štoly E zvané Černá kuchyně (vně i uvnitř) v pravé části pravého amfiteátru je vyvinuta řada drobných krasových jevů.

Základní charakteristiky: Skupina korozních chodeb a komínů, částečně vyplněných písčitými a hlinitými sedimenty, v prostoru, kde se protíná několik zlomových a puklinových systémů různých směrů. Dosud neznámé rozsáhlejší jeskynní prostory vyplněné sedimenty jsou pravděpodobně paralelně vlevo od štoly E, jak naznačuje vyklízení jeskynních sedimentů do odboček štol v tomto prostoru.

Popis: Do odbočky z Černé kuchyně se dlouhodobě vyklízejí jílovité a klastické sedimenty ze zatím neznámých jeskynních prostor nad štolou. Podobná situace je i v nedalekém ukončení odbočky ze štoly U kamene (pozor, zával v obou těchto odbočkách vypadá velmi podobně, ale nejsou proti sobě!). Na křížení několika zlomových systémů je v okolí Černé kuchyně řada drobných korozních dutin a jeskynních chodeb. Pěkný korozní kanál s charakteristickými tupými kulisami a dovrchními korozními kopulemi, částečně zaplněný sedimenty, je při patě lomové stěny asi 5 m vpravo od vstupu do Černé kuchyně (to je vlastní jeskyně 21-067, všechno ostatní nesplňuje parametry pro evidenci). Průlezná délka této části je asi 5 m. Další sedimenty částečně zaplněná chodba ústí ve stěně asi 18 m vpravo od Č. kuchyně ve výšce cca 13 m nad zemí. Vlevo od Černé kuchyně ve vzdálenosti 10 m a asi 7 m nad patou lomové stěny jsou zbytky odtěžené jeskynní prostory se sintrovými náteky.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-068  Za Homolí

Lokalizace: Na východní straně Homole, asi 8 m od jejího vrcholku.

Základní charakteristiky: Jediná jeskynní chodba, sledující výraznou zlomovou strukturu zhruba S—J směru. Délka cca 3 m.

Popis: Jedná se chodbu šířky do 1 m z velké míry zaplněnou sedimenty, průleznou v délce asi 3 m. Chodba je vyvinuta na stejné zlomové struktuře, která tvoří výraznou stěnu Matterhornu a na které je též vyvinuta j. Tektonická.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-069  Čtyřvchodová

Lokalizace: Na horní etáži, zhruba ve středu levého amfiteátru, asi 10 m vpravo od výrazné skalní plotny (tzv. Fifounova plotna).

Základní charakteristiky: Několik jeskynních vchodů vyplněných sedimenty, čtyři z nich jsou výraznější. Nad nimi ve stěně jsou dva šikmé komíny podélně prořízlé lomem, také částečně vyplněné sedimenty.

Popis: K jeskyni počítáme všechny jeskynní vchody v tomto prostoru, které byly původně spojeny v odtěženém prostoru, resp. jsou spojeny uvnitř masivu sedimenty zaplněnými chodbami. Žádná z chodeb nebyla původně průlezná dál než 2 m, nedávná prolongace ve spodním levém vchodu dosáhla zatím délky asi 3 m.

Stejně jako u dalších jeskyní na horní etáži v levém amfiteátru, se jedná o morfologicky složité korozní dutiny s měkkou korozní morfologií a řadou tupých kulis a dovrchních kopulí, které vznikly ve freatické oblasti. Jeskyně mají složitou sedimentární výplň tvořenou několika typy hrubých říčních klastik a hnědých, kostičkovitě rozpadavých fluviálních jílů („čokoláda“) na povrchu profilů. Tyto sedimenty se do jeskyní pravděpodobně dostaly až následně, nesouvisejí přímo s jejich vznikem. Bosák (1978) uvádí na bázi dutin terciérní kaolinické zvětraliny. Tyto šedobílé nebo žlutobílé rozadavé polohy se však vyskytují nejen v jeskyních ale i mezi nimi (hlavně ve střední části horní etáže za Domečkem). Jedná se o tzv. bílé vrstvy, tedy integranulární korozí postižené vápence. Poloha bílých vrstev sleduje horizontální zónu odlepení, která souvisí s disharmonickým vrásněním masivních koněruských a sliveneckých a deskovitých loděnických a dvorecko-prokopských vápenců. Sedimenty ve výplních jeskyní jsou v současnosti předmětem detailních studií. U dalších prostor horní etáže již nejsou sedimenty (obdobného typu) již podrobně popisovány.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-070  U hodin

Lokalizace: Na horní etáži, v pravé polovině levého amfiteátru. Ve vchodu jsou nápadné skalní „hodiny“.

Základní charakteristiky: Morfologicky složitý systém několika korozních chodeb a dutin, z velké míry vyplněných sedimenty. Celková délka všech průlezných částí okolo 6 m.

Popis: K této jeskyni počítáme všechny sedimentem vyplněné jeskynní vchody v okolí j. U hodin, které byly původně součástí jednoho systému.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-071  Bezdomovecká

Lokalizace: Na horní etáži, asi 15 m vlevo od hranice mezi levým a pravým amfiteátrem, asi 5 m vlevo od j. S oknem.

Základní charakteristiky: Morfologicky složitý systém menších korozních chodeb s tupými kulisami a stropními korozními kopulemi, délka všech průlezných prostor okolo 10 m.

Popis: Jeskyně je tvořena systémem šikmých chodem a komínů s měkkou korozní modelací, s četnými kulisami a dovrchními korozními kopulemi. Hlavní chodba má paralelní větev, která je téměř celá vyplněna sedimenty ale u stropu je volný prostor, kterým lze prohlédnout zpět do vstupní síňky. Na horní konec hlavní chodby navazuje strmý a velmi těsný komínek, vedoucí do vyšší prostůrky. Vstupní síňka byla občasně obydlena.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-072  S oknem

Lokalizace: Na horní etáži, v podstatě za Domečkem, asi 10 m vlevo od hranice mezi levým a pravým amfiteátrem.

Základní charakteristiky: Nevelká jeskyně délky okolo 10 m s jednou menší síní, která se kromě vstupní chodby otevírá na den asi v polovině výšky stěny horní etáže malým oknem.

Popis: Vstupní chodba š. do 1 m a výšky okolo 1,5 m byla původně vyplněna sedimenty obdobného typu jako v okolních sedimentárních výplních. Tato stoupající chodba ústí do prostory s délkou okolo 4 m, šířkou do 3 m a výškou okolo 3 m, která má neuspořádanou korozně-tektonickou morfologii. Z této prostory ústí menší okno do stěny etáže. Horní prostora je, kromě zřícených bloků, prakticky bez sedimentární výplně a celá jeskyně je bez výzdoby.

 

 

Evidenční číslo a název jeskyně: 21-073  V lomu Alkazar

Lokalizace: Na horní etáži, zhruba ve středu pravého amfiteátru, jsou dva výrazné jeskynní portály.

Základní charakteristiky: Zdaleka největší jeskyně v lomu Alkazar, délka všech prostor zhruba 30 m. Jeskyně je tvořena rozměrnými, vzhledem k zaplnění sedimenty velmi nízkými chodbami a plochostropým nízkým dómem. K téže jeskyni počítáme oba zřetelné portály nacházející se asi 10 m od sebe, i když nejsou v současnosti propojeny. Pravděpodobně byly spojeny v odtěženém prostoru, a nejspíše jsou spojeny také sedimenty zaplněnými chodbami.

Popis: Jeskyně je vyvinuta v lavicovitých vápencích loděnických (?). V současné době jsou rozsáhlejší prostory v levém z obou vchodů. Levý vchod má portál šířky přibližně 3 m a výšky 1 m, který je ale částečně zavalen zříceným materiálem. V únoru 2003 došlo ke zřícení další části portálu. Za ním se vstupuje do hlavní ploché ale široké prostory, s maximální výškou do 1,5 m, která má esovitý průběh a šířku do cca 7 m. Stropy jsou ploché a dnešní morfologie prostory je dána opadem stropních desek. Na spadlých stropech je naplavena fluviální akumulace říčních štěrků. Od v. do této prostory prosypává materiál z komína. Na tuto rozměrnou plochou prostoru navazuje nízká asi 0,7 až 1 m široká chodba také s jílovitou a štěrkovitou fluviální výplní a výškou jen okolo 30 cm. Průlezná délka chodby je min. 8 m. Na pravý z obou portálů navazuje také členitá, nízká a široká chodba, průlezná okolo 8 m, objevená v r. 2002. Na v. straně pravého portálu při jeho okraji je brekcie suti tmelené sintrem, s menší sintrovou polohou na povrchu. Ve svahu několik m vpravo od pravého portálu a poněkud níže je malý kanálek vyplněný jílovitými sedimenty (typ „čokoláda“).

Matoušek (1988) uvádí ústní sdělení S. Tůmy, který se zabýval speleologickou prospekcí na horní etáží lomu a nalezl v jedné z jeskyní 7 pravěkých keramických zlomků. Nelze jednoznačně určit, zda se jednalo o jeskyni 21-072 „S oknem“ nebo jeskyni 21-073 „V lomu Alkazar“. Pravděpodobně šlo spíše o jeskyni S oknem. Citace původního textu Matouška (1988):

„Jeskyně v lomu Alcazar, též lom V kozle (k.ú. Srbsko). Jeskyně 11 m dl. a 1—3 m š. se nachází přibližně uprostřed horní etáže lomu, její přirozený vchod je odlámán. Při speleologickém průzkumu nalezeno 7 keramických zlomků z pozdní doby kamenné a starší doby bronzové. Uložení nálezů v jeskyni bylo nejspíše druhotné. Uložení: OM B. Lit: ústní informace S. Tůmy.“

Otázkou je, zda S. Tůma o své činnosti na horní etáži lomu nezanechal nějakou podrobnější zprávu v archivu ČSS, zatím jsem ho detailně neprohledal. Možná, že jednotlivé jeskyně již dříve nějak nazval.

 


Literatura: