Těžba mramorů v okolí Berouna

Marble quarrying in the surroundings of Beroun

Michal Hejna

(Český kras 43; str.29—34; Beroun 2017)

Výňatek z článku týkající se území krasové skupiny 21; lokality: Macháčkův, Zbuzkův a Ouředníkův lom

 


(Předcházející kapitoly článku: Abstract, 1. Úvod, 2. Karlštejnský mramor, 3. Tetínský mramor.)

 

4. Chýnické vápence

Posledním typem vápence, těženým v okolí Berouna pro kamenickou výrobu, byly chýnické vápence. Jedná se o biodetritické vápence narůžovělé, načervenalé až červené barvy, které jsou považovány za ekvivalent suchomastských vápenců, těžených jako suchomastský mramor v Červeném lomu u Suchomast. Na rozdíl od suchomastských vápenců však nejsou chýnické vápence vhodné pro blokovou těžbu. Je to dáno jejich relativně malou mocností, která v okolí obce Hostim nepřesahuje 15 m a například v Císařské rokli nedosahují ani 2 m. Navíc se jedná o vrstevnaté vápence, u nichž se mocnost jednotlivých vrstev pohybuje mezi 15 a 30 cm (FERROVÁ 2007).

Západně od obce Hostim najdeme tři lomy, ve kterých byly těženy chýnické vápence jako stavební kámen a částečně i pro hrubou kamenickou výrobu. V literatuře jsou obvykle citovány podle majitelů či nájemců k roku 1949 tak, jak je uvádí ve svém Soupisu lomů Josef Vachtl. Jedná se o Macháčkův lom, Zbuzkův lom a Ouředníkův lom.

Největším a nejvzdálenějším od obce Hostim je Macháčkův lom, jinak též uváděný jako Na Výšinách, Na Líštinách či Červený lom (MAJER et al. 2005, LYSENKO 2016). Jedná se o stěnový lom s výškou stěny 6—12 m ležící na j. svahu návrší Herinky. Chýnické vápence se zde vyskytují ve vrstvách mocných 5—30 cm. Většina produkce byla využívána jako stavební lomový kámen a pouze 10 % vytěženého materiálu bylo využitelných pro hrubou kamenickou výrobu. Zde se jednalo hlavně o dlažební mozaiku o rozměrech 5×5 cm, ovšem mocnější polohy mohly být využívány i na jiné kamenické výrobky. Lom byl otevřen v roce 1926 a v období první republiky zde bylo zaměstnáno 5 lidí, po druhé světové válce už se pracovalo pouze v omezeném provozu a po krátké době byl lom opuštěn (VACHTL 1949). V lomu se vyskytuje poloha s křemitými nodulemi, která je předmětem zájmu sběratelů (LYSENKO 2016).

Lom V. Ouředníka byl založený v roce 1932 a v době opuštění byl široký 12 m a dlouhý 20 m, při výšce stěny 6 m (VACHTL 1949). Nejblíže obci Hostim ležel lom Antonína Zbuzka, který dosáhl rozměrů 20×20 m při výšce stěny 10—12 m (VACHTL 1949). Pro všechny tři lomy platí, že jejich poloha byla z hlediska dopravní obslužnosti nevýhodná, což byl hlavní důvod, že v nich těžba probíhala relativně krátce.

 

5. Závěr

Berounsko se ve vztahu k vápencům proslavilo hlavně výrobou vápna a cementu. V jejich stínu zůstává bloková těžba masivních vápenců, uváděných v terminologii kameníků jako mramory, i když se z petrografického hlediska o mramory nejedná. Nejvýznamnějším z nich je suchomastský mramor, který byl jako první z českých mramorů zapsán na mezinárodní list mramorů a který se dostal i mezi základní kameny Národního divadla v Praze. Karlštejnský a tetínský mramor, o kterých pojednává tento článek, zůstávají v jeho stínu a těženy byly spíše nárazově. A přestože karlštejnský mramor najdeme na několika pražských stavbách a tetínský mramor měl být vyvážen až do Drážďan, jednalo se v obou případech hlavně o lokálně využívanou surovinu. To samé platí i pro deskovité chýnické vápence, které nebylo možné těžit blokově a které byly používány pro hrubou kamenickou výrobu.

 

Tab.1: Poloha popisovaných lomů (souřadnice WGS84):

Název lomu Souřadnice WGS84
Lom v Císařské rokli (k.ú. Korno) 49,92869°N; 14,13192°E
Červený lom (později Lom u Panenky Marie, k.ú. Tetín u Berouna) 49,94094°N; 14,10291°E
Lom Na Sekyře (k.ú. Tetín u Berouna) 49,94681°N; 14,08587°E
Lom Nad Domášovem I (k.ú. Tetín u Berouna) 49,93639°N; 14,08598°E
Lom Nad Domášovem II (k.ú. Tetín u Berouna) 49,93579°N; 14,08656°E
Macháčkův lom (k.ú. Svatý Jan pod Skalou, Hostim u Berouna) 49,96220°N; 14,11578°E
Ouředníkův lom (k.ú. Hostim u Berouna) 49,96328°N; 14,12142°E
Zbuzkův lom (k.ú. Hostim u Berouna) 49,96265°N; 14,12491°E

 


Literatura:
Nepublikované archivní zdroje: