Těžba mramorů v okolí Berouna
Marble quarrying in the surroundings of Beroun
Michal Hejna
(Český kras 43; str.29—34; Beroun 2017)
Výňatek z článku týkající se území krasové skupiny 21; lokality: Macháčkův, Zbuzkův a Ouředníkův lom
(Předcházející kapitoly článku: Abstract, 1. Úvod, 2. Karlštejnský mramor, 3. Tetínský mramor.)
4. Chýnické vápence
Posledním typem vápence, těženým v okolí Berouna pro kamenickou výrobu, byly chýnické vápence. Jedná se o biodetritické vápence narůžovělé, načervenalé až červené barvy, které jsou považovány za ekvivalent suchomastských vápenců, těžených jako suchomastský mramor v Červeném lomu u Suchomast. Na rozdíl od suchomastských vápenců však nejsou chýnické vápence vhodné pro blokovou těžbu. Je to dáno jejich relativně malou mocností, která v okolí obce Hostim nepřesahuje 15 m a například v Císařské rokli nedosahují ani 2 m. Navíc se jedná o vrstevnaté vápence, u nichž se mocnost jednotlivých vrstev pohybuje mezi 15 a 30 cm (FERROVÁ 2007).
Západně od obce Hostim najdeme tři lomy, ve kterých byly těženy chýnické vápence jako stavební kámen a částečně i pro hrubou kamenickou výrobu. V literatuře jsou obvykle citovány podle majitelů či nájemců k roku 1949 tak, jak je uvádí ve svém Soupisu lomů Josef Vachtl. Jedná se o Macháčkův lom, Zbuzkův lom a Ouředníkův lom.
Největším a nejvzdálenějším od obce Hostim je Macháčkův lom, jinak též uváděný jako Na Výšinách, Na Líštinách či Červený lom (MAJER et al. 2005, LYSENKO 2016). Jedná se o stěnový lom s výškou stěny 6—12 m ležící na j. svahu návrší Herinky. Chýnické vápence se zde vyskytují ve vrstvách mocných 5—30 cm. Většina produkce byla využívána jako stavební lomový kámen a pouze 10 % vytěženého materiálu bylo využitelných pro hrubou kamenickou výrobu. Zde se jednalo hlavně o dlažební mozaiku o rozměrech 5×5 cm, ovšem mocnější polohy mohly být využívány i na jiné kamenické výrobky. Lom byl otevřen v roce 1926 a v období první republiky zde bylo zaměstnáno 5 lidí, po druhé světové válce už se pracovalo pouze v omezeném provozu a po krátké době byl lom opuštěn (VACHTL 1949). V lomu se vyskytuje poloha s křemitými nodulemi, která je předmětem zájmu sběratelů (LYSENKO 2016).
Lom V. Ouředníka byl založený v roce 1932 a v době opuštění byl široký 12 m a dlouhý 20 m, při výšce stěny 6 m (VACHTL 1949). Nejblíže obci Hostim ležel lom Antonína Zbuzka, který dosáhl rozměrů 20×20 m při výšce stěny 10—12 m (VACHTL 1949). Pro všechny tři lomy platí, že jejich poloha byla z hlediska dopravní obslužnosti nevýhodná, což byl hlavní důvod, že v nich těžba probíhala relativně krátce.
5. Závěr
Berounsko se ve vztahu k vápencům proslavilo hlavně výrobou vápna a cementu. V jejich stínu zůstává bloková těžba masivních vápenců, uváděných v terminologii kameníků jako mramory, i když se z petrografického hlediska o mramory nejedná. Nejvýznamnějším z nich je suchomastský mramor, který byl jako první z českých mramorů zapsán na mezinárodní list mramorů a který se dostal i mezi základní kameny Národního divadla v Praze. Karlštejnský a tetínský mramor, o kterých pojednává tento článek, zůstávají v jeho stínu a těženy byly spíše nárazově. A přestože karlštejnský mramor najdeme na několika pražských stavbách a tetínský mramor měl být vyvážen až do Drážďan, jednalo se v obou případech hlavně o lokálně využívanou surovinu. To samé platí i pro deskovité chýnické vápence, které nebylo možné těžit blokově a které byly používány pro hrubou kamenickou výrobu.
Tab.1: Poloha popisovaných lomů (souřadnice WGS84):
| Název lomu | Souřadnice WGS84 |
|---|---|
| Lom v Císařské rokli (k.ú. Korno) | 49,92869°N; 14,13192°E |
| Červený lom (později Lom u Panenky Marie, k.ú. Tetín u Berouna) | 49,94094°N; 14,10291°E |
| Lom Na Sekyře (k.ú. Tetín u Berouna) | 49,94681°N; 14,08587°E |
| Lom Nad Domášovem I (k.ú. Tetín u Berouna) | 49,93639°N; 14,08598°E |
| Lom Nad Domášovem II (k.ú. Tetín u Berouna) | 49,93579°N; 14,08656°E |
| Macháčkův lom (k.ú. Svatý Jan pod Skalou, Hostim u Berouna) | 49,96220°N; 14,11578°E |
| Ouředníkův lom (k.ú. Hostim u Berouna) | 49,96328°N; 14,12142°E |
| Zbuzkův lom (k.ú. Hostim u Berouna) | 49,96265°N; 14,12491°E |
Literatura:
- Balbín B. (1679, 1986 překlad a výběr Z. Tiché): Krásy a bohatství České země. – Panorama: 1—351. Praha.
- Brajerová J. (2005): Tetín. Co čas neodvál. – Obecní úřad Tetín: 1—104. Tetín.
- Cžjžek J. (1851): Marmor-arten in Österreich. – Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt, 2: 89—109. Wien.
- Ferrová L. (2007): Současný stav poznatků o chýnických vápencích (zlíchovské souvrství, spodní devon; pražská pánev). – MS, bakalářská práce: 1—18, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Praha.
- Hejna M. (2006): Červený lom u Suchomast. – Kámen, 12/2: 75—77. Praha.
- Hejna M. (2011): Historie těžby vápence v okolí Tetína. – Český kras, 37: 28—41. Beroun.
- Hejna M. (2012): Lom v Císařské rokli. – Kámen, 18/1: 28—30. Praha.
- Hejna M. (2014): Těžba vápence v okolí Koněprus. – Český kras, 40: 5—18. Beroun.
- Hejna M. (2015): Lomy zdické vápenky na Lejškově a Homoláku. – Český kras, 41: 46—52. Beroun.
- Jahn J.J. (1931): Stavební a dekorační kameny v ČSR. – Stavitelské listy, 27/19: 319+321—323; 27/20: 343—346. Praha.
- Janák J. (1875): Odborná průmyslová výstava v Praze. – Průmyslník, 7/8: 113—118. Praha.
- Kafka J. (1898): Stavební suroviny revíru Kody na velkostatku tetínském. – Nákladem vlastním, tiskem Dr. E. Grégra: 1—8. Praha.
- Kreisinger J. (1896): Liteň a přifařené k ní obce. – Nákladem autora: 1—79. Beroun.
- Kulhánek L. (1906): Chrám sv. Cyrila a Methoděje v Karlíně. – Rudolf Storch, Karlín: 1—32. Praha.
- Lysenko V. (2016): Křemenné septárie a další minerály ve vápencích spodního devonu u Berouna. – Český kras, 42: 31—34. Beroun.
- Majer M., Hejna M., Zelinka J., Žák K. (2005): Macháčkova jeskyně v Českém krasu – první jeskyně ve vápencích chýnických. – Speleo, 42: 16—18. Praha. [K37]
- Rybařík V. (1992): Barrandienské mramory. – Sborník geologických věd, řada Ložisková geologie, mineralogie, 30: 91—123. Praha.
- Schmelzová R., Pohunek J. (2017): Tetín památný a poutnický. – In: Cílek V., Majer M., Schmelzová R. a kol.: Tetín svaté Ludmily. Místo, dějiny a spiritualita. – Dokořán: 159—174. Praha.
- Sommer J.G. (1849): Das Königreich Böhmen: statistisch-topographisch dargestellt. Bd. 16., Berauner Kreis. – Calve: 1—346. Prag.
- Vachtl J. (1949): Soupis lomů okresu Beroun. – Soupis lomů ČSR, 31: 1—102, 1 mapová příloha. Státní geologický ústav. Praha.
- Vávra J. (1899): Paměti královského města Berouna. – Tiskem Ant. Čisteckého v Berouně, nákladem Emanuela Hojky: 1—418 + přílohy. Beroun.
Nepublikované archivní zdroje:
- Čápova kronika díl I a II, rodina Šambergerova, Tetín.
- Kuncovic kronika, rodina Brejchova, Tetín.
