Neznámá Podtraťová jeskyně
Vladimír Lysenko
(Český kras 5; str.73—75; 1980)
Na pravém břehu Berounky mezi obcemi Srbsko a Karlštejn ve skalní stěně 7,5 m nad železniční tratí leží vchod do jeskyně Podtraťová. Jeskyně je vytvořena ve strmě vztyčených vápencích stupně lochkov (kotýzské vápence). Jeskyni tvoří ukloněná prostora, otevřená šikmým komínem do skalní stěny. V nejvyšší části je prostora zakončena komínem, vyplněným sedimenty. Ve stropu jeskyně jsou další dva větší komíny, které po několika metrech končí, vyplněné blíže neurčeným terasovým materiálem. S největší pravděpodobností souvisí s vertikálními dutinami, zjištěnými v nejvyšší části skalní stěny. Tuto část jeskyně uvádí HOMOLA (1950) pod č.1702 jako „Komínovitá jeskyně“.
V r. 1963 odkryl J. Plzák v z. části prostory neprůlezné „okno“ vedoucí do neznámých prostor. Po rozšíření r. 1965 se podařilo členům Krasové sekce Praha proniknout do 17 m dlouhé a 0,5—1,6 m široké puklinovité prostory, ca 8 m pod „oknem“ zaplavené hlubokým stálým jezerem (CHYBA, LYSENKO 1968). Puklina má směr ZJZ—VSV a uklání se ca 60—70° k SSZ. Směrem k ZJZ směřuje na nejspodnější část Tomáškovy propasti.
Bezprostředně po odkrytí jezerní pukliny uskutečnili speleologové topografické zaměření a sledování změn hladiny jezera ve vztahu k Berounce (r. 1965—66). Další měření stavu hladiny jezera bylo provedeno až r. 1977—1978 v rámci úkolu Stavební geologie n.p. Praha. Výsledky jsou shrnuty v tabulce. Rozsah prostor pod hladinou měl ověřit opakovaný potápěčský průzkum. Po předběžném ověření rozsahu pukliny při hladině jezera a v místech uzavření pukliny ca do hloubky 4—5 m (V. Lysenko – listopad a prosinec 1965) následoval potápěčský průzkum, kteří uskutečnili amatérští potápěči Společnosti Národního muzea v Praze v dubnu 1966. J. Pavel zjistil v průběhu dvou ponorů rozšíření pukliny pod hladinu až na 2,5 m a to v hloubce ca 4—8 m. Rozšíření je stálé v celé puklině. V západní části v hloubce 4—5 m zjistil dómovité rozšíření pukliny, které však vzhledem k potížím při zajišťování nemohl blíže ověřit. Viditelné rozšíření odhadl na 5—6 m. Hloubku jezera shodně s původním měřením ověřil na 15—16 m, rovněž tak stálý sklon, zejména s. stěny pukliny. Opakovaný pokus po tříleté přestávce nepřinesl nové údaje. Uvažované čerpací pokusy zatím narážejí na problémy technického rázu. Za zmínku stojí výzkum, zaměřený na biologii podzemní vody, uskutečněný v r. 1977—78 J.Vaňkem v rámci úkolů Stavební geologie a pracovní skupiny Tarcus.
V květnu 1980 zajistila ZO 1-05 „GEOSPELEOS“ České speleologické společnosti předběžný potápěčský průzkum, provedený 301. ZO Svazarmu Praha 3 „Proteus“ (J. Krása, P. Labaj). I když se jednalo pouze o akci, která ověřovala podmínky pro připravovanou rozsáhlou akci v letním období, přinesla zajímavé poznatky. P. Labaj se jednorázovým vertikálním ponořením dostal v hloubce 20 m nad vertikální pokračování pukliny, které v naprosto průzračné vodě odhadl na dalších 20 m. Při této příležitosti se zmínil o pravděpodobném pokračování směrem západním pod jižní stěnu pukliny. Hloubka jezera by tudíž činila −40 m.
V nivě Berounky je ověřená mocnost kvartéru ca 5—8 m (VANĚK, VČÍSLOVÁ 1979), což znamená, že krasová puklina zasahuje ca 30 m pod úroveň skalního dna údolí. Tato hloubka je v relaci s hloubkou krasových kavern, zjištěných vrty SDB 13, SDB 15 a SDB 18. Vlastní zahloubení lze pak vysvětlit tektonicky – kernými pohyby na rozhraní pliocén-pleistocén, tak jak se o tom zmiňuji na jiném místě tohoto sborníku. Otázkou zůstává stáří zkrasovění, jedná-li se o zakleslou starou vertikální dutinu nebo o puklinu, rozevřenou v důsledku výše citovaných neotektonických pohybů. Podtraťová jeskyně nadále zůstává lokalitou s řadou nedořešených otázek prolongačního i ryze odborného charakteru.
Tabulka
Vchod jeskyně – 221 m n.m.
| Datum | Hladina Berounky | Hladina vody v puklině |
|---|---|---|
| 6.3.1966 | 206,36 m = 0 | 206,73 m; t.j. +37 cm |
| 13.3.1966 | +1 cm | +27 cm |
| 20.3.1966 | +7 cm | +27 cm |
| 27.3.1966 | −15 cm | +13 cm |
| 3.4.1966 | +24 cm | +49 cm |
| 17.4.1966 | +70 cm | +68 cm |
| 23.4.1966 | +102 cm | +133 cm |
| 19.6.1966 | −45 cm | −20 cm |
| 19.2.1977 | — | +103 cm |
| 11.6.1977 | — | +28 cm |
| 10.7.1977 | — | +24 cm |
| 10.9.1977 | — | +80 cm |
| 10.12.1977 | — | +50 cm |
| 12.3.1978 | — | +96 cm |
Údaje jsou vztaženy k hladině Berounky dne 6.3.1966 (206,36).
Literatura:
- Homola V. (1947): Krasové zjevy v Barrandienu. – MS, rigorózní práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Praha. [C3]
- Chyba P., Lysenko V. (1968): Podtraťová jeskyně, největší podzemní jezero v Českém krasu. – Československý kras, 19 (1967): 135—136. Praha. [P9]
- Vaněk V. (1978): Fauna podzemních vod v oblasti Barrandienu. – Český kras, 3: 90—95. Beroun.
- Vaněk V., Včíslová B. (1979): Nové vrtné práce v siluru a devonu Barrandienu. – Český kras, 4: 7—18. Beroun. [C23]
