Přirozené kaverny v pískovcích jižních svahů Děčínského Sněžníku

Vladimír Lysenko, Jiří Schwarzer, Martin Sluka

1/ (Český kras 12; str.100—105; Beroun 1986)

2/ (2.sympozium o pseudokrasu /Knihovna ČSS – svazek 10/; str.64—70; Praha 1989)

 

 

V prostoru mezi Děčínským Sněžníkem (723 m n.m.) a obcemi Sněžník a Jílové se nachází fluoritové ložisko Děčínský Sněžník – Jílové. Území budují jílovito-křemenné a křemenné pískovce svrchní křídy (lužická litofaciální oblast). Podle Malkovského (1979) patří fluoritová mineralizace do systému ložisek na výstupních cestách meteorických vod. Jejich vznik je přímo podmíněn chemizmem podzemních vod a zásadními změnami fyzikálně-chemických podmínek v blízkosti zemského povrchu. Vysrážený užitkový nerost pak zaplňuje zející pukliny nebo povrchové pásmo, za vzniku žilného ložiska.

V případě ložiska Jílové – Děčínský Sněžník je to fluoritová mineralizace na křížení tektonických linií krušnohorského směru SV—JZ (cca 60°) a linií směru V—Z (česko-kamenické zlomové pole). Ojediněle sleduje linie cca 110° (Tichý 1971). V blokově rozvolněných partiích vyplňuje fluorit i horizontální (subhorizontální) pukliny, resp. pukliny směru S—J. Severojižní směry nejsou podchyceny na tektonické mapě ložiska, ale jsou hojné na leteckých snímcích, kde se projevují jako výrazné fotolineace (obr.1A), nebo v kavernách (obr.1B). Na křížení hlavních tektonických linií jsou situovány žilné uzly ložiska. Žilný uzel východně od obce Sněžník a jižně od Děčínského Sněžníku (obr.1A) je otevřen třemi štolami. V nejvýše položené, která ověřovala fluoritové žíly v silicifikovaných pískovcích sp. a stř. turonu, zjistili pracovníci těžebního závodu (Rudné doly n. p. Příbram – závod Fluorit Sobědruhy) rozsáhlejší kaverny. Jejich původní popis uvádí Fengl (1983).

Následujícími pracemi byly odkryty další kaverny, proto požádalo vedení závodu o spolupráci členy ČSS ZO 1-05 „Geospeleos“. Výsledkem je topografická dokumentace kavern, spojená se základním strukturně tektonickým popisem a stanovení rozsahu fluoritové mineralizace. Celkem je dokumentováno 6 větších přirozených kavern. Jejich situace v prostoru Děčínského Sněžníku je na obr.2A a B. Popisy jsou shrnuty ve zprávě Lysenko et al. (1984).

 

Obr.1A – Schéma fotolineací a základních tektonických linií představovaných puklinami s mylonity a fluoritovou mineralizací. Situace kavern. 1 – zarovnaný povrch Děčínského Sněžníku, 2 – hranice dalších reliktů zarovnaných povrchů interpretovaných ze snímků, 3 – vybrané fotolineace, 4 – tektonické linie-pukliny, 5 – kaverny, 6 – štola.

Obr.1B – Diagram četnosti puklin v kavernách (63 měření).

 

Morfometrické údaje o kavernách

Kaverna 1 je dlouhá 96 m, max. šířka je 6 m, vertikální rozpětí 35 m. Objemem prostor 2512 m3 je tato kaverna nejrozsáhlejší. Systém souvislých puklinových dutin je ve východní části zakončen propasťovitou prostorou, na dně zaplavovanou. Ve střední části je dominantní V—Z puklina, odskočená systémem krátkých posunů podél SV—JZ puklin.

Kaverna 2 je dlouhá 22 m, široká 3 m, vysoká až 10 m, celkový objem prostor je 650 m3. Prostora vznikla vyjetím bloku mezi dvěma paralelními puklinami směru 80—90° do níže položených, původně volných prostor. V nejnižší části jsou opět stopy po občasném zaplavení prostory.

Kaverna 3 dlouhá 37 m, široká až 8 m, max. výška 4—5 m, celkový objem je cca 700 m3. Dutina je založena na systému puklin směru 80°. „Pravoúhlou“ členitost podmiňují méně hojné pukliny směru 140—160°.

Kaverna 4 dlouhá 115 m (nejdelší), max. šířka 2,5—3 m, výška 12 m, objem cca 1100 m3. Východní část kaverny tvoří řícená prostora založená na křížení puklin 70° a 0°. Dále k západu nabývá charakteristického puklinového tvaru, dominantní jsou pukliny směru 90°. Střední část a dále na západ jsou prostory částečně zaplavované (jezero I., II.).

Kaverna 5 délky 73 m, max. šířka 4 m, výška 11 m, celkový objem 1347 m3. Kaverna je zejména ve vstupní části založena v rozvolněných blocích pískovce (pukliny 70 a 100°). V místě křížení dochází k uvolňování klínovitých bloků. Dutina nese stopy koroze pískovců i fluoritové výplně, hojné jsou vertikální i svažité trativody. Na stěnách jsou charakteristické voštiny, selektivně vypreparované desky. Hlavní puklina se stropními kulisami se směrem do hloubky rozevírá. Trativody ve stropu a stěnách odvodňují zřejmě širší puklinovou zónu.

Kaverna 6 je dlouhá 45 m, max. šířka je 5 m, výška kolem 30 m. Objem prostor je 708 m3. Kaverna se od vchodu člení na dvě větve, východní a západní. Zejména střední část je silně tektonizovaná, dokumentován je relativní pokles jižní stěny (bloku) oproti severní stěně. Směrem k východu je obnažená výrazná dislokační plocha (směr 90—100°) se stopami po horizontálním posunu.

 

Diskuse geneze kavern

Kaverny 1, 2, 3, 4 a 6 sledují předpokládaný V—Z průběh žil fluoritu. Kaverna 5 a západní úsek kaverny 6 probíhají k V—Z žilám diagonálně, i když z nich vycházejí. Sledují v generelu směr ZSZ—VSV, který je ložiskově dokumentován z jiných úseků revíru. U kaverny 5 je tento směr rovněž doprovázen relativně mocnou fluoritovou mineralizací.

Diagram 1B dokumentuje četnost směrů vesměs vertikálních puklin v kavernách. Převládá směr V—Z. Ostatní směry ovlivňují morfologii puklinových prostor a jsou hojně využívány jako trativody. V blokové tektonice této části ložiska nedocházelo patrně k jednoduchým vertikálním či horizontálním posunům. ale ke komplikovanějším opakovaným deformacím, při kterých se střídala funkce puklin podle změn napjatosti a směru deformace. Tak dokumentujeme esovitě prohnuté několikanásobně rozvětvené trhliny, šikmé posuny a většinou směrem do hloubky rozevírání puklin. Tyto deformace v generelu předcházejí vlastní fluoritové mineralizaci. Porušení fluoritových výplní však prokazuje, že ještě následovaly mladší destrukce podmíněné gravitačními pochody, meziblokovými skluzy, odsednutím, řícením v prostoru jv. svahů Děčínského Sněžníku.

Minerální složení žilných výplní je monotónní (Fengl 1983). Vedle fluoritu se zřídka objevují baryt, křemen (i opál), kalcit, limonit a jílové minerály. Fluoritová mineralizace v kavernách tvoří nepravidelně souvislé polohy na stěnách hlavních puklin. Hlavní žilná výplň je ve stropech, kde částečně vyplňuje zúžené pukliny a tmelí deskovité stropní kulisy. Některé stropní partie mají charakter pískovcové brekcie s fluoritovým tmelem. U fluoritu lze odlišit tři sukcesní typy: stébelnatý fluorit, polohy girlandových náteků ve formě koncentrických paprsčitých agregátů a laminovaný fluorit. Kromě zúžených částí základních puklin nevyplňuje a pravděpodobně nikdy nevyplňoval celý prostor dutin.

Dosud známé kaverny sledovaného prostoru mají vertikální rozpětí od 575 m n.m. do 536 m n.m. (viz obr.2A), což v podstatě odpovídá rozpětí nejrozsáhlejšího systému kaverny 1. Zaplavované kaverny jsou cca od 548 m n.m. níže.

Morfogeneticky převládají puklinové kaverny, v některých částech kombinované s vrstevními (kaverna 6).

 

Obr.2A – Profil Děčínským Sněžníkem s vyznačením pozice kavern.

Obr.2B – Plány jeskyní ve skutečné situaci ke štole a k hlavním ložiskové významným tektonickým liniím. 1 – zjištěný rozsah kavern, 2 – půdorysy kavern očíslované shodně s popisem v textu, 3 – hlavní tektonické linie s mylonity a fluoritovou mineralizací.

 

Závěr

Otázkou zůstává stáří kavern, které jsou starší než fluoritová mineralizace, ale zřejmě mladší než silicifikace křídových pískovců. Ve srovnání s neoidními mineralizačními fázemi v okolí Teplic (Malkovský 1979) je pravděpodobné stáří kavern svrchní miocén, když intenzivní silicifikace je přibližně do sv. miocénu a baryt-fluoritová mineralizace pliocén až recent.

Kaverny v prostoru jv. svahů Děčínského Sněžníku tvoří tudíž jedinečný pseudokrasový fenomén, který by v případě narůstajících těžebních problémů event. po ukončení těžby stál za ochranu jako přírodní výtvor.

 


Literatura: