Geologie a hydrogeologie Bartošovy pece a okolí

Geology and hydrogeology of the Bartošova pec Cave and its surroundings

Jiří Bruthans, Ondřej Zeman, Helena Vysoká (ZO 1-05 Geospeleos, 5-01 Bozkov)

(Speleofórum 2001 /20/; str.39—44; Praha 2001)

 

Geologie a hydrogeologie zájmové oblasti

Jeskyně Bartošova pec a další popisované jevy se nachází severně od Turnova v údolí Vazoveckého potoka. Popis nově objevených částí jeskyně a historii výzkumů uvádí Novák v tomto ročníku Speleofóra.

Území je tvořeno k jihu se mírně uklánějící plošinou, která je přehloubena několik desítek metrů hlubokými kaňonovitými údolími Vazoveckého potoka a jeho přítoků. Povrch plošiny zhruba odpovídá šikmo ukloněné svrchní hranici jizerského souvrství. Nad tuto plošinu se místy vypínají denudační relikty kvádrových pískovců (Drábovna).

Oblast je budována jizerským a teplickým souvrstvím (střední a svrchní turon) a patří do České křídové pánve. Jizerské souvrství je budováno přes 100 m mocným sledem křemenných pískovců a vápnitých pískovců. Směrem do nadloží dochází k postupnému narůstání písčité složky na úkor prachovité (Petrů 1978). Asi 20—50 m pod svrchní hranicí jizerského souvrství se nachází polohy velmi odolných masivních vápenců a jemnozrnných pískovců, které vystupují v údolí Vazoveckého potoka i jeho pravobřežního přítoku od Kaškovic a tvoří skalní stupně s kaskádami a vodopády. V těchto horninách se nachází i Bartošova pec a pravděpodobně i další významné prameny Vazoveckého údolí a okolí (prameny pod zámkem v Hrubém Rohozci, Bezednice, atd.). Silně propustné polohy však zasahují nejméně do hloubek 70 m pod svrchní hranici jizerského souvrství, jak je zřejmé z geofyziky a čerpacích zkoušek na vrtu J2 (Petrů 1978). Pro zjištění obsahu karbonátu bylo v okolí Bartošovy pece odebráno 8 vzorků z hornin jizerského souvrství. Vzorky byly po rozdrcení na frakci pod 0,1 mm a vysušení zváženy a poté louženy po dobu 24 hodin v 3 % HCl. Po odstranění vzniklých chloridů a opětovném vysušení vzorků byl zjištěn váhový úbytek odpovídající úbytku karbonátu. Ukázalo se, že obsah karbonátu kolísá u nezvětralých vzorků mezi 15 až 80 %, u zvětralých drobivých vzorků dosahuje pouze 5 %.

V nadloží jizerského souvrství se nachází okolo 10 m mocné souvrství nepropustných vápnitých jílů tvořících nadložní izolátor. Na ně nasedají denudační relikty kvádrových pískovců teplického souvrství, které jsou dobře propustné a tvoří kolektor s hladinou vody zavěšenou díky podložním jílům vysoko nad hladinou v podložním jizerském souvrství (Macák 1956). Toky z pramenů drénující kvádrové pískovce se proto často po dosažení podložního jizerského souvrství ztrácí v ponorech (obr.2).

Sklon vrstev v oblasti je možné přesně měřit pouze na několika málo výchozech kvádrových pískovců. Pohybuje se okolo 5° k J u obce Horky a 8 až 10° k JZ na Drábovně (Macák 1956). Znalost regionálního uklonění vrstev je nezbytná pro určení, v které části souvrství se nacházejí jednotlivé krasové jevy a další objekty. Uklonění vrstev v regionálním měřítku bylo určeno podle výškové úrovně báze kvádrových pískovců teplického souvrství v okruhu několika km od Bartošovy pece. Takto určený sklon vrstev směřuje generelně k J—JJZ pod sklonem pouhých 3 %.

Směry puklin v zájmové oblasti a vztah k jeskynním prostorám znázorňuje obr.1.

 

Obr.1

Směry puklin v jizerském souvrství a nadložních kvádrových pískovcích teplického souvrství. Pro srovnání též délky chodeb jeskyně Bartošova pec vyvinutých v návaznosti na pukliny s různou orientací. Je zřejmé, že jeskynní chodby sledují stejné směry puklin, jako byly naměřeny na povrchových výchozech.

Directions of fissures in the Jizera and Teplice Formations. For comparison – lengths of passages of the Bartošova pec Cave.

 

 

Hydrogeologií oblasti se zabýval mj. Macák (1956), Žitný a kol. (1964a, b, 1965), který v oblasti provedl řadu stopovacích zkoušek. Mimo stopovacích zkoušek v okolí Bartošovy pece (citovaných dále) byla stopovačem potvrzena souvislost mezi závrtem j. od pivovaru v Malém Rohozci a některými prameny na pravém břehu Jizery pod zámkem v Hrubém Rohozci (Žitný a kol. 1964a). Další stopovací zkouška ukázala, že za zvýšených vodních stavů může voda z Vazoveckého potoka vnikat do podzemí a proudit směrem k pramenům pod Hrubým Rohozcem (Žitný a kol. 1965).

 

Vývěrová jeskyně Bartošova pec (a)

Vchod se nachází se 300 m jz. od obce Roudný, ve dně cca 40 m hlubokého kaňonovitého zářezu pravobřežního přítoku Vazoveckého potoka. Jeskyně zasahuje pod plošinu mezi kaňonem a obcí Ondříkovice.

První mapu jeskyně uvádí Kukla (1950), genezí jeskyně se však nezabývá. Ve světle nových objevů se jako kuriózní jeví názor Vítka (1981), který tuto jeskyni označil jako prototyp pseudokrasové vrstevní jeskyně, vzniklé odrolováním vrstevních lavic, vyvětráváním a vyplavováním méně odolných partií. Další autoři tuto jeskyni a okolní jevy řadí rovněž pod pseudokras, ačkoliv někdy zcela formálně: Žitný a kol. (1964a) např. uvádí, že „v oblasti dochází prouděním vody po puklinách k vyluhování karbonátového tmelu a jejich rozšiřování“, což je víceméně definice krasovění.

Autoři příspěvku neměli možnost navštívit nově objevené prostory, informace byly získány z fotografií a konzultací s potápěčskou skupinou. Jeskyně je vyvinuta podle křížení vrstevních ploch a puklin. Na rozdíl od vrstevních ploch se pukliny uplatňují v jeskyni pouze skrytě (predisponují rovné úseky chodeb – viz obr.1), ve stropech chodeb nebyly pozorovány ani drobné pukliny. Pro prostory nepostižené řícením je typický poměrně malý příčný profil (do 1 m2), který se s výjimkou úseků druhotně rozšířených řícením mění jen málo. To je obvyklý rys pro jeskyně vázané na soustředěné ponory (Klimchouk a kol. 2000). Jedná se o ideální horizontální jeskyni (sensu Ford a Ewers 1978), sifony zabírají pouze nepatrnou část jeskyně a jejich maximální hloubka je menší než 2 m. Při hodnocení těchto částí jeskyně je nutné si uvědomit, že před vybudováním rybníčku pod jeskyní se vývěr vod z jeskyně nacházel pravděpodobně o 2 m níže, než v současnosti. Jeskyně je proto zanesena sedimenty o mocnosti min 1—2 m, (v jeskyni nebylo nikde zastiženo průkazné skalní dno). Stropní část jeskyně je většinou půlkruhovitě vyklenutá, směrem do boků vybíhají do mezivrstevních ploch zužující se výklenky (freatický čočkovitý profil podle vrstevní plochy se zasedimentovaným dnem?). Z některých fotografií a indicií se však přístupné jeskynní prostory jeví spíše jako výsledek parageneze (dovrchního vzniku jeskyně). Původní protokanál se zřejmě nacházel níže a prostory jsou v současnosti vyplněny sedimenty. Krátké spojky ssz.-jjv. směru mají obvykle menší příčný profil než chodby založené na puklinách druhého směru a jejich stěny jsou často rozčleněny drobnými freatickými kapsami a kulisami. Malá slepá zakončení rovných úseků chodeb vznikla zřejmě vtlačováním vod za povodní do puklin. Všechny větší prostory jsou druhotně rozšířeny řícením. Skutečnost, že jeskyně vznikla korozním rozšířením původně nepatrně malých puklin a vrstevních spár jasně ukazuje, že se jedná o krasový a nikoli pseudokrasový jev. Skutečnost, že během tohoto procesu docházelo k odnosu nerozpustných křemenných písčitých zrn není s tímto v nesouladu. Za krasový proces je v současnosti považováno většinou zahraničních autorů i krasovění křemenců, kde se odnos nerozpustného rezidua odehrává v mnohem větším měřítku (Klimchouk a kol. 2000). Další skutečností, svědčící pro převažující vliv krasovění při vzniku jeskyně je to, že stěny jsou obvykle nezvětralé, tj. většinou chybí zvětralinová zóna mezi nezvětralým vápencem a stěnou jeskyně. Jeskynní systém je pravděpodobně vůbec nejrozvinutějším podzemním krasovým jevem v Čechách, protože se jedná o jediný případ jeskynního systému, na který je vázán vznik slepých a poloslepých údolí. Jeskyně je zřejmě kvartérního stáří, je vázána svým vznikem na kaňonovité zahloubení Vazoveckého potoka a jeho přítoků.

Vzhledem k tomu, že jeskyně sleduje zejména vrstevní plochy, které jsou uloženy téměř subhorizontálně a zejména vzhledem k poměrně hrubým frakcím transportovaným skrz jeskynní systém lze očekávat, že ani v dalších částech jeskynního systému mezi ponorem Podhorčí a Bartošovou pecí se nebudou nacházet hlubší sifony. Zcela jiný charakter však může mít vlastní přítok vody, který do tohoto systému vstupuje.

Vydatnost Bartošovy pece podle měření ČHMÚ (1964—99) kolísá mezi 5 a 92 l.s−1. Skutečná maximální vydatnost je však ještě vyšší, neboť při vysokých průtocích nedostačoval měrný profil. Také minimální vydatnost je zřejmě podceněná, nicméně je pravděpodobné, že v minimech vydatnost klesá pod 10 l.s−1. Průměrná vydatnost dosahuje 28 l.s−1. Při průměrném specifickém podzemním odtoku 5—7 l.s−1.km−2 ze zájmové oblasti (Krásný a kol. 1981) vychází povodí Bartošovy pece na 4 až 5,5 km2. Povrchová povodí jednotlivých ponorů (c,d) tvoří jen 20—30 % plochy celého povodí. Naprostá většina vody se infiltruje ze srážek přes půdní pokryv, soustředěné přítoky z ponorů se objevují jen po táních a výraznějších srážkách a i pak tvoří jen malý podíl vydatnosti pramene (s výjimkou extrémních srážkových událostí). Nelze vyloučit ani vcezování malé části vody z Vazoveckého potoka nebo z toku od Kaškovic do horninového prostředí a dotaci Bartošovy pece. Povodí pramene Bartošova pec zřejmě zahrnuje území ohraničené na východě údolím Vazoveckého potoka, na severu ukončením jizerského souvrství u Frýdštejna a na západě velmi zhruba obcí Jenišovice. Zajímavostí je citace tvrzení Hynieho (in Kamberský a Žitný 1961), který uvádí, že „znečišťování Bartošovy pece je patrně způsobováno odpadem ze skláren ve Frýdštejně“. Teplota pramene podle měření ČHMÚ kolísá mezi 4 a 11 °C, údaje však nejsou příliš věrohodné. Skutečné kolísání teploty bude zřejmě nižší. Průměrná teplota vody podle vlastních měření dosahuje 8,9 °C. Po srážkách dochází k zakalování pramene mléčným zákalem (místní obyvatelé, ústní sdělení). Může jít mj. i o zvířený jemný písek. Při extrémních průtocích dochází k transportu štěrčíků. V Tubusu byly nalezeny štěrčíky složené z plochých pískovcových valounků o průměru do 2 cm, a z menších valounků křemene a vzácných fylitů. Naprostou většinu objemu jeskyních sedimentů tvoří jemný písek, který je pomalu saltací transportován jeskyní i za průměrných vodních stavů, povodňové hlíny s hojnými organickými zbytky a také ostrohranné sutě. Bahno uložené v nitru jeskyně až 2 m nad tokem ukazuje na zaplavování jeskyně při extrémních průtocích.

 

Stopovací zkouška (datum) 21.—31.7. 1964 21.—31.7. 1964 7.—8.01. 2001 14.1. 2001
Místo injektáže stopovače Roudný, závrt Podhoříčko, ponor Podhoříčko, ponor Bartošova pec, II.zával
Vzdálenost ke vchodu Bartošovy pece
[m]		 1100 650 650 133 (210)
Stopovač NaNO2 fluorescein NaCl NaCl
Čas mezi injektáží a max. koncentrací
[h]		 51 111 13 0,5
Zdánlivá rychlost proudění
[cm.s−1]		 0,6 0,2 1,4 7,4 (11,6)
Průtok v místě injektáže
[l.s−1]		 0 0 0,65 37
Průtok v místě měření
[l.s−1]		 10—60 10—60 35 37
Objem zatopených prostor
[m3]		 ? ? min 30* 67
Průměrný omočený profil
[m2]		 ? ? min 0,05* 0,5 (0,3)

Tab.1

Přehled parametrů zjištěných ze stopovacích zkoušek (Žitný a kol. 1964b; vlastní výzkumy). Údaje s hvězdičkou se týkají části jeskynního systému vázaného na malý přítok z Podhorčí, před ústím do hlavního toku v jeskyni. Údaje v závorce uvádí skutečnou vzdálenost, rychlost a příčný profil (podle skutečného průběhu toku v jeskyni). V Bartošově peci se jedná o volný tok, pouze s menšími akumulacemi a sifony. Naopak ostatní výrazně nižší zdánlivé rychlosti indikují proudění v sifonových zónách, nebo v jezerech v chodbách, dimenzovaných na mnohem vyšší povodňové průtoky (Podhorčí).

 

 

V případě Podhorčí (c) bilance NaCl ukázala, že všechna voda z ponoru proudí do Bartošovy pece. Naopak z celkového množství NO2 injektovaného Žitným (1964b) do závrtu u Roudného (d) vyteklo z Bartošovy pece pouze 10—40 %. Zbylých 60—90 % stopovače mohlo být rozloženo nebo zachyceno během proudění, nelze však vyloučit ani možnost proudění části vod do pramenů pod Hrubým Rohozcem. V nich byla vyšší koncentrace NO2 během stopovací zkoušky zjištěna, pouze však při jediném odběru (Žitný a kol. 1964b). V lednu 2001 byl při tání a aktivitě ponoru autory tohoto článku opakován stopovací pokus v Podhorčí a ve spolupráci s potápěči byl pro srovnání proveden i stopovací pokus ve známých prostorách Bartošovy pece. Výsledky stopovacích zkoušek ukázaly, že tok propadající se v Podhorčí proudí po značnou část cesty podzemím samostatně. Za suchých období je tato cesta protékána pouze nepatrným množstvím vody, pouze pomalu postupující zatopenými úseky chodeb. Naopak po extrémních srážkách, kdy se v Podhorčí propadá tok o několika desítkách l.s−1, může doba proudění mezi ponorem a Bartošovou pecí trvat pouhých několik hodin i méně.

 

Ondříkovické slepé údolíčko (b, p1, p2)

Jedná se o 150 m dlouhý zářez do okolní mírně ukloněné plošiny 170 m jz. od obce Ondříkovice (Balatka a Sládek 1975). Nevýrazná sníženina postupně přechází až do 4 m hlubokého zářezu se strmými svahy. Na spodním konci je zářez zakončen závěrovou stěnou, bez jakéhokoli dalšího pokračování. Celkový objem údolíčka (minimální odhad objemu sedimentů transportovaných skrz navazující jeskynní systém) je 500 až 1000 m3. Údolíčko je vyvinuto v nejvyšších polohách jizerského souvrství. V současnosti je údolíčko protékáno do vzdálenosti 100 m před závěrovou stěnu, kde se voda ztrácí do ponorů, dále je údolíčko již suché. Tok přitékající do údolíčka je stálý, s průtokem okolo 0,5 až 1 l.s−1. Tok je dotován vodou z pramenů odvodňujících nadložní kolektor kvádrových pískovců v obci Ondříkovice. Prameny jsou z části zachyceny do skupinového vodovodu pro okolní obce a je proto pravděpodobné, že při původní vodnosti mohl tok zasahovat až na konec údolíčka pod závěrovou stěnu (1,7 l.s−1 podle Macáka 1956). Plocha povrchového povodí slepého údolíčka je zcela minimální (0,03 km2), proto se v tomto údolíčku neuplatňuje vliv přívalových srážek. Stopovací zkoušku provedl Žitný a kol. (1964b) z ponoru pod závěrovou stěnou. Sledována byla Bartošova pec a nejvyšší (p1) a nejnižší (p2) jímka Pivovarských pramenů (obr.2). Stopovač nebyl během desetidenní stopovací zkoušky indikován v žádném z objektů. Díky velmi malé vzdálenosti k Pivovarským pramenům nelze vyloučit, že stopovač mohl uniknout již před začátkem sledování (Žitný, ústní sdělení). Jinou eventualitou je proudění do pramene cca 0,5 km J od Ondříkovic, který sledován nebyl případně proudění do Bezednice, či Rohozeckých pramenů.

 

Poloslepé údolí „Podhorčí“ (c)

Nachází se 0,5 km sz. od Ondříkovic. Původní, poměrně strmé boční údolí bylo ve své svrchní části přehloubeno rýhou se strmými svahy o délce mnoha set metrů. Rýha je zakončena cca 6 m vysokou závěrovou stěnou, před níž se nachází několik ponorů. Po většinu času je údolí suché, jen po táních sněhu a výrazných srážkách je protékáno periodickým tokem o průtoku 0,X—X0 l.s−1, který se ztrácí v ponorech pod závěrovou stěnou, aniž by výrazně zaplavoval dno rýhy. Během posledních několika desítek let došlo pouze jednou k přelití závěrové stěny (místní obyvatelé, ústní sdělení). Celkový objem slepé části údolíčka je min. 1000 m3. Množství sedimentů, které byly transportovány skrz navazující jeskynní systém je pravděpodobně řádově větší.

Povodí slepé části údolíčka dosahuje 0,28 km2, je tvořeno denudačními relikty kvádrových pískovců a podložních nepropustných vápnitých jílů. Podle výsledků stopovacích zkoušek je zřejmé, že voda z údolíčka odtéká do Bartošovy pece (Žitný a kol. 1964b).

 

Obr.2

Topografie převzata z topografických map 1:10 000, list 03-32-13 a list 03-32-18. Geologie převzata z Macáka (1956). K lokalizaci bodů byla použita kapesní GPS. Velikost závrtů a slepých údolí není v měřítku. Větší prameny v oblasti jsou pouze Bartošova pec a jímané Pivovarské prameny (P1 a P2, s celkovou vydatností 8 l.s−1 podle Macáka, 1956). Vydatnost ostatních nejímaných pramenů dosahuje pouze setin až desetin l.s−1. Stopovací pokusy viz text a Žitný a kol. (1964b). Další komentář v textu.

 

Závrt s ponorem pod Roudným (d)

Nachází se 200 m jz. od okraje obce Roudný. Závrt leží ve dně mělkého údolí, vedoucího od kóty 486,3 j. od Frýdštejna. Závrt s několika hltači je zahlouben do hlín vyplňujících dno údolí. Maximální hloubka dosahuje okolo 3 m pod dno údolí. Celkový objem činí okolo 50 m3. Podle sdělení místních obyvatel hltá závrt všechnu vodu tekoucí hlavním údolím (povodí 0,9 km2) po extrémních srážkách a táních sněhu (X0 l.s−1?). Za obvyklých podmínek je závrt suchý, nicméně 100 m sv. od závrtu se nachází ústí dešťové drenáže a kanalizace z Roudného a vody z ní se vsahují obvykle nedaleko před závrtem do náplavů. Voda ze závrtu proudí do Bartošovy pece (Žitný a kol. 1964b; obr.2).

Asi 0,5 km pod závrtem pod Roudným se nachází ve dně údolí další závrt. Jedná se cca o 2 m hluboký řícený závrt s průměrem 2 m. Podle sdělení místních obyvatel se na poli nad Bartošovou pecí objevily v minulosti náhlé propady. Vznik závrtů byl údajně pozorován i v okolí obce Kaškovice.

 

Závrty u osady Mokřiny (e)

Jedná se o 4 závrty podrobně popsané Balatkou a Sládkem (1975). Největší ze závrtů má půdorys 28×14 m. Podle topografické mapy 1:10 000 (list 03-32-13) by se měl drobný tok tekoucí od osady Mokřiny ponářet cca 200 m z. od závrtů. Existenci ponoru se bohužel kvůli nedostatku času nepodařilo ověřit, proto je pravděpodobné místo ponoru označeno otazníkem.

 

Propadání a jeskyňka Šálení smyslů u osady Borek (f)

Propadání se nachází v lese v těsné blízkosti severního okraje osady Borek. Pokud je autorům známo, nebylo dosud popisováno v literatuře. Propadání je tvořeno závrtem o půdorysu 20×10 m, ležícím v těsné blízkosti strmého srázu Vazoveckého údolí. Dno úvalu je rozčleněno třemi nevýraznými závrty. Do deprese přitéká drobný tok (0,3 l.s−1) od zachyceného Šírkova pramene. Tok se v současné době ztrácí již v začátku uvaly v ústí drobné subhorizontální jeskyně. Existence jeskyně i celého propadání unikla zřejmě dosud pozornosti speleologů, je však známa místním obyvatelům. Existence jeskyně ukazuje na skutečnost, že krasovění je vázáno i na nejvyšší části jizerského souvrství. Vydatnost pramene před jeho zachycením pro vodovod byla zřejmě výrazně větší (Macák 1956 uvádí 1,3 l.s−1). V blízkosti se nachází ještě několik dalších závrtů, zčásti zasypaných odpadky. V poli j. od Borku se nachází propad, který vznikl v loňském roce (místní obyvatelé, ústní sděl.)

 

Rozsedlinové ponory pod Drábovnou (g, h)

Pod Drábovnou se na dvou místech nachází zbytky dnes již nefunkčních ponorů. Jejich zánik je pravděpodobně spojen se svedením vody z pramenů z kvádrových pískovců do vodovodu.

První skupinou jsou dvě protáhlé rovnoběžné trhlinovité deprese(g), nacházející se na hraně menšího údolíčka vedoucího z Drábovny do Vazoveckého údolí. Severnější z depresí má šířku 0,5 až 1 m, hloubku 3 m se svislými stěnami, tvořenými horninami jizerského souvrství, dno je zasuceno. Jedná se zřejmě o výsledek gravitačního odsedání bloků. Trhlina s původně rovnoběžnými stěnami je nicméně výrazně rozšířena korozí. K depresi vede suché přívodní koryto. Do určité míry obdobný jev se nachází i ve svahu Vazoveckého údolí pod zachyceným pramenem Dřevěný žlábek (h). Strmá rokle původně odvádějící vody z pramene končí vysutě vysoko ve srázu Vazoveckého údolí. Voda se v tomto místě původně ztrácela do otevřených trhlin v blocích rozvolněných svahovými pohyby.

V širší oblasti mezi Frýdštejnem a Turnovem se nachází několik dalších závrtů a ponorů (viz např a kol. Žitný 1964a). Detailněji byly popsány pouze jevy nacházející se v prostoru vymezeném na obr.2.

 

Závěr

Nové objevy a výzkumné práce v této oblasti ukázaly, že podzemní a povrchové formy jsou výsledkem krasových procesů a nejedná se tedy o pseudokras. Zkoumaná oblast je zřejmě nejdokonaleji vyvinutým krasovým územím v Čechách. Nachází se zde údolí se slepým a poloslepým zakončením, poměrně hojné jsou ponory a často mohutné závrty, známy jsou i dvě jeskyně protékané aktivními toky. Krasové jevy vznikly v křemitých vápencích jizerského souvrství, které obsahují až 80 % CaCO3, nerozpustný zbytek tvoří zejména jemný křemenný písek. Ponory jsou vázány zejména na místa, kde drobné toky odvodňující prameny z kvádrových pískovců vstupují na horniny jizerského souvrství.

Aktivita krasových procesů po projevuje mimo jiné tvořením řícených závrtů. Proto se zdá velmi překvapivé, že tato oblast dosud unikla větší pozornosti speleologů. Zejména v oblasti Drábovny a Borku (f, g) nelze vyloučit objevy nových jeskyní a menších propastí.

 


Poděkování

Na závěr bychom chtěli poděkovat Mgr. Goliášovi za zapůjčení GPS pro zaměření bodů v terénu, RNDr. Žitnému za cenné informace o této oblasti, Mgr. Soukopové a paní Fayadové za rady pomoc při zpracování vzorků v laboratoři a zejména M. Novákovi a ing. Křtěnskému za velmi cenné informace o prostorách za sifony a pomoc při stopovací zkoušce.

 


Literatura:

 


Summary:

Diving exploration in the Bartošova pec Cave (north Bohemia, Cretaceous sandstones) and new investigations in the surrounding area proved the karst origin of surface and underground forms, which were formerly described as the result of pseudokarst processes, such as weathering, etc. The area was identified as the best developed karst in the whole Bohemia. The blind and half-blind valley, several ponors and large sinkholes are presented here. Up to date, two caves traversed by small streams are known. The current development of small collapse dolines shows the recent karst activity. Karst forms are developed in impure limestones of the Turonian Jizera Formation, containing admixture of fine quartz sand with CaCO3 content up tu 80 %. Ponors are located mostly at points, where small superficial streams originated from springs draining upper sandstone aquifer (Teplice Formation, Turonian) enter the karst area build by Jizera Formation. The Bartošova pec Cave is the example of ideal water table cave, probably modelled by paragenesis, presumably late Quaternary in origin.