Expedice Taurus 2013

Ondřej Jäger, Evžen Janoušek

(Speleofórum 2014 /33/; str.92—96, 140; Praha 2014)

(Poznámka MK: v textu článku upravena turecká diakritika místních názvů.)

 

 

V roce 2013 jsme se konečně po šestnácti letech opět dostali do jeskyně Altınbeşik v tureckém Západním Tauru, 7,3 km jjv. od İbradı. Naše poslední výprava v roce 1997 skončila po dvou dnech nuceným opuštěním jeskyně i území (Jäger 1998).

V letech 1989―1997 jsme Altınbeşik navštívili celkem čtyřikrát. Postupně se nám podařilo proniknout dvěma sifony, za nimi nalézt pokračování nad 50 m vysokou stěnou a prostoupit jeskyní ke koncovému sifonu Nešvik.

Na podzim roku 2013 jsme spolu s jeskyňáři z tureckého klubu ASPEG zorganizovali společnou expedici do této jeskyně. My jsme v rámci této výpravy měli možnost pokračovat v průzkumu jeskyně za sifonem a také jsme mohli natočit svůj televizní dokument. V nabídce partnerství v expedici zřejmě hrála roli i skutečnost, že se doposud nikomu jinému nepodařilo nalézt za druhým sifonem pokračování a někteří dokonce tvrdili, že jsme si pokračování jeskyně vymysleli.

Příprava expedice probíhala nad očekávání dobře. Pouze večer před naším odjezdem turecká strana oznámila, že z původního počtu šesti až deseti účastníků zbývají pouze dva a ráno v den odjezdu dokonce dorazila zpráva, že je expedice zrušena. Nakonec se podařilo tureckou stranu přesvědčit a v sobotu 2.11.2013 jsme se všichni u jeskyně sešli a do neděle 10.11.2013 mohli v jeskyni pracovat. Expedice se účastnili Ondřej Dufek (lnža), Martin Hóta (Gabo), Ondřej Jäger, Evžen Janoušek (Gino), Michal Novák (Knak), Pavel Schmidt (Pajan) a Helena Vysoká (Helča), všichni ze ZO 1-05 Geospeleos. Za tureckou stranu se v jeskyni postupně vystřídalo pět členů skupiny ASPEG z Istanbulu a pomocí přispělo i pět členů jeskyňářské skupiny AKÜMAK z Antalye.

 

Foto 1: Jeskyně Altınbeşik, páté jezero Kuřavky (foto E. Janoušek).

Photo 1: Altınbeşik Cave, the fifth lake of Kuravky (photo by E. Janoušek).

 

Obr.1: Mapa chodby „Sedmnáctka“ v jeskyni Altınbeşik, Západní Taurus, Turecko.

Fig.1: A map of the „Seventeen“ Passage in the Altınbeşik Cave, West Taurus, Turkey.

 

 

Od našich minulých výprav se v jeskyni mnohé změnilo. Vstupní jezero bylo zpřístupněno pro veřejnost. Bylo nainstalováno elektrické osvětlení napájené z bateriového systému dobíjeného fotovoltaickým panelem. Vstupní jezero je vybaveno dvěma plastovými pramičkami a před jeskyní je postaven přístřešek. Ale hlavně je vybudována přístupová cesta k jeskyni, po které je možné dojet autem až k portálu. Tím odpadá původně vysilující donáška vybavení z vesnice Ürünlü, vzdálené 1,5 hodiny chůze ve špatně prostupném terénu. I přes toto ulehčení byla sedmidenní expedice pro splnění našich vysněných cílů moc krátká. K hlavním cílům patřilo nakreslení nové mapy jeskyně za prvním sifonem. Původní měření bylo totiž prováděno ve velkém spěchu a měli jsme pochybnosti o přesnosti mapy. Druhým hlavním cílem bylo natočení televizního dokumentu o jeskyni a průběhu expedice. Okolí jeskyně Altınbeşik je vyhlášeno národním parkem a natáčení musela povolit správa národního parku. Expedice toto povolení měla vzhledem k původnímu záměru skupiny ASPEG natočit v jeskyni film, a toho jsme přece museli využít. K dalším, již spíše utopistickým cílům patřil první průzkumný ponor v sifonu Nešvik a v jezeře Naděje, které leží 120 m před sifonem a provedení radiotestu s cílem nalézt nové spojení z povrchu do jeskyně.

 

Foto 2: Jeskyně Altınbeşik, hlavní chodba za prvním jezerem (foto E. Janoušek).

Photo 2: Altınbeşik Cave, the master passage behind the first lake (photo by E. Janoušek).

 

Nárůst zmatků, které jsme těsně před odjezdem cítili z turecké strany, nás donutil rozšířit námi dovážené vybavení nad původně domluvený rozsah. Tak jsme vyjížděli například s 19 potápěčskými lahvemi a 6 nafukovacími čluny. Cestou jsme si pochvalovali, jak je to skvělé, že se již může jezdit přímo přes Srbsko a nemusíme se trmácet přes Rumunsko, jako v době rozpadající se Jugošky. Na maďarsko-srbských hranicích nám však sklaplo. Naše auto poslali na spedici a požadovaná kauce za náklad ve výši 3500 EUR převyšovala hotovost nás všech dohromady. Bankomat na hranicích není, a tak musíme zpět do Maďarska. Po čtyřech hodinách dohadování nakonec odjíždíme pryč a raději volíme trasu přes Rumunsko. Nutno uznat, že od roku 1997 již i tady otevřeli několik desítek kilometrů dálnice, ale ač se jedná o prodloužení plánované trasy jen o 150 km, časová ztráta je 5 hodin. Nejvíc jsme se báli přejezdu tureckých hranic, ale s povolením od tureckého ministerstva vnitra se původně složité odbavení stává téměř fraškou. Bez problému je přejíždíme a pár hodin nato již na východní straně Bosporu vjíždíme do Asie. Na sjednaný sraz do Akseki dorážíme pouze s dvouhodinovým zpožděním v sobotu ve 14.00 hodin.

Po nutném nahlášení začátku akce na policejní stanici v İbradı se přesouváme před jeskyni Altınbeşik, kde po celou dobu expedice bude základní tábor. Autem nás z Čech dojelo pět a stejný je i počet čekajících Turků. Když večer dorazí ještě Gino a Pajan, kteří přiletěli do Antalye letadlem, jsme pro začátek expedice kompletní.

Všichni si uvědomujeme nedostatek času, který provází celou expedici. Proto začínáme od brzkého rána. Ondra s Knakem vystrojují první vertikální stupeň, vysoký 40 m. Knak s Helčou a tureckými kolegy vyrážejí instalovat na jeskynní jezera čluny, vystrojují vertikální úseky a lanová přemostění. Gino s Pajanem celou činnost filmují. Pohyb v jeskyni je dosti namáhavý a vyžaduje neustálé soustředění. Ostrá škrapová pole se střídají s přelézáním balvanitých úseků. Některé části jsou pokryté jemným jílovitým sedimentem od poslední povodně. Cestou k prvnímu sifonu musíme překonat pět jezer. V jeskyni jsou velké výškové rozdíly. Při přechodu mezi jezery jsou rozdíly i přes 100 výškových metrů. Proto je označení a vystrojení správné cesty nutné pro rychlou dopravu materiálu. Ten transportuje zbytek týmu ve 14 speleovacích. Na konci dne je materiál u čtvrtého jezera.

Následující den pokračuje transport. V prvním týmu je Gabo s Inžou. Transportují přednostně své potápěčské vybavení k sifonu a potápí se na druhou stranu. Pro usnadnění pohybu upevňují do sifonu devítimilimetrové lano, za které se potápěči mohou bez obav přitahovat. Výhodou je mnohem nižší spotřeba vzduchu a usnadnění transportu materiálu. Ostatní mezitím dovlekli zbylý materiál k sifonu. Pro dnešek máme hotovo a to je teprve 19.00 hodin.

Zatímco si Gino pochvaluje, jak mu hezky přibývá natočený materiál pro dokument, nám ostatním práce za sifonem teprve začíná, a to je již úterý. Tak již v 9.00 hodin je česká část potápěčů za sifonem. Helča s Ondrou hned začínají s mapováním. Ostatní pokračují k sifonu Píčiska, který je vzhledem k nízkému vodnímu stavu otevřený. Přesto je zde nutné přeplavat 50 m dlouhé jezero a potápěčské obleky je možné sundat až za tímto jezerem. Gabo s Knakem se pouštějí do vystrojení 50 m vysoké skalní stěny za sifonem. Jedná se o klíčové místo celé jeskyně, které překonali v roce 1992 Gabo s Mírou Nešverou (Nešvikem) a tím otevřeli zbývající část jeskyně pro ostatní. Žádná jiná skupina, která se později dostala až do těchto míst, pokračování nenalezla a to měli k dispozici naši mapu a popis. Nikdo další se neodvážil v místních podmínkách slézat stěnu, nad kterou bylo pokračování jen málo pravděpodobné. Nešvik s Gabem se také do stěny pustili až po důkladném průzkumu sifonu Píčiska, kde jsme nejprve očekávali logické pokračování.

Míra Nešvera bohužel tragicky zahynul na jaře roku 1995 při průzkumu vyvěračky Teplica u Tisovce na Slovensku. Na jeho památku jsme po něm pojmenovali v současné době konečný sifon jeskyně.

Letos máme pod stěnou zcela jiné vybavení. S vrtačkou a postupovými body lze bezpečně stěnu zdolat. Mapování končíme 100 m za stěnou v Dómu sintrových vodopádů. Z jeskyně se dostáváme ve tři hodiny po půlnoci, po osmnácti hodinách pobytu v jeskyni.

 

Foto 3: Turecko, jeskyně Altınbeşik, sintrová mohyla (foto E. Janoušek).

Photo 3: Turkey, the Altınbeşik Cave, the speleothem tumulus (photo by E. Janoušek).

 

Obr.2: Mapa jeskyně Altınbeşik, část za Prvním sifonem, Západní Taurus, Turecko.

Fig.2: A map of the Altınbeşik Cave, the part behind the First Sump, West Taurus, Turkey.

 

 

Po středečním odpočinku jdeme hned následující den ráno opět za sifon. Hlavním úkolem je zmapovat zbývající část jeskyně. Kousek za Dómem sintrových vodopádů odbočujeme vlevo vzhůru a obcházíme tak dvě jezera starou povodňovou chodbou. Za jezery stoupá chodba se dnem zbrázděným ostrými škrapy. Ty jsou navíc pokryty jemnou vrstvou sedimentu a velice kluzké. V Klouzavém dómu se od hlavní chodby odděluje jv. směrem klesající freatický kanál a s. až sz. směrem vybíhá široká fosilní chodba se sedimenty. Odbočky necháváme nezmapovány a pokračujeme hlavní chodbou pod několika komíny, ze kterých se valí sintrové vodopády. Chodba se lomí a začíná klesat. Dno s bloky vápenců je pokryto vrstvou jílového sedimentu. V nejnižší části bloky mizí a dno tvoří duny oblázkových štěrků přikrytých jílem. Jsme na dně suchého sifonu, kde jsme měli v roce 1995 podzemní bivak. Odtud je to na konec jeskyně již jen asi 500 m. Po krátkém výstupu následuje dlouhý sestup končící jezerem Naděje, které tvoří uzávěr celé chodby. Před jezerem však odbočuje v. směrem mohutná chodba, která dvěma meandry klesá k sifonu Nešvik. U sifonu máme změřených 2106 m hlavního jeskynního polygonu. Cestou zpět musíme materiál dopravit před první sifon. Z jeskyně se dostáváme ven až v ranních hodinách.

Zbývající dva dny nám plně zabral transport materiálu z jeskyně a odstrojení vertikálních úseků. Ani to se však nepodařilo provést bez problémů. Při spouštění materiálu ze 40 m vysoké stěny nad vstupním jezerem vypadla obsluze horního kotevního bodu z rukou tlaková láhev se stlačeným vzduchem. S několika přemety a nárazy do skály láhev spadla do jezera jen kousek od člunu, na kterém se materiál odvážel pryč. Jen velikým štěstím láhev neexplodovala a při své cestě nikoho nezasáhla. Bylo to důrazné upozornění, že akce končí teprve tehdy, až když poslední člun expedice opustí jeskyni.

Odjíždíme s touhou se sem jednou a nebo raději mnohokrát vrátit. Té pravé jeskyňářské práce zbývá ještě mnoho, než se podaří celý systém Altınbeşiku rozkrýt. Vše ale záleží na našich tureckých parťácích. Musíme doufat, že jsme je pro věc dostatečně nadchli.

Hlavní chodba mezi prvním sifonem a sifonem Nešvik je dlouhá 2106 m. Do délky není započítán první sifon a nezmapované odbočky a propojení v jeskyni. Celkový výškový rozkyv stanovišť měřického polygonu je 122 m. Nejnižší dosažené místo je dno sifonu Píčiska. V nedávné době proběhlo nové mapování přední části Altınbeşiku, od vstupního portálu po první sifon. V jeskyni jsme nalezli nové stabilizované měřické body. Zatím nevíme, kdo mapování prováděl, ale doufáme, že se nám podaří vyjednat výměnu naměřených dat.

V přední části jeskyně, mezi čtvrtým a pátým jezerem nedaleko sintrové mohyly, jsme zmapovali odbočku z hlavní chodby končící 16 m hlubokým vertikálním stupněm. Celková délka odbočky je 71 m.

Z průběhu expedice byl vytvořen krátký televizní dokument.

Velmi zajímavé bylo i poznání rychlosti změn, které mohou podzemí modelovat. V roce 1995 měla meandrující chodba v závěru Altınbeşiku, mezi jezerem Naděje a sifonem Nešvik, štěrkové dno a na stěnách proudové facety. Do roku 2013 byla celá tato část postižena zřejmě zemětřesením, při kterém došlo k opadu stropu a stěn, Dno je v současné době pokryto bloky a sutí a na stěnách není ani náznak facet. Přejeme všem, aby nikoho nic podobného v jeskyních nepotkalo.

 

Foto 4: Turecko, jeskyně Altınbeşik, boční chodba za nízkého stavu vody (foto E. Janoušek).

Photo 4: Turkey, the Altınbeşik Cave, a side passage during a low water table (photo by E. Janoušek).

 

Obr.3: Podélný řez jeskyní Altınbeşik, část za Prvním sifonem, Západní Taurus, Turecko.

Fig.3: A longitudinal section of the Altınbeşik Cave, the part behind the First Sump, West Taurus, Turkey.

 


Summary: Taurus expedition 2013

Seven members of the 1-05 GEOSPELEOS Caving Club, Czech Speleological Society, arranged the Czech-Turkish expedition to the Western Taurus Mts. in Turkey during November 2013. The aim of the expedition was to continue exploration in the Altınbeşik Cave, which was interrupted in 1997 after our last expedition. Ten members from Turkish caving club ASPEG (Istanbul) and AKÜMAK (Antalya) participated in the project. More than 2 km long cave passages behind the First sump underwent revision survey during a seven-days' long exploration in the cave. In front of the First sump, a new, 71 m long passage was mapped including a 16 m deep step. A short documentary movie about the cave exploration was produced, too. At least a two-weeks' long expedition including an underground camp is necessary for the next exploration of new passages behind the terminal sump of Nešvik.

 


Literatura:

Fotografie z barevné přílohy sborníku na straně 140:

 

Foto 5: Jeskyně Altınbeşik, jeden z mnoha sintrových vodopádů v první části jeskyně (foto E. Janoušek).

Photo 5: Altınbeşik Cave, one of the many sinterfalls in the first part of the cave (photo by E. Janoušek).

 

 

Foto 6: Jeskyně Altınbeşik, sintrové hráze v hlavní chodbě (foto E. Janoušek).

Photo 6: Altınbeşik Cave, rimstone dams in the master passage (photo by E. Janoušek).