Podtraťová propast – Český kras (part II)

Jiří Horský

(MS; 2 strany; 1 příloha; Archiv ZO 1-05 Geospeleos; Kladno 1985)

 

 

Tato lokalita s nejhlubším krasovým jezerem v Čechách leží na pravém břehu řeky Berounky, mezi obcemi Karlštejn a Srbsko. Vchod do ní leží ve skalní stěně 7,5 m nad železniční tratí, ve strmě vztyčených devonských vápencích. Vlastní jeskyni tvoří velká prostora, otevřená šikmým komínem do skalní stěny. V nejvyšší části jsou ve stropě jeskyně komíny vyplněné štěrkopísky. V nejnižších místech tohoto dómu se nepravidelně vyskytuje mělké jezírko, které je v přímé souvislosti s hlavním jezerem (propojení je uzavřeno závalem).

V roce 1963 odkryl J. Plzák v z. části prostory neprůlezné „okno“, vedoucí do neznámých prostor. Po rozšíření r. 1965 se podařilo členům Krasové sekce Praha proniknout do 17 m dlouhé a 0,5—1,6 m široké puklinovité prostory. Ta je 8 m pod „oknem“ zaplavena hlubokým stálým jezerem. Puklina má směr ZJZ—VSV. Směrem k ZJZ směřuje k nejspodnější části nedaleké Tomáškovy propasti (–42 m).

R. 1965 byla uskutečněna topografická měření a sledování změn hladiny jezera ve vztahu k Berounce (výška hladiny kolísá ±1 m vzhledem k Berounce). Po zjištění rozsahu celé pukliny následuje potápěčský průzkum.

Amatérští potápěči Společnosti Národního muzea v Praze zjistili v průběhu dvou ponorů rozšíření pukliny pod hladinou až na 2,5 m, v hloubce 4—8 m po celé délce pukliny. Hloubka jezera shodně s původním měřením byla ověřena a stanovena na 15—16 m. Opakovaný sestup po tříleté přestávce nepřinesl nové údaje. Čerpací pokusy nepřicházejí v úvahu vzhledem k potížím technického rázu.

V květnu 1980, tedy po 12-leté přestávce, pokračuje v potápěčském průzkumu 301. ZO Svazarmu Praha 3 „Proteus“ (J. Krása, P. Labaj) ve spolupráci se ZO 1-05 „Geospeleos“ České speleologické společnosti. Jednorázová akce přinesla velice zajímavé výsledky. P. Labaj se dostal v hloubce 20 m nad další vertikální pokračování pukliny. V průzračné vodě (viditelnost omezena pouze intenzitou světla) odhadl pokračování na dalších 20 m do hloubky.

Se systematickým průzkumem jezera začíná v létě 1980 kladenská potápěčská skupina ZO 1-05 ČSS. Na začátku června se potápěči seznámili s celou jeskyní a vybudovali u hladiny jezera lávku, která velmi usnadnila přístup do vody. Při prvních sestupech byl použit ponorný kabelový telefon a veškeré informace byly nahrány na magnetofon. Ty potom sloužily k dalšímu zpracování. Podle první nahrávky byl zhotoven orientační plán podvodní části. K měření bylo použito hloubkoměru, kompasu, sklonoměru a měřící polygonní šňůry. Dno pukliny, které v celé délce tvoří strmý dóm klesající až do hloubky 20 m, bylo osvětleno silným halogenovým reflektorem, napájeným elektrickým agregátem umístěným před jeskyní.

Do konce roku 1980 ZO 1-05 uskutečnila ještě dvě potápěčské akce. Potápěči dosáhli hloubky 21 m a upřesnili „vzhled“ celého jezera. Směrem k Tomáškovu lomu (ZJZ) je 3 m pod hladinou otevřené pokračování, ale neprůlezné. Šířka se pohybuje mezi 15—20 cm. Dno strmého dómu v hloubce 20 m protíná příčná puklina ve směru SZ—JV a její hloubka nebyla zatím změřena (pouze se potvrdily výsledky P. Labaje).

Na začátku roku 1981 J. Zapletal dosahuje hloubky –38 m a odhaduje viditelné pokračování o dalších 20 m níže. Při dalším potápění se zjistilo, že příčná puklina v jižním směru stoupá pod suchou část dómovité prostory, kde v –15 m končí neprůlezným závalem.

Do roku 1985 se v Podtraťové propasti uskutečnilo mnoho dalších sestupů, s cílem upřesnit mapování celé lokality. Sklon hlavní pukliny je 70° k S a sklon příčné je rovněž 70°. V hloubce –25 m byla vypuštěna olovnice, která se zastavila o dalších 34 m dál hlouběji. Takto byla stanovena prozatímní hloubka –59 m. Poprvé v Českém krasu zde bylo použito mapování pomocí podvodní fotografie (měřítkem byl polygon).

R. 1985 M. Hóta opakovaným ponorem dosáhl hloubky 52 a 56 m. Lano s 10 kg závažím se dostalo až do 60 m hloubky (druhý konec je zakotven u lávky a v hloubce 20 m je vyvázáno do „hodin“). Další pokračování vzhledem k obtížným podmínkám není ověřené (nulová viditelnost, úzké prostory).

Podrobné mapování nejhlubšího krasového jezera v Čechách je prováděno nepřetržitě již 5 let a nadále pokračuje. Extrémně těžké podmínky pro potápění (úzké prostory, nulová viditelnost), dlouhá doba sedimentace kalu, to vše velice prodlužuje dobu průzkumu. Práce zde si tedy vyžaduje rychlý a účelný postup pod vodou a dobré technické zabezpečení.

K potápění byl použit 12 l přístroj + záložní láhev 3 l, dvě automatiky (případně 12 l přístroj a automatika s octopusem plněná vzduchem), mokré neopreny, přilba s čelním světlem (akumulátor na láhvi), + další doplňky pro jeskynní potápění.

 


Literatura:
Další zdroje:

Zpracoval:

Jiří Horský, KLADNO.