Radiotesty 1982—1988

Jeroným Zapletal, ZO 1-05 Geospeleos

Info: radiotesty z tohoto období z lokalit Čeřinka, Nová Aragonitová a Barrandova lze nalézt u příslušných jeskyní v sektoru „Lokality“ nebo zde:

Martina / 15-005 (K112-87-15-J00005)

Popis a výsledky tohoto radiotestu byly publikovány zde:

Zapletal J., Lysenko V. (1990): Výsledky měření radiotestovou metodou v jeskyni Martina (Český kras). – Český kras, 16: 15—18. Beroun. [C24]

Koněpruské jeskyně / 11-007 (K112-87-11-J00007)

K ověření průběhu poruch mezi spodním a středním patrem byl použit radiotest v pásmu 25 MHz.

Spodní patro vzniklo na výrazných diagonálních a příčných poruchách. Předpokládali jsme, že by tyto poruchy měly pokračovat i v suchomastských vápencích, tedy ve středním patře. Vysílač s horizontálně polarizovanou anténou byl umístěn ve spodním patře na bodech 1., 2.

Anténa vysílače na bodě 1. Byla umístěna tak, aby signál procházel na poruchách směru 350o. Na základě výsledků měření se dá předpokládat, že poruchy dále pokračují ve stejném směru a podle síly a vzdálenosti přijímaného signálu jsou rozevřené, vyplněné hrubými klasickými sedimenty, nebo úplně volné.

Poruchy se směrem vzhůru svírají, nebo prochází mimo volnou část středního patra, protože signál nevystupuje po celé jejich délce, ale proniká po puklinách směru SV – JZ, které poruchy směru 350o přetínají.

Je to dostatečný důkaz toho, že sledované poruchy SSZ – JJV musí být alespoň z části volné. Vznikla na nich mimo jiné také Letošníková propast a propast U Žáby. Pokračování puklin se směrem 350o se jeví jako velice nadějné pro existenci dosud neznámých podzemních prostor.

Při měření na bodě 2. jsme se zaměřili na průběh puklin směru 45o. V tomto směru bylo lokalizováno jedno maximum, a to v poruše ústící do dómu u varhan. Z toho se dá soudit, že pokračování puklin ve zmíněném směru je tvořeno zužujícími se, místy vyplněnými poruchami. Signál o největší intenzitě byl zaznamenán ve Ztracené jeskyni, která byla ve středověku prokopána. Protože místo leží nad prostorami spodního patra, není vyloučeno, že je zde spodní a střední patro spojeno zahliněným komínkem. Tuto kapitolu jsme sepsali po důsledné konzultaci s jer. Zapletalem, který spolu s K. Albrechtem vlastní radiotest prováděl.

Radiotest Koněprusy – výňatek z tektonické studie Kadlec – Jäger 1983

Propad Pluto / 15-005 (K112-87-15-J00016)

Závrt "U Vrby", Holštejn

Ponická jaskyňa

RADIOTEST 3,5 MHz, 28 MHz – Ponická jeskyně

V Ponické jeskyni, která leží na území Ponického krasu, asi 3 km od Ponik, byla radiotestem sledována možnost otevření druhého vchodu, pro usnadnění přístupu k nově objeveným prostorám. Tyto prostory jsou ale přístupné pouze po obtížném vyčerpání II. sifonu, který leží ca 186 m od vchodu.

Vchod do jeskyně leží na konci uzavřeného údolí pod převislou skalní stěnou. Vlastní jeskyni tvoří meandrující chodba protékaná slabým vodním tokem a několik menších dómů. Od vchodu až k sifonu si chodba udržuje východní směr. Za sifonem se chodba stáčí k J a dále pokračuje. V tomto směru je asi 1,5 km vzdálená vyvěračka. Od sifonu na sever je několik závrtů, 150 m vzdálených. Právě místo za sifonem, kde jsou též komíny stoupající pod uzavřené údolí se známkami paleoponorů, bylo vybráno pro ověření radiotestovou metodou.

Pro větší přesnost výsledků probíhalo měření v pásmech 3,5 a 28 MHz. Vysílače radiotestu byly umístěny v komínu asi 15 m pod povrchem a jejich antény situovány tak, aby maximum signálu směřovalo k povrchu.

Výkon obou vysílačů byl 1 W.

Při měření na povrchu byl signál zastižen na dvou místech:

Bod č. 1 — protáhlá zóna příjmu ve směru SZ — JV na svahu údolí, 20 m od sifonu, kde signál 28 MHz byl silnější o 60 % než na 3,5 MHz.

Bod Č. 2 — bodový výstup signálu nad sifonem v nejnižší části údolí, kde signál na 3,5 MHz byl o 80 % silnější než na 28 MHz.

Vzhledem k tomu, že signál 3,5 MHz se lépe šíří cestou nejmenšího VF odporu /dutiny, vyplněné komíny štěrky, sutí a větší průnik v plném masívu/ než 28 MHz /malý průnik masívem, ale dobré vedení signálu po tektonických poruchách, puklinách/ a zhodnocení situace v místě měření se dá předpokládat že signál 3,5 MHz se šířil dnes již uzavřenými kanály paleoponorů vystupujících v bodě 2., a signál 28 MHz již po méně skrasovělé puklině dál k V, kde je křížena puklinou ve směru SZ — JV /bod č. 1/.

Pro otevření nového vchodu bylo proto vybráno místo v bodě č.2 .

Na jaře 1988 byl odkryt cca 2 m pod povrchem v bodě č. 2 komín vyplněný sutí a drobným štěrkem o průměru ca 1 m klesající do prostor za sifonem. Na tomto měření se především podílel kmitočet 3,5 MHz a částečně 28 MHz.